Téma: Snažím se myslet pozitivně, ale zadržuji pláč - pomohla mi trošku kamarádka

Text uživatele: 

Ahoj.

Je škoda, že nejsi registrovaná. Náhodní kolemjdoucí ve webu Tě neznají a nemohou si tak po kliknutí na Tvůj profil dohledat starší témata. Pomohl jsem alespoň tak, že jsem do Tvého tématu dal odkaz na původní téma, aby ostatní věděli co Tě vlastně trápí a nač navazuješ.  

V budoucnu prosím zvaž, zda se na tomto webu nechceš registrovat.  

Text uživatele: 

Už jsem registrovná Děkuju za rady.

Text uživatele: 

No, nemůžeš čekat, že když někdo neodepíše za dva dny na email, že se zbořil svět. Jsou lidé, kteří email nevnímají jako důležitý a proto je u nich běžné, že neodepisují rychle.  

Je to otázkou priorit a pokud člověk pracuje, zejména lékař, není se čemu zas tak divit.  

Navíc teď je čas dovolených a spousta lidí v práci není. Vysvětlení je proto nekolik. Ty si to hlavně neber osobně.

 

Jistou volnost až benevolenci lidem musíš dopřát. Vyjdeš pak s nimi lépe.  

 

To, že se vždy na někoho upneš potvrzuje, že Ti chybí někdo, komu by se dalo říkat nejlepší kamarád.  

 

Jenomže ve svých 26 letech máš ještě celý život před sebou. Máš před sebou i spoustu příležitostí jak někoho takového potkat.  

 

Není nutné se do pozitivního myšleni nutit, stačí, když si nevybereš vždy tu horší variantu. Svět není tak špatný jak se někdy zdá.  Kdyby špatný byl, žiješ ve válce, nemáš co jíst, znásilňují tě, je ti zima a tak dále. Proti tomu všemu se máš až luxusně dobře.  

 

A pokud Tě doteď z práce nevyhodili, tak jsou s Tebou dostatečně spokojeni.  

 

 

Taky se mi nezdá, že ta paní o které jsi psala minule i dnes (12.01.2016), že by Tě neměla ráda. Proč by neměla? ! Protože to řekla nějaká kamarádka? To přece není důvod.

 

 

 

Text uživatele: 

Chápu že mají doktoři opravdu moc práce, proto nečekám odpověď hned, přemýšlela jsem že tam zavolám, že to bude asi lepší. Beru si osobně dost věcí ale samozřejmě ráda porozumim a přizpůsobím.

 

Mně spíš přijde že už mám to hezký za sebou, že teď už nemám pro co žít ani asi pro koho, všichni který znám, mají rodinu, nebo aspoň přítele, stavějí barák a já nedělám nic prostě.

 

Kdyby mě měla ráda chová se ke mně jinak. Ignoruje, nebaví se a chodí se bavit s člověkem, který jí pomlouvá, to přece nedává smysl. Nikdy sem jí neublížila, spíš sem se bála abych jí neztratila a teď sama nevím. Nevím co si mám myslet, ten člověk nic neřeší, vůbec nic, kdyby mě měla ráda zeptá se mně. Všechno se otočilo proti mně, aj ta pravda, kterou sem jí řekla. Myslela sem že když řeknu pravdu, bude to v poho a člověk který mi ublížil, tak to bolí, nemohla bych se s ním vybavovat.

Je toho strašně moc opravdu, i doma to stojí za prdlačky. Táta je strašnej člověk, furt mámě nadává, ale to s mámou řešíme. Všechno se na mě sesunulo najednou. Teda krom tý práce, to trvá 5 měsíců už. Chodim z pekla do pekla. Všechno je horší a horší a já nemůžu dál.

Já moc děkuju za odpovědi. Jsem za ně moc vděčná.

Čekám kdy se utopim ve vlastních slzách.

Text uživatele: 

"Kdyby mě měla ráda chová se ke mně jinak. Ignoruje, nebaví se a chodí se bavit s člověkem, který jí pomlouvá, to přece nedává smysl. Nikdy sem jí neublížila, spíš sem se bála abych jí neztratila a teď sama nevím. Nevím co si mám myslet, ten člověk nic neřeší, vůbec nic, kdyby mě měla ráda zeptá se mně.  "

 

Pokud chceš zlepšení musíš si uvědomit několik věcí.  

Bavit se s negativním člověkem stojí hodně sil. Každý člověk má své starosti a nese jejích tíhu. Pokud mu negativní člověk přidává na bedra další starosti, pak co? Každý dokáže unést jen rozumnou váhu starostí a nikdo nemá zájem o další.  

