Téma: Nemám se z čeho radovat a těšit na další nový den

Ahoj,

tak tenhle pocit asi znám. A věř mi, že ho zná určitě i spousta dalších lidí a dokázali ho překonat. Tudíž cesta ven musí zákonitě existovat To jen pro ujištění, že nic není tak zlé, jak se na první (někdy i druhý, třetí, pátý) pohled zdá.

Moje sestra vydělává rozhodně víc než já, vždycky mně přišla prostě lepší než já - úspěšnější. Většina mých známých jsou ženatí či vdaní, čekající dítě, případně mající již několikáté dítě. No a dokoce i ti, kteří jsou mladší než já!

Tak to mě štvalo. Neměla jsem práci, na vysokou školu jsem se vykašlala, protože mi byla k ničemu a já jsem neměla vůli ji dodělat.

Teď mám práci, moje sestra o ní řekla, že za ty peníze, co mám já, by ani nevstávala. To je její věc, že jo. Já jsem třeba ráda, že vůbec vstát můžu a že tu práci mám. Trvalo mně dlouho, než jsem si uvědomila, že priority si člověk určuje sám. Sama si vybíráš, co potřebuješ a co tě těší a baví. Jenže sama taky musíš dělat něco pro to, aby to bylo takové, jaké si to představuješ. Což podle tvých slov asi víš, ale myslím, že tomu moc nevěříš - zatím.

Víš co zkus úplně jako první? Najít na sobě alespoň pět dobrých vlastností nebo to, co si myslíš, že je na tobě pozitivní. Pokud máš ke všemu nějaké ale, zkus si říct, co můžu udělat pro to, aby tam to "ale" nebylo? Anebo je to ale vůbec důležité. Jedna moudrá žena mi řekla, že většina lidí nedělá práci, pro kterou má stoprocentní předpoklady, a tak ji ani nemůže dělat stoprocetně. Takže se nemusím bát, že když budu chtít někde pracovat, že nebudu odvádět dokonalou práci. A měla pravdu. Člověk prostě nemůže celý život myslet na to, jestli je dost krásný, zábavný, společenský, narovnaný, vyrovnaný, přerovnaný,   malý, velký, hubený nebo nevím co ještě. Člověk by v sobě měl objevit nějaké svědomí a podle toho se řídit. Snažit se jednat poctivě a schválně nedělat druhým zlo. Zároveň se ale pořád neobviňovat nebo nesledovat, jestli je náhodou někdo lepší nebo se má líp.

Zkus se naučit, hledat na sobě své schopnosti. Pomůže ti to najít i cestu, kterou se máš dát. A pokud náhodou objevíš něco, co se ti na sobě nelíbí, zkus objevit způsob, jak to zlepšit a nebo si zjistit, jestli je vůbec potřeba danou věc řešit. Zkus udělat něco se svým sebevědomím. Co jsi vždycky chtěla zkusit nebo umět? Sport, tanec, hudbu, něco tvořivého, nějaký cizí jazyk, naučit se být asertivní, zlepšit si rétoriku - je toho spousta. Nejlepší je třeba ten sport nebo něco tvořivého, co tě potěší a dá ti poznat, že nejsi úplně mimo tento svět Pak jsou různé kurzy - arteterapie, bubnování nebo naopak něco, co ti pomůže vylepšit si svoje dovednosti a získat lepší uplatnění.

Pak třeba zjistíš, že život není tak složitý a že někdy stačí jen mít rád lidi kolem sebe a těšit se z maličkostí.

Každý z nás nemusí mít nějaké velké poslání, jako zachránit svět, změnit globální oteplování, vyřešit problematiku hladovění. Všechny naše drobné úspěchy se skládají v jednu velkou mozaiku, kterou mi ani nevidíme, ale je.

Někdo tomu říká kecy, někomu to pomůže prožít šťastný život.

Držím ti palce a věřím, že to zvládneš!

Ten pocit myslím dobře znám, ale bohužel ti neporadím jak s toho ven, protože jsem na tom podobně.

Připadá mi to jako začarovaný kruh, když mě nic netěší tak mám o to menší motivaci něco dělat.

Z tvého přízpěvku je taky cítit to, že se hodně zabýváš tím že v tvém okolí jsou všichni  šťastní a ty ne.

