Téma: Přizpůsobení se ve vztahu a tolerance - důvod k rozchodu?

Nevím co jiného jsou ty drobné problémy, ale dávání ruku před pusu při zívání nebo kašlání považuji za základ výchovy a tedy takové běžné věci dělat.

Pokud se mám vyjádřit k tomu, že by pokaždé chodil do jiné místnosti, to mi připadá uhozený a to, že se všude válí použité kapesníky, nevím úplně jak mám chápat. Pokud má poblíž sebe vícero kapesníků kdy je prostě nastydlej a pořád smrká, tak mu dej pytlík ať si je dává do něj nebo co já vím. V každém případě vím, že když mám virozu apod. tak je prostě v domácnosti znát, i když se nesnažím další obtěžovat.

Petencionálně nebezpečné je i vyjít na ulici a nemusíš být ani těhotná. Samozřejmě je na místě se lépe chránit, ale zrovna tohle dle mého trochu víc hrotíš. Pokud máš tak velkou obavu, tak  jdi někam Ty, kde nebude nemocný manžel nebo jiná osoba.

Nesouhlasím…

je to blbec neohleduplnej.

Moje zkušenost říká, že my ženy jsme většinou "převychovatelné", pokud uznáme, že je to k užitku, ale pro chlapy to neplatí. Nebo žádný užitek nevidí? I to je možné, že počítají jen užitek pro sebe. Říká se, že stokrát nic umořilo osla. Proto je dobré si rozmyslet, zda žít v páru, nebo sólo. Ale Ty jsi těhotná, proto bych předpokládala, že sis už rozmyslela … a proto můžeš na kdečem trvat a trvat a otravovat společný vzduch zase jinak 

Hele hele brzdi.  Já se taky snažím a vím o svých zlozvycích nebo špatných návycích, tak se je snažím, když vadí, eliminovat, i když si na to ne vždy vzpomenu, protože je to holt už jakýsi automatizmus. Ale myslím na to, tak se mi ty automatizmy už mění.

Sám se divím někdy, že jsem z toho ještě nezešílel - pořád myslet na to, co je špatně a dávat si bacha. Ale komu na druhém záleží, tak by se měl podívat i na sebe a je jedno, zda je to ženská nebo chlap. Chlap je jen líný a ví, že si to může na ženskou dovolit, když ona mu poleví. ale pak se nedivte. Opět musím bohužel zdůraznit, že čím starší žena, tím hůř pro ni, zvlášť pokud je bezdětná a rodinu chce. Tam jsou totiž právě strašné ústupky, které nakonec časem vyplavou a to jistě.

Prostě pokud záleží na vztahu obou z partnerů, tak to nemůže být problém trošku své návyky změnit/zkorigovat, aby se ten druhý necítil zle.

… i když si na to ne vždy vzpomenu … Ale my to vždy vidíme 

 ale snažím se a i snaha se cení.    nejsem ignorant (aspoń doufám)

No ano, jinak platí varianta single.  

jj, Barčo, máš úplnou pravdu, taky mám ten pocit. Mě nedělá problém eliminovat cokoliv, co se mu nelíbí a zvlášť ne věci, co při troše dobré vůle prostě dělat nemusím, tak proč nevyjít vstříc. ( kohoutky na kterých je jarová pěna po mytí nádobí - poctivě je po umytí opláchnu (apropo v 90% myju nádobí jen já a on pak ještě kritizuje pěnu, ale budiž), lednici otevírám na co nejkratší dobu ( alespoń si cvičím krátkodobou paměť, když se snažím ujasnit si ještě před otevřením, kam šáhnou, abych ušetřila čas ), černé věci jsem ze svého šatníku vyřadila, protože nemá dobrý pocit z lidí, co nosí černé věci, atd. , atd. A výsledek? Nenapadá mě ani jedna věc, kdy by se naopak nějak přizpůsobil on…Něco jde přehlížet, něco už ne…A hlavně mě to poslední dobou naplńuje zoufalstvím…Jsou to zatím věci, co se dají "přežít" ( např. mi teď bývá špatně v noci, normálně bych to zaspala, ale jelikož má potřebu si hrát do tří hodin hry na počítači a já kvůli tomu prakticky do té doby nespím nebo po etapách, hezkly si tu nevolnost užiju…Máme volnou jednu místnost, kde by mohl hrát, ale tam má skladiště různého harampádí a věcí na vyhození, staré papíry, knihy, nábytek, někdy tam "uklidí" i odpadky a já bláhově myslím, že jsou už v popelnici…Za celý rok tam neutřel prach ( ono by to ani nešlo) nevytřel. Na nájmu se podílíme a díky jeho neschopnosti to tam uklidit mám holt i já o jednu místnost míń, ale po mnoha prsosbách jsem i to už vzdala…), co ale až půjde o něco důležitějšího? Když vezmu, jak se někteří dokáží obětovat pro druhé, jak dokáží "překročit sebe ve prospěch druhého" a vidím, že on toho není schopen ve zdánlivých maličkostech, je mi z toho hrozně…A odejít, když člověk už nerozhoduje sám za sebe je o dost tězší…Nějak jsem to dřív tak neviděla, až těhotenství mi otevírá oči…Říkala jsem si, že třeba začnu dělat věci, co vadí jemu, že mu to třeba dojde, jak to druhého dokáže obtěžovat a trápiit, ale nejsem člověk, co se vyžívá v tom dělat někomu naschvály. Opravdu nevím, jak z tak do sebe zahleděného člověka udělat alespoň trochu ohleduplného a empatického…Asi to je nemožné…

