Téma: Nemám komu bych napsala a tak píšu své trápení vám
Zdravím všechny,
momentálně prožívám nejhorší období svého života, v prvé řadě mě nepřijali na VŠ, na VOŠ.. nikam.. myslím si, že průměr 1,3 není špatný, bohužel to nevyšlo, byla jsem cílevědomá, chtěla jsem se stát překladatelkou či tlumočnicíc, to mi ale není umožněno, doma kvůli tomu mám peklo, celé prázdniny poslouchám denodenně jak jsem blbá, že všichni ostatní z mé třídy se dostali na VŠ a já ne, já zastávám názor, že je to prostě nefér.. a neobjektivní, moje máma mi dala pryč pejska, se kterým jsem vyrůstala odmala. Bylo to bohužel nutné kvůli novému bydlení, i přesto se to podepisuje na mé psychice, byla jsem věčný optimista, mám kamarádku, která byla labilnější, a když neudělala podruhé autoškolu, pořezala se. Byl to výkřik, až teprve teď tomu rozumím, je to zoufalství a volání o pomoc.. ona se dostala na všechny tři VŠ kam se hlásila, takže jediné co mi k tomu řekla je, že "chybělo štěstíčko". Když ona neudělala autoškolu, já chodila kvůli ni za školu, aby si něco neudělala. V neposlední řadě, jsem potkala v únoru úžasného kluka, seznámili jsme se úplnou náhodou, stýkali jsme se, ale jelikož měl po rozchodu, nechtěla jsem na něj tlačit, poté odjel do Skotska na tři měsíce, moc mi chyběl, tenhle týden dorazil zpět, viděli jsme se, bylo to krásné o, Za dva dny jsem zjistila, že si mě zablokoval na účtu facebooku, a já nechápu proč, co jsem udělala tak strašného, že tohle udělal, já ho znám hodného, milého, slušnému kluka.. Je to první kluk, kterého mám opravdu ráda, bohužel nemám naturu na to mu psát na mobil.. ( nechápu to, před půl rokem jsem prošla operacemi, skrz nádor v noze, tak si říkám.. proč jsem ještě tu, když všechno odskáču? Uchýlila jsem se i ktomu přemýšlet o tom, že odejdu odsud, milovala jsem svého dědečka, který mne bohužel před devíti lety opustil po těžké nemoci, byl to člověk který mě vychoval, chodím za ním obden na hřbitov, celý čtvrtek jsem s ním proseděla a proplakala se slovy " vezmi si mne prosím konečně k sobě ".
Asi to je zrovna to moje zoufalé volání o pomoc, kamarády mám dva, onu zmíněnou, které jsem víceméně tedy jedno a kamaráda, který mi odjel do Německa na rok.. nemám nikoho, nemám komu napsat, ... uchyluji se k takovým věcem psát sem.. potřebuji vysvobození, ano řekente si " je jí 19" už jsem prošla tím, když mi doktoři řekli, že nádor je zhoubný, nebo že moje srdce nevydrží ani do 40... byla jsem silnej člověk, mohla jsem to vzdát už tehdy, ale takovou chuť jako teď, když neexistuje motivace, ani důvod k úsměvu...
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 9996x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Je to vůbec možný.... Co to máš za rodinu? Ale jestli Tě vychovával dědeček, tak... oni asi ne? Jako že jsi s nima nežila? A udělat s takovým průměrem VŠ-jsi fakt dobrá! Vůbec na ty řeči nehleď. A kámošku (téhle se tak říkat teda nedá) si najdi raději jinou. A už vůbec takto neuvažuj, prosím! Přeju Ti hodně sil a... a ten "přítel".... no, snad Ti vše vysvětlí. A když ne, za moc asi nestojí..
Věk: 19
tatínek byl na policejní škole, když jsem se narodila, bohužel tragicky zahynul, o matce škoda slov, má jakéhosi povla.. právěže i přes průměr mě nepřijali, což zklamalo hlavně mě.. s radostí vzpomínám na ty rána, kdy jsem vstala s úsměvem do nového dne, a kdy jsem si říkala, jak jsou ty lidi šílené, co dobrovolně odchýzejí, vzala jsem si ponaučení, že nesmím soudit ty, když nejsem ve stejné situaci jako oni sami..
