Téma: Šťastně ženatý a nešťastně zamilovaný do kolegyně
Uživatel: k@rlos
Věk: 34
Zdravím všechny,
mám dnes takový splín a tak jsem se rozhodl ulevit svému srdci a svědomí a napsat sem co mě trápí s tím, že se mi snad trochu uleví.
Kvůli změně zaměstnání a působiště jsem se dnes musel rozloučit s kolegyní, na které mi moc záleží, s tím, že už se možná nikdy neuvidíme. Vím, že je normální, že jak život plyne, někteří lidé nás opouští, s novými se setkáváme, jiní nás provází celý život a spousta nás jich míjí bez povšimnutí, ale tahle holka je mi vnitřně hodně blízká a já se nějak nedokážu smířit s tím, že jsem ji ráno viděl naposledy!
Znám ji asi sedm let. Před touto dobou k nám přišla do firmy krásná plachá holčina, která mě zaujala na první pohled. Nejen vzhledem, ale také inteligencí, chováním, povahou, prostě celkově. V té době už jsem měl asi rok fungující vztah s přítelkyní, se kterou sem byl šťastný a neměl jsem potřebu nikoho hledat nebo s někým flirtovat natož přítelkyni zahýbat. Postupem času, jak jsem kolegyni poznával lépe, začala mě fascinovat čím dál víc a já vnitřně věděl, že kdybych nebyl zadaný, byla by to přesně ta holka, se kterou bych chtěl být. Miloval jsem ale přítelkyni a byli jsme čerstvě zasnoubeni, tak jsem nedával nic najevo, nevěra se mi hnusí a tak jsem všemu nechával volný průběh. Za nějakou dobu jsme s přítelkyní přešli ze vztahu do manželství a časem se nám narodil syn. Ta holčina mezi tím začala chodit s jiným mým kolegou a také se vzali a mají holčičku. Znám jejího manžela, pracuji s ním, ona zná mou manželku a dokonce jsou kamarádky. Vždy jsem ale cítil, že je mezi námi nějaké skryté pouto, něco, co se těžko popisuje a definuje. Postupem, času jsem začal přicházet na to, že i když jsem si to dlouho nechtěl přiznat a hodně se tomu bránil, asi jsem se zamiloval.
Mám úžasnou manželku a ještě úžasnějšího syna. I když už ze vztahu vyprchala ta počáteční zamilovanost, rozechvělost a dravost (to je po osmi letech pochopitelné), mám manželku moc rád a nechtěl bych ji ztratit, syna už vůbec ne. Z mého pohledu (snad i z pohledu manželky) máme hezký vztah, občas nás sice zmáhá stereotyp a také si čas od času trochu „ lezeme na nervy“, ale jinak máme vztah s minimem hádek, umíme si vyjít vstříc, umíme se shodnout na kompromisu, jeden druhému se snažíme být oporou a oba milujeme syna, který nás opravdu hodně spojuje a také se snažíme o druhé mimčo. Ani v sexu si moc nemůžu stěžovat, sice bych ho mohl mít častěji a také bych přivítal, kdyby byla manželka trochu aktivnější a odvážnější, ale myslím, že tak to vidí spousta chlapů ve vztazích. Řekl bych, že když se už k milování dostaneme, oba si ho s vášní užijeme. Celkově si moc nemám na co stěžovat a asi by se dalo říct, že žiju ve šťastném manželství.
Proč mě ale vždycky tak vykolejí, když jsem poblíž této holky? Začne mi bušit srdce, v těle mrazení, motýlci v břiše, hučení v uších, tep ve spáncích. Když jsem v její přítomnosti, přestávám vnímat okolí, vnímám jen její čistou energii, která mnou prostupuje, její teplo, vůni její kůže a krásných dlouhých vlasů, libé tóny jejího hlasu, její vlhký teplý dech, její letmé doteky a její nádherné velké modré oči, ve kterých se úplně ztrácím a do kterých se můžu dívat i několik minut a nemám nutkání uhnout pohledem. Když jsem s ní, smysly se mi zbystří a zaměří se pouze na ni, celé okolí je rozostřené, jakoby v mlze. Počáteční pocit nervozity z její přítomnosti vystřídá pocit štěstí z její blízkosti. Připadám si jako puberťák. V tom se z dálky ozývá rozum, který mi našeptává: Máš manželku a dítě a i ona je vdaná a má dítě, nemůžeš to všechno ohrozit! Zaplaším myšlenku s tím, že to přeci vím. Že vím, že nikdy nemůžeme být spolu, že ji nikdy nebudu tisknout v náručí a vášnivě líbat, že nebudu nikdy usínat schoulen v jejím klíně. Vím to, ale chci alespoň cítit její blízkost.
Nikdy jsem jí mé city nedal najevo. Ani vlastně nevím jaké ona chová ke mně, jestli vůbec nějaké. Ale podle řeči očí a chování sem jí lhostejný také nebyl. Vzhledem k našim státem potvrzeným stavům a ratolestem je toto téma pro oba tabu, takže můžu jen tušit.
A dnes ráno jsem se s ní musel rozloučit, asi napořád. Všechny své pocity jsem jí chtěl povědět, téměř celou noc jsem nespal a byl jsem rozhodnutý, že to udělám. Když jsem se ale díval do těch jejích krásných očí, nenašel jsem odvahu k tomu překročit tu několik let akceptovanou hranici. Rozloučili jsme se s úsměvem s tím, že se určitě ještě uvidíme, dali si přátelský polibek a oba odcházeli s tím, že jsme se možná právě viděli naposledy. Možná to bylo takto to lepší řešení ale lépe se rozhodně necítím. Chce se mi brečet a duši mám rozervanou na kusy! Už jsem si tím jednou prošel, když odcházela na mateřskou. Bude to dlouho trvat než jí ze sebe opět vytěsním. Hrozně moc jí chci ještě vidět, ale vím, že bych raději neměl. Také vím, že i když nebudeme v kontaktu a po pěti letech se potkáme třeba na nějaké společné akci, jak ji uvidím, jak s ní promluvím, jak se zadívám do jejích očí, budu v tom lítat znovu.
Proč Vás s tím obtěžuji? Když jsem nenašel odvahu říct jí to dnes do očí, musel jsem to ze sebe dostat jinak. Třeba si to nějakou náhodou přečte a dozví se to takto, nebo budeme žít dál s otazníky někde hluboko uloženými. Nechám to osudu, ten si s tím poradí asi rozumněji než já…
(1 člověk)
(0 lidí)
Stránka otevřena 27378x Předchozí téma | Další téma
Pokud chcete, můžete vložit nové téma zde.
Reakce čtenářů
Jsem v úžasu… právě před několika minutami jsem psala o něčem dost podobném… máme téměř stejný problém (jen já toho dotyčného vídám a zřejmě ještě dlouho budu), a tak asi vím, jak se cítíš… napsal jsi to moc hezky a smekám, před tvým postojem… přeju ti, ať ti osud přinese to nejlepší řešení a ty se s tím brzo srovnáš…
Ahojte. Jsem na tom podobne. S tim rozdilem, ze s manzelkou se rozvadime a pritelkyne se vdava… Ne za me. 
Ale stacili jsme si to vyrikat a svym zpusobem se rozloucit (s obema 
). S vedomim, ze nase srdce jsou dost prostorna na to, aby se do nich veslo vic lidi. Vcetne nasich deti i tech budoucich… Nemame potrebu svoje city ani skryvat ani je nechat prerust do "konvencniho vztahu", ktery odpovida soucasnym moralnim normam a vychovnym modelum nasi kultury. Tesime se na sebe jako driv, akorat jsem se musel dostat pres svoje vychovou a moralkou dana omezeni ohledne vdanych a zenatych. Jsou proste pratelstvi, ktera jsou hlubsi. Mohou prekonavat i hranice platoniky, ale to neni az tak dulezite. Vytrvavaji a jsou dulezita. Prinaseji nam jiny rozmer nasich citu a jine zkusenosti nez menzelstvi. Preji vsem, at to zvladnou.
PS: Hacky a carky mi ted nefunguji, ale na obsahu sdeleni to nic nemeni. 
K@rlosi,
už podle způsobu vyjadřování jste chytrý přemýšlivý chlap s bohatým duševním životem. Asi lehce se to říká a hůře dělá, ale buďte rád, že sešla z ičí…Snad sejde i z mysli. I kdybyste Vy kvůli ní vše opustil, nemáte jistotu, že by to chtěla udělat i ona. A i kdyby ano, uděláte strašně moc lidí nešťastnými včetně sebe samých. Uvědpmte si, že ona Vás tolik přitahuje také právě proto, že ji nemáte…Zakázané ovoce nejvíce chutná…Manželku máte jistou, je už okoukaná…Ale rozumím Vám, srdci a hlavě nelze poručit. Ale buďte šťastný za to, co máte, moc lidí takové štěstí nemá. Držím Vám palce, ať se Vám krásně žije s Vašimi blízkými a ať ten červíček v podobě zajímavé teď už bývalé kolegyně přestane hlodat…
Věk: 34
Veverko a Voslíku děkuji za odpovědi.
Někdy přemýšlím až moc a tím si věci zbytečně komplikuji, jindy zase city to myšlení uplně rozhodí.
Nikdy jsem ale neměl v plánu vše (rodinu) opustit, tuhle variantu jsem zavrhl hned z počátku. Ani bych manželku nedokázal podvádět, myslím fyzicky. Sex je podle mě jedním z nejintimějších projevů partnerů, který by měl zůstat ve vztahu a ne forma komunikace, jak to dnes spousta lidí bere. Také bych těžko zkousl, kdyby se manželka vyspala s někým jiným. Už bych jí asi nedokázal vážit, proto nemám v plánu to dělat ani já. Neříkám, že představy a sny nefungují
S touhle holkou šlo ale o něco jiného, těžko se to popisuje, nedokážu ten pocit pojmenovat. Asi nejlépe to vystihl voslík, je mi blízká něčím, co je tak niterné až z toho člověka mrazí. Je vidět, že podobné pocity dobře znáš. Jsem moc rád za to co mám, ale kus toho, co jsem měl jsem právě ztratil a bolí to.
Zároveň ale tuším, že do budoucna to bude asi to nejlepší řešení. V hlavě i v srdci mi ale zůstane už napořád, stejně jako první láska.
Film Štěstí jsem neviděl a asi by na něj teď nebyla ta správná doba dle popisu, ale myšlenku žít s manželkou a milenkou v jedné šťastné domácnosti bych také rovnou zavrhl. Musel bych potom v práci trávit dvakrát tolik času a tím pádem bych neměl čas ani na jednu
Řešení Dominika zní zajímavě, ale momentálně je asi mimo můj level.
Sasanko také moc děkuji, odpověď máš ve svém tématu.
Je fajn, že tu jste a dokážete lidem poradit a povzbudit je!
Ahoj Karlosi,
je to už spoutu let, co jsem viděla francouzský film, který se jmenoval Štěstí.
Nebyl to psychologický rozbor, byly to prostě obrazy, které ukazovaly život jedné rodiny.
Figurovala tam spokojená a šťastná rodina. Muž, žena, děti. Onen šťastný muž si našel milenku a byl tak ještě víc šťastný, rád by, aby všichni bydleli společně v jedné velké šťastné domácnosti. Protože on byl přeci tak šťastný, každá z žen mu dávala to, co potřeboval. Když to řekl své ženě, neunesla to a utopila se v jezírku. Pravděpodobně na štěstí nahlížela jinak než její muž
Mívám taky takové chvění nebo spíš mívala jsem, teď už dotyčné nevídám. Je několik málo mužů, které jsem v minuosti nemohla dostat z hlavy. Nikdy mezi námi nic nebylo, ale já jsem je přesto měla ve svých představách, jako svoje partnery. Jsou to lidé, kteří mě nějakým způsobem olivnili, jsou mi neskutečně sympatičtí. Jsou mi blízcí něčím, co je tak hrozně niterné, až z toho člověka mrazí. Jó, ty představy
Musíš na to myslet tak, jestli by ti to stálo za to. Ony zpřetrhané vztahy takovýmto způsobem jsou dost bolestivé. A byť by ti šlo jen o nějaké ne zcela závazné splnění tvých tužeb - mělo by to význam? Snad pro tebe, snad by sis to zkusil, ale co dál? Já vím, je to nutkání, je to silné, zdá se to být krásné - ale není to skutečné (myslím tím, že je to v tvých představách). Skutečná je tvoje žena a dítě, váš vztah. Píšeš, že je dobrý, že ji miluješ. Mysli na to a na odcházejí kolegyni nemysli. Nejspíš nejde úplně zapomenout. Jak píšeš, ty pocity se vrátí, pokud se s ní setkáš, ale nesmíš se jimi nechat ovládnout. Musíš se učit naopak ovládnout je sám. Dá se to, věř tomu. Musíš chtít.