 

Takže pokud se s Tebou nebaví, je to pouze obranný mechanismus. Ona je jen unavená. Nemá sil, aby Ti pomohla více. Myslíš, že Ti dosud pomohla málo?

 

Řekni. zamyslela jsi se někdy nad tím, jak jí samotné, jistě unavené svými problémy, můžeš do života radost přidat a ne odebrat?

 

" kdyby mě měla ráda zeptá se mně.  "

 

Jak často se Ty sama ptáš lidí kolem sebe jak se cítí a jak jim můžeš pomoct?

Text uživatele: 

Máš pravdu. Negativní lidi jsou opravdu strašní. Nějak mi to nejde se s ní začit bavit, a navíc za mnou ani nechodí, chodí za někým jiným a já za ní nemůžu jít, tak to tam prostě je. Myslím že mi pomohla dost a o to víc mně to mrzí, ubližuje mi to když jde za někým kdo jí ublížil.

Myslím že jen přidělávám starosti…

Ty které mám ráda, tak se ptám jestli něco nepotřebují a a jak se mají a tak dále. Na tich kterých mi nezáleží se neptám, páč vím že mi na nich taky nezáleží.

Mám pocit že mi každou chvíli bouchne srdce, buší jak o závod.

Děkuju za tvou odpověď

 

Text uživatele: 

Klid. Když tě nepřijme jedna doktorka, tak tě přijme jiná. Rozhod sítě. A fakt si nech něco předepsat, pokud máš deprese a úzkosti a nedostaneš se ještě 14 dnů na nějakou konzultaci, nějaká antidepresiva regulující úzkost by něbyla od věci. A ani pak ti nemusí psycholog sednout, budeš třeba hledat jiného, fakt si nech pro tuhle dobu něco napsat.  

Jsi opravdu labilní, ale s tím nic sama neuděláš. Takže to zatím přijmi, jak to je. A vydrž. Prostě musíš, než pomoc dorazí. nic jiného ti nezbývá. Pokud je to naprostá krize, obrať se na RIAPS.

Text uživatele: 

Zítra (14.01.2016) tam zavolám do ordinace.

Dneska (13.01.2016) sem přemýšlela že půjdu sníst prášky všechny co mám v tašce, připadala sem si že celej den tahám kámen na zádech, který mně furt tahá dolů a ja nemůžu nahoru.

Co to znamená labilní prosím?

Já držim ale srdce mi pukne, buší jako o závod, nemůžu ho zastavit.

Celej den zadržuju pláč, abych nemusela v práci brečet, aby se mi zase nesmáli.

Chci být jako ta pani z práce, nic neřešit, být v pohodě.

Text uživatele: 

Mám dojem, že o tom jsi se tu ještě nezmínila, ale mohlo by to být důležité. Ty užíváš nějaké léky? S něčím (s čímkoliv) se léčíš?  

Text uživatele: 

Žádné jiné léky neužívám… proč by to mělo být důležité?

Text uživatele: 

Mám tomu rozumět tak, že neužíváš vůbec žádné léky? Ptám se proto, protože jsi psala o tom, že jsi dnes (13.01.2016) uvažovala, že sníš všechny léky nebo prášky tedy, které máš v tašce. Tak jaké prášky jsi měla na mysli?

Text uživatele: 

Růžovej kamarád. A xyzal na alergii. Ale stačí ti růžový kamarádi.

Text uživatele: 

A růžoví kamarádi jsou konkrétně co? Růžových prášků je…

Text uživatele: 

Ibalgin

Text uživatele: 

Aha. A Ty máš nějaké bolesti? Bereš ho často a nebereš ho moc, nebo nepiješ na ně někdy alkohol? Četla jsi si nežádoucí účinky, hlavně ty vzácné? Jestli ne, přečti si je pro zajímavost…A to samé platí i u toho Xyzalu - u něj si také přečti nežádoucí účinky.

 

Text uživatele: 

Jo bolí mně skoro furt hlava ale to bude z toho že nic nepiju. Dá se říct že ho musim mít každej den, každej den si ten prášek vezmu. Když jsem v práci zoufalá, nepřemýšlím nad tím jakej prášek sníst aby mě zabil, prostě bych v tu chvíli snědla všechno co tam mám, protože sem v loji.

Text uživatele: 

Labilni znamena mit vykyvy… vykyv znamena, ze jsi smutna a pak vesela, extremni labilita je smich a plac temer zarove, ale to uz je na principu blazna.

Vis co me jeste napadlo, zkousela jsi se nekdy neresit? jako nevnