Téma: Už nemiluji otce svého syna, je jen spolubydlícím - pokračování
Hezký den všem, po skoro dvou letech navazuji na to, co jsem zde psala, pro ty, co mi tenkrát radili a snažili se mi pomoci. Bohužel žádný happy end se nekoná… Bohužel jsem jednala příliš zkratkovitě a nedomyslela následky… I když jsem se snažila si o tom všem s přítelem tenkrát promluvit, vždy to hned po chvíli utnul a já jsem nebyla dost vytrvalá, abych se snažila řešit, co on evidentně řešit nechtěl. Tak jsem mu prostě řekla, že bude lepší, když se rozejdeme. Myslela jsem, že to bude ten impuls, který ho probudí k tomu chtít to řešit… Místo toho následovalo dotčené ego, odmítal se mnou mluvit, zamykal se, jel za rodiči, kde mě pomluvil opravdu nehezkým způsobem (nestačila jsem se divit, jak věci překroutil a neváhal lhát, jen aby byl on za toho ublíženého), jeho mamka pak přijela a chovala se ke mě hrozně, najednou všechno, co dělám bylo špatně (včetně koupě pánvičky nebo způsobu praní), tlačila ho do toho, aby se odstěhoval, vlastně ho k tomu donutila. Nechtěla si to nechat vysvětlit, oba se v pokoji zamykali a odmítali komunikovat. Já jsem ho prosila, ať mě vyslechne, ať zajdeme do poradny… Všechno odmítal… A z měsíc se odstěhoval. Měl pak (vede kroužky v DDM) tři měsíce prázdniny, odjel si na chatu, užíval si a já jsem byla naprosto sama na všechno. Takže starost o několikaměsíčního kojence a do toho stres z toho všeho… Byly to snad nejhorší měsíce, byla jsem hrozně ze všeho vyčerpaná, myslela jsem, že každým dnem zkolabuju. Prosila jsem ho, ať mi pomůže, ať malého pohlídá, dokonce jsem v zoufalství před nej klekla a prosila ho. Překročil mě a odjel na chatu… Jeho matka řekla, že přece ze sebe nebude "dělat vola", aby dítě hlídal, když to potřebuju. Půl roku poté, co se odstěhoval mi přišlo od soudu, že žádá o svěření malého do péče. Nevěřila jsem vlastním očím, co tam dokázal vyplodit za důvody… Samé lži… I proto jsem byla klidná a nebála se, věděla jsem, že se mi jen chce pomstít, ale bylo mi hrozně z toho, jak tohle může vůbec někdo udělat, navíc je ten někdo otcem mého dítěte… Někdo tak hluboce bez morálky, bez zábran… To bylo asi ještě horší… Po pár měsících si zase vymyslel, že mu malého nechci dávat, přitom pravda byla pravý opak, neustále ho prosím, aby mi s mylým pomohl, aby ho hlídal… Nejdřív proto, že jsem byla hrozně unavená, později, kdy byl mylý už samostatnější a bylo to lehčí jsem chtěla znovu začít studovat, dokončit školu. No a tak to jde celou dobu… Dnes (29.03.2016) jsme měli poprvé soud, čekala jsem, že tam všechno vysvětlím, obhájím se, ale celou dobu soudkyně jen četla jeho výmysly a mě nedala vůbec prostor nebo jen minimálně… Takže shrnu to, nemyslím si, že bych si nějak polepšila… O finanční stránce se ani nezmiňuju, sice si vydělá ani ne základní mzdu, protože pracuje jen na poloviční úvazek, ale i tak bychom se měli jako králové ve srovnání s tím, s čím musím vyjít. Ale to se dá zvládnout, člověku nakonec stačí velmi málo. Ale zpětně viděno být sice ve vztahu s někým, kdo vás nemá rád je smutné, ale být sám a navíc být neustále atakována naschvály a pomstychtivostí druhého je ještě horší. I pro malého by bylo lepší mít dva rodiče… Už teď mi někdy přerůstá přes hlavu a vím, jak by pomohlo, kdybych na to nebyla sama. Takže rada pro druhé… Pokud není nutné hned utéct (třeba fyzické násilí atd.), tak to řešit, žít třeba i v nefunkčním vztahu, mezitím hledat a pak jít. Je pravda ale, že pro děti to pak je taky těžké, zvyknout si na rodiče a pak s ním najednou nežít… Sice je takto pro malého otec "externista" hned od začátku, takže když na něj kašle, až tm mu to nevadí, ale tím, jak je toho moc na mě samotnou, trpí mými náladami, cítí to zoufalství, bezmoc… A ovlivńuje ho to taky, ne-li hůř…
Reakce čtenářů
Jen upřesním, že tenkrát a ani nevím, jestli přes to všechno i dnes (29.03.2016) ho nemiluji… Tenkrát určitě a dnes (29.03.2016), zřejmě asi částečně taky, bohužel…
Nadpis byl změněn moderátorem, zněl jinak…
Admin nejspíš dodal název tématu tak, jak zněl před dvěma lety, aby byl dohledatelný i pro ty, kdo ho nečetli.