Držím ti palce, ať se ti daří a ať se zbytečně netrápíš. Ať nestrávíš život v myšlenkách na něco, co není a neutíká ti zatím to, co je a mohlo by to být krásné a naplněné.
Jak říkám, představy a sny nás někdy drží nad vodou, ale pozor na ně! 
Tak přesně toho se strašně bojím a jsem moc rád, že můžu pracovat z domova a když někam jdu, tak s klukama do začouzené hospody.
Věk: 23
Milý k@arlosi,
jak mi je tvoje psaní bylo a je blízký. Když jsem ho četla, viděla jsem sebe. Samozřejmě v roli ženy, která tohle cítí vůči muži : ). A snad možná i on cítí něco podobnýho (pokud není příliš pošetilý si něco takovýho přát).
Nebudu tady popisovat to, co jsem zažívala a zažívám. To chvění, pohledy z očí do očí a přání nikdy oním pohledem neuhnout. snad ta niternost. to všechno znám. Znám - ze svýho úhlu pohledu (však je to můj život a ten tvůj zase tvůj : ). Ani naše láska nebyla naplněná. Ne tak, jak by "normálním způsobem" měla být (chodilli jsme spolu asi dva týdny, když skončila - všechno bylo a je ještě víc zamotanější, ale o tom vážně nebudu. raději. )
Byla jsem moc smutná. Jednou mi ale určitý, pro mě moc moudrý a vážený člověk řekl, ať se svýmu pocitu nebráním. Ať se nebráním smutku, který mám z toho, že právě on není vedle mě. z toho, že moje přání nevyšla. Z toho, že nejsem šťastná, ač bych asi měla být. Ať si ten pocit prostě přiznám. Něco jako "ano, miluju ho, ale nevyšlo to. vím o tom, vím, že jsem teď smutná a nebudu si to zakazovat, potlačovat ani nikam jinam schovávat. je mi líto, že nám osud (nebo cokoliv) nepřál, ale všechno špatný, co se mi do týhle doby stalo, se po čase ukázalo jako to dobrý a hodně mi to dalo. jen je potřeba vydržet a vidět tu Krásu, co smutek přinesl".
Je pro mě moc těžký si tohle uvědomovat a pořád doufat, ale někdy se mi stane, že cítím takový naplnění. Jakoby prozření (ale to zní už vážně možná až příliš vyhroceně : ) Prostě mi je hezky z toho, jak to všechno je, protože věřím, že to, co se děje, má svůj smysl a všechno je dobrý i špatný zároveň. Protože je moc krásný i to, co ty zažíváš. Máš rodinu, miluješ ji. A znáš dívku, se kterou ti je úžasně. Podle mě je velký štěstí tohle zažívat, i když to má, jak jsem už naznačila svoje stinný stránky. A tak nebuď smutný. Cítíš lásku, to je nádherný. I ona je snad šťastná. Umíš milovat a zároveň nejdeš bezhlavě do obrovský nejistoty s tím, že bys ublížil kolem sebe. Možná mě označíš za fatalistu, ale věřím, že jestli se máte potkat, potkáte se zase. A ty zase pochopíš, že je to správně tak, jak to je. (a nebo budeš chtít změnu. a možná budete spolu. ale to už je ve hvězdách. )
K@rlosi, nevím, jestli jsem ti nějak pomohla. Vlastně to ani nebyl hlavní účel mýho psaní. Jen jsem ti chtěla naznačit určitý pohled, který mi byl dán. Možná ho využiješ líp než já, možná vůbec. Ale na tom nezáleží… Hlavní je, že máš možnost volby. I když to je možná to největší "prokletí" (ale to už bych moc zabíhala a pokoušela se dál "mudrovatět" : ) )
Přeju ti hodně štěstí.
Věk: 38
Ahoj Karlosi, tak jsem zrovna probrečel tvůj článek a píšu asi ze stejného důvodu jako ty. Před třemi dny jsem do toho spadnul s kolegyní, se kterou jsme lehce flirtovali a plánovali co podniknem - všechno samo holá teorie ale pohledy rozhovory a "náhodné dotyky" se zintenzivnily a já přestože mám skvělou manželku, dvě krásný holky tak v tom lítám až po uši. (mimochodem nejvíc mě dostalo, to s tou mateřskou - přesně to jsem zažil). Do teď jsem doufal, že se to poddá a za čas vyprchá, ale bojím se stejně jako ty, že to ve mě zůstane. Za poslední tři noci jsem spal asi tak 6 hodin, ale jinak jsem jak na drogách - všechno skvěle funguje, na všechny se usmívám - i když únava se začíná projevovat.
Hrozně se bojím ohrozit rodinu a vím, že to opravdu nechci - sám jsem z rozvedené rodiny a mám v živé paměti ty pocity když se naši hádali - jak jsem jim napovídal, co mají říci, aby to skončilo, ale samozřejmě vždycky řekli něco, co hádky ještě více eskalovalo.
Jestli se sem ještě podíváš, napiš mi prosím, jak s tím bojuješ - kolegyni jsem to už řekl - a ona tomu nechce věřit, tak couvám abych jí nevyděsil, protože kdyby se mnou přestala komunikovat úplně jsem zralej na blázinec. Takhle intenzivní jsem to nikdy nezažil a tak se v tom pěkně plácám. Dík.
Věk: 48
Ahoj chlapi. Krásně píšete o svých nedostupných láskách. Nejste v tom sami, mně je toto téma také velmi blízké. Já jsem kolem ní chodil celý rok a měli jsme takový pracovní vztah. Ten jednou skončil, spolupráce byla ukončena, šel jsem si po svých. Jednoho dne jsem se stavil na návštěvu, až se mi zastavil dech, kdy jsem zjistil, že se mi vlastně líbí a je velmi sympatická. Uběhlo pár dní, ve mně to uzrálo a všechno jsem jí řekl. Začali jsme spolu komunikovat a pak jsem se zamiloval. Ona zřejmě trošičku taky, ale nechtěla si to přiznat, bála se toho a zanedlouho zmačkla STOP tlačítko. (jsem také šťastně ženatý)
Dále jsme se spoli kamarádili a já ji pořád miloval. Je to ve mně uvnitř, nesnažil jsem se to nijak skrývat, choval jsem se podle své přirozenosti. Bohužel, ten můj opravdový vztah ji asi začal překážet v životě, asi dobře věděla, že by z toho nemohlo nic být. Teprve nedávno mi řekla, že už takhle nemůže, že končí.
Končili jsme asi třikrát, nyní už asi natvrdo. Tím jsem vám chtěl naznačit, jak by to asi vypadalo, kdybyste se jí svěřili. Už jsem si zvykl, že mezi námi nemůže nic být, dlouho jsem ji neviděl, zamilovanost polevila. Ale ať je to jak chce, mám ji v srdci a nikdy na ni nezapomenu. Květiny k výročí jí budu posílat ještě mnoho let.
Věk: 32
Ahoj chlapi, ja v tom taky pekne litam. Myslel jsem, ze jsem stastne zenaty + rocni kluk - ale zaroven pocit ze neziju, ale prezivam. Pred rokem nova kolegyne, ktera od prveho pohledu byla bezvadna. Otevrena mysl a duse, ktera pohltila vsechna vase trapeni. Pro nedostatek prace probehlo spousta krasne prodebatovanych hodin. Po roce pri jednom vecirku jsem dostal neovladatelnou chut ji polibit. Bylo to silene, protoze pred tim jsem ji vubec neprozival jinak nez skveleho pritele. A tak jsem ji polibil (ona nebyla proti) - zazil jsem stejny pocit jako kdyz dostanete 220 nebo Vas nekdo trefi zvedakem pekne na bradu - citil jsem kazdy milimetr patere a neuveritelna energie mi rezonovala v tele - hned jsem zdrhl domu. Nasledovali tri mesice vice nez pratelskeho objimani a me srdce se rozjizdelo z kopce. Po tech mesicich jsem na vanocnim vecirku zcela bez alkoholu zazil jeden z nejkrasnejsich zazitku v zivote (neslo o omyl, ale o neco neplanovaneho a zaroven neodolatelneho - 3 hodiny ma duse letala a pak dalscih 12 hodin prosila Boha a moji zenu o odpusteni). Vedle toho nadherneho jsem za tu dobu posbiral jednu navstevu pohotovosti (z vycitek se mi v noci rozejlo srdce tak, ze jej museli uklidnit nejakymi sedativy) + dva tydny absolutni nechut k jidlu a ztrata 4kg + 2x snaha to ukoncit /vzdy po vikendovem rozjimani) + bezpocet nedospanych noci + xkrat pocit ze jsem posedly, ze se prestavam ovladat. Svet bez ni mi pripada strasne sedy a pak mam problem plnit manzelske povinnosti a ty otcovske pouze s velkym vypetim. Staci jedna jeji SMS a mam energie na rozdavani. Svoji zenu mam strasne rad, jsme spolu 12 let a je to muj nejlepsi pritel, moje matka i muj otec, moje jedina rodina - ale ted to me dusi nestaci ke stesti. Sveho syna miluji. Kolegyne pro me znamena touhu a predevsim jedineho cloveka, ktery mi vedle me zeny otevrel srdce a na rozdil od ni me jeste nestihl zradit. Protoze to fakt nezvladam nastavili jsme s kolegyni pouze "pratelsky" rezim, ona je silna a zvlada to (relativne) ale z me stran je to slabsi nez vlas. Zvladam to poouze, protoze jsem ji uz 2x pozadal o konec a vim, ze ji to ranilo a nechci ji zpusobovat dalsi bolest. Ale musim na ni neustale myslet. Jsem fakt v hajzlu
Věk: 37
Ahoj,
dlouho jsem hledala na internetu až jsem narazila na toto téma, které mě oslovilo. Akorát to prožívám z druhé strany.
Před necelými dvěma roky mi zavolal muj nynější kolega a nabídl mi volné pracovní místo - dozvěděl se o mě, nečekal a sehnal si moje číslo. Hned při vstupním pohovoru mi byl sympatický a práci jsem přijala. Byla to nečekaná příležitost, na kterou jsem čekala několik let. Nemohla jsem se dočkat nástupu. Stále jsem musela na něj myslet. Myslím, že si v mnoha věcech hodně rozumíme, jak po stránce pracovní se dobře doplňujeme a víme, co ten druhý potřebuje. Máme hodně společných témat, o kterých si dokážeme dlouhou dobu povídat. On je všestranný muž, hodně se vyzná a já se ráda přiučím novým věcem. Na druhou stranu jsem ráda, že si mého nározu resp. mé rady váží. Na tyto rozhovory s ním se vždy těším, strašně se mi líbí, jak se ke mě chová, jak mě respektuje a jak o mě přemýšlí. Líbí se mi jeho vtipy, chce abych se usmívala, aby mi bylo s tím dobře. Občas mě pozve na zmrzlinu nebo mi přinese nějakou drobnost pro děti. Když si spolu povídáme, dokáže se mi dívat do očí i několik minut, bez mrknutí - s tím jsem se ještě nesetkala, jako kdyby se chtěl v mých očích utopit. Prostě v tom lítám až po uši. Musím na něj pořád myslet. Vím, že je ve vztahu, děti nemá, jemu je 43 let a jeho přítelkyni je teprva 22. Moc si o osobním životě nepovídáme, ale vypozorovala jsem, že ho přítelkyně hodně využívá.
Já jsem 13 let vdaná, s manželem máme dva kluky – 10 a 7 let. Bohužel láska ze vztahu už dávno vymizela a teď už je to jenom tzv. přátelství. Jinak mezi námi už nic nefunguje. Jediné, co mě ve vztahu drží, jsou ty děti. Bohužel dětem naše neschody také vadí a situace je napjatá. Teprva teď jsem poznala, co mě na mém manželovi vždy chybělo resp. co jsem v našem svazku postrádala. Manžel na mě nechává hodně věcí - žije v domnění, že když chodí do práce, tak to stačí a ostatní práci týkající se domácnosti nebere vážně. Nikdy to dělat nemusel a o nic se nemusel starat. Nezajímá ho ani, zda má dostatek peněž na učtě, kolik stojí elektriky, náklady na auto, daně, byt atd. Nikdy ho nezajímalo, co já dělám a jestli se mi líbí v práci a kolik si vydělám. Vše nechává na mě. Vždy si byl se mnou jistý. Já nepochopím, jak muže takto žít. Navštěvovali jsem manželskou poradnu, tam slíbil, že se změní, ale vše zůstalo bohužel při stejném. Resp. se to zhoršilo. Vlivem nového prostředí v práci jsem se změnila, mám vice sebedůvěry a i vzhledově jsem se změnila. Manžel se dozvěděl o mém kolegovi. Začal žártil a mě pořád kontroluje - maily, smsky a občas mě překvapí i v práci.
