Téma: Nemiluji už otce našeho syna - je už jen spolubydlícím v bytě

Myslím, že jsi splnilla pro svého přítele účel. Už během čtení tohoto smutného příběhu mě napadla stejná myšlenka jako Tebe. Zkrátka - on si svůj život zařídil  a vyřešil na úkor Tvého. Teď je řada na Tobě. A myslím si, že jediné, co by s ním částečně pohlo je Tvůj odchod. Pochybuju ale, že je možné se s takovým stavem věci smířit.

Co se financí týká, určitě bys nebyla odkázaná jen na svou mateřskou. Chodí sem Sociální_pracovnice, snad Ti poradí s Tvými případnými nároky do budoucna, kdybys chtěla řešit.

Jsi člověk a každý člověk si zaslouží někoho, kdo ho bude mít rád. Jedinou naději vidím v odchodu, myslím, že tady už žádný spravování něčeho nepomůže. Takhle nemůžeš dlouhodobě přežít. Je to život, krátký období a věřím, že jsi nádherný člověk. Pro někoho, kdo tě tak uvidí. A vaše dítě by mělo vidět, že se rodiče mají rádi, dotýkají se. Vycítí lásku. Vycítí NeLásku. Hlavně bych se nenechala dostrkat do druhýho. Až bude malý větší, uvažovala bych o brigádách, návratu do práce. Pomalu si šetřila. Pak odešla. Mezitím se můžeš učit žít svůj život. Hezky se o sebe starat. Hezky k sobě mluvit. Nepůjde to snadno. Ale postupně. Jsme bohužel naučeni si všechno dávat sežrat. Kolikrát kolem sebe slyším "jsem to ale kráva, já blbá, co jsem to zase…" (a přitom jde o úplnou hloupost - rozbitý talíř apod.) Ty za to ani nemůžeš. Prostě i kdybys byla zlatá, nelíbila by ses mu. Nemá smysl si to vyčítat. A není to tvoje vina. Hloupost byla očekávat, že se to změní, ale ruku na srdce - určitě by změnu očekávalo víc lidí a ne jen ty. Myslím, že naděje na odchod a láskyplný přístup k tobě samý ti pomůže překonat období než malý povyroste. Případně můžeš využít podporu psychologů (jsou dobří, ti dobře vybraní, kteří sedí). Moc ti držím palce a přeju štěstí. A znovu říkám - to, že tvůj muž tě nevidí jako krásnou a "milováníhodnou" neznamená, že taková skutečně nejsi. Jen tě tak nevidí on - jediný člověk. A někde tady chodí takový, který za tebe bude moc rád. A ty za něj. Věřím to. Přeju ti štěstí.

Moc děkuji, to je tak krásně napsané…Je to pravda, spolu s tím, jak si nevážil on mě, přestala jsem si vážit sebe…I proto si myslím, že je lepší být i nějakou dobu sama, než s někým, kdo mi pořád dává tohle najevo…Zkusím se poradit s nějakým dětským psychologem, jak to udělat, aby to bylo pro malého nejmíň zatěžující…A zkusím se zeptat, jak by to šlo udělat finančně…Nejsem vázaná na Prahu a v menším městě bych i platila míň za nájem, ale to bych setkání malého s přítelem dost znesnadnila, ani nevím, jestli by to bez jeho souhlasu např. šlo, odstěhovat se třeba na Moravu…

Ještě stále máš růžové brýle. Takový člověk nemůže být dobrým otcem a příkladem, když Tebe jako partnerky a matky Vašeho dítěte se dotkne pouze pokud Tě potřebuje odtrčit ze dveří. Až z toho bude mít Váš syn rozum, myslíš si, že takový příklad chování muže k ženě bude pro syna do života tím správným a výchovným? To asi ne, že, ba právě naopak. Přece by jsi nechtěla, aby se jednou Tvůj syn jako muž choval k ženám stejně chladně. Nevím, kolik je Tvému příteli, jak dlouho ho znáš (myslím jako člověka, ne jako partnera) a co víš o jeho předchozích vztazích, ale podle toho, jak o něm píšeš, ten člověk má nějaký velký problém. Buď s ženami nebo mě též napadlo to, na co jsi se ho ptala - když s dětmi to umí a mají ho rádi a syna má rád, ale neumí mít vztah se ženou - je chladný a od začátku bral Váš vztah pouze z rozumu, sex jste měli tak 1x týdně. Nemyslím si, že příčina jeho chování je v tom, že máš nějaké kilo navíc, ta bude někde jinde - ne u Tebe, ale na jeho straně. Také nepíšeš nic o jeho rodičích, jaký má s nimi vztah. A co Ty, ke svým rodičům by jsi pro začátek jít nemohla? Kromě mateřské bys měla nárok na výživné pro syna, možná i pro sebe - to Ti poradí naše Sociální pracovnice, jak už Ti psala Barča. Já si myslím, že lepší je neúplná, ale funční rodina, než-li úplná, ale nefunkční - ta Vaše je nefunkční = bez citů, lásky, úcty k Tobě atd.