Zdravím vás a je mi líto, že máte takové problémy a jste ze všeho unavená. Úvodem musím ale reagovat na to, že byste s ním byla radši dál, i za cenu nefunkčnosti. Rozumím tomu, jak to myslíte, ale jistota, že by se pořádně staral není. Taky to, co se z něho nakonec vyklubalo - mohl by vás trápit už ve vztahu a kdybyste to měla každý den snášet, asi by to bylo ještě horší, než teď. Nemyslím to nijak zle! 
Nikdo neví přesně "co by bylo kdyby." Ale možná je vlastně pozitivum, že jste poznala, co je zač teď, než později. Śpatný vzor a chladný vztah mezi rodiči dítě vycítí, takže nejsem zrovna pro vztahy za každou cenu, "kvůli dětem". Ale možná bych mluvila jinak ve vaší situaci 
Trochu nechápu, jak může dělat v domě dětí a mládeže …
Ale zase k věci: toto je tradiční zvyk uražených, ješitných rodičů. Děje se to docela dost často a pěvně věřím, že soudci už o tom ví a dokážou rozlišit pravdu. V drtivé případě stejně dítě naštěstí připadne matce (zkrátka rodičovi, který se skutečně stará, někdy jím matka není). Nevidím důvod, proč by to nemělo dopadnou takto i teď . Stání ještě jistě bude, není možné, abyste nedostala prostor. Chápu, že vás to trápí, ale nedělala bych si s tím tolik starostí: pravdu znáte a osvětlíte to, spíš musí být hrozný slyšet ty výmysly. Až bude po všem, čas rány postupně zahojí! Nestojí vám za to, abyste se jím trápila. Těžko by se o dítě postaral, když se o něj nestará ani teď. Je to jen msta. A to pěkně hnusná.
Pokud stávkuje s výživným, obraťte se na soud. Doufám, že máte podporu aspoň u svých rodičů a blízkých a až přejde tohle nepříjemné období, oddychnete si a začnete se věnovat konečně i sobě
Přeji vám hodně štěstí a klidu!
(Původní příbeh jsem nečetla)
Četla jsi vůbec radu Sociální_pracovnice před dvěma lety? Doporučila ti v první řadě požádat soud o svěření dítěte do tvé péče.
Je moc těžké radit někomu, kdo si rady sice přečte, ale pak leze a na kolenou prosí někoho, kdo o to (a za to) navíc vůbec nestojí.
No jo no, narazila sis nejspíš velmi nezralého muže, pro kterého si musí přijet maminka, má li syn ukončit vztah---pochopila jsem to správně? A s tebou nespal, protože jsi nebyla postavou akorát, a místo toho měl své představy a házel použité papírové kapesníky s následky svých snění pod postel. Jo. Tak výborně.