Teď abych se dostala k té mé starosti. Já jsem do mého kolegy až po uši zamilovaná, moc ho potřebuji. Ale mezi námi, kromě několikrát podané ruky, nic není – tedy alespoň fyzicky. Podle jeho chování bych si moc přála, aby měl ke mě stejné pocity jako já k němu. Bojím se ho na to zeptat. Nechci ho vylekat a nechci ho ztratit a take nechci přijít o takovou práci … ale ani nemohu takto dále přížívat. Na jedné straně mám jistý vztah, který mě stojí ale hodně energie a na druhé straně mám kolegu, se kterým bych chtěla být.
Mohl by mi někdo poradit, zda podle toho chování se dá poznat, že má dotyčný o mě zájem. Hlavně ty jeho nekonečné pohledy mě zarážejí … něco tak příjemného jsem nikdy nezažila.
Moc děkuji za rady a těším se na Vaše odpovědi,
D@gi
Věk: 30
Ahoj,
pročítám tyhle diskuze už nějaký pátek, zažívám zrovna teď něco podobného jako autor příspěvku a předchozí pisatelka. Kolegyni znám teprve rok a půl. nejdřív jsem si jí skoro nevšímal, ani jsme neseděli ve stejné kanceláři a potkávali se pouze v kantýně. Potom jsem ale dostal na starost jeden projekt, na kterém jsme se začali společně podílet. Začali jsme si tykat, zjistil jsem, že je neskutečně schopná a inteligentní. To mě naprosto dostalo. Navíc se mi líbí i jako žena, takže jsem do toho spadl až po uši. Jsem ženatý, manželku miluju a nevím co dělat. rozum velí to nechat být. Ale je to jako žít dva životy, ten pracovní - kde nejsou závazky, je tam vzrušení, pocit z nepoznaného. A potom domov, kde je milující žena a také stereotypní povinnosti.
Zatím se držím, skončilo to jen u kávy (v práci). Ale byli jsme tam jen sami dva a já se nemohl odtrhnout od jejího pohledu. Takže jsem to raději ukončil s tím, že už musím jít. Myslím, že se jí také líbím.
Takže co teď? Pravděpodobně nic. Nemůžu jí zkazit život a sobě taky ne. Ale jsem moc rád v její přítomnosti, občas jí i sám vyhledávám, ale aby to nebylo nápadné kolegům. Vím jaké má záliby, můžu se s ní bavit o čemkoliv, vím co má ráda. Zřejmě se toho nezbavím, dokud budu v současném zaměstnání.
Takže radu na to nemám, je to prostě život. nějak to dopadne. Na druhou stranu, nudný život by byl horší
Nudíte se. Zničil byste život hned pěti lidem, vaší rodině i té kolegyni. Držte se stále zpátky, myslete na děti, neberte jim zázemí, domov, tátu a mámu. Nejste svobodný, nyní máte rodinu a také zodpovědnost.
Věk: 28
Ahoj!
Zažívám něco obdobného jako @gi">D@gi, a sice v tom, že nevím, jak na tom jsem. (Zdaleka se nevídáme denně, ale to trápení trvá už pár měsíců.) Chci se zeptat, a to spíš asi mužů… jestli je možné, že dokáže vzhledem ke svým závazkům "kamuflovat" určitou přízeň? Fakt je, že já se snažím nic neprojevovat, nemám odvahu, ale mimovolně i je možné vyzařovat zájem. Je mi jasné akorát to, že vybafnout na něj je nesmysl, ale žít ve věčných propadech do depresivních stavů nelze. Člověk má chuť situaci takříkajíc rozlousknout, jenže tím by se dalo dost pokazit, ať v tom či jiném smyslu.
Ano, je to možné. Taky se musím jooo hlídat.
Věk: 33
Město:Břeclav
Mám to teď stejně. Zamiloval jsem se do kolegyně, která přišla k nám do práce před půl rokem. Oběma nám je 33 let. Oba jsme (bohužel) zadaní, ona vdaná, dva syny, já žiji s družkou mám osmiměsíční dcerku. Začalo to jako nevinný flirt na pracovišti – nejprve rozhovory na různá témata, zjistili jsme, že jsme naladění na stejnou vlnu, přeskočila jiskra, zprvu jen náhodné doteky, které už pak náhodné nebyly, pak líbání, objímání a časem došlo i na to hlavní. Ze začátku jsem si myslel, že to mám pod kontrolou, že půjde jen o sex, že si zpestřím sterotypní život a že nám oběma s kolegyní bude fajn (prosím neodsuzujte mě, že jsem uletěl, k životu to patří). Ale vymklo se mi to. Stalo se to, co se většinou stává ženským a totiž, že jsem se do kolegyně zamiloval. Zažívám to tak intenzivně, že jsem přišel na to, že jsem dřív vlastně zamilovaný nikdy nebyl. Ano, na začátku jsme si ujasnili, že o nic víc nikdy nepůjde, ale víte jak to chodí. Nakonec jednoho dne, ve slabší chvilce, jsem jí to po mailu napsal. Napsala, že to už déle tuší a že má z toho strach, aby se to kvůli mým citům nějak nevyhrotilo. Za pár dní mi napsala, to co před tím já, že mě miluje. Ale den poté už maily a smsky tak žhavé nebyly, možná to říct nechtěla a litovala toho. Jak já to vidím, tak ten nakažený láskou jsem především já. Já tahám za kratší konec provazu. Je to o to horší, že sice děláme dále na stejném pracovišti, ale už ne ve stejném turnusu jako dřív, než to začalo, takže se vidíme málo. Ve svém volném času se moc stýkat nemůžeme, protože oba máme rodiny a povinnosti. Teď teprv cítím, jak mi chybí. Čekám na smsky, maily od ní, jsem rád, když si můžeme zavolat, nemluvě o tom, když se vidíme nebo můžeme být spolu. A víte co je vůbec nejhorší? Že si dokážu představit, že bych žil s ní. Už navždy. I s jejími dvěma syny, prostě se vším, co k ní patří. Vím, že ona takto nesmýšlí. To je hrůza, já to vím. Mám svou přítelkyni rád, ale vztah s ní je šedý, stereotypní. Do kolegyně jsem zamilovaný. Asi řeknete, že by to po pár letech i s ní bylo stejné. Myslím, že nebylo. I když jsem uletěl, podvedl, tak jsem to nikdy před tím neudělal. Není to můj styl. Prostě si říkám, že někteří lidé si mohou sedět více než jiní. Že život s ní by mohl být v úplně jiné rovině. A ona mi sedí víc, než současná partnerka. Ale to je jen taková úvaha, protože k tak radikálnímu kroku stejně nedojde. S tímhle na světlo světa před ní nikdy nepůjdu, píšu to jen sem, abych si ulevil. Protože se cítím vážně hrozně. málo jím, špatně spím, pořád na ní myslím. Upřímně závidím lidem, kteří nejsou zamilovaní vůbec anebo když už, tak šťastně. Cítím se jako prokletý. A asi si to i zasloužím. Děkuji, že jste si můj příspěvek přečetli až sem. Děkuji těm, kteří mi napíší svou zkušenost nebo radu a taky těm, kteří mě nebudou soudit za to, co jsem udělal.
"Marek33", od toho má člověk svědomí, které mu říká "tady prrr", ale Vy jste to svědomí neposlechl a dal jste přednost té slasti s někým jiným. Dobře Vám tak, teď trpte, pokud to neukočírujete, bude trpět daleko více nevinných lidí, tak se nechovejte sobecky. "Zakázané ovoce vždy chutná nejvíce" a je vidět, že to přísloví je pravdivé. Pavla
Věk: 33
Já se na to dívám trošku jinak Na vás všech jde vidět, že člověk nebyl stvořeny k tomu, aby byl monogamní jsou to jen hormony, které dokážou úplně ovládnout člověka, zatemnit mu mozek a zkazit mu tak život. Jen kvůli ročnímu poblouznění by jsi nechal skvělou manželku s dětmi, moc jim ublížil a jednoho krásného dne by jsi toho mohl litovat. Děláš dobře, že jsi do toho nešel a snad nepůjdeš. Každý vtah si prochází takovou zkouškou a tys jí ustál. Jsi kvalitní chlap Tvá manželka si vybrala dobře.
Věk: 33
Markovi33 - když necháváš partnerku kvůli jiné, jak můžeš vědět, jestli jdeš do lepšího? Ted jsi zamilovaný, tak se ti to zdá perfektní, ale jestli je ta holka lepší by jsi poznal až po několika letech. Kažedý má své chyb a ona jistě taky. Na ty bys ale přišel nejdříve po roce.
Věk: 33
Město:Břeclav
@ Sedmikráska - ano, myslím si, že lidé od přírody nejsou monogamní, hodně lidí má chuť zkoušet nové věci, nejlépe s někým novým, ale ne všichni mají k tomu příležitost a když ano, hodně lidí do toho nejde. Já ano. Mám rád, když věci mají spád. Ale jak píšu, nikdy předtím jsem to neudělal, Neuletěl jsem. Kdyby mi před pár měsíci někdo řekl, že tohle udělám, vysmál bych se mu. Byl jsem doma spokojený, nic mi nechybělo. Sex s partnerkou, ok. Domácnost, ok. Peníze, ok. Všechno tak nějak v normálu a přesto se mi stalo, to co se mi stalo. Možná ok není pro mě dost, já nevím. Prostě v tu chvíli člověk nemyslí rozumem, ale srdcem. Nechci psát, že to bylo silnější než já, ale asi bylo. Sedmikrásko, jak píšeš, nemůžu teď vědět, jak by vztah mezi mnou a kolegyní vypadal, kdybychom spolu žili. Nikdo ale nemá patent na to, aby to dokázal předpovědět. Vztah by mohl být po pár letech o ničem, stejně tak by ale mohl být vynikající. Proč by nemohl? Kvůli objektivním překážkám, které zde jsou (stávající partneři, děti, rodiče atp)?? Kdoví. Mezi kolegyní a mnou to ještě neskončilo, jsme stále v kontaktu, ale to že bych chtěl být s ní, jí nikdy neřeknu. Horší by bylo, kdybych tohle slyšel od ní. To by mi asi kápla do noty a nezaručím co by se dělo, kdyby se tohle soukolí rozjelo. Ale to je velmi, velmi nepravděpodobné. Budu čekat, tiše trpět a čekat, až to přejde. Až bolest trochu poleví. Stále si říkám, že třeba na věc časem získám jiný náhled. Že třeba nebudu tolik zamilovaný. Odolnější. Sám nevím. Doufám, že se to zlepší, přece to nemůže být stále stejné nebo ano?
Obzvláště, když srdce spadne do kalhot.
Věk: 50
jak to dopadlo?
Věk: 33
To je právě ten rysk, když necháváš nynější partnerku kvůli jiné - nevíš, jestli jdeš do lepšího nebo do horšího. Pokud s tím člověkem chodíš nebo žiješ, tak zamilovanost po roce pomine a pak přichází realita. Pokud takhle budeš pokračovat, tak se jí jednoho dne nabažíš a časem to přejde. Pokud už partnerku podvádíš a nemáš v plánu jí opustit, tak si dávej pozor aspon na smsky a také zprávy na facebooku maž, abys tím své partnerce aspon neubližoval, když si to nezaslouží.
Věk: 33
Kdybys svou partnerku s dítětem opustil, tak bys byl sober. Když už nedokážeš ovládnout své hormony tak to dělej aspon po tajnu, aby se to nikdo nedozvěděl. Takhle to neublíží nikomu.
Sedmikrásko, ani potajnu, to není charakterní jednání, ale podvod a podvádění.