Jemu je 41, mě o 7 míň. Co se týče počtu vztahů, tak měl zřejmě jen jeden a přede mnou 10 let nikoho…S rodiči má hezký vztah, jsou skvělí, snaží se nám pomáhat i finančně (přítel má jen částečný úvazek a bere čistého 9 tis. , od začátku jsem mu platila část nájemného, i když nepracuji, studovala jsem VŠ, tu mám teď přerušenou…Dávali mi peníze naši, ale logicky už nechtějí, když se má starat on, ale vyřešil to tak, že zrušil stavební spoření a dál se mu do práce na celý úvazek nechce.

Jinak u rodičů (právě na Moravě) bych být nemohla, otec je klasický despota a mamka vždycky tichá a hodná má teď nějakou formu počínající demence, která se ale bohužel projevuje agresivitou, takže to by pro malého nebylo klidné prostředí a pro mě taky ne…

Píšeš, že se mu líbí hodně hubené holky, ale také píšeš, že za svůj život měl vztah zřejmě jen jeden a před Tebou 10 let nikoho. To nějak nejde dohromady - na jedné straně se mu hodně líbí hubené holky, ale na druhé straně ve věku od 29 - 39 let žil sám = muž ve věku, který má své potřeby? Na tom mi něco nesedí. Že by se mu ty holky líbily jen pro uspokojování? No to ví jenom on. Také nechápu, proč pracuje pouze na částečný úvazek a proč se mu do práce na celý úvazek nechce. Předpokládám, že žádné zdrav. omezení nemá. Bere proto pouze 9tisíc čístého, finanční nedostatek vyřešil tím, že zrušil stavební spoření. A co bude dělat, až finance z něj dojdou? To by mě tedy zajímalo, jak s těmi penězi vystačil, když byl sám? Vždyť to je v Praze sotva na nájem - to ho dotovali a živili jeho rodiče nebo jak? Nechápu. Moje známá, která pracuje ve školní družině (v Praze) cca stejného věku jako on, bere cca 16-17tisíc čistého. Tak kolik by měl jako učitel on? Nehledě na to, že při určování výživného na malého a Tebe nebude soud zajímat, že si svévolně pracuje jen na částečný úvazek a klidně mu to vyměří z úvazku plného a Ty sama by jsi to měla tak navrhnout, protože když nechce dělat, tak si neměl pořizovat rodinu. Je tedy také pravda, že tohle všechno na jeho straně jsi měla předem zvážit a tyhle starosti a zklamání sis mohla ušetřit .

No, ale ať to beru zleva nebo zprava, pro rodinný život tenhle člověk ani při dobré snaze není. V 41 letech ho těžko změníš.

Souhlasím s děvčaty a ještě bych chtěla podotknout jednu věc. Zůstat s někým jen kvůli dětem je pro děti dle mého názoru to nejhorší. Děti nejsou hloupé a  syn brzo začne chápat, že mezi Vámi není láska. Dle mého názoru je lepší od manžela odejít. Synovi tím přece tátu nevezmete. A je lepší mít rodiče ve dvou bytech (třeba i s novými partnery) a šťastné než naopak. Navíc je šance, že by Váš syn převzal tenhle vzorec chování za normální.

Ahoj Katko,

bohužel život k nám není milostivý a často nám nedopadne tak jak v našich představách. Ale souhlasím s tím, jak už tady někdo psal, zaměřit se na sebe. Pečovat o sebe, být k sobě milá, občas si udělat nějakou radost…Já vím, máš to těžké, jednoduché to není, ale nezbývá než se s tou věcí poprat. A co ty víš, třeba někde někoho potkáš a padnete si do oka a budete se mít rádi…Říká se, že láska přichází když ji nečekáme, nehledáme. Hlavní je neztrácet naději a snažit se myslet dopředu, pozitivně.