Po velmi štíhlých holkách spíš sní muži, co nemají rádi nic, co připomíná ženskost, a nedejbože mateřskost. A aby měli ještě sex s těhotnou, no to už by jim z toho asi muselo být špatně. Na druhé straně jsou na svých matkách závislí, podřizují se, ale žijí v svém vnitřním světě, kam maminka nemůže. Protože to jsou v podstatě děti, práce v domě mládeže a dětí je pro ně typická. mají rádi dětsky vypadající partnerky. Sex nemusí.
Pamatuju si na jednoho pána, no pána, takový spíš věčný student, moc nepracoval, k ničemu se nechtěl připojit, nechtěl vazby, nechtěl ženy, měl spíše schizoidní tendence, nakonec si našel extrémně štíhlou mladou matku dvou dětí, která vypadala, že je jí patnáct. S dětmi si hrál, s ženou to placatil, jak to šlo, na sex moc nebyl, na nic on moc nebyl. ale vnitřní svět bohatý. Ona se starala, než ho vykopla. Pak se zhroutil, vyhrožoval, že jí zapálí byt atp. a vůbec se tak narcisticky hojil.
No a ty jsi manipulovala s potřebou sexu před porodem, fňukala naříkala, doprošovala se a u toho revoltila, že ji má muž milovat takovou jaká jsi, to jest i s nadváhou.
To je sice krásný požadavek, ale bezpodmínečnou lásku- přijmi mě- jsou zpravidla schopni dát jen rodiče a to ještě ne všichni. Od partnera toto očekávat je spíš nezralé. Pokud se mu špek hnusí, tak se mu hnusí, těžko si ho zamiluje, když mu to nejde. On je dítě, tomu ten sex moc nejde tak jako tak, možná ještě v období námluv.
Ten dětský vzdor "přijmi mě", něpatří partnerovi, ale spíš jde o něco staršího. Jakékoli nátlaky na takovéhoto muže takovouhle ženou vedou jen do ještě hlubší mužovy izolace.
Buď ráda, že ses ho zbavila a zahaj vlastni dividuální terapii.
rada kterou se snažíš dát vůbec dobrá není. Ten rozchod je ale potřeba řešit jinak - rozumněji, přesně jak psala Barča ve "30.03.2016 08:18". Z toho si ale těžkou hlavu nedělej, první rozchod každý nějak pokazí, protože s tím ještě nikdo, kdo to nečeká, nemá zkušenosti. Důležité je co uděláš dál a jak se k situaci postavíš a zejména k nové obživě. Peníze je možné si vydělat a znovu se postavit na nohy i bez partnera.
Píšeš, že jsi byla u soudu. A co tam dělal Tvůj právní zástupce, když píšeš, že jsi skoro nic neřekla? Nic? Nebo jsi tam snad byla bez právníka?
Soud má dané postupy a mezi nimi např. to, že nejdřív se čte návrh či žaloba, pak stanovisko protitstrany a až pak se zase v daném postupu vyslýchají zúčastnění či svědci. Na jedno stání si soud většinou určuje cca hodinu (někdy více, jindy méně). Tohle bylo první stání. Vyjádřit se bude moc, ale až na ní přijde řada.
Ano, to ale pořád není odpověď na otázku, zda tam byla s právníkem nebo sama. V tuto chvíli by to hodně napovědělo buď o právnikovi nebo o tazatelece.
Ahoj, komentáře jsem nečetla, první díl ano. A nechápu tě. Nutně potřebuješ psychologa, abys mohla normálně žít. Sebevědomí máš na nule (a myslím si, že bylo nízké i před tím, než jsi potkala manžela).
Tvůj manžel je ubožák. A absolutně nechápu tvůj důvod, proč bys s ním radši zůstala než se rozešla. Pochybuji, že by komedie o "šťastné" rodině měla na syna nějaký pozitivní dopad.