Věk: 33
Pavla - ano je to podvod a hnusný, ale když už k tomu došlo, tak at se to aspon jeho partnerka nedozví a neubližuje jí to. Chlap který je zadaný, tak nemá co s cizíma ženskýma laškovat. Pak se není co divit. Pak je jen otázka času, kdy se to laškování vymkne z rukou. Nejvíc fer by vůči partnerce bylo, kdyby s tou kolegini přerušil úplně kontakt. Pokud s ní bude v kontaktu, tak se to bude točit pořád dokola.
Marku já sice zkušenosti nemám, ale vím, že zrada je vlastnost, která člověka, který ti věřil zničí!! Víš úpřímě je mi tě líto, že jsi musel klesnout tak hluboko, že jsi dokázal zradit člověka, který tě miluje, milova a porodil ti dítě. Ano chybovat je lidské a odpoštět také, ale když chybuješ ubližuj pouze sobě, protože když chybuješ s tím, že ublížíš druhým pak už se těžko odpouští.
Omlouvám se, jestli ti bude připadat, že moralizuji nebo ti něco káži, je mi dost jasné, že se cítíš provinile, ale možná teď nikdo nebude souhlasit, ale měl by jsi možná říct pravdu. Proč? Protože si ženou, kterou máš doma nezasloužíš.
Jestli chceš všechno umlčet. Smaž smsky, historii na PC, že jsi sem psal. Dělej jako, že se nic nestalo. Nezdržuj se dlouho v práci atd. funguj tak jako doposud, tak aby to nevypadalo, že jsi něco provedl. Čím víc se budeš tvářit ublíženě nebo nešťastně tím víc budeš v podezření.
Věk: 33
Město:Břeclav
@Sedmikráska: bohužel máš asi pravdu. Dokud nedojde k přerušení jakéhokoliv kontaktu, bude to pořád dokola.
@Mart: Mohl bych říct pravdu. Jistě i o tom jsem přemýšlel. Ale možná bych nadělal víc škody než užitku. Kdybych se někdy v budoucnu přiklonil k této variantě, nejsem jistý, jestli já sám bych chtěl s partnerkou, které jsem se doznal, zůstat. Odešel bych asi sám, i kdybych ona chtěla, abych zůstal.
Věk: 33
Tady bohužel platí heslo: zapíra zapíra a zapírat. Pokud nemáš v plánu od ní odejít, v žádném případě jí to neříkej!!!!
Věk: 40
Tak u nás to je asi podobné. On je vlastně můj první kluk, asi mě musel dost milovat, byli jsme ale tenkrát mladí, já byla tele, které chtělo "poznat svět", tak jsem mu po skončení školy dala kopačky a utekla daleko. bolelo to mě i jeho, ale já si našla práci, byt, atd. poté se vdala, přišly děti, pak úspěšný rozvod… On se mezitím také oženil, také děti a na rozdíl ode mě se zatím rozvést nestihl. Já se po rozvodu vrátila s dětmi zpět. S ním jsme se potkávali, občas popovídali, dali si kávu. Jako kamarádi, nic víc. Jen vím, že když jsem byla pryč, on se na mne stále vyptával. Zkrátím to. Nedávno se mi svěřil, že pro něho nejsem jen kamarádka, že mě hodně miloval v mládí, a miluje mě prý stále. Já ale mám přítele, se kterým již jsem nějaký čas. Zároveň mi však tento "můj první kluk" není lhostejný, popravdě řečeno jsem celou dobu litovala toho, že jsem ho jako mladá pustila k vodě. Nechci mu však ani ublížit znova, ani ho odvádět od ženy. Děti máme oba již odrostlé, ale poslední dobou se mezi námi děje něco, z čeho mám trochu obavy. Jen dodám, že od známých vím, že jejich manželství bylo vždy docela zvláštní, že spíš žijou vedle sebe, než spolu. Ani nechci ublížit svému příteli, u kterého vím, že mě také miluje. nejhorší ale je, že poslední dobou je v hlavě nosím oba. Je to docela šílené, řešit to v takovém věku (je nám všem přes 40! ).
Co je Vám do jeho manželství, Dejte mu pokoj a netahejte tátu od dětí a chlapa od rodiny. Jste sobecká a nezodpovědná.
Věk: 48
Město:u Prahy
Ahoj lidi. Tak jsem další zoufalec, nešťastně zamilovaný ženáč, do party. Jediný rozdíl je ten že nemám děti. Vidím tu příspěvky víc než rok staré a zajímalo by mě, jak se vaše příběhy dále vyvíjely. Ukočírovali jste ty vztahy? Jak dlouho jste se trápili z nešťastné či neopětované lásky? Já teď trpím jako pes a nevím, jak z toho ven. Svůj příběh, který začal gradovat 16.1. letošního roku píšu tady jako přispěvovatel Radek: http://diskuse.doktorka.cz/jsem-nestastne-zamilovany-do-kolegyne/archiv/120/
Věk: 37
K příspěvku Pavla 64: milá Pavlo, nikdo s těch, kteří zde psali a vylívali si své srdce určitě neplánovali to co se jim stalo a o to méně odvést otce či matku od rodiny. Někdy je srdce silnější než rozum a já sama dobře vím jak velké utrpení je s tím spojeno. Vy tady pletete dvě diametrálně odlišné věci - a to je chtíč a láska. Někdy se prostě stává, že člověk pozná vhodnějšího partnera až v době kdy je zadaný a jestli jsem dobře četla, tak všichni se snaží zůstat ve vztahu kvůli dětem, ať už jsou šťastní nebo ne. Na to kolik je Vám let je překvapivé, že nevíte o čem je život a chybí Vám životní moudrost a nadhled. Vaše moralizování je hloupé a rozhodně tady není na místě.
Věk: 33
Pavla - vždycky když se setkám s těmito přízemními názory cítím lítost. Jen mizivé procento může říct že potkal toho pravého a asi za všechno mluví názor lidí na film Medisonské mosty s Maril Streepovou, kde oba aktéři prožijí to co je zde popsáno, a podle všeobesného mínění je tento film krásný a dojemný.
Dovoluji si upozornit, že v jednom tématu lze psát reakce pouze pod jednou přezdívkou z jednoho počítače. V opačném případě jsou porušena pravidla webu bod č. 5.
Přezdívky:
- Malvina
- Inna
Věk: 40
Narazil jsem na tuto diskuzi a taky se přidávám do party. Už přes rok toužím po kolegyni v práci. Jak jsem ji poprvé uviděl, okouzlila mě vzhledem a postupem času jsme se dali do řeči, přešli na tykání a já se do ní zbláznil. Jsem ženatý, bezdětný. Aby to bylo ještě více komplikované, manželka pracuje ve stejné firmě. Vlastně jsme se tady před lety dali dohromady. Manželka má aktuálně jeden cíl, a to dítě. Takže sex je víceméně povinnost. Navíc během společných let hodně přibrala a přestává pro mě být atraktivní. Nevím, jak se zbavit myšlenek na kolegyni. Je vdaná, má dvě děti. O soukromí se příliš nebavíme, takže nemám ponětí, jak jí to doma klape. Mezi námi to doslova jiskří a přitažlivost je oboustranná. Jenže je to velmi těžké s manželkou za zády. Moc příležitostí není. Do práce se vždycky těším. Jak má dovolenou, jsem celý nesvůj. Myslím na ni od rána do večera. Manželka zatím nic netuší, ale pro mě to začíná být neudržitelný stav. Před manželkou jsem neměl příliš mnoho žen a teď mě představa sexu s kolegyní úplně rajcuje. Už jenom "náhodné" dotyky mě dostávají do kolen. Stále se to ve mně bije. Manželce nechci ublížit, ale má touha stále sílí. Někdy se snažím přepnout do módu, už s ní nic nechci mít, ale nevydržím ji dlouho ignorovat, musím se do těch jejích krásných hnědých očí znovu podívat. Je to jako droga. Jak jste se s tím vypořádali?
Věk: 40
No to ti nezávidím.
Já se kdysi s něčím podobným nevypořádala a lituju toho dodnes.
Proto moje zkušenost je ta, že pokud si s kolegyní začneš, možná to bude nějakou chvilku opojné a pak přijde jen peklo a problémy.
I když pochybuju, že ti moje rada k něčemu bude, tak podle mě máš jen dvě možnosti - buď výpověď, o čemž pochybuji, že bys uvěžoval - nebo se s tím naučit žít.
Jak?
Prostě svůj život rozšířit o platonický vztah.
Zakazovat si, aby tě přitahovala nebo abys byl zamilovaný je nesmysl. To si nezakážeš a nepomůže ti to.
Jediné co můžeš, je si připustit a naučit se žít s tím, že jsi zamilovaný, ale tím to končí - a třeba se i naučit si to užívat v této podobě.
Jen se na ni těšit, radovat se z toho, když jste spolu - koneckonců o ní eroticky snít - ale nechtít víc.
Protože tohle si můžeš užívat relativně dlouho a nikomu tím neubližuješ, nic tím neničíš. Srdce má neomezenou kapacitu, nemusíš se nutit do toho milovat jen jednoho člověka, prostě budeš mít dál rád svou ženu a jiným způsobem budeš mít rád tuto.
Pro někoho je sice nevěra i toto, ale každý myslím si musí přiznat, že zamilovanost rozumem člověk neovlivní, že ovlivní leda to, co z té zamilovanosti odvodí. A pokud odvodíš to, že to zamilovaností končí, tak ti myslím nikdo nemá co vyčítat. To samé platí o erotických fantaziích - jsou asi ženy, které žárlí i na to, když muž v souvislosti se sexem myslí na někoho jiného než na ně - no ale já nevěřím, že existuje člověk, co si nikdy v životě neodskočí k představě někoho jiného než je partner. Tady myslím lze aplikovat milosrdné: co oči nevidí, to srdce neželí.
Když to shrnu, tak zkrátka podle mě jediné řešení je, brát tu lásku jako platonickou - jako by to byla filmová diva z plakátu - a žít dál jak jsi žil. Jakmile si připustíš, že je to oboustranné a pokusíš se, aby to zašlo dál, jsi jednou honou v průšvihu a brzo možná oběma nohama.
A přijde mi, že si stále ještě uvědomuješ, že za to ti to nestojí.
Tak u toho zkus vydržet.
Držím palce.
Věk: 40
Katko, díky za odpověď. V podstatě jsi to výstižně napsala. Ve mně se to pěkně mele. Pro mě je psychická nevěra mnohem horší, než kdybych si někde užil. Snažím se kolegyni neidealizovat, ale těžko se to dělá, protože má pro mě neskutečné kouzlo osobnosti. Výpověď nepřipadá v úvahu. Manželku mám v práci za zády a horko těžko bych jí vysvětloval, proč opouštím relativně dobrou pozici. Hodně se snažím, aby mi na nic nepřišla. Tohle by jí položilo. Řekl bych, že i současný stav pramení z toho, že na mě žena žárlí a skoro nikam mě nepouští a dost mě kontroluje. Možná to bude jejím nízkým sebevědomím - pro okolí jistě není atraktivní a bojí se, abych si nenašel někoho jiného. O kolegyni už dávno eroticky sním a když to s manželkou děláme, stejně si ji představuji. Naštěstí se před manželkou ovládám a snažím se kontrolovat, abych nevypadal, že jsem myšlenkami mimo. S kolegyní již proběhly nějaké lehké narážky. Jen se obávám, že kdybych měl příležitost, že se neovládnu a budu ji chtít políbit. Manželka ani neví, jaké má štěstí, že děláme spolu, protože mi tím fakticky nedává příležitost - chodíme i končíme v práci společně. Kolegyně se taky snaží být zdrženlivá, když se někde všichni tři potkáme. Ono riskovat takhle něco v práci, abychom se nedostali do řečí. Jsou to muka a musím asi zatnout a doufat, že to časem přejde.
Věk: 40
No to je sporné, co je psychycká nevěra a jestli kdyby sis někde dopřával sex, bys byl lepší než teď.
Když budu upřímná, tak mi přijde, že si trochu dláždíš chodník k tomu, že když si s kolegyní zasouložíš, tak to bude méně špatné než na ni jen myslet.
No nebude.
Že je pro tebe někdo fyzicky přitažlivý je vlastně vrozená dispozice.
Když se naučíš ji pokojně akceptovat VEDLE svého manželství, tak to podle mě bude snesitelnější, než když ji budeš konfliktně stavět PROTI svému manželství.
Protože sorry, ale to že se ti líbí nějaká ženská pro tvou ženu žádnou újmu neznamená, pokud o tom neví. Ale manžel, co se něčím užírá, co manželku s někým srovnává, co manželství bere jako překážku k tomu, aby si někde vzrnul - to pro manželku úima je - a to i když o tom tvém pobláznění neví.