Ty mu teď musíš ukázat, že nežiješ jen pro něj, že ještě znáš svoji hodnotu, svoje přednosti. A tak trochu, když to tak řeknu, na něj "kašlat". a uvidíš, časem se začne zajímat, co se s tebou děje, proč už nejsi taková jako dřív, nepodstrojuješ mu…Ale ty už budeš vědět své a budeš mít navrh. Už třeba budeš mít práci, nějaké peníze a budeš vědět že za měsíc třeba odejdeš a budeš si plánovat svoji budoucnoust… Moc ti přeju aby ti to vyšlo a byla jsi zase šťastná a usměvavá.

Měj se hezky a určitě se zase ozvi.

Moc děkuji , je úžasné, jak dokáží bý hodní k sobě cizí lidé…Ano, zkusím znovu najít sama sebe, ale cítím, že v jeho přítomnosti to bude hodně těžké…Teď je třeba vyjímečně na víkend u rodičů (poprvé od doby, co se malý narodil, jinak jezdí oni sem) a je to úplně něco jiného, cítím, jak jsem silnější, sebevědomější, vyrovnanější…Umím být sama, dlouhé roky jsem na to "trénovala", jen doufám, že se mi to podaří nakonec realizovat i prakticky. Jak se můžu zeptat Sociální pracovnice, co sem chodí? Je na ni prosím nějaký kontakt?  

Moc vám všem tady děkuji, jste úžasní . Katka

Klikneš na růžové jmého vedle příspěvku, objeví se ti její profil, klikneš na Napsat neveřejný vzkaz uživateli

Posílám ti na paní sociální pracovnici přímo odkaz. Napíšeš jí tak, jak je nade mnou uvedeno.

http://www.mojestarosti.cz/poradna/socialni-pracovnice.html

Jsi obdivuhodná, že se z toho, co zažíváš chceš vymanit, máš naději, nekopeš kolem sebe, nejsi zapšklá, ale naopak myslíš racionálně a snažíš se. Vrátí se ti to

A děkuju za reakci na moje psaní (pro tebe). Nejdřív si zjisti co nejvíc informací a pak sem klidně piš dál, hromadně na něco přijdeme

A prostě ti moc fandím. Vím, jak strašně dokáže srazit sebevědomí pocit (reálný), že nás někdo nechce. A vím, že si ho nikdo nezaslouží. Navíc ten, který je podle mě vážně obdivuhodný. A tak tě vnímám. Podle stylu, jakým píšeš, že poděkuješ za naše názory a rady. To taky jen tak někdo neudělá. Navíc jsi dokázala mít ve svým bříšku dítě, porodit ho, vychovávat. To smekám, smekám, protože to taky někdo nedokáže (já si to třeba u sebe zatím nedokážu představit :) Navíc studuješ vysokou. Zrovna tak obdivuhodný. Já na to třeba nemám (studuju, ale zase šílím, nervák). Takže. za mě jsi úžasná. Obdivuju tě. A to vím jen takhle málo. A jestli máš trochu nadváhu. Psala jsi, že víš, že dokážeš shodit. Až nastane vhodná doba (ne tolik nervů), dej se do toho. Ale jedině pro sebe. Protože je to tvoje duše, tvoje tělo, tvůj život. Člověku, který vedle tebe žije, ses nelíbila nikdy. Ale to nijak neovlivníš a nemůžeš za to. Znám bohužel taky někoho podobnýho. Jeho přítelkyně kvůli němu zhubla. Nikdy ho přitom nepřitahovala, přesto s ní je. A podvádí ji.   Přitom i předtím byla krásná. Souměrná ženská postava, velký prsa, hezký obličej. Taková normální, hezká holka. Teď je hubenější, ale nikdy nebude jako tyčka. Kosti k sobě prostě nedá. Je na ní vidět, jak jí to sžírá. Dělá, co může a pořád je to málo. Člověk by měl žít s někým, kdo ho přitahuje. Kdo mu voní. A pokud ne, měl by natolik znát důvody, proč tak učinil. A sám sebe, že neodejde za "voláním jiný". Pro někoho jsi zázrak, pro někoho ne. Tak už to je. A moc se těším, až potkáš někoho, a že potkáš, pro koho budeš Bohyně. Sama o sobě.. Nehledě na to. Jak že on jako nebude pracovat na plný úvazek? Proč ne? To je snad normální, že lidi, pokud nestudují nebo se nestarají o děti (nejsou nemocní.) pracují na plný? Vždyť i s ním často není peněz nazbyt. To se mi opravdu nezdá. Bez něj to zvládneš a budeš spokojená ženská. A tvůj syn to ocení. Dáš mu příklad, že k ženám se ne, nechová jako ke kusu ledu případně nábytku.
… Zase napiš :)

Moc děkuji , úplně mě to dojalo, tolik chvály jsem neslyšela snad za celý život…Opravdu je ti jen 22? To je neuvěřitelný, v tak mladém věku být tak soucitná a moudrá. Tipuji, že studuješ psychologii a pokud ne, máš na tenhle obor jasný talent .

