Téma: Nejistota ve vztahu, mám u něj šanci?

Dobrý den, minulý rok jsem potřebovala s něčím pomoct a kluk, který se mi líbí se mi ozval, že mi pomůže, tak jsme si vlastně začali psát a vždy, když jsem něco potřebovala, tak mi rád pomohl… Psali jsme si asi čtvrt roku a najednou napsal, že nechce, abych si věci špatně vykládala a abych si myslela, že je něco jinak, než ve skutečnosti. (Do tohohle momentu to ale vypadalo, že ho nějakým způsobem zajímám, už i to, jak o mně mluvil s jeho a mými rodiči, vždy mě pozdravoval a když jsem se zeptala, zda ho třeba mým psaním neotravuji, tak on že vůbec ne). To už jsem si uvědomila, že to nemá asi cenu, ale nevzdávala jsem to a občas mu napsala, jak se má atd. Někdy psal úplně v pohodě a najednou, jako by mu to vadilo, že mu píšu. Začátkem léta jsem ho pozvala na první zábavu, kde jsme se trochu bavili a začali se i více poznávat, protože do téhle doby jsme se moc nepotkávali osobně, ale jen si psali. Po dvou týdnech jsme šli opět na zábavu, kdy jsme se šli spíše projít a bavili se o všem možným (odešel od kamarádů a šel se mnou se projít). Před tím, než jsme šli na tu zábavu jsem se zeptala, jestli s ním můžu o něčem mluvit a on, že jasný… Jenomže venku se mě zeptal, co jsem mu chtěla a já nevěděla, jak mu to říct, že ho mám ráda, tak jsem řekla a trapně se vymluvila, že je to asi jedno a procházeli jsme se dál. On cestou hlídal čas, abych byla včas doma. Druhý den jsem se odhodlala a tak nějak mu naznačila, že ho mám ráda. On mi řekl, že ať se nezlobím, ale že mi na to nemá co říct a neví, co vlastně bych od něj měla čekat a co chci slyšet, tak jsem mu odpověděla, ať to neřeší… Řekl mi, ať na něj nejsem naštvaná a já mu napsala omluvnou zprávu a ať na to zapomene, že jsem mu to prostě už potřebovala říct. Teď nedávno jsme byli na zábavě, na kterou se mnou chtěl jít on sám. Po nějaké době jsem mu napsala, proč by tomu nemohl dát šanci a on že o tohle nejde, ale že je ve hře příliš a není to s ním lehký. Na to jsem mu odepsala, že lehký to není přece s nikým a on odepsal, že můžeme slovíčkařit, což vlastně moc nevím, co je? Prý mi to chtěl říct a odůvodnit nějak normálně, ale poté už nic k tomu nenapsal. Já mu řekla, že kdyby chtěl, tak by to šlo zkusit a on že asi jo, ale neví, co má víc dělat. Nakonec se za všechno omluvil a já nevím, co si o tom všem myslet. Myslíte, že bych to ještě měla zkusit? On se totiž asi jen bojí to dát najevo, nebo vážně nevím, co tím myslel???? ‍♀️