Proto ono je pro všechny milostrdnější existenci té zamilovanosti prostě akceptovat a spíš se z ní těšit - aniž by se ji člověk snažil rozvíjet a někam posouvat - jako z takového momentálního koření života.
Pro tvou ženu to bude znamenat jen tu "újmu", že namísto manžela, co se něčím žere a hledá na ní chyby a má ji momentálně za kouli na noze, bude mít chlapa, co se raduje ze života a je nabitý sexuální energií. Jo, tak asi by se samozřejmě neradovala, kdyby věděla, kde se ta energie bere, ale furt na tom bude líp, než mít chlapa naprosto stejně zamilovaného do jiné, ale frustrovaného.
Nevím, jestli to píšu srozumitelně. Nenabádám nikoho k nevěře - naopak!
Jen jsem přesvědčená, že když je něco tak nějak jev od přírody, tak to nejrozumnější, co se s ním dá dělat je, přemýšlet jak ho přijmout pozitivně a ne sebedestruktivně.
Je to prostě volba mezi tím, jestli při pohledu na svou ženu si pomyslíš:
- zalíbila se mi jiná a budu to potlačovat a ty mě štveš, že tu teď jsi a já to kvůli tobě musím potlačovat a nemůžu to zkusit ralizovat.
nebo
- zalíbila se kromě tebe i jiná, ale jen se na chvilku potěším pohledem a myšlenkou, protože moje fantazie zůstává moje přestože jsem se oženil, a tebe mám stále stejně rád a mezi námi se nic nemění.
Tak si vyber.
Věk: 40
Katko, rozumím, jak to myslíš. Doufám, že směřuju ke druhé možnosti. Rozumově o tom vůbec nepochybuju, ale srdcem (spíš mozkem v kalhotách) to zatím nevidím. Možná to pramení z toho, že jsem v životě neměl mnoho žen a teď mám pocit, že mi ujíždí vlak. Manželka byla má první vážná známost a protože jsem tehdy myslel, že už nemůžu potkat nikoho dalšího, kdo se mnou bude chtít sdílet život, hodně jsem slevil z požadavků na partnerku. Manželka mi imponovala všeobecným přehledem, měli jsme si o čem povídat, takže jsem upozadil to, že to mezi námi až tak nejiskří (aspoň z mé strany). Bohužel to nepoznané jiskření teď zažívám a je to pro mě zcela nový svět. Nejsem naivní a vím, že každé jiskření má svůj konec, takže opouštět manželku kvůli tomu nehodlám a pevně doufám, že jí neublížím tím, že by na mě něco prasklo. Jenže stále bojuji s oparem chtíče a to je mocný čaroděj. Něco si rozumově přikážu, ale pak si ji stejně připustím k tělu a tak je to stále dokolečka a jsou dny, kdy je to silnější než mé rozumové já a mám chuť ji někde odchytit, začít se jí dotýkat, líbat…
Věk: 40
No, já myslím že mozek v kalhotách úplně nemáš a prostě mohu jen zopakovat, co jsem napsala, že ti držím palce, aby sis nepodělal život.
Na druhou stranu, ono je relativní, co znamená podělat si život - a popravdě trochu souhlasím i s tím, že lidi na konci života víc litují toho, co neudělali než toho, co udělali. Čímž nezpochybňuji to, že nevěru nedoporučuji, protože skoro ve všech případech, kterých jsem byla svědkem, to vedlo jen k problémům, starostem - a mnohdy fatálním, nenapravitelným. A paradoxně nevěru mnohem líp ustojí chroničtí děvkaři než ti, co jsou nezkušení a ještě navíc mají nějakou sebereflexi a morálku.
Ale to si myslím dobře uvědomuješ.
Tak hodně štěstí - budeš ho potřebovat.
Věk: 40
Stále bojuju a je to čím dál horší. Minulý týden jsme spolu jeli nacpaným výtahem. Pár vteřin jsme se dotýkali. Byl jsem celý vyřízený a musel jsem se jít uvolnit na wc. Asi máš pravdu, že když nemám zkušenosti, těžko se mi to bude zvládat. Náhodné dotyky se mnou tak mávají, že je to pro mě signál, že by z toho byl velký malér. Pracuju na sebeovládání, jenže zatím mi to moc nevychází, protože stačí, aby se na mě usmála a jsem rozumově opět na dně. Navíc manželka přitvrdila. Posledních šest let se snažíme o dítě. Vzhledem k našemu věku se pomalu smiřuji, že zůstanu bezdětný, ale manželka stále hodně žárlí. Firemních akcí se nemůžeme zúčastnit (případně musíme jít a být celou dobu spolu) a nedávno mě nepustila ani na třídní sraz. Nechci si zadělávat na problémy, pro manželku je neplodnost (zjištěna na její straně) těžké trauma, tak jí raději vyhovím, ale stejně se cítím jako v kleštích.
Kvituji vaši snahu nepodlehnout tužbám; pravděpodobně je to silná sexuální přitažlivost, která by časem stejně vyprchala. Mám však dojem, že to, co se děje doma, nahrává touhám vypustit páru jinde. Chápu, že žena asi těžko snáší neplodnost, ale možná by bylo na čase to přijmout, pro klid vás dvou. A hlavně mi přijde docela silné kafe to zakazování - to je prostě omezovní svobody. Nejít na sraz jen kvůli žárlivosti… Je hezký, že se snažíte ustupovat a radši vyhovíte, ale zadělal jste si na podpantofláka a "holku pro všechno". Asi už počítá s tím, že co řekne, to uděláte. Takové dusno vás asi škrtí, ale nic s tím neděláte. O to snazší je pak mít hříšné myšlenky na kolegyni a o to těžší je tomu odolávat.
Měl byste to s ženou začít řešit. Promluvte si a nastavte si nějaké mantinely. Nenechte se sebou zametat a snažte se uvolnit společně domácí atmosféru. Asi tam - doma - bude počátek vašich nynějších problémů. Ačkoliv má vaše manželka problémy, neopravňuje jí to k tomu, aby vás omezovala. Ovšem pokud se necháte, zvykne si na to a bude to tak pokračovat. To by se mi tedy nechtělo trpět…
Věk: 40
S manželkou jsme na toto téma hovořili několikrát. Já jsem s bezdětností pomalu smířený. Žena to velmi těžce nese. Zdravotní problém je na její straně, takže si to celé dává za vinu. Jestli to tu mohu napsat, citově mě vydírá a já nemám to srdce přisypávat do rány sůl. Netušil jsem, že to pro ni bude znamenat životní prohru. Zřejmě to ženy cítí jinak. Jenže ona pak za každou hezkou ženou vidí budoucí matku mých dětí. I když ji o tom stále předsvědčuji, bojí se, že s ní nezůstanu. Už se ke mně v práci dostaly řeči, že jsem podpantoflák, ale nebaví mě na to reagovat. Mám svou ženu rád, nechci, aby se trápila, tak ji vyhovím, ale je to bohužel na úkor mojí osobní svobody. Už jsem dokonce navrhoval odborníka, ale žena říkala, že před nikým cizím nechce brečet. Je to bludný kruh, nevím, jak z něho ven a sexuální touha po kolegyni sílí. Už sám pomalu nevím, jak se držet, abych ji někde neobjal a nezačal líbat.
Myslim si, že bys mohl zvážit, jestli jsi se svou manželkou dostatečně šťastný a jestli si myslíš, že je tvá životní partnerka. Zni to trochu sobecky, píšu ti to kvůli tvé kokegini v praci. Zivot je příliš dlouhý na to, abysme měli jen jednu lasku. Navíc, jste spolu manželé a to není tak zavazující, jako mít spolu děti. Zní to opět hnusně, ale jestli chceš hodně mít vlastní děti, tak je můžeš mít s jinou, a tvá současná manželka si může najít někoho, kdo už vlastní děti má a nebude mu to vadit. To, že jsi pod pantoflem bych neřešila, protože to je pouze tvá chyba s děláš to dobrovolně.
Já vím že nevěra není správná, ale ta zamilovanost ke kokegini tě nepřejde ze dne na den, zvlášť, pokud nebudete spolu nic mít, tak to může trvat dlouho. Proto Radím Uzel rádi: zapírat, zapírat a zapírat, pokud ti kokegině nestojí za to rozbit manželství. Je to hnusný, ale to je život. Ty se tak té kolegine nabažíš a pak bude vše takové, jako dřív.
Jak dlouho jste spolu manželé? Já mám za to, že proto aby se vztah v budoucnu nerozpadl, se musí nekam posunout. To že nemůžete mít své biologické děti by nevadilo. V dětských domovech je spousta malých dětí které natahují ručičky a potřebuji lásku
Věk: 40
Manželé jsme 6 let. Předtím jsme spolu několik let chodili. Adopce pro nás nepřichází v úvahu. Shodli jsme se, že děti chceme pouze vlastní. Přesto velmi obdivuji lidi, kteří do toho jdou. Já si dokážu představit život bez dětí. Myslím, že se taky dá plhodnotně prožít. Žena s tím stále není smířená a chytá se každé naděje. V tomto ji chápu a proto se snažím co nejvíce jí to ulehčit. Jako životní partnerku ji vnímám, i když mám momentálně období, kdy nejsem šťastný. Asi jsem ze staré školy, ale jednou jsem dal slib, tak ho zkusím dodržet. Možná jsem tehdy udělal chybu, protože jsem do vztahu šel, i když chyběla pověstná jiskra. Měl jsem pocit, že mi ujíždí vlak a dal jsem do popředí jiné priority. Teď to jiskření zažívám právě u kolegyně. Můžu akorát litovat, ale čas nevrátím. Každé jiskření jednou skončí, to vím. Akorát jsem to nikdy v životě nezažil v takové síle. Jistě - je to podpořené zakázaným a proto mě to láká. Když o tom přemýšlím, je mi jasné, že to není cesta, po které se chci ubírat. Ale jakmile ji uvidím, na všechno správné zapomenu a nechám se ovládat touhou. Jakoby ve mně žily dvě duše. Čím víc mě manželka svazuje, tím víc si to chci s kolegyní rozdat.
Pokud ti vaše manželství tak dlouho vyhovovalo před tím, než jsi tu kolegini v práci potkal, tak by byla hloupost vše zahodit kvůli cizi ženě, kterou v podstatě neznáš a blázni ti kvůli ní jen hormony. Pokud jsi do té kokegině zamilovaný, tak předpokládám, že sní něco chceš urcitě mít. Pokud se s koleginkou rozhodneš něco mít, tak zapírat a zapírat. i kdyby tvá manželka od někoho z okolí slyšela všechno možné. Protože co oči nevidí, to srdce nebolí. Nevím, proč jste si dali takovou blbou zásadu, mít jen své biologické děti, když ty adoptované vám můžou udělat stejnou radost, jako vaše vlastní.
Věk: 40
K adopci - máme to tak, že chceme vychovávat pouze vlastní geny. Neni to pro nás blbost, máme to oba tímto způsobem nastavené. Já jsem se k bezdětnosti postavil čelem, manželka s tím bohužel neúspěšně bojuje. Krize je zhruba od chvíle, kdy žena začala řešit, proč se nám nedaří počít. Kolečka u doktorů, řízený sex (což je pro mě velký problém!! ), závěry doktorů a manželčino obviňování se - to vše mě sráží na kolena. Dá se říct, že kolegyně se mi připletla do cesty, kdy jsem měl "sníženou obranyschopnost" vůči touze po jiné ženě. Začalo to nevinným flirtováním a já tomu zcela propadnul. Možná jsem tady zmínil, je vdaná, má dvě děti a o její rodinné situaci toho moc nevím - nebavíme se o tom. Manželka každou příchozí kolegyni vyhodnotí jako trvalé nebezpečí, takže vždycky poslouchám naražkyy pramenící z její žárlivosti. Už to byl neúnosný stav a hledal jsem nějaký únik. Bylo to ode mě zbabělé, i když se problémy doma stále snažím řešit. Manželka už to snad jedním uchem pouští dovnitř a druhým hned ven. Takže upouštím ventil. Ale nikdy bych se nechtěl dostat do situace, aby něco prasklo. Možná z mé strany něco tuší, že v tom bude jiná žena - někde jsem četl o ženské intuici. Kolegyni před ní ignoruji, nebo prohodím něco formálního. Jednou mě přistihla, jak se na ni dívám a od té doby si dávám pozor. Sám jsem zvědavý, jak tohle může dopadnout…
Tak to je teda blbý nastavení. Takove jiné dítě, než to vaše, by mohlo mít treba i lepší geny. jak to s vámi dopadne, záleží jen na vás. Tvá manželka se cítí být kvůli nevydařenému otěhotnění méněcenná a jestli ještě videla, jak se koukáš na kolegini, tak jsi ji dal k žárlivosti ještě podmět.
O flirtovani se tvrdí, že je to jen sranda, že flirtuje každý a že to není nebezpečné. Opak je ale pravdou. Kvůli takovému flirtování se už rozpadlo hodně rodin. Je jen otázka času, kdy se takové flirtování vymkne z ruky, jako teď tobě. Pokud je tvá kokegině vdaná a má ještě k tomu děti, tak by s tebou do toho snad po hlavě taky neskočila. Spíš byste mohli být na pár let tajni milenci do té doby, dokud by vás to nepřešlo. To je prostě život…. Byla tvá manželka žárlivá ještě před tím, než zjistila že nemůže otěhotnět a než viděla, jak jsi koukal na tvou kolegini?
Lidé nevědí co je štěstí 
Jak může být někdo šťastně ženatý a nešťastně zamilovaný? Název tématu. 
Štěstí je milovat. Láska je smysl života, láska je štěstí.
Kdo nemiluje sám sebe ten neumí milovat doopravdy, ani nikoho jiného. 
Krásně řečeno
Věk: 40
Ano, žárlila. Je celkem při těle a díky tomu má zřejmě nízké sebevědomí. Ze začátku jsem to bral jako projev lásky. Jenže žárlivost se pomalu začala stupňovat a už mě to spíš obtěžuje. Doufám, že kolegyně by do toho nešla po hlavě. To mě drží nad vodou. Snad to zachrání tím, že má nastavené určité mantinely. Jinak opravdu nevím, i když je značně naivní na to spoléhat. Navíc manželka je taková špiónka, že má o mně celkem přehled, kde a s kým se ve firmě pohybuju, takže by to muselo být hodně dobré utajení, případně setkání někde mimo práci. Ale to bych zbytečně předbíhal. Snad své pudy udržím na uzdě, i když je to stále těžší a těžší. Myslel jsem to hlavně ve vztahu k její žárlivosti. Jednou před lety dokonce říkala nějakou poznámku o známé, co si na manžela najala soukromé očko. To už podle mě hraničí s chorobnou žárlivostí.
V tom případě si myslím, že tvé manželství nikdy nebylo až tak šťastné. V podstatě ses nezenil z lásky, ale z rozumu. Pokud ženu nemiluješ, tak ji můžeš často nechtěně i ublížit, aniž by sis to uvědomoval. Podle mě tím oba ve vašem vztahu teď trpite. Ona má nízké sebevědomí, protože jsi jí ho nedostával a nějakým způsobem jsi ji dal k té žárlivosti podmět.
Věk: 40
Napsal bych to přesněji, ženil jsem se více z rozumu než z lásky. S manželkou jsem nezažil to, co teď zažívám s kolegyní. Ale byla to pohodová žena, rodinný typ, měli jsme společné zájmy a dokázali jsme hodiny povídat. Viděl jsem ji jako ideální ženu mých dětí. Že tam z mé strany chyběla osudová přitažlivost, jsem dal do pozadí. Nikdy jsem na ženy neměl štěstí a věřil jsem, že lepšího člověka již nepotkám a navíc jsem počítal s tím, že počáteční jiskření ve všech vztazích časem vyprchá, takže mě to příliš netrápilo. Dejme tomu, že třeba nevědomě dávám podnět k jejímu žárlení, ale ona už je ve stavu, kdy si tyto situace sama vymýšlí! Po všech skutečnostech si dávám pozor, aby mi zase neudělala nějakou scénu. Jedna bývalá kolegyně mi kdysi řekla, že si ze mě udělala dítě, které nemá, proto mě pořád kontroluje a drží zkrátka. Až časem jsem si slova kolegyně připustil k tělu. Ale mám v sobě rozpor, ženu mám rád, za ty roky snad mohu hovořit o lásce. Chci s ní zůstat v dobrém i zlém a za náš vztah bojovat, ale zároveň jsem všemi negativními okolnostmi ve vztahu natolik vyčerpán, že se potřebuju uvolnit, od všeho si odpočinout a bohužel baterky dobíjím s kolegyní, i když chci a zároveň nechci.
Myslim si, že kdyby tvá kolegině nebyla vdaná a neměla děti, tak bys do toho šel, protože ty očividně v tomto menzelstvi nejsi šťastný. Byt s někým jen proto, že jsi něco slíbil, je o ničem.
Možná byste mohli zkusit navštívit manželskou poradnu, kde budete oba s účasti třetí osoby řešit problémy.
Věk: 40
Poradnu jsem několikrát navrhoval, ale manželka to vždy zametla se slovy, že nechce ventilovat pocity před někým cizím. Je to její rozhodnutí, nutit ji do toho nebudu. Možná nejsem šťastný, ale neumím utíkat před problémy. Máme společnou minulost, hodně nás toho spojuje, takže nemám důvod, proč z manželství utíkat. Navíc mi nikdo nezaručí, že jinde by to bylo jiné. Asi by pro mě kolegyně byla přístupnější, kdyby nebyla vdaná, třeba to působí jako zpátečka, i když těžko říct. Pro samotné uvolnění je lepší, že je vdaná. Svobodná by mohla chtít časem víc a mohl bych se dostat do pasti. Milenecké vztahy podle mě nejvíc fungují, když jsou doma z obou stran protějšky.
Jirko, nebudu řešit to, že jsi se zakoukal zrovna do vdané ženy, to je Tvoje věc. Ale já vidím mnohem větší problém v Tvém či Vašem manželství. Já dokáži být hodně tolerantní, ale tohle by na mě nebylo. Myslím tím to, kdy jeden toho druhého ve vztahu/manželství až tak moc dusí, jak to popisuješ. To nemůže vydržet věčně, tedy já bych to navždy nevydržela, tohle fakt ne.
Manželka má problém, několik problémů, nebude-li je řešit, bude to jen horší. Jsi si jistý, že právě tohle chceš, nechat si takhle více a více utahovat kohoutek s "kyslíkem", tj. nemít možnost se dostatečně nadechnout?
Ve vztahu má fungovat slovo "my", ne pouze její nebo jeho… a ty píšeš "její rozhodnutí", jako by se tě ten vztah vůbec netýkal a byla to pouze jen její záležitost. Vztah je přeci o dvou lidech, ne o jednom. Vztah je o ustupcich, které ty děláš až moc, tak ji řekni, že by to mohla udělat tentokrát pro tebe, protože ti na tom záleží. A pokud ji nezajímá, na čem ti záleží, tak vás vztah nemá smysl a potom nevím, proč spolu jste.
Ty teď na mě trochu působiš jako ňouma, který dovolí se sebou dělat všechno možné, jen proto, aby nebyl sám.
Ukaz mi chlapa, ktery by byl cely zivot zamilovany jenom do sve manzelky. Myslim si, ze to, co Jiri proziva, se stava spoute ostatnich muzu taky. Muzi jsou proste lovci a vse, co je nedostupne, je laka o to vic. Nevidim duvod, proc by se kvuli tomu melo rozbijet manzelstvi? Ono v zivote neni vsechno jenom cerne a bile! Kdyby vsichni lide byli idealni, charakterni, poctivi, verni, zodpovedni a silene zamilovani do sveho partnera, svet by vypadal uplne jinak. Jenze clovek je tvor nedokonaly, stale se uci, dela stale chyby, nekdy stale ty stejne a jak vidis, ani za cela stoleti se to nezmenilo.
Takze chlapi budou vzdycky pokukovat po zenskych, tak je to dano prirodou.
Problemy v manzelstvi nejsou takove, ze by se nedaly resit. Chce to jen neustalou komunikaci.
To já tady nikde netvrdim. Spis naopak, stává se to i ženám. Právě v kvůli jejich komunikaci jim doporučuji manželskou poradnu. Toho ňoumu jsem myslela tak, že si nechá od své ženy něco zakazovat, jako kdyby byla jeho matka, a on její syn… a když má najednou něco udělat pro něho ona, tak má stim problém… ňouma je proto, že se nechá. Jsou to většinou slaboši. Nebudu se tady s nikým mazlit a píšu to na rovinu.
Věk: 40
Máte pravdu, zbytečně ustupuju, ale nemám to srdce manželce v takové situaci ještě více ubližovat. Nedokážu si dupnout a říct, teď to bude podle mě. Na to ji mám příliš rád. Nevím, jestli jste to někdy zažily, ale nenaplněná touha po dítěti strašně bolí. Tu bolest si dokáže představit jen ten, kdo ji rovněž prožil. Jsem zoufalec a jako následek všeho jsem se rozhodnul vyslyšet mé potřeby a sexuálně propadnout kolegyni. Jak tohle skončí?
"nemám to srdce manželce v takové situaci ještě více ubližovat."
A co si myslíš, že se stane, až to praskne, když jsi dal průchod svým touhám s kolegyní z práce, ve které současně pracuje i Tvoje manželka?
Totálně jí dorazíš tak, že se z toho bude dlouho vzpamatovávat (kromě svých psych. potíží, kterými nemalými již trpí), protože první co si řekne bude to, že totálně selhala, jako manželka a matka, kterou být nemůže, nebo se jí nedaří být.
Mně spíš přijde, ne že ji nechceš ubližovat, ale Ty nemáš odvahu jí narovinu říci co a jak.
Aha, já už jsem na to přišla. Ty máš vůči tvé manželce nečisté svědomí kvůli té kolegině. Proto ji ustupujes!!! Ty tím vykupujes ze svého svědomí.
Nemuze otěhotnět, ještě k tomu ji podvádím, těch hříchů je nějak moc najednou, tak budu aspoň hodný pejsek
Téma starší, ale co do hloubky velice zajímavé.
Jirkoo - působíš, že nějaké morální základy máš protože se snažíš bojovat proti chtíči >> *smilstva*-
(což na mně působí, že tam nějaké základy budou) ALE, máš docela velký problém a nevíš jak na ten chtíč smilstva….
Mám otázku: jsi věříci - (křesťan) ?
Věk: 40
K žádné víře se nehlásím.
Krásně napsané. Máš jí rád, co s tím? Jak píšeš, nech to osudu. Příspěvky ostatních jsem nečetla, nevím jak se dál vyvíjí Tvůj osud. Domnívám se, že si se ženil z rozumu, nebo aby Ti něco neuteklo-už byl čas, ale lásky tam mnoc nebylo. Jak popisuješ když vidíš kologyni, to je to pravé ořechové.
Tvůj příběh je 4 roky starý, jak se asi vede?
Věk: 43
Nevim proč na to odpovídáte když je to roky starý
Věk: 35
ach jsem rád že v tom nejsem sám akorát stím rozdílem že tak štastně ženatý zase nejsem - chtěl jsem se s přítelkyní rozejít (byla to má první větší známost) až mi řekla že je těhotná a tak jsme se vzali - je to tak přece správny ne… a dělall jsem že je vše ok, svého syna miluji a nechci o něho přijít chci se mu věnovat - zkrátka se synem to nechci posrat. žena je hodná ikdyž teď už se i docela občas chytneme, stará se o domácnost, pracuje není to vysloveně špatné, ale nevím jak to bude časem budeme mít ještě jedno dítě nebo ne? , bude žít spíš vedle sebe než spolu. člověk žije přece jenom jednou a nevím jestli to raději nezkusit s někým do koho se zamiluji a budeme toho mít více společného . poznal jsem kolegyni-do které jsem se zamiloval ale nechci ji oslovit dokud nevyřeším svůj vztah. má někdo zkušenost že v takovém vztahu zůstal a pak litoval že to nezkusil nebo se rozešel a našel štěstí jinde. (člověk prý na smrtelné posteli nejvíce lituje toho že svůj život nežil podle toho jak chtěl ) vím že ženě by to hodně ublížilo …
Proč jsi nad tím nepřemýšlel před tím, než jsi ji to dítě udelal? Na jednu stranu píšeš, jak máš to dítě rád a na druhou stranu mu chceš ublížit, protoze chceš jít tam, kde táhne to, co mas v kalhotách??
Neublížíš jenom manzelce, tu máš ocividne na haku, ale také tomu dítěti. Každé dítě nese špatně rozchod nebo rozvod svých rodičů a na to ti také nikdy nezapomene.