Zkusila jsi odvolání? Kdyby ani to nevyšlo, asi bych šla na jazykovku, pak znovu na VŠ. Ale pravda, že sis vybrala obor, na který není moc šance. Švagrová se taky chtěla věnovat jazykům. Nikam se nedostala, pak šla na tu jazykovku. Pracovala pak ve firmách, kde znalosti využila.
Co se týká přítele a zablokování na FB- promluv si s ním o tom. Aspoň budeš vědět, jak na tom jsi.
Zdravím tě lauren. Promiň upřímnost, ale mám pocit, že jsis ve svém "příběhu" něco přidala navíc, aby to bylo jak se patří smutné..
Každopádně- nebudu po tom pátrat, je to tvá věc a píši. Setkání s "kamarádkou" bys měla omezit, nebo se z jejího vlivu naprosto vymanit, stahuje tě do bahna, sama máš starostí dost, a nyní potřebuješ vyřešit své problémy. Navzdory tomu, co vše bolestného prožíváš máš tendenci sama sebe ještě více litovat, libovat si v bolesti, hladit a hýčkat, přiživovat to trápení. Ano, tuto chybu dělá spoustu lidí. Ale s takovým přístupem se nikam nehneš. Je moc fajn, že si to vše napsala, jak cítíš, ale je třeba se od minulosti- dědeček atd oprostit. Je to minulost. Nevrátíš ji zpět a je třeba nežít v ní, ale prožívat přítomnost. Ty se v minulosti zatím plácáš a je to škoda.
K tvým rodičům, neustále ti něco připomínat, -nepřijetí na školu, není zrovna nejlepší řešení. To, že se někdo nedostane na obor, který chce se může stát každému.
Pejska nemáš, co si takhle pořídit nějakého menšího zvířecího kamaráda? Morče, křečka, zakrslého králíčka...
Nepřemýšlela jsi, že bys zatím šla pracovat, třeba někam do zahraničí a na přes rok zkusit štěstí na VŠ znovu?
S tím klukem- přímo se ho zeptej, proč si tě zablokoval a budeš mít jasno. Laurenko, kluků jsou tisíce, pokud by to nevyšlo s tím současným, přijde ti do cesty další... Věř tomu.
Ty máš silnou tendenci hledat své štěstí u jiných lidí, že se na ně nalepíš a čekáš, že tím budeš silnější. Ale tak to nefunguje. Najdeš ho jenom sama v sobě. Tím, že začneš pracovat na odstraňování bolestí. Pár kroků jsem ti a ostatní jistě taky (nečetla jsem ) poradila, popřemýšlej nad tím... Žij si svůj život a udělej ho hezčí, máš ho jen a jen ve svých rukou.
Tak jsem tak nějak v rychlosti napsala můj pohled na věc. Laurenko, držím ti palce!!
děkuji za vaše odezvy, moc si toho cením..
k poslední, kéž bych si to aspoň minimálně přibarvila, já vím, že to zní až nedůvěřivě, a taky vím, že jsou lidé na zemi, kteří jsou na tom podstatně hůř..
krásně jsi/jste to popsala, i já jsem ten člověk, který když má problémy se utápí v sebelítosti, a trápení zveličuju.. je to určitě tak.. VŠ mě až tak netrápí, protože vím, že to můžu zkusit znovu, jen jsem to tu napsala, ...
minulostí se žít nedá, ale na všechny vzpomínám právě v této situaci, ( i v té nejlepší náladě samozřejmě ) na tatínka, na dědečka..
on ten můj přítel, právě nebyl a není mým přítelem, on je to jen obyčejný kluk, který měl po rozchodu, což jsem se snažila pochopit.. myslela jsem si, že každý den se něco zlepší, nikdo přece nemůže mít takovou smůlu a já pořád čekám na ten den, kdy alespon jedna z těchto věcí klapne.. alespon jedna..
Ahoj, mi klíďo tykej
Takže jsi nic nepřidala a tohle vše máš za sebou. Lauren, život je dřina a my ženské vydržíme víc, než člověk, říkám já . Nejsi ve svých bolestech sama, věř tomu, miliony lidí mají takové problémy, že se to někdy až nechce věřit. Každý si tím projdeme, někdo víc, někdo míň... prožíváme bolest, abychom si vážili radosti a krásných okamžiků...
" Když chceš vidět krásné motýly, musíš strpět i pár housenek"
Exupéry
Jsi silná, zvládneš to. Když se člověk trápí, odrazí se to i na jeho zdraví... nauč se dělat si radost, vidět na světě to konstruktivní, to hezké. Vidět světlo na konci tunelu, vždycky tam je. Chodíš na dízy? Vytanči se do zblbnutí, až budeš zpocená jako kůň, hodně se ti uleví. Nebo si pořádně zaběhej, Zumba ti nic neříká? Prostě sport hodně pomáhá....
Tím, že čekáš na den, kdy se to zlepší... Nečekej, nemusela by ses dočkat. Vyjdi tomu sama vstříc a přijde to. Makej na sobě- máš na to!!!
Jedni lidé od nás odcházejí ve chvíli, kdy nám "předali", co nám předat měli a víc už nám dát nemohou, proto, aby nám do života přišli další.....
Držím palce!! ♥
"lauren", ty seš asi nejvíc nešťastná z toho, že tě kluk zablokoval na FB, prostě seš zamilovaná a bolí tě to. Víš co, vůbec to nemusí tak být, proč by to dělal? Třeba to neudělal schválně, nebo mu někdo do PC vrtal a zablokoval tě. Já FB nepoužívám, tak se v tom nevyznám, ale asi bych se nedomýšlela a napsala mu SMS a zeptala se, zda o tom ví a proč to udělal, pokud to udělal. Určitě se víc vyjasní a pak můžeš dělat závěry. Jinak myslím, že nevadí, že chodíš za dědečkem na hřbitov a všechno mu tam povídáš, já měla před 12 lety, také divné období a chodila jsem denně za tátou na hřbitov a brečela a povídala mu, co mně bolí. Jinak je dobře, že ses s námi podělila o své bebino, jistě si nějakou odpověď vybereš. Pavla
lauren, že tě nevzali letos na školu? no jeje.. vezmou tě za rok nebo za dva, tak je nepromarni, šup do kurzů, někam na praxi, vzdělávat se můžeš kdekoli, nemusíš k tomu hned být přijata je studiu. Postavíš-li se k tomu čelem a třeba i na vlastní nohy, alespoň trochu, budeš silnější i vzhledem k nesmyslným výtkám maminky. to je jedna věc. Druhá věc, v níž souhlasím s indiánkou je, že lítost dělá z bahna močál, zapadneš tam ještě hlouběji než už tam jsi, urři slzy, i ty pomyslné, najdi si kolem sebe nové lidi a nemudruj nad tím, "proč zrovna já jsem takový chudák" nejsi, jsou na tom mnozí daleko hůř, můžeš mi věřit. Máš celý život před sebou a nikdo ho za tebe neodžije a taky ti ho nikdo krom tebe nemůže obarvit na růžovo - dokonce ani ten úžasnej kluk, co si tě možná zablokoval na FB (a možná taky ne, vždyť to tam blbne.... ) ale i kdyby ano, on není jediný na světě, Pokud se bojíš mu i poslat sms nebo zavolat, tak je asi i tak něco na vašem vztahu špatně... Holka zlatá, za život se ještě mockrát ocitneš v situaci, kdy v tu chvíli nebudeš chápat - třeba proto, že máš málo informací, nebo proto, že je nechceš vidět nebo proto, že lidi občas dělaj nepochopitelný věci (pro nás ostatní a někdy i pro sebe samé ))) jdi na brigádu, kde využiješ co už umíš a procvičíš to, co bys ráda uměla lépe, nejde o peníze, jde o pocit, čas, zkušenosti, užívej si nových známých a kontaktů a nestraň se jich. můžeš-li trochu sportuj a trochu si užívej kultury, to obojí pomáhá tělu i duši. buď aktivní i když se ti někdy nechce... a napiš nám sem, jak ti to jde
Děkuji všem,
musím se s vámi podělit o to, že když jsem si dneska opět našla "sebelítostivou" chvilku venku, když svítilo sluníčko, říkala jsem si, tolik krásných dnů mě ještě čeká na tomhle neférovým světě, a také vám všem poděkovat za to, že to co o mě napíšete, je stoerpocetní pravda, a ani já sama ji dřív netušila.. kupila jsem všechno dohromady, abych si měla v čem "libvovat".. koukám se teď na to trošku jinak, zkusím "mu" zítra napsat smsku, a napíšu vám, jak jsme pochodila )
A slyšela jsi někdy o absolventských stážích? Zajdi u vás na ÚP, poptej se na to. Mohli by Tě zařadit a později se můžeš znovu hlásit na VŠ. Ale mezi tím aspoň budeš něco dělat a mít i peníze a praxi.
Milá Lauren! Máš krásných 19 let, hezké foto v profilu a přirozený úsměv. Právě jsem si přečetl tvůj příspěvek.
Každá situace má východisko, ale pokud si myslíš, že východisko není tak máš pravdu, když si budeš myslet, že východisko existuje, tak máš také pravdu. Vše je v tvé hlavě, když si zablokuješ mozek pocity beznaděje, tak cestu nenajdeš. Každá situace má v sobě obsaženo i řešení. Když se situace vyřeší, zjistíš, že to všechno vlastně bylo k tvému prospěchu. Líbí se mi, jak ti odpověděla Indiánka, a ostatní uživatelé MS, takže se nemusím opakovat.
Ještě dodám. Facebook, se vtíra až do kuchyně a proto ho už dávno nemám, a ani ho nepotřebuji.
Věk: 79
Město:Proboha...
1) Obdivuji, že to vydržíš, občas si říkám, že jsem idiot, neboť moji rodiče mě furt popohánějí, nikoli nesrážejí k zemi typu,, Podělal jsi to! apod. ) a i přesto je nemám příliš rád. kvůli malým věcem
2) Zablokoval-Li si tě na účtu Facebook, tak je to : a) Blbec ( s prominutím )
b) Facebookář - věřící drbům
c) Facebookář - říkající svůj Log IN
d) Ne-příliš vyzrálý člověk
2,5) Píšu to, jelikož jsem v tomto případě zažil něco podobného, byla to holka, z níž se slučoval bod b + d, kdy dotyčná věřila mé pošahané sestřenici, že jestli si semnou ihned nepřestane psát, pošle na ni mé rodiče, kteří ji následně zabijí Blbka ( Taktéž s prominutím ) tomu samozřejmě věřila a zablokovala si mne.
Až jsem se tuto informaci, co mi udělala sestřenice dozvěděl, dotklo se mne to a hodně, bolelo to, neboť jsem byl v šoku, co si asi o mě dotyčná myslela, ale chránilo mě dobré uvažování, neboť jsem neudělal JÁ vlastně nic zlého. Dneska se tím ještě ve vyjímečných situacích trápím, však jsem na tom výrazně lépe, nežli předtím. S dotyčnou jsem od té doby neprohodil žádné slovo, vyhýbám se jí, je to tak lepší.
2,8) Neudělala jsi vysokou, tím se vůbec netrap, na iracionální poznámky kohokoli typu,, Jsi blbá " nereaguj - Vysokou můžeš udělat klidně i příště
3) Pomalu začínám věřit, že ženy opravdu vydrží hodně, mě poráží úplné maličkosti, nu což asi jsem slaboch
4) Máš ještě život před sebou, někdy je fajn, někdy zase ne, ale čas je lék a hodně dobrý lék
... Nejsem člověk co umí dobře skládat slohovky, ale doufám, že ti to snad jen kapinku pomohlo, drž se.
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
V životě nikam nesměřuji | 8 | 3827x |
13.01.2021 19:32:35 (lentilka001) |
Chci umřít | 2 | 3470x |
02.11.2020 00:37:18 (OmylCZ) |
Stres z řízení auta po autonehodě | 2 | 1700x |
06.06.2020 21:32:35 (Renos) |
Přízpůsobení se životnímu stylu rodičů | 7 | 1678x |
17.04.2020 08:58:21 (Irca) |
vrati mi vse osud? | 4 | 1553x |
13.04.2020 06:42:09 (rozinka) |
Uzavřená do sebe | 8 | 1789x |
22.02.2020 09:55:05 (Introvertka) |
Opakující se neverbální obtěžování jinou ženou | 1 | 1705x |
25.12.2019 19:51:27 (Punkerka) |
Kauza Slunečnice - špatný přístup k seniorům | 10 | 2366x |
21.11.2019 18:13:07 (jen anonym) |
Neviem sa v zivote nakopnut | 2 | 1356x |
06.10.2019 16:39:06 (Jude) |
Proč nikoho nezajímám | 7 | 3086x |
29.09.2019 15:22:36 (Sluníčko M.) |