Jinak co se týče studia, tak se v tom taky docela plácám a nervy mám taky, i proto jsem to přerušila, ale to je jiná kapitola.

S tou sebedůvěrou je to zdá se začarovaný kruh, člověk když si moc nevěří, ostatní to vycítí a pak si takového člověka často neváží. A jejich chování způsobí, že si dotyčný nevěří, když se k němu druzí takto chovají…U mě určitě pomůže to zhubnutí, jen jsem to asi odkládala právě kvůli tomu, že jsem tomu vztahu dávala šanci…Věděla jsem, že jakmile by po mém zhubnutí otočil, nešlo by to, s někým, pro koho je deset (nebo i dvacet) centimetrů v pase tak rozhodující údaj v přístupu ke mě být opravdu nechci.

Teď už tomu nestojí nic v cestě, tak se do toho pustím .

Ještě jednou moc děkuji, hezký večer.

Ahoj, Katko, holky přede mnou už Ti poradily z hlediska vztahového - podepisuju se pod to, co napsala Dany - je lepší neúplná, ale funkční rodina, než úplná a nefunkční.

Pokusím se poradit i z hlediska finančního: Protože píšeš o částce 3.800 Kč, předpokládám, že pobíráš čtyřletou variantu rodičovského příspěvku, protože jsi neměla nárok na mateřskou. Takže teď máš 7.600 Kč do 9. měsíce věku syna a od 10. měsíce se to sníží na 3.800 Kč. Další možnost finančního přilepšení už tu nastínila Dany - máš nárok na výživné nejen pro syna, ale i pro sebe jakožto neprovdanou matku. Pokud se na výši výživného s partnerem nedohodnete, budeš muset o výživné žádat soud - výživné pro syna u okresního soudu v místě synova bydliště a výživné pro sebe u soudu v místě bydliště partnera. Vzory žaloby na určení výše výživného najdeš k dispozici na internetu nebo Ti s jejich sepsáním může pomoci právník či sociálni pracovnice OSPOD. Doporučuji každopádně začít podáním návrhu na svěření syna do Tvé péče a podáním žaloby na určení výše výživného (pokud se s partnerem na jeho výši nedohodnete). Se synem samozřejmě z Prahy odcestovat můžeš, ale dokud nebude syn svěřen výhradně do Tvé péče, může si pro něj přítel kdykoliv přijet a odvézt si ho zpět. Tím, že se odstěhuješ z Prahy, neznemožňuješ příteli kontakt s dítětem, pokud se nebudeš stěhovat do zahraničí.

Pokud by ses odstěhovala, byla bys vlastníkem nebo nájemcem (podnájem nestačí) bytu/domu, ve kterém budeš mít trvalé bydliště, a 30% (v Praze 35%) příjmů Tvé domácnosti nebude stačit k pokrytí nákladů na bydlení, mohla by sis požádat o příspěvek na bydlení. Jeho výše záleží na výši Tvých příjmů a nákladů na bydlení, velikosti města, kde budeš bydlet a počtu lidí v domácnosti. Na příspěvek na bydlení máš lae nárok až po uplynutí kalendářního čtvrtletí, za které splňuješ výše uvedené podmínky, takže potřebuješ nějaké peníze do začátku, abys zvládla to kalendářní čtvrtletí utáhnout. Dál by připadaly v úvahu ještě dávky pomoic v hmotné nouzi - až se odstěhuješ, můžeš zkusit začít příspěvkem na živobytí, od kterého se odvíjí nárok na další dávky. O všechny dávky můžeš požádat na úřadě práce v místě bydliště.