Navíc, kde máš tu jistotu, že s tou ženou do které ses zamiloval, to bude lepší? Třeba si nakonec povahově nesednete a pak se stejně nakonec rozejdete. Nakonec nebudeš mít nic a zanechás za sebou v lidech akorat rány, hlavně v tom dítěti. A i kdyby ses s tvou kolegini dál dohromady, tak se můžeš za další dva roky zamilovat zase znovu do někoho jiného. To chceš pořád tak cestovat??
Té zamilovanosti si stejně užiješ jen první dva, nebo tři roky a potom to stejně přejde do stejné faze, jako jsi teď se svou současnou manželkou. To, že máte víc věcí společného může být také na skodu. Nedokažu si představit, kdybych měla chlapa který by semnou pořád všude chodil. Spis je to pakarna. Zachvilku byste si lezly na nervy. Zachvilku byste měli akorát společnou ponorku. To se taky dá ne? 
Zamilovanost jsou pouze hormony a ty neznamenají, že je někdo lepší, nebo horší. Ty hormony se maji jen postarat o to, aby sis jenom myslel, ale neni to tak. A jak to s tvým manželstvím dopadne?? Tady snad píše jenom testosteron.
Nezodpovědný jsi byl na začátku a nezotpovedny jsi aj teď. Škoda, že někdo jako ty se může vůbec oženit a mít dítě.
Věk: 35
ach jo to je odpověd … , nevíte o mě nic a hned soudíte, to co mám v kalhotách mne opravdu nikam netáhne … to bych si vyřešil jinak nemluvím tady o nějakém krátkém románku svou ženu jsem nikdy nepodvedl,
to co jsem zažíval jako teeneger - jen aby naši udrželi rodinu pospolu - neustálé hádky kvůli ničemu tak na to se měli radši vysrat a rozvést se , já bych se měl určitě lépe.
Zijeme jenom jednou a je na kazdem z nas, jak si ten zivot zaridime. Jak jsi sam zjistil, zustavat v nevyhovujicim svazku, ublizi detem vic, nez rozchod. Dulezite je, ze se o dite budes dal starat.
Nemusím o tobě nic vědět. Stačí se podívat na to, co jsi napsal a hned je mi to jasné.
Žádný vztah nebude nikdy perfektní a dokonalý - ani s kolegini z práce. S každym jsou vždy nejake hádky. Jde hlavně o to, umět problémy řešit a ne od nich utíkat.
Navíc, kdyz vám to tak strašně neklape a pořád se hadáte, tak proč spolu pořád jste? A teď když ses zamiloval, tak je třeba se najednou rozvést? To je ale zvláštní že??? Najednou začínáš řešit problémy, až když se zamilujes a můžeš utéct k někomu jinému.
Je jasné, že vaše manzelstvi až taková Itálie není, jinak byste už spolu nebyli. Pokud budeš řešit problémy takto s každou, tak nakonec zůstaneš sám. Never tomu, že s tvou kolegini z práce žádné problémy v budoucnu nebudou!
Ty se tady pohoršuješ nad nevěrou a opustit svou rodinu kvůli ženské, kterou v podstatě sotva znáš, ti přijde v poradku? Me teda ne! Kdybych si měla vybrat, tak ta nevěra mi přijde teda lepší řešení, když už něco musí byt a s manželkou můžete do manželské poradny, pokusit se manzelstvi zachránit. Ale proč by ses měl snažit, když si můžeš užít, ale že to je na úkor tvé rodiny, že nebere. Jsi sobec, a jak hrom!!!
Věk: 35
nevím co máte pořád stím užíváním si? je to povrchní … , človek by si měl stím druhým rozumět což bude s přibývajícím věkem stále duležitější.
Ty se jen vymlouvaš a záměrně hledáš na menzelce chyby, aby sis ospravedlnil, co se chystáš udělat. To, že se chceš rozvést a potom poznat kolegini z práce na rande, neříkáš užívání? Já teda jo.
Zvláštní, po tolika letech jsi najednou přišel na to, že si s manželkou vlastne nerozumíte. Než jsi potkal kolegini z prace, tak jsi to vůbec neřešil… Já si o tobě myslím své. Je mi líto tvého dítěte, takové otce si nezaslouží žádné dítě.
Werich byl moudrý clověk a řekl: ten kdo chce, hledá způsob, ten kdo nechce, hledá duvod. To je bohužel tvůj případ.
Jak víš, že si s kolegini z prace budeš rozumět lépe? Třeba to nakonec bude ještě horší. To, že máte nějaké věci společné, ještě nutně neznamená, že si budete rozumět. Ani pravdepodobnost tam není vetsi. A rozbit kvůli tomu rodinu, tomu říkám pěkný risk, nezotpovednost a nezralost.
Mám kamaráda, který udělal to co se chystáš udělat ty. Taky strašně říkal, že si s manželkou nerozumí. Pak toho ale prudce litoval, zvlášť, když pak od kolegině dostal po roce košem. Až do teď si nemůže nikoho najít.
kolokola
Prosím Tě, založ si nové téma, ať Ti můžeme odpovědět i my ostatní.
Toto téma již překročilo max. počet odpovědí a bude uzamčeno.
Díky 
Z nefunkcniho vztahu je lepsi odejit, a ne cekat na zazraky! Kazdy delame v zivote chyby, ale nemusime za ne pykat cely zivot.
Preji ti, abys nasel tu spravnou cestu pro vas pro vsechny.
Ten vztah je právě funkční. Jen si to poradně přečti.
"žena je hodná ikdyž teď už se i docela občas chytneme, stará se o domácnost, pracuje není to vysloveně špatné, "
Manželka dělá vše, co je třeba a on taky. A pokud jde o zamilovanost, tak z každého manželství se vyklube za několik let kamarádství… to, jak mi popisoval, jak žijí, je úplně normální. Každý pár se obcas hádá… kdyby byl jejich vztah tak nefunkční, tak už spolu dávno nejsou, i když mají dite.
Pořádně nečteš Ty.
Tento vztah je založen na ne dobrých základech.
On se chtěl rozejít, ona přišla s tím, že je těhotná, on se ze slušnosti oženil.
Čili dříve či později se dalo očekávat, že to nebude ono.
"má někdo zkušenost že v takovém vztahu zůstal a pak litoval že to nezkusil nebo se rozešel a našel štěstí jinde. (člověk prý na smrtelné posteli nejvíce lituje toho že svůj život nežil podle toho jak chtěl ) "
Takové lidi znám a ti litovali toho, že to udělali 
a proto vím moc moc dobře, co ti pisu!!!
Mam pro tebe návrh, ostatní mé mouchy tady znají, tak už teď asi tuší, co tady budu teď psát , Pokud to už u tebe opravdu nejde jinak, tak ji pasuj na svou milenku. Občas se sní budeš scházet a tím ji lépe poznáš. Vyřadiš si tu svou zamilovanost a cca za rok až dva roky trochu vystřízlivíš. Teprve pak by podle me bylo vhodné zvážit, jestli sní do páru půjdeš, nebo ne. Podle mě za rok budes přemýšlet jinak a nakonec se ti ani nebude chtít od manželky odejít. Tvá manželka se umí dobře starat o syna, umí dobře vařit, o vše se postará a dává ti volnost. Kde máš jistotu, že ta kolegině tohle umí? Já třeba varit vubec neumím. Přemýšlej o tom!! Přijde mi to lepší, než tak slepě odejít k někomu, koho až tak dobře neznáš a zároveň ublížiš ostatním lidem.
Daro, a manzelka mu na neveru prijde a bude konec a totalni rozvrat vztahu… myslim, ze to neni ne dobra rada.
Vis kolík lidí je nevernych? A ne jen s jedním partnerem. Pár takových znám a na nevěru jim partner, nebo partnerka neprisela, pokud se k tomu sami nepřiznají. I když je s milenkou někde spolu vidí, tak kde mají důkaz, že spolu opravdu spí? Jak rádi Radim Uzel: zatloukat, zatloukat a zatloukat. Jak můžeš partnerovi dokázat jeho nevěru, když jsi je nechytila přímo při činu?? (při souloži). A tam, kde se na to opravdu přišlo, tak došlo spíš k odpuštění.
Taky byli zamilovaní. Některé zamilovanost přešla i během jednoho roku a od rodiny nakonec neodešli, nikomu neublizili a zůstalo vše při starém.
Je to sice hnusný, ale lepší, než kvůli hormonům hned převracet vše vzhůru nohama. Ti, co to udělali, tak toho vždycky litovali. Málokdy se stane, že to vyjde.
Asi se na partnerske duvere kladne neodrazi to, ze budu mit modezreni, ze mi partner zahyba. a nezatluces to nikdy tak, aby to ten druhy nepoznal
Muzes to tušit, ale pokud se ti partner nepřizna, tak mu to nikdy nemůžeš dokázat. Jedině, kdybys na něho nasadila nějaké očko. Spoustu lidí podvádí i roky s myslíš, že jim na to partneři vždy přijdou? Nepřijdou.
Daro, zase se projevuje to, jak moc tě ovlinila tvá minulost. Na své názory máš samozřejmě právo, ale občas by se to chtělo zamyslet nad tím, zda to, co píšeš, je skutečně dobré řešení.
Taky by bylo dobré řešit právě tu tvou minulost - asi už ani nevidíš, že nemáš úplně nejlepší pohled, ale kdybys to zkusila řešit s psychologem, třeba by ti nabídl jiný pohled a ty bys prozřela. To, co jsi v dětství zažila nebylo v pořádku - copak ti nevadí, že tvá máma měla milence? (pokud se nepletu)
Než vychovávat dítě v neférovém prostředí, kde je nevěra normální, to radši rozchod a řádnou péči o dítě. Děti jsou vnímavý a ví, když je něco blbě. Pokud by v tom dítě vyrůstalo, dopadlo by podobně, jako ty - to, co by vidělo, by bralo jako normálku.
Jenže ono není normální lhát, podvádět a přetvařovat se.
U dětí jsem pro upřímnost - vysvětlit jim, že maminka a tatínek už spolu dál nebudou žít, ale i přesto se o něj budou láskyplně starat.
A způsobit dítěti trauma, které se sním ponese třeba do konce života, protože chce skočit do postele s kolegini z práce, která mu dá za nějakou dobu stejně košem, ti připadá fér?
Já mám na to pohled zkušenosti ostatních lidí, kteří svou rodinu opustili kvůli milence, ublížili dítěti a pak toho litovali. Co říkáš na tenhle pohled? V podstatě ji bude podvádět pořád, akorát oficiálně, s tím, že se ublíží všem kolem.
Nevím, jak to pán má, nepřipadá mi úplně zblázněný s tím, že by chtěl za každou cenu k eventuální milence a tím způsobil rozvrat rodiny. Dokonce s tvým příspěvkem výše svým způsobem souhlasím - je opravdu otázka, proč se nerozešli dávno a proč si vůbec udělali díte - v tomto dle mě chybovali, protože si ho neudělali ze vzájemné lásky a mohou právě dojít k tomu rozvratu a zbytrčně tím dítě tramutazivoat - to vše jen kvůli jejich hlouposti. Byla to jejich nezodpovědnost.
Jenže se stalo a je potřeba to brát v potaz. Myslím, že jsi psala o manželské poradně - když neumí situaci řešit, mohli by to zkusit, třeba zjistí, že to spolu zvládnou.
A právě proto, že to dítě už tam holt je, je potřeba na něj brát ohledy. Pokud zjistí, že už to spolu nezvládnou, je lepší, než před dítětem hrát hry a pokřivit tím jeho pohled do budoucna - nezlob se, ale přesně takový příklad jsi ty - rozejít se a o děcko se hezky starat i po tom. Věřím, že láska dokáže zacelit i trauma z rozvodu.
Se mnou taky rozvod zacloumal, ale je tu jedno ale - otec se o mě potom nestaral, ale já jej potřebovala. Kdyby se mi býval věnoval, snesla bych to vše v pohodě, bez šrámů. Takhle jsem byla nucená uzavřít se do světa fantazie a obdivovat mrtvý týpky, což mě drží dodnes 
Mamka tátu podváděla několik měsíců, on o tom nevěděl a až mu terve řekla, že chce k milenci odejít, tak teprve potom jsem to pocítila i já, jako dítě, protoze se začali kvůli tomu hádat. Celé ty měsíce nikdo nevěděl, že je moje mamka neverna. Ten jeji milenec z toho nakonec couvnul a od té doby byl mezi rodiči klid. Mamka lmi řekla, že je tomu ráda, že neodešla, že zjistila, že by hodnějšího chlapa, než je náš táta, už nepotkala. Došlo k odpuštění a jsou spolu přes 35 let. Pak mám kolem sebe lidi, kterym se rodiče kvůli tomu rozvedli a přiznali se mi, že to jako děti nesli hodně špatně. Jeden mi dokonce řekl, že to svému otci nikdy nezapomněl a kvůli tomu se sním až do teď nebavi.