Najdi si psychologa, zapracuj na sobě. A pak budeš spokojená ty i syn,
Moc všem děkuji za odpovědi i rady. K otázkám… Ano, větu, že mám žádat o svěření syna do péče jsem nějak nepovažovala za důležité… Teď už mi to taky přijde zvláštní, když o tom už něco vím, ale předtím jsem si prostě myslela, že pokud jej v péči už mám, tak akt svěření do péče je jen nějaká formalita… opravdu mě nenapadlo, že moje dítě o které se starám nemám ve své péči, když to tak je… Ušetřila bych si tím dost problému, kdybych se na to zeptala a nedomýšlela si.
U soudu jsem byla sama, žádala jsem si už dřív (hned po jeho podání žádosti o svěření do péče) o bezplatně přiděleného, ale zamítli to. Doslova mi odpověděli tak, že to není potřeba…
Ohledně sebevědomí - ano, velké tedy opravdu není… A i tady jsem udělala chybu, že jsem to neřešila už dřív. Je toho hrozně moc, co se na mě za ty roky podepsalo a možná "normální" nebudu nikdy, ale určitě je psychoterapie důležitá, abych, jak někdo napsal, mohla alespoń trochu normálně fungovat.
Jestli mít partnerský vztah, to netuším… V dětství mě otec psychicky týral, spolužáci šikanovali kvůli brýlím a nadváze, v pubertě, ač jsem byla už postavou téměř štíhlá (65 kg) mě taky nikdo nechtěl a ani pak vlastně ne . A ano, zpětně vím, že jsem asi chtěla něco, na co není nárok… I když… Já jsem ho nenutila, aby se mnou spal, nikdy jsem o tohle neškemrala, on mi to taky hned na začátku zakázal (řekl, že iniciativa musí vzejít jen a pouze od něj, že muž nabízí, žena přijímá… ). Když jsem pochopila, že jediný kontakt je možný tak, že prostě využije ranní erekci - tj, . nevzruším ho já, ale využije se nastalé situace. - tak mi šlo jen o to, aby teda bylo možné toho využít… Z mé strany jsem chtěla jediné, aby byl umytý… Jenže on se prostě myl jen ráno cca deset minut před odchodem do práce, večer ne. Takže ráno po probuzení to bylo od sprchy 24 hodin. Mě to prostě vadilo… Jenže pokud jsem chtěla alespoň to, musela jsem se překonat… A pak mi ze sebe bylo zle… A dávala jsem to za vinu jemu. Já jsem pro něj dělala první poslední, nakupovala, . vařila, prala, uklízela, jezdila s ním na výlety, pomohla mu s čím potřeboval a za to jsem chtěla jen aby se večer umyl… A byl to nepřekonatelný problém… A to jsem si začala vynucovat… Nejdřív mlčky, tj, byla jsem naštvaná a neřekla přímo proč, pak jsem to naznačila, ale myslím dost srozumitelně, no a pak jsem už na něj byla opravdu naštvaná a říkala mu, že je sobec. Což sice je, ale situaci to nevylepšilo, naopak… On to prostě bral tak, že když se mnou spí, tak dělá vlastně dobrý skutek, obětuje se a tak proč by ještě měl něco dělat na svůj úkor, tj. mýt se v jinou dobu, než je zvyklý… Všechno tohle ale mým už tak nízkým sebevědomím otřáslo neskutečně… A popravdě si neumím představit, jak to ten psycholog se mnou zvládne . Je hezké říkat, že si máte věřit, když vám 30 let okolí lije do hlavy přímo i nepřímo, že toho nejste hodni.
1. Na okolí se vykašli. Pokud Ti někdo radí destruktivně, prostě ho ignoruj a neposlouchej. Poslouchej pouze lidi, kteří Ti radí konstruktivně.
To, že Ti je 30 je jedno. Jsi mladá, rozhodně se nepovažuj za starou. Ženy v ČR se dožívají průměrně přes 80 let. Pokud si myslíš, že jsi stará teď, když máš před sebou ještě 2-3 takové životy, tak jak si budeš říkat pak? !!!