Dobrý večer, moc děkuji . Je to tedy docela složité, resp. složitější, než jsem myslela…Tady nemám trvalé bydliště, to mám pořád na Moravě a syn papírově taky…Ale od jeho narození jsem tam nebyla, 4 hodiny vlakem jsem s ním zatím absolvovat nechtěla…Možná by bylo schůdnější si sehnat bydlení, kde bych mohla mít trvalé bydliště, ale to nevím, jestli u podnájmu jde…A jaký je vlastně rozdíl mezi tím být nájemcem a v podnájmu??? A když budu v podnájmu, tak nemám nárok na příspěvek na bydlení??? Ty tři nájmy bych snad nějak do léta našetřila, snad nebude pozdě odejít s malým až takto později…Zkusím se ještě na to zeptat dětského psychologa, kdy je to nejvhodnější…Mám obavu, aby si malý na něj za ty další 2 měsíce moc nezvykl…Snad ne…Jinak mě překvapilo, když je dítě ve vlastní péči (musím žádat o svěření do péče i v případě, že partner s tím bude souhlasit? ), že bych mohla jít bydlet na druhý konec republiky, já jsem myslela, že má např. nárok jej mít každý druhý víkend nebo tak nějak…To si ale nedokážu u tak malého představit, i když už jej nekojím, přece jen je na mě víc zvyklý a ani já si to neumím představit…

Co se týče těch dávek, zkusím se zeptat přímo na ÚP, aby mi řekli blizší číslo…Moc děkuji, hezký večer .

Na příspěvek na bydlení máš nárok opravdu jen tehdy, pokud jsi vlastník nebo nájemce bytu - při bydlení v podnájmu příspěvek na bydlení nedostaneš ani když budeš mít v tom bytě trvalé bydliště. Rozdíl mezi nájmem a podnájmem je hlavně v tom, že nájemní smlouvu s Tebou může uzavřít v podstatě jen majitel (vlastník) bytu/domu. Pokud by ses například přistěhovala k někomu do družstevního bytu, tak ten člověk, protože je jen nájemcem a nikoliv vlastníkem toho bytu, s Tebou nemůže uzavřít nájemní, ale pouze podnájemní smlouvu - tudíž bys byla jen podnájemníkem a nikoliv nájemcem. A bez trvalého bydliště v daném bytě příspěvek na bydlení bohužel nedostaneš ani s nájemní smlouvou.

O svěření dítěte do péče je zapotřebí požádat soud. Pokud se na výši výživného dokážete dohodnout, tak hned o svěření do péče žádat nemusíš, ale dokud nebude dítě jen v Tvé péči, máte na styk s ním a jeho výchovu oba stejné právo, kterého se otec dítěte může kdykoliv domáhat, takže je lepší mít to "posvěcené" soudně. Pokud se odstěhuješ na Moravu a otec bude trvat na pravidelném styku s dítětem, může se stát, že to soud rozhodne třeba tak, že se budete střídat v tom, kdo si bude pro dítě jezdit nebo že budeš otci hradit část nákladů na cestu.

Děkuji…No, ještě jsem byt nikdy nehledala, tak nevím, jestli je to složitější nebo jednodušší hledat nájem a ne podnájem…Uvidím…

A ještě bych chtěla dodat poznámku pro admin. , který změnil název : já jsem měla a mám přítele pořád ráda, ale on mě bohužel už od začátku ne…

Děvče, asi Ti moc pěkného nepovím, tak nevím jestli mám pokračovat… no možná, že to někdy někomu pomůže. , ale zde je vidět, že dítětem si chlapa k sobě stejně nepřitáhneš.

Připadá mi, že se zabýváš vším možným, jen ne tím čím bys opravdu měla.

Ad tzv. obětování sexem, abys měla vyvolaný porod…no já nevím, asi to fakt myslíš vážně, ale je to poslední co bych po chlapovi chtěla. Slyšela jsi někdy o tom, že i třeba takové mytí oken, praní, řádná procházka aj. také pomáhá? Asi ano, ale to není sex, já vím, zvlášť protože pak nemůžeš říct, Ty ses nemohl ani obětovat.

Ad váš vztah, jak sama píšeš, věděla jsi, že u něj jde o vztah z rozumu a myslela sis, že se to změní, no tak už víš, že nezmění. Zcela jasně jsi Ty překročila hranici. Váš vztah nebyl vztahem z lásky, i když Tys zamilovaná byla, on ne a tak se to nemělo posunout dál a mít dítě. Nicméně to už se změnit nedá.

Nevidím jediný důvod proč bys měla uklízet jeho kapesníky pod postelí, ať si je prostě uklízí sám. Jak sama uvádíš, tak otec je fajn, jen o Tebe nemá zvláštní zájem. Pokud chceš, abyste zůstali spolu, tak Ti prostě nezbývá nic jiného než pokračovat v tom co jsi začala, ale zároveň si uvědomit, že ten kdo na sobě bude muset pracovat jsi Ty. V tom si nemohu pomoct. A to i v případě, že odejdeš.