Tento borec má názory různé od nás vsech a snad jeho problém vyřeší tou nejlepší cestou, jakou jen může.
Chápu, že ty máš takovou zkušenost, plus postřehy lidí z tvého okolí, jenže to neznamená, že to platí plošně.
Jak jsem psala, věřím, že řádná péče a láskyplnost dokážou překlenout to nejhorší období po rozvodu.
Je otázka, nakolik správně rozvod jejich rodiče řešili - nakolik brali ohledy na děti, jak mi to dalece vysvětlili/nevysvětlili, zda se o ně i po rozvodu starali, nebo to zůstalo jen na tom jednom rodiči, kterýmu děcka zůstali v péči.
Když se rodiče rozvedou a ten druhý se na tebe vykašle, je logické, že se na něj zlobíš.
On se na něho nevykaslal, nesl to prostě špatně a viděl mámu, jak breci.
Jeho otec si udělal dite i s
tou druhou a svého nevlastního bráchu nikdy neviděl, protože nechce.
přesto si myslím, že pochybili rodiče - špatně situaci vysvětlili a nechali v tom ty děti vymáchat.
Paní Colombová,
toto, co tu od 19.2. od Dary probíhá, je názorná ukázka toho, PROČ sem chodí tak málo nových uživatelů = protože dostanou opakovanou morální sprchu, v jiném tématu dokonce, že je někdo prase s tím, že namají nárok na svoji obhajobu či vysvětlení, neboť jsou opakovaně utlučeni dalšími a dalšími reakcemi tak dlouho, dokud to nevzdají jak tazatelé, tak oponující, protože Dara je přesvědčena o své neomylniosti a jediné možné pravdě, a nikdo jí nevysvětlí, že se může mýlit zcela nebo částečně.
Dara prostě žije ve svém světě, své ulitě, na všechno má odpověď, jiná správná či lepší není možná.
Jenže ona tím neubližuje jen sama sobě, ale i nově příchozím, nebo stálým = viz. např. před pár dny Lištičce, kdy do svých reakcí nesmyslně zahrnula Lištičku i jejího manžela…
My Daru známe, ale vžijme se do role nových tazatelů/tazatelek = jak Ti se tady pak mají cítit? No nepříjemně, tak už raději nepřijdou a nezapomínejme na to, že lidé si to řeknou i mimo MS, jakou měli zkušenost.
Toto je poradna pro všechny, s chybami i bez, NE SOUD.
Omlouvám se, ale už jsem to musela napsat, když každý den mám tady před očima to, o čem píši… to se fakt nedá toto… a to nemluvím o tom, že to znevažuje odpovědi nás všech, kteří ještě zůstali a odpovídají = radí…
Ahoj Dany, já se ale nepohorsuji nad tvými nazory. Dokonce se nepohorsuji nad žádnými názory. Pouze zde píšu vlastní názor a probíhá tady normální diskuze (vymennanazoru) a tazatel si že všech nazoru, který mu vyhovuje nejvíc, vybere sám, dle vlastního uvazeni. Nikomu tady nic nevnucuji.
Spíš po tom, co jsi napsala teď, se připadám, jako u soudu
Nepíši jen o mých názorech, ale i názorech ostatních, teď se pro změnu opakovaně pouštíš do Lističky.
A promiiň, Ty nediskutuješ, Ty děláš to, o čem jsem psala, a nepíší Ti to jen já, nevidím to jen já, to jen Ty to nevidíš.
Ne, nesoudím Tě, je mi to líto za Tebe = potřebuješ pomoc.
Když tady píšeš až po několika dnech, je to jiné a lepší, více s nadhledem. Když píšeš denně a x krát, není to ono a je to o tom, o čem jsem psala.
Jdi se vyvětrat ven, a bude Ti líp. Nežij jenom tímto webem.
A to je kámen úrazu, protože Dara je asi víceméně jen doma - tinnitus a hyperakuze, čili její vražedná bublina není jen co se týče bludů, ale i fyzická bublina a to nepřipadává na svěží mysli.
Chtělo by to koníček, který lze dělat i navzdory chorobám a nějakou kamarádku.
Přesně tak.
Já bych byla pro, aby Dara zkusila opakovaně psychologa, ale nezamilovala se do něj, nýbrž ho poslouchala a brala si to k srdci. Je potřeba, aby si konečně uvědomila, že jí rodiče strašlivě ublížili, ona se na ně pozlobila a pak se rozhodla, zda jimi pohrdne nebo je bude akceptovat.
Můj psycholog ale s mými názory souhlasil
tak buď jsi ho špatně pochopila, nebo on tebe, nebo byl nekvalitní, protože některé - a dost zásadní - životní názory jsou tak mimo, že není třeba být psychologem, aby to člověk viděl.
Mrháš svým časem, je strašná škoda žít v té bublině bludů, v kterých žiješ. Ještě je čas s tím něco udělat, abys nemusela na smrtelné posteli litovat.
Takže zkušenosti jiných lidí, které jsou téměř stejně, jsou bludy a jen se mi o nich zda? hmmmm no dobre, když si to myslíš
Tak to nemyslím, jen ti chci říct, že zkušenosti pár lidí nelze aplikovat na všechny
Jenže to není zkušenost pár lidí. ale hafo lidi.
Moje mamka má vlastní krejcovství, kde si z ní dělají lidé vrbu, je jich opravdu spousta a příběhy těchto záležitosti jsou hodně podobné.
Strašnéjste si stěžovali, že na vás útočím kvůli tomu, že máte jiný nazon, a teď se podívejte na sebe. Když má někdo jiný na názor, tak se nedokazete přes to přenést a pak nedáte pokoj.
Ale já se přes tvé názory dokážu přenést
Jen jsme tě chtěly upozornit na to, že některé rady nejsou asi úplně best a že je škoda, že se sebou něco neděláš - věnuj se alespoň nějakýmu koníčku, kresli, šij, přijdi na jiné myšlenky.
U tebe vždy člověk narazí - prostě máš svůj strop a přes něj to dál nejde. Bylo by potřeba ho za včas pozvednout, ale ty na rady prostě nedbáš - což je škoda.
Nikdo ti nechce ubližovat, myslíme to s tebou dobře.
Co mají mě názory společného s mými koníčky?? Každý si mysli, že jeho názor je ten správný. Je to zkrátka můj názor, smiřte se s tím holky
Názory se prezentují jinak = Ne morálním soudem, Ne nadávkami, NE jedinou možnou pravdou, NE útočením atd.
Jsme tu všichni na jedné lodi, nebudu se smiřovat s tím, pokud jí někdo potápí a nedokáže i přes dobře míněné rady a upozornění pochopit to, že tak činí.
Nikde jsem nepsala, že je to jediná možná pravda a ten kdo dělá morální soud, jsi teď hlavně ty. Zkratka je to můj názor s tím nic nenaděláš, ať tady napíšeš cokoliv.
Ty myslíš tu loď, kde má každý právo na svůj názor? V tom případe se ji snažíš potopit teď ty.
Ale holky.
Daro, teď kolem sebe kopeš = důkaz, že se ťalo do živého. To je ten tvůj strop, který nechceš za žádnou cenu zbořit.
opravdu ti chceme jen pomoci, ale ty nevnímáš to, co ti chceme říct, a to to ani neděláme nijak zaobaleně, ale napřímo.
Já nevnímám ani jedno z toho, co teď píšeš. Nekopu kolem sebe. Vždyď se tady do nikoho nepoustim ani nenadávam.
Jen si stojim za svým názorem. Mám jinou prepředstavu morálce - neublížit dítěti, ani manželce. Pokud od manželky odejde, aby si mohl oficiálně užívat se svou kolegini z práce, tak je to pouze jen pro jeho prospěch. Dítě i matka budou mít trauma a on může s čistým svědomím skočit do postele s kolegini z práce a užívat si. Při tom napsal, že manželství je celkem dobre, tak je jasné, že ho k tomu vedou pouze hormony. Až když jsem ho v podstatě tady zdrbala, tak najednou napsal, že se s manželkou hádají a to mu už "nežeru". Je to všívák, nic jiného.
Kdyby svou kolegini z prace nepotkal, tak by ho ani nenapadlo se rozvádět a něco resit, protože bez tak není co.
Souhlasím s také s vaším názorem - poradna, ale on nevypadá, že by měl o to zájem, a proto se mu snažím navrhout to, co by mohlo být pro všechny mensi zlo pro jeho dítě, manželku. Pro mě je priorita morálky, nikomu neublizit.
To, že máš jinou představu o morálce, je vlastně odpovědí na to, proč se tu teď tak dohadujeme. Ostatní mají prostě jiný a podobný pohled a ty máš ten svůj, odlišný a my ti říkáme, že to vidíme jinak a ty si stojíš za svým - je to bludnej kruh.
Podle toho, co píšeš, se opravdu neshodnem a ty svůj názor nezměníš, jen znovu opakuji - je dle mě nesmysl "chránit" rodinu tím, že si najdu milenku. To je prostě podlě mě blbost - naopak, dítě by vyrůstalo ve lži a všichni by mu tím ublížili.
Ja uz bych to snad nechala i u ledu a dal bych toto tema nerozebirala.
S tvym nazorem vsak nesouhlasim.
Jenže to údajné hafo lidí prezentuješ Ty svým zkresleným a neobjektivním úhlem pohledu, který prezentuješ jako jediný správný a pořád dokola jako kolovrátek.
Tak jsi na něj zase hodila očko, minimálně
Vyber si ženu.
Dany, zcela chapu tve pocity.
Ale, jak jsi sama napsala. Je to poradna pro vsechny.
Já jsem holky taky pro, aby šel do manželské poradny a nerozbíjel funkční rodinu. Vždyď sám psal, že je s manželkou spokojený. Ale on je chlap, plný testosteronu a čím víc bude pro něho kolegině v práci nedostupná a zakázána, tím víc bude do ní zamilovaný a pokud se na ni nevyřadi, tak ho to nepřejde ani 10 let. Ještě mě napadl jeden záchranný člun, kdyby úplně odešel z jeho práce a šel pracovat jinde, tam, kde jsou sami můži ale nechce se mi věřit, že se testosteronu tohle bude chtít podstoupit a přepnout se do režimu mozku
Chvilku tady clovek neni…
V tématu byl bohužel překročen maximální počet reakcí (100 ks) a téma tak může být zátěží pro server. Z toho důvodu bylo zamčeno a není možné psát nové reakce.
V případě zájmu prosím vytvořte nové téma.
Děkuji za pochopení.
10 nejnovějších témat v kategorii:
|
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
|---|---|---|---|
| Je možné ze nase ,,kamaradstvi’’ dospeje ke vztahu | 4 | 1583x |
04.09.2022 16:46:37 (Mona_) |
| Mám muže a dítě, miluju i jednu ženu | 2 | 2990x |
10.09.2020 22:07:12 (veverka) |
| Zamilovaná, i když ho neznám, potkala jsem ho jednou | 5 | 2804x |
19.07.2020 15:29:38 (Ronnie) |
| Je zamilovanost důležitá pro vztah? | 15 | 1881x |
10.02.2020 08:33:50 (Muz93) |
| Otázka pro kluky - je 14 let problém? | 3 | 1634x |
18.01.2020 16:59:07 (Emmmmma) |
| Jenom rozptýlení na pár měsíců? | 4 | 1812x |
16.11.2019 17:59:27 (Aimee88) |
| Jak si říkate s někým, koho máte rádi? | 1 | 1918x |
21.10.2019 08:52:49 (jen anonym) |
| Takhle zamilovaného kluka neodmítejte | 5 | 2227x |
06.09.2019 07:35:58 (Rada ženám) |
| Nejistota ve vztahu, mám u něj šanci? | 2 | 1897x |
12.08.2019 15:32:21 (Any) |
| Holka jen na sex nebo možná i něco víc? | 14 | 2586x |
04.08.2019 13:52:43 (tanejmenovana13) |