Ono se Ti to možná teď nezdá, ale před sebou máš opravdu velkou porci života a vše se ještě k dobrému obrátí.
2. Vždy, když řešíš závažnou věc, konzultuj to s odborníkem v dané oblasti. Právnika potřebuješ. Nikdy si nikým nenech namluvit že ne a rozhodně si ho zajisti.
No, čím víc se rozepisujete o jeho chování, tím víc mi to přijde odpornější 
. Přečetla jsem už i původní psaní a ty kapesníčky, hmm a co teprve ta hygiena! "Muž nabízí" a jeho zákazy … no, rozhodně jste o nic nepřišla, ba naopak.
Jen mám trochu obavu, že svým sníženým sebevědomím takové nýmandy přitahujete. Asi se s vámi dá zametat, manipulovat, vyvolat pocit viny. Propříště si dávajete pozor na to, zda-li se případný potencionální druh nechová podobně, jako ten předešlý, aby to zas nebylo vše znova. Samota většinu trápí, ale pořád lepší, než být s nějakým sobeckým ocasem. To, abyste k sobě přitáhla hodného muže chce ono zvýšení sebvědomí, trochu víc tvrdosti (je-li to trochu možné), jasné vyjádření, pokud by se vám něco nelíbilo, stanovení hranic. Velmi podstatnou věcí je ale především vaše duševní pohoda jako taková. Z lidí toho spoustu vyzařuje a když nejsme úplně v cajku, může nám někdo hodný pomoci, ale někdo zlý nám může ublížit a zneužít nás. Taky to svým způsobem možná odrazuje okolí a místo kýžené síly z člověka čpí nepokrytě slabost.
S tím vším by vám ten odborník měl pomoci, hlavní je, že o tom už sama uvažujete. Ale bude to běh na předlouho trať, musíte mít sama chuť a odhodlání a jak jsem psala už poprvé, doufám, že máte podporu u svého okolí. To taky dělá své.
Když budete mít doporučko od obvoďáka, nemusíte cálovat pětikilo za hodinu
Není prostě možné, aby vám bylo upíráno právo na právníka. Ex offo je právě pro ty, co si to nemohou dovolit, na to má právo úplně každý a zdá se mi to nějaké divné. Kdyžtak se zkuste obrátit na zde často zmiňovanou bezplatnou právní poradnu.
Pro začátek by bylo fajn, kdybyste sama sebe pozitivně stimulovala nějakou činností, která je vám milá. Nějaký koníček, o kterém víte, že si na to uděláte čas i s malým rošťákem. To by vám dělalo radost a když to člověku jde, může pochválit sám sebe .
Milá Katko, to se tedy událo hodně věcí. Jako chybu vidím v jeho matce, že se do Vás pletla a on jí poslouchal. Velkou vinu, za všechno, co se stalo dávám jeho matce. Kdybyste byli na vše sami dva, třeba byste se pohádali, ale žili byste společně, jako rodina. Věřím, že časem by se přítel přizpůsobil. Ale to, že měl oporu v matce, že ho štvala proti Vám, je nemorální, nelidské, je to přece také babička, proto i nepochopitelné.
No už je to za Váma. Musíte se dát dohromady pro dítě, které Vás potřebuje. Chápu, že v zoufalství jste si před přítele klekla, ono zoufalý člověk koná zoufalé věci, ale horší je, že ani tak neměl slitování a srdce se v něm nepohnulo, už k vůli dítěti. Je to nezralý kluk a vinu na tom má jeho matka, jednoznačně.
Určitě Vás to poznamenalo a nikdy nezapomenete. Ale určitě za pár let najdete, nebo potkáte muže, který bude mít třeba za sebou také nějakou zkušenost a bude zralejší, moc bych Vám to přála. Malý odroste, bude samostatnější a Vy budete moct do práce a vše bude lepší a zvladatelnější. Pavla