O tom, že budete někdy plnohodnotně fungovat i v posteli, na to můžeš podle mého prostě zapomenout, ale můžete. pokud to budeš chtít. i přesto jinak normálně fungovat.

Ad to hubnutí, pokud to chceš tak přestaň hledat výmluvy a začni proto něco dělat. Nebo nedělej, ale přestaň se vymlouvat, jde o Tebe ne o něj.

Edit: Jsem celkem dost překvapená z příspěvků holek kdy se úplně přeskočilo za jakých okolností jsi se rozhodla mít dítě. Já vím, že to už se stalo a zcela nepochybně jsi za své dítě ráda a k tomu Ti přeji jen, aby bylo zdravé a šťastné.

Ovšem nemůžu zkrátka tento fakt jen tak překročit, protože je typickou ukázkou, kdy si žena něco "umane" a pak se diví, že muž nehopká podle jejích představ. Tedy, abych si stěžovala na to, že nemám s partnerem plnohodnotný vztah a co s tím, můžu tehdy pokud by vůbec někdy plnohodnotný byl a jestli si pořídím dítě s nevhodným mužem, nemohu se divit, když "neskáče" podle mě.

Evidentně je to příliš tvrdé, co píši, ale tak to vidím… tohle jsou jen následky, ale příčina je jinde a dle mého těžko vyčítat muži chybu ženy.

Veselko, v lecčem máš samozřejmě pravdu, ale nemyslím, že by celá ta situace byla jen mohe chyba…On primárně neměl začínat vztah, když věděl, že mi nemůže nabídnout víc než přátelství. A to, že máme dítě je taky společná věc…nemůžu brát HA a on se odmítal chránit. Ano, kdybych dítě nechtěla, nedopustila bych to a hledala ještě jiné možnosti, ale připouštím, že jsem se tomu nebránila, Byla jsem zamilovaná, věk na to byl vrchovatě, věděla jsem, že bude dobrý otec. Ano, na sebe jsem nějak zapomněla. To byla ta chyba. A v tomto na sobě musím pracovat, ano, myslet na sebe. I proto jsem se rozhodla odejít. Nemám zaručeno, že někoho potkám, ale je kruté žít vedle někoho, kdo vám dává najevo, jak nehodná lásky jste. Ta denodenní konfrontace bolí, věřte mi…A co se týče zhubnutí, to nejsou výmluvy, to pochopí jen ten, kdo to zažil. Představte si, že třeba pro někoho nebudete dost dobrá se střední školou. vystudujete vysokou a ten člověk si vás najednou všimne, už máte cenu. Bez ní ne. To jako tomu člověku pak vběhnete do náruče? nebo jím budete opovrhovat? Koho teda miluje? Vás nebo diplom? (Vás nebo vaše tělo? ).

Katko, dovolím si tykat, jak je na diskuzi běžné.

Nejde o to, že Tě chci peskovat za něco cos udělala. To je Tvoje věc, nicméně dle mého je to podstatné zmínit, ať už kvůli Tobě nebo i kvůli tomu, že si to přečte a snad i možná vezme k srdci (ach ta moje naivita) někdo kdo ještě může svůj běh života změnit.

Proč jsem to, ale psala i Tobě. Co se stalo se zpátky vrátit nedá a já znovu opakuji, že jsem si jistá, že bys ani svoje dítě "vrátit" zpět nechtěla. Nicméně každá chyba by nás/Tebe měla poučit.

Poučení je například i z toho, že si člověk skutečně uvědomí a přijme svůj díl odpovědnosti za danou situaci.

Nějak často tady zmiňuji sebevědomí, ale platí to i u Tebe. Jen se zdravým seběvědomím si můžeš vybudovat dobrý život tak, abys byla spokojená. Nejde o to kolik si udělala nebo ještě uděláš chyb, ale jak se svým životem naložíš a sebevědomý člověk to má prostě v mnoha ohledech jednodušší.

K Tvojí váze, vidím to jako výmluvu a po pravdě mě nenapadá jediný důvod proč bys měla hubnout kvůli někomu jinému. Ten jediný kdo za to stojí jsi jen a pouze Ty a tak se prostě dej do toho. Ne zítra, za týden, měsíc, ale hned a nebo ne, nauč se mít se ráda taková jaká jsi.

To je zkrátka jen Tvoje věc a to, že máš nějaká kila navíc, ať už jich je míň nebo víc vůbec neznamená, že jsi ošklivá a nepřitažlivá žena. To ze sebe maximálně děláš Ty sama ne ta kila, jestli mi rozumíš.

