Téma: Proč nikoho nezajímám

Ahoj, úplně jednoduše. Takovýhle lidi co popisuješ je nejlepší ignorovat při nejlepším všechny poslat někam. To se na mě nezlob ale v tvým popisku to nejsou kamarádi ale banda mamrdů protože kamarád se chová jinak. Ze všeho jsem pochopil že si našli hromosvod svých osobních problémů na kterej nahážou všechny svoje problémy a tím pádem se jakoby problémů zbaví a odejdou vysmátý. Na takovýhle lidi je nejlepší se z vysoka vykašlat a jestli to neumíš tak to bude zase kolotoč.

Takové lidi přitahuješ, jsi tu pro ně ale oni pro tebe ne… Máš pocit, že si zájem musíš zasloužit? Pokud ano, pak to vychází…

Ahoj, tak něco podobného znám taky. Je na to jediná rada, temto lidem se vyhýbat. Nemáš skutečné přátele? Lidi, kteří mají zájem o tebe? Mně to taky trvalo a divila by ses. Mám pár lidí, kteří mě opradu vyslechnou, pomohou, poradí… Až je mi to někdy trapné a zapřísahám see, že budu víc poslouchat než mluvit. Ale taky znám to o čem píšeš. Já jsem měla-no a mám vážné pproblémy v rodině atd. Obča jsem si zašla taky za takovou tzv. kamarádkou… Ona mě sice vyslechla, no spíš okomentovala každou větu, co jsem jí řekla, a prý jsem vše udělala špatně, to či ono jsem dělat neměla. Ale jak dostala prostor k řeči ona, vče bylo jinak. Neustále pomlouvala kolegyni, rozebírala každé slovo, co jí dotyčná řekla. Je jí 45 let, ale někdy mám pocit, že je jí 15, nebo ani to ne? Prý má ta nenáviděná kolegyně přítele, který pracuje blízko bydliště kamarádky… Takže tato paní jí prý řekla, že se dozví o všem, co kamarádka kupovala-třeba dámské hygiencké potřeby… Z tohoto důvodu chosí již kamarádka nakupovat jinak, i když si zajde. Připadá mi to vše tak dětiské, nezralá, často si říkám. Jo holka, kdyby věděla, co jsou opravdové starosti… Většinou jsem se od ní vracela otrávená, bez nálady… A to jsem předtím byla relativně i v pohodě. Takže se s ní už moc stýkat nechci. A to že mi ubyde jedna tzv. kamarádka? Asi není čho litovat.

 Myslím si, že štěstí není v tom mít kolem sebe spoustu lidí, ale pár, co tě nepodrazí, ale poddží. Jinak, ksysi jsem si utrávená stěžovala an kolegyni, mladou holku a syn- v té době 18 letý mi řekl Každý se k tobě chová tak, jak mu to sama dovolíš… Takže tak asi

Slunicko, vetsina lidi si "ulevuje" tim, ze nekomu jinemu sdeli sve starosti. Tim se jejich starosti stavaji polovicnimi.   Pokud jim nastavis ucho, radi sve problelmy do nej vykrici.
Moznosti, co mas: bud je vyslechnout a jit dal, nebo je prerusit a zacit mluvit o svych starostech. Pokud te tito lide obtezuji, tak je jednouse vymaz ze sveho zivota. Hodne se ti ulevi.
Mela jsem jednu znamou, ktera si ze me taky udelala vrbu. Casto mi volala a v dlouhych hovorech sdelovala sve problemy, kterych bylo opravdu hodne. Kdyz jsem ji chtela rict neco ja, tak najednou musela hovor ukoncit. Tohle jsem si nechala libit 2x a pak jsem se distancovala. Divila se, ale teď uz nevola!
Tihle lide nejsou kamaradi, ale zrouti tve energie.

