Téma: Holka jen na sex nebo možná i něco víc?

Radím pryč od něj a zapracovat na svém sebevědomí.

- on tě jen využívá

- ponižuje tě

- ubližuje ti

zamysli se - chceš vztah, kde budeš využívána, ponižována a necháš si ubližovat? Nejspíš ne. Ale pokud tohle ve vztahu dovolíš, protějšek si tě nebude vážit a hlavně si nebudeš vážit ty sama sebe (a to je ten největší problém)

Abys našla zdravý vztah, tak si musíš vážit sama sebe a nedovolit, aby se na tebe nelapil člověk, který ti bude trvale ubližovat. V zamilovanosti máš být šťastná a ne se trápit, že protějšek udělá to či ono, nedodrží slib. Jsi ještě hodně mladá, času hledat pravého máš dost.  

Tady je taky prolém, že  malička jsem vyrůstala mezi dospělími, tak nemám kamarády v mém věku. Takže i když mi je 18, tak mentálně jsem tak na 22. Prvního přítele sem měla v 15 a jemu bylo 23. Holky v mém věku měly kluky, kterým bylo tak v jeijch věku a koukaly na nás velice divně, že je mezi námi takový rozdíl. Ony řešily, proč nedostaly na Vánoce nový Iphone nebo jakou kosmetiku si mají koupit. Styděly se a  nejapně smály mluvit např. o menstruaci, která je naprosto normální a takové to nakrucování před klukama, prostě takové ty typické puberťačky. Taky proto se se mnou nebavily, protože jsem byla jiná a zvyklá na jiné chování a ne na tohle pubertální chování.
Vydržel nám vztah  11 měsíců a skvěle jsme si rozuměli. Jenže jsme pak oba zjistili po rozchodu, že nám to více vyhovuje, když jsme jen jako kamarádi. Problém byl, že já do něj zamilovaná nebyla a proto tak nějak náš vztah skončil. Ale vycházíme spolu dodnes, za což sem ráda.  

Teď to v tomhle případě asi nevypadá, že jsem mentálně na 22, protože se cítím jako bláznivá pubertální holka, protože sem se zamilovala, poprvé v životě a očividně do špatné  osoby.
On je první kluk do kterého sem se zamilovala a proto asi ho nejde jen tak opustit. Vím, že mi udělal plno hnusných věcí, které se vážně nedělají ale pak si vzpomenu na ty hezké chvilky s ním a všechny zlé vzpomínky jsou pryč.   
 

postupem času by těch hnusných chvilek přibývalo. Ale asi jsi typ, který se rád duševně týrá (tím pádem tě týrá i partner - proto sis takového podvědomě vybrala)

Ale zbytečně ti radit, ty chceš slyšet, že se do tebe zamiluje a bude to fajn   (nebude)

Poradím ti jednoduše - pokud jak píšeš tě fackoval a škrtil, blázníš? Ten chlapec není normální. Ty se s ním po tom vídáš, já bych se dost bála. Já měla přítele, který mě mlátil  a věř, že tak jak ho popisuješ, není to nic dobrýho. Zkus na něj zapomenout.  

U něj celé bylo taky špatně, že tohle viděl od svého otce, jak se choval k jeho mamice a taky to, že je jedináček. Manželství jeho otce s jeho maminkou není až tak docela idylické. Otec už nekolik let nepracoval a má nějakou firmu, kde se neperou úplně čisté peníze. Nechci to házet na jeho výchovu to chování ale, co si z hodin psychologie pamatuji, tak to tak v 90% je, že kluci odkoukávají chování od otce. Vím, že maminka se ho snažila vychovat nejlíp jen jak mohla ale ruka otce by však silnější.
Dvakrát už se naše cesty rozdělily ale vždycky se vrátil. Když se mi na něj podařilo zapomenout a začínala být šťastnější , tak se z čista jasna objevil a celý můj život zase úplně rozházel.

maminka ho hlavně rozmazlila, ale to, že se tak chová je hlavně jeho vina. Nikdo nemusí napodobovat své rodiče v tom špatném.

prostě si řekni: OK, je to vadný kus, takhle žít nechci.  

Nebud ta hodna holka, co si necha vsechno libit. Moc bych za to nedala, ze on ma znamosti vic a vyuziva vas tak, jak se mu to hodi. a vy s nim tuhle hru hrajete. Vis, jak se prenaseji pohlavni nemoci? Mohla bys taky dopadnout dost spatne. Kluk muze byt hezky a atraktivni, ale je to hajzlik.
A ty se nad sebou taky zamysli. Nechas si udelat cucfleky a pak se divis, ze on je nepricetny!! V tomhle pripade se mu vubec nedivim.
Ukaz vic sebevedomi a nech kluky, at dobyvaji oni tebe a ne naopak!