I s kily navíc můžeš být kus pěkný sexy ženský, jen se tak prostě musíš Ty sama cítit.

A že Ti partner dává najevo, že taková nejsi? Nezáleží na něm, ale na Tobě.

Víš, ať je to cokoliv, nikdy jsem nic osobního jako je váha, vzdělání apod. nedělala kvůli někomu jinému, vždy jen kvůli sobě.

P. s. modelka nejsem a vzdělání taky nemám vyjímečné a přesto jsem pěkná a chytrá ženská. To nevylučuje samozřejmě semtam i  nějakou blbost a když mi není dobře taky jsem někdy na odstřel.

Zkrátka to jaká jsi, jak se cítíš je ve Tvé hlavě. Tohle změň, na tom pracuj a to ostatní prostě přijde.

Dobrý den, Katko, Já začnu trochu z jiného soudku. Prostě jsem asi stará škola a mám jiné životní zkušenosti. Já rozvody nenávidím. Podívej, je to opravdu tak, že tě muž odstrčí jen proto, že jsi přibrala? Není v tom něco jiného, něco v tvém chování? Podívej, byla jsi zamilovaná do svého muže, máš s ním dítě, kde je příčina tak rychlé změny, jste spolu přece jen krátce? Myslíš si, že jsi bez chyby, nikdy jsi nebyla příčinou nějakého rozporu mezi vámi dvěmi? Já to vidím tak, že vše vidíš jen ze svého pohledu. Už jste si spolu promluvili? Možná že bys zjistila věci i o sobě, které bys mohla napravit. Myslím si, že když jste se s mužem poznali, byla jsi štíhlejší, těhotenstvím jsi možná přibrala, ale to lze změnit, když na sobě zapracuješ, seš mladá, půjde to. Tvůj chlap je dobrý táta a ty jistě dobrá máma. To dítě vás potřebuje oba dva, čím bude klučík starší, tím víc bude potřebovat tátu, tátu vlastního, věř mi. Již nejste sólo kapři, jste pár, který dal základ rodině, kde je malé dítě a nyní nesete oba za tuto mladou rodinu zodpovědnost. Pokud nastaly nesrovnalosti, musíte se učit je řešit a překonávat,  z boje se neutíká. Společně se učte žít a zdolávat překážky, to samozřejmě zpočátku nikdo neumí a různé věci lidi zaskočí, ale rodinný život se učí za pochodu, tak to bylo a je. Prosím, nikdo se na mně nezlobte za můj názor, za moje rady, ale píšu z pohledu dítěte, kterému se rozvedli rodiče, píšu z pohledu matky, manželky,  babičky a z pohledu ženy, která je 45 rokem vdaná. Věřte, že ten život nebyla vždy procházka růžovým sadem. S přáním všeho nejlepšího, se srdcem na dlani a s rozumem v hrsti, Pavla.

Hezký den Pavli, děkuji. Máte pravdu v tom, že pokud jsou děti, mělo by se rozhodnutí rozvodu/rozchodu uvážit pečlivě. Já netvrdím, že nenesu svůj díl viny, na jeho nedostatek lásky, ale i tolerance a neschopnosti "překročit sám sebe ve prospěch toho druhého" jsem neměla reagovat naštváním, hádkami…Tím si ještě nikdo nikdy lásku nevynutil a uznávám, že se tím ještě všechno zhoršilo…Asi jako by po vás někdo šlapal a dokud nic neděláte a "držíte", nešlape tak intenzivně jako když se začnete bránit…To se pak role paradoxně obrací, z útočníka je napadený a bez nejmenších výčitek může v intenzitě šlapání přidat, vždyť se jen brání…A zlý jste vy, ne on. věřte ale, že jsem zkoušela dlouho všechno přecházet a brečet jen po večerech do polštáře. Ale když přijdete z porodnice s dítětem domů plni obav, jestli to zvládnete, s bolestí po operaci, potřebujete pomoc fyzickou - vstávání z postele je po císařském řezu problém, ale dítě k vám na kojení z postýlky samo nevyskočí, ale taky psychickou - bylo to období, kdy jsem potřebovala alespoň nějaký projev citu z jeho strany vnímat. Potřebovala jsem prostě ten pocit, že jsme rodina…To ale nenastalo, večery i noci jsem byla s malým sama…To byla ta pomyslná poslední kapka, kdy mě tak moc ranil, že jsem na něj dokázala křičet a on místo, aby si to uvědomil (říkala jsem mu to, že je to tím), tak dál spal odděleně…