Dostala jsi mě v myšlenkách zas trochu jinam. Podle mě - člověk, který hraje až do brzkých ranních hodin hry na pc, je už závislák a v tomto případě jsem přesvědčena, že problém se odvíjí právě od této závislosti. A s takovým člověkem bych svůj život nespojovala, natož abych zůstávala s dítětem. Takže - ne, "až to bude něco důležitého", ono to už v tom důležitém je. Není schopen vynést koš, není schopen místnost zprovoznit pro rodinu … tohle už není o tom, co jsem popisovala výše.

S tou závislostí mě to už taky napadlo…Nejsem psychiatr, tak to nerozpoznám, ale je pravda, že mu dělá potíž se od toho odpoutat a první co udělá, když přijde z práce je, že zapíná pc. Ale obecně nemá vůbec vůli se donutit k čemukoliv, něco začít i něco skončit…I zaplacení např. zdravotního pojištění odkládá měsíce a nedonutí se do toho, i když peníze na to má a je to otázka čtvrthodiny, spočítat a poslat…

No tak si myslím, že není co řešit. Problém dostal to správné pojmenování.

Myslíš tím tu závislost? No ale to nevysvětluje přece neohleduplné a lhostejné chování obecně, ne?  

Obecně ne, ale ve Vašem případě to nevidím jinak.

ajajaj. dospět by potřeboval chlapec, dospět…

Tak na mě už to působí dojmem, že on po Tobě chce vyloženě prkotiny a Ty vlastně  jen základní slušnost a že pokud tak budeš pokračovat, tak bude vše jen podle něj a Ty se pořád budeš přizpůsobovat jen jemu! Tak tohle se mi teda už nelíbí. a navíc ještě ta jeho - asi už fakt závislost, která je absolutně neslučitelná s ničím, natož s rolí rodičovskou. !

Jejda, nějak mi připomínáš mě, když mi bylo 18. A přijde mi dost smutné, že Ti až těhotenství otevírá oči, že máš doma "malého kluka". Ne, lidi se nemění a jeho určitě nezměníš. Je závislý na počítačí (jako můj bývalý) a opravdu od něj nečekej nějakou pomoc nebo vstřícnost.

    Předpokládám, že mu je zhruba jako Tobě, a jestli "vynáší" odpadky do skladovací místnosti a nezakrývá si pusu když kašle, tak asi není reálné o něm přemýšlet jako o otci, ale spíš na něj sedí věk tak 17 let. On má počítač a svůj spokojený život, kdy Ty skáčeš jak on píská tak proč by se obtěžoval Ti pomáhat s tou "ošklivou řvoucí a věčně pokaděnou věcí, která je údajně jeho potomek". Prchala bych, dokud je čas a šance sehnat někoho normálního.

    Vždyť je jeho chování úplně absurdní. Dospělý člověk a nastávající táta a chová se takto…

Chce po Vás vyloženě kraviny a sám nic nedělá? . proč tolik ustupujete?? … neustupujte! .

MitsCa : asi je to u mužů obecně častější, že se nedokáží změnit nebo přizpůsobit. Vidím to kolem sebe často, ale tak jako ty se o to alespoň snaží. A to je hrozně důležité. Nikdo není dokonalý a vy muži to prostě máte od přírody jinak, ženy ( možná i díky mateřství ) jsou připraveni se obětovat a přizpůsobit se mnohem snáz a nečiní jim to takové potíže.  

Když se ale po opakovaných prosbách setkám s naprostou lhostejností a vidím, že kdybych ty prosby směřovala do zdi, vyšlo by to nastejno, je to fakt zoufalý…

A když se zeptám, proč některé věci musí dělat, když vím, že mi vadí, tak mi odpoví, že za to nemůže, že to tak prostě má. Přitom vím, že to nedělá ve společnosti, v práci, když je u nás někdo na návštěvě…Teď třeba myslím to kýchání, kašlání, ale jsou to i jiné věci. Je si dobře vědom toho, že je to společensky nevhodné, neohleduplné, ale mě to dělá…

Není to tak úpně jak si myslíš. To změnění nebo přizpůsobení je docela normální pokud se dva na tom dohodnou a hlavně si o tom promluví. Prosby nejsou to pravý ořechový, na to žádnej chlap nereaguje. Je to o toleranci, lásce a chtění. Hezky to napsal Mitsca a tak to nějak je.

Nenapsala jsi, jak dlouho spolu jste. To, co píšeš výše, mi spíš připadá jako "ponorka" a navíc to těhotenství Ti nepřidá. Je Ti špatně, emoce se v Tobě melou a v něm nemáš oporu, jakou by jsi nyní potřebovala.