Tak jestli ti to pomůže, tak jsem si téměř jistý že všichni šťastní nejsou a někteří z nich mají určitě nějaké velké problémy, které ty ale nevidíš.

telo, a máš nějakého koníčka? Nebo měla jsi někdy? Pokud ne, rada číslo jedna, najdi si nějakého. Neříkej, že není nic, co by tě nebavilo.

Rada číslo dvě, pořiď si psa. Získáš někoho, kdo tě jednak miluje, jednak tě potřebuje a pro kterého musíš pravidelně něco dělat, aby on byl šťastný. A věř tomu, že šťastný pes dokáže kousek ze své radosti ze života předat i svému majiteli. A když si pro něj dojdeš do útulku, uděláš i hodně dobrý skutek.

To, co popisuješ je jen takový standardní většinový model rádobyspokojeného života. Rodina, nejlépe domeček, stabilní práce, uspokojivý příjem. Vidíš v tomto modelu možnost být šťastná. Jenže fór je v tom, že tento model automaticky žádné štěstí nepřináší, pokud člověk nemá vnitřní pozitivní energii. Kolik je lidí, co žijí tak jak popisuješ, a nakonec se rozvedou, dají se na chlast, sem tam se nakonec i povraždí a pod. jen proto, že tahle šablonka jim žádné štěstí nedala.

Naopak najdeš i lidi co jsou singl nebo vcelku chudé, co jsou náramně spokojení.  

Takže moje třetí rada - s nikým se nesrovnávej a zakaž si myšlenky typu: nejsem šťastná protože nemám tohle a támhleto a kdybych to měla, šťastná bych byla. Možná ano možná ne. Většina světa totiž nemá ani to, co ty - práci, mládí, střechu nad hlavou, jídlo, bezpečí, asi i zdraví. Takže toho máš dost a nenič si radost ze života tím, že namísto aby ses těšila z toho, co máš, tak se budeš rozhlížet po tom, co nemáš a deptat se tím.

Pamatuj, že většinu z toho, co máš, máš proto, že ses tak rozhodla. Máš drahý nájem? Co děláš proto, abys měla levnější? Máš špatně placenou práci? Hledáš jinou, zvyšuješ si kvalifikaci? Nemáš partnera, co děláš pro to, aby ses seznámila? Pokud odpovědi jsou "nic, ne, nic", tak žiješ tak jak ses rozhodla. A chceš-li žít jinak stačí se rozhodnout jinak. Pokud odpovědi jsou jiné, možná stačí jen vydržet. Snažit se dál.  

Tak držím palce.

Ahoj, jsem sice mladší, ale přesně před rokem jsem zde psala něco hodně podobného, máš oproti mě výhodu, že chceš se sebou pohnout, odrazit se ode dna, já tehdy nechtěla, utápěla jsem se v sebelítosti a libovala si v tom. Po roce můžu říct, že až před měsícem jsem se opravdu rozhodla zvednout zadek a něco s tím dělat.  

Ty máš trošku jiný problém, jsi starší, mluvíš o práci, já tehdy o škole.  

Nevím co přesně poradit, co pomohlo mě? V závěru rodina, která mi tehdy ztěžovala každý den tím, že jsem jim přišla hloupá, kvůli nepřijetí na VŠ. Co třeba vzít pár kamarádek (i když píšeš, že jich moc není) a zajít někam do společnosti? Někam si vyrazit a poznat nové lidi, navazovat nové kontakty, nemyslím tím jen s mužským pohlavím, mnohdy mít dobré kamarády je lepší jak mít partnera, chápu, že ti schází, každé ženě občas to pohlazení, milá slůvka. prostě se nám po tom někdy zasteskne. Ale on ten princ sám nepřijde, zkus více otevřít oči, třeba je blíže než si myslíš ;o) Pokud je nájem drahý, co takhle se porozhlédnout po něčem levnějším? … Určitě se dá sehnat něco levnějšího, než 3/4 tvého platu, i když netuším kolik činí tvoje mzda. Přeji ti hodně štěstí, ještě více sil a odvahu se pořádně napřímit a odrazit se od toho našeho pomyslného dna.