Včera jsem mu řekla, že se chci odstěhovat, že už nemůžu žít vedle někoho, kdo mě nemá rád. Říkal, že mě do včerejška bral jako partnerku, myslel si, že spolu budeme vychovávat malého za cenu, že spolu budeme jen kvůli tomu, ale ž už o to nestojí a když chci jít, ať teda jdu…nevím, možná jsem až do poslední chvíle doufala, že si to všechno nějak uvědomí, že nás jen tak nenechá odejít, al bude se snažit napravit, co způsobil, on ale vůbec nemá pocit sebemenšího provinění, prý to byla moje hloupost, že jsem se trápila, on nic špatného neudělal. Nenapsala jsem ještě, že když po víkendu, kdy byl pryč v pondělí přijel, tak tam) po pěti měsících) chtěl s námi spát, ale já jsem už nechtěla…5 měsíců na nás kašle a najednou si to na den rozmyslí…Zdůvodnil to tím, že z chalupy přijel vymrzlý a chtěl se vyspat v teple… (v místnosti, kde spí předtím má docela chladno, ale vědomě, resp. cíleně, prý se mu tak líp spí. Mě přijde, že se ke mě chová jako k věci. potřebuji ji, o. k. , tak ji využiju, nepotřebuji, nechám ležet v koutě…ohlíží se jen a jen na sebe, mě vůbec v potaz nebere. Od začátku ho nezajímalo, co bych chtěla já, pokud to nebylo v souladu s tím, co by chtěl on…I co se týče sexu, tak mi od začátku řekl, že já se o nic nemám pokoušet, že by to k ničemu nebylo…tvrdil, že jen muž jnabízí a žena přijímá nebo ne. Že to nikdy nejde večer (to, když jsem projevila přání, že mě by se to líbilo víc večer), že nebude používat ochranu, protože to nejde, neboť vždy spadne nebo praskne (podotýkám, že žádné mini rozměry nemá, aby mohl spadnout, spíš naopak), i když věděl, že hormonální antikoncepci ze zdravotních důvodů užívat nemůžu a navíc moc nedbá na hygienu a i když jsem mu říkala, že mi vadí, když se třeba tři i čtyři dny nemyje, absolutně s tím nic nechce dělat…I tím ten sexuální život ničil…Když teda už "nabízel", nechtěla jsem já, protože mi prostě vadí, když je nemytý…2,3, 4 dny, to je úplně děs, ale mě to vadí, i když se osprchuje ráno, než jde do práce, ale k sexu dojde až ten další den ráno, tj. za 24 hod…na to mi řekl, že je to můj problém, když jsem na to tak přecitlivělá, že on je čistý za těch 24 hod. dost…Souhlasíte s tímto? Jsem divná, když mi 24 hod. nemytý p…vadí??? No, už jsem z toho všeho opravdu vyčerpaná…Dnes jsem se byla ptát na sociálce, nebude to tak jednoduché, nejdřív si musím najít bydlení, zažádat o trvalé bydliště, bydlet 3 měsíce, pak teprve můžu žádat o nějaké dávky. Takže si bude muset na ty 3 nájmy půjčit, ale vůbec nevím, jak je pak z těch dávek splatím…Snad to nějak zvládnu…

Dobrý den, Katko, děkuji za odpověď, jsem ráda, že jste si přečetla moje řádky a že jste o mých slovech přemýšlela. Rozepsala jste se dost dopodrobna a je vidět, že vzath je mezi vámi dvěma narušený a každý nesete svůj podíl na rozkolu, někdo větší, druhý menší. Je to škoda, kvůli tomu klučíkovi. Pokud není vůle z obou stran, tak dojde k rozchodu. Snad všechny peripetie s tím spojené zvládnete a bude žít šťastně, je to důležité pro toho malého. Pavla

Katko, tento bezcitný muž Ti nestojí za to, aby ses kvůli němu po zbytek života jen trápila.

Plně schvaluji Tvé rozhodnutí od něj odejít a přeji Ti ve Tvém budoucím životě už jen vše dobré. Držím palce, ať to  sama všechno zvládneš a věřím, že časem se objeví i někdo, s kým se budeš cítit jako plnohodnotný  člověk.

Děkuji 

Tohle je 1. díl.

A jak to dopadlo, Katko?

Pokračování je Pavli v dalším tématu = TADY 

Dany děkuju, už jdu hledat.

Rádo se stalo, Pavli. Nemusíš to hledat, jen klikni na to oranžové slovo TADY