Všechny ty věci tak nějak znám ( lednička, letité vyklízení sklepu - pokoje, přimontování poličky, zhasínání apod. ) a asi spousta žen je od svých mužů zná. Takže to bych asi nehrotila, i když je to iritující a vyvolává to určitou bezmocnost. Co je horší, je to, že věnuje až příliš času pc, namísto toho aby se věnoval Tobě a vašemu dítěti.

Ty věci, které dělá jen když jste spolu sami a všude jinde se "ovládá" znamená, že se s Tebou doma cití naprosto uvolněně a ví, že nemusí nic nikde hrát a přemáhat se.

Čekáte spolu mimčo a asi vzniklo i z lásky, kdy se Ti na něm ještě líbili nějaké věci a vlastnosti

Osobně bych se snažila urovnat si myšlenky a city k němu a určitě s ním promluvila. Také bych mu navrhla vyklidit ten jeho pokoj, s tím, že to bude dětský pokojíček.

Pak záleží jen na jeho přístupu a "chtění" a další vývoj Ti napoví už víc.

ahojte! čtu tady hodně zajímavé názory a musím konstatovat, že mi otevřely oči a vzdávám se

leta se snažím u manžela ignorovat spoustu věcí, drobností, které mě ale totálně vytáčí, jako válení se různých kusů oblečení po celém bytě, při mytí nádobí plýtvání vodou, nezhasínání v místnostech, s lahví od piva neohne hřbet aby ji uklidil, ale umístí kam je vhod apod …musím přiznat, že manžel se hodně snaží, za 5 let pokrok viditelný, ale vzdala jsem jeho "převýchovu", neboť je z jiné planety, kde mají tamní bytosti jiné zvyky

co ale nedávám, je kousání nehtů!!!!!!! ruce stále v puse (upozorňuji hlavně na bakterie), čvachtání a cvakání, vykroutí si u toho krk (ty pózy by jste museli vidět)…př. díváme se na film, ležíme u sebe a já poslouchám ty zvuky, které při tom okusování vyluzuje!!!

holt každý máme něco, s něčím se bojovat dá, s něčím ne, ale dokud to neohrožuje životní existenci, řešíme malé věci.

mmj. závislost na PC = fuj, neplacení zdravotního poj. = fuj (může z toho být dost velký problém), nezodpovědnost = fuj

Drobností? S hadrama to snad dělá každý chlap.  Světlo to zhasínám, takže bych i souhlasil. Ale plýtvání vodou je jen o šetrnosti a ne o zlozvyku.

Todle moc drobnosti přímo konkrétního jedince nejsou, protože tyhle věci jsou nějak tak všeobecné a drtivá většina lidí je řeší a je to takové nejběžnější věc (věci).

Kdežto ten od Zuzy všude prská, neuklízí si posmrkané kapesníky, chrmtá apod. To zas tak běžné není bych řekl.

Ale u tebe souhlasím s tím kousáním nehtů, to by se měl nad sebou manžel zamyslet.

Moc všem děkuju za reakce. Po fázi, kdy jsem se opravdu teď několik dnů trápila jsem poté, co asi na desátou moji prosbu asi po 5 minutách udělal přesně to, oč jsem ho prosila, aby nedělal jsem to už tak nějak vzdala. Vůbec mi to hlava nebere. Kdyby šlo o zásadní věci, ale je to o to horší, že jde o věci, které jej defakto nestojí nějaké extra přemáhání, změnu chování a přesto je tak lhostejně dělá. Ptala jsem se, jestli je to naschvál a řekl, že ne, ale pak to nechápu. Je to jako když dítěti řeknete dvacetkrát, aby neskákalo do louží a ono to s gustem po dvacáté udělá. ( nemluvím z vlastní zkušenosti, je to jen příklad). je to taky zoufalý, když to nejde po dobrým, ani po zlým, ale ještě se dá říct, no, jo, je to dítě. Ale když tohle dělá 40-ti letý člověk. No, bude to asi tak, že co snesu, snesu, když hrnek přeteče, odejdu…Alke hrozně mě to mrzí, protože vím, že by stačilo málo a byli bychom docela šťastní. Já se snažila, ale jen jeden nestačí…

Je to jako když dítěti řeknete dvacetkrát, aby neskákalo do louží a ono to s gustem po dvacáté udělá.

A v čem je problém? Dělá zcela normální věc. Když vezmu tento konkrétní imaginární příklad, tak je zcela v pořádku, že "to dítě" znovu louže skočí. Pokud říkáš dětem, lidem co nemají dělat, místo toho co dělat mají, nediv se. chyba je na Tvé straně.

40tiletý člověk?????

Popravdě z toho, co popisuješ jsem si myslela, že jde o nějakého dvacetiletého ještě nedospělého post-adolescenta.

Já na tvém místě bych se pokusila zorganizovat brigádu, kdy bych mu z jeho skladiště zřídila jeho osobní "dětský" pokoj. Abys ho měla kam vykázat s jeho hračkami, až přijdou starosti o skutečné dítě.