Tedy k upřesnění, přítel té její neoblíbené kolegyně pracuje v supermarketu na pokladně. A je to blízko bydiště tzv. kamarádky. Nejen, že mi to připádá směsné a dětinské, když tato kolegyně tvrdí, že bude vědět o všem, co si kamarádka nakoupila. Ale hlavně i nesmyslné. Ti pracovníci u pokladen to dělají podle mě naprosto automaticky, za pár minut si těžko vzpomenou, co komu markovali. To snad, kdyby tam kamarádka denně kupovala litry alkoholu. A podobnřch problémů ona řeší spoustu. Např. tato kolegyně se prý neustále ptá, kdo půjde v sobotu do práce, to není povinné, kamarádka stále řeší, co jí má odpovědět. Třeba nechce se mi nebo tak? To takhle prý nejde, tak chce, abych jí pomáhala hledat důvody, proč nemůže. Přitom to není nadřízená, prostě jen kolegyně. Pak si tu nenávist kompenzuje tím, že řeší, jak nemožně chodí kolegyně oblékaná, jak je lakomá, jaké má problémy s přítelem… To ví jen z drbů-nemluví s ní. Takže závěr-vždy je to o dialogu. zajímají mě tvé problémy, tebe zase mé. Ale je to o kompromisu. Tohle není ten případ. Ona s dotyčnou nemluví, ale není to tak, že ji neřeší.

Ano taky to tak vidím, že nejlepší je na tyto lidí se vykašlat a nereagovat, když mě prozvoňujou, protože oni se neobtěžujou se ani zavolat, když přitom se chtěji jen vykecat kraviny. Já je ani neposlouchám, buď se snažim je přerušit abych něco mohla říct, ale nenechaly se.

Stejně jako" kamarádkam", které se na kamarádky jen hrajou -I matce jsem řekla Dost! Volala mi aby si postěžovala na brachu a jeho  novou fuchtli co se k nim nacpala do baráku. Jen bracha… bracha… Lenka… Lenka… proto jsem matce  řekla a co jako JÁ???? Takže nic ČAU až tě budu zajímat se ozvi. Nemínim už pořád dokola  poslouchat brachuv život, když ho takový chce.

Nezajímám, matka to nepochopila, takže praskám mobilem, všem kdo začne fňukat aniž by se zajímal o mě. Kašlu na ně.

Nemám vlastně žádnou kamarádku, která by vyslechla i mě.

Jednu takovou jsem měla, ale ona taky moc ráda chtěla se všemi manipulovat a provádět věci za zády, když nedosáhla svého. Já jsem se nedala, proto se ona urazila, do dnes (03.10.2019), už je to skoro 2 roky co se mnou přestala komunikovat, aniž by přiznala svou vinu. Ale kašlu na ní, vymazala jsem ji ze života.

Stejně jako další známou co mě bombarduje smskama o jejich psech a kočkach. Že mám starosti sice prý jak tvrdí pochopila, ale jen na par hodin. Druhý den a pak další a další jestli mám ještě starosti a opět psi a kočky, otravné sousedky co ji pomlouvají…

Jsem ji napsala že nevím jak ona, ale já nemívám jen jednodenní, či několikahodinové starosti, ty jsou delší dobu.

Když  nikoho moje problemy nezajímají tak se nebudu ani ozývat. A tímto jsem to ukončila.

Nikomu nevolam, nereaguju. I matce hned prasknu s mobilem když začne o brachovi.

Jo najednou se všichni začali divit co se se mnou stalo.

Vážená. ani nevíte, jak ráda bych Vám teď řekla: "vítej v klubu". Právě děláním vrby a Matky Terezy současně v rámci svého okolí jsem naprosto zapomněla myslet na sebe a pracovat se sebou.  

Teď, když už mě nepotřebuji, jsem jako Robinson na pustým ostrově v pokoji ve svým domě a na to, až mi zadrnčí telefon, čekám jako na smilování. Série na mě Bílej tesák a hold se s tím musím naučit žít, když už jednou v životě opravdu nevím kudy, kam a proč.