Téma: V životě nikam nesměřuji

Někdy je to těžké, někdy to bude lepší. Je dost možné, že tu náladu a smýšlení máš způsobenou třeba i hormony.

Asi je dobré to zkusit vidět i z te druhé stránky, jestli máš maturitu, tak na tom nejsi špatně. Kolik lidí tohle nezvládlo.

Možná trochu zkusit přehodnotit život, proč vlastně nejsi šťastná.

Mě hodně pomohl Jaroslav Dušek, má hodně hezké povídání. Na Youtube toho je spousta, rozhodně doporučuji. I kdyby ti to připadalo divné. Je hodně témat, které probírá.

Mě před 2 měsíci zemřela přítelkyně, člověk, kterého jsem miloval ze všech nejvíc. Nedá se popsat, co jsem všechno cítil a kolik síly jsem dal do toho, aby se to vše obrátilo k lepšímu, ale nemoc byla silnější.

To vše se na mě podepsalo i fyzicky. Do dnes (13.01.2021) mám problém se srdcem - říká se tomu syndrom zlomeného srdce a můžeš na to zemřít. I když mi nikdy nic nebylo.

Ale vše jsem přehodnotil a jsem rád i za tuhle "zkušenost". Hodně mi to dalo, hlavně přítelkyně.

Nejdřív bych se v tvém případě snažil trochu zlepšit náladu. A ptát se co ti v životě dělalo radost?

Já jsem si začal plnit dětské sny. Hlavní je něco dělat a tolik nepřemýšlet.

Máš život před sebou.

Ano, to je pravda. Měla bych to vidět i z druhé strany. Jen se to musim asi nějak naučit, protože zatím nevím jak na to. Vim, ze moje "problémy" jsou nic oproti druhým a jsem vděčná za to, co mám jen bych chtěla být silnější, být schopná zvládat vše bez pomoci ale nějak tu sílu nemůžu najít, nevim kde ji hledat. Jaroslava Duška poslouchám velice často, to je taky věc, která mi pomáhá se dát aspoň na chvíli do klidu. : ) Já popravdě nevím"co" by mi dělalo radost. Nemyslim si, ze je tak důležité co ale spis moje vnitřní nastavení, které absolutně nemam. Myslim si, že člověk co ma vse muze byt klidne méně spokojen jako ten co nema nic.  

Já jsem měl v životě vše, co jsem kdy chtěl. Až na jedinou věc. Teď mám i dost peněz, ale pak si řekneš, k čemu to všechno je?  Když nemáš s kým si je užít. Nebo přijde nějaká nemoc a zjistíš, že to jsou jen bezcenné papírky co nemají smysl.  Nikdy jsem neměl štěstí ve vztazích, až ten poslední.

No a zase to nedopadlo, místo svatby byl pohřeb.  Jiní v těch letech už mají rodinu.

No a ti co ji zase mají, tak zase nemají z čeho žít. Není to jednoduché : )

Tak běž užívat života, dokud to jde. Na světě nemusíš nic dokazovat, dokončovat nebo zvládat.

Stačí třeba někomu dělat radost. Pokud tě to bude naplňovat, tak není třeba řešit nic víc.

Lentilko, pokud nevystoupis ze sve komfortni zony, neosamostatnis se a neudelas nejake zmeny ve svem zivote, bude to porad stejne. Nemuzes ocekavat, ze nekdo jiny vezme tvuj zivot do svych rukou.  
Muzes zacit malymi krucky, ktere ti dodaji sebevedomi.
Jak se rika: kazdy sveho stesti strujce!

a

Milá Lentilko, jako kdybych četla úryvky ze svého deníku, když bylo 23 let  mně. Letos (2021) mi bude 60.   A mezi tím jsem zažila tolik věcí, které bych si tenkrát ani neuměla představit. Některé byly úžasné a jiné zase těžké, ale všechny mne nesly jako proud řeky a vytvářely mou cestu. Samozřejmě jsem se někdy musela snažit a někdy zase rozhodovat, ale vždy až když jsem se k určitému místu dostala, a pak bylo  proč. A když se na to zpětně podívám, nejhorší v těch 23 letech bylo snažit se jak se říká - tlačit na pilu.   Takhle zoufale tápat a snažit se najít smysl a cíl své životní poutě, na kterou se člověk ještě ani neměl čas pořádně vydat. A přitom bys to chtěla vyřešit nejlépe ihned. A i když na to stále myslíš, je to jako bušit hlavou do zdi, protože tohle není myšlením řešitelné. Připrav se na to, že tyhle pocity budou asi trvat měsíce, budou se časem i trochu měnit, ale jak člověk dospívá, nejsou pak tak intenzivní. A tou dospělostí myslím věk třeba až po třicítce.                                                                                                      Představ si to teď jako na velkém nádraží a Ty nevíš na který vlak nasednout a kam vlastně jet a jak to rozhodnout, navíc úplně sama… Ale až opravdu přijde čas se rozhodnout, tak to poznáš, protože si budeš moct říct - tohle chci, tohle nechci, tohle musím. Moje babička mi v Tvém věku říkávala - Vždyt ještě nevíš, co Ti život přinese. Jenže já jsem si tenkrát myslela, že už přece jsem uprostřed života a měla bych se ho snažit řešit.                                                                                                                         To, co teď můžeš pro sebe udělat, je odpočinout si sama od sebe - mně pomohlo  číst si příběhy jiných lidí v knihách a přemýšlet, jak oni řešili svou situaci. Nebo knihy o historii čí o jiných kulturách. A taky se rozhlédnout po přírodě - klidně jsem se rozjela i sama v létě do hor -tenkrát Krkonoše - nebo na nějaké hrady… A to ne abych si pracně hledala nějaký zájem o něco, ale protože jsem si tak uvědomila, že svět nejsem jenom já a moje problémy, které stejně nejsem zrovna schopná vyřešit.                                       Taky jsem byla divná, ani ty kamarádky jsem neměla. A taky mám jenom maturitu a šla jsem tenkrát z jednoho zaměstnání do druhého a nevěděla jsem jak dál.         Lentilko,   vydrž …

Je život v tomto svete velmi nároční ale vždy sa najde niekto kto pomožea je tu pretsa niekto kto nás má všetkich rád nech sme akí sme

Ahoj, jak se ta situace vyvíjí? Je to docela přesnej popis toho jak se cítím já. Odezní to samo časem? Na něco člověk narazí a začne to dávat smysl?

Díky