Myslím si, že jich má víc ale nechci si to připustit.
Ano, připouštím a vím, že ty cucáky byly oprvadu hloupost ale byla sem v podnapilém stavu a vím, že alkohol neomlouvá. Ale na druhou stranu on neměl absolutní právo udělat takovou žárlivou scénu, kdy mě šlehl páskem přes zadek se slovy "Za tohle musel přijít trest", v té chvíli sem vůbec nechápala, proč si mě takhle přivlastňuje a řeší to. Když po mě chtěl, abych mu řekla, kdo mi to udělal, tak sem nemohla. Věděla sem, že by toho kluka přizabil. Trest za to že sem ty cucáky měla. když tedy očvidně  žádný vztah a závazky mezi sebou nemáme. Neřeknu kdybych s ním byla ve vztahu, tak má naposté právo ale takhle ne.  

Chci to s ním vážne skončit ale nedokážu mu to napsat, protože jeho reakce by byla nijaká nebo by napsal zprávu typu "Hmm, tak čau no" a o to já nestojím. Rodiče mě vždy vedli k tomu, když je nějaký problém nebo něco končí je správné to tomu člověku říct  do očí.   Podle jeho reakce se pak dá poznat jestli to s ním něco udělalo nebo ne. A je to těžké, když to takhke oddaluje, ničí mě to ještě víc.

Po dvou lech hodin psychologie sem ho dokázala alespoň trochu usměrnit a změnit jeho chování. Možná i to je ten důvod, proč ho nechci opustit. Důvod, že sem ho dokázala alespoň malinko změnit, je takový malý úspěch, ale asi však bezvýznamný.  

Řeknu ti to jinak - ty sis je nechala podvědomě udělat schválně, abys vyprovokovala žárlivou reakci a tím se tak trochu utvrdila, že mu na tobě záleží.  

On se akorát tak utvrdil v tom, že jsi podle něho štětka a nebude si tě vážit už vůbec. Při každé párty, kde on nebude, si bude představovat, jak se tam líbáš a nejspíš děláš i něco jiného. Kdybys ho milovala, jak tady tvrdíš, tak tě jiní klucí přestanou zajímat.  

Normální holka, kdyby měla cucáky od někoho jiného, tak se vymluví na nemocnou tetičku a na schůzku se svým klukem nejde. ´Počká, až zmizí.

A co ti pomuze, ze ho zmenis, kdyz on te ma jenom na sex? !
Tenhle kluk s tebou vztah nechce, chce te jenom vlastnit a manipulovat s tebou.
Je to pro tebe dost nebezpecna hra. O to nebezpecnejsi, kdyz jsi schopna se do nej tak bezhlave zamilovat!
Ty studujes psychologii?

Opakované vložení nevyžádané reklamy do webu. Uživatel/ka byl/a zablokován/a.

Z Tvojí předchozí známosti se vyklubalo pěkné kvítko, a teď to není o nic lepší, ba naopak.

Chtěla jsi rady, dostala jsi je, ale snažíš se je vymlouvat a vše omlouvat.

Chceš to s ním skončit, ale vzápětí dodáváš, že se bojíš, že ho ztratíš, když mu oznámíš konec, čili si protiřečíš.

Není mi jasné, proč ve svém věku nechceš či nestojíš o vztah bez násilí, o vztah, ve kterém je i úcta atd.  

Holka, mentálně působíš na 15.

Což bych ti asi nepředhazovala, kdybys svůj mentální věk sama tak neřešila - což samo o sobě je taky docela dětinské.

Ale to je vedlejší.

Podle mě tvůj problém je, že si dost nevážíš sebe sama - což s mentálním věkem nesouvisí - sebedůvěru a sebevědomí řeší lidi od dětství do stáří.

Kdyby sis dost věřila, nepřipouštěla bys situace, ve kterých jsi vlastně využívána. A nebála by ses říct "ne", protože bys věřila, že to, co pro tebe má opravdu cenu, neztratíš - a to, co odmítnutím ztratíš, není pro tebe dost dobré.

Ty sama si podvědomě nepřijdeš dost dobrá na to, abys sis dovolila mít nějakou hrdost.

Otázka je, proč ti dostatečná hrdost schází, většinou za to může výchova. Což zní jako klišé, ale bohužel je to tak.

Dospělý člověk pak s tím už musí nějak pracně válčit, pro začátek je potřeba si to uvědomit a chtít to změnit.

Tzn. chtít změnit sebe, ne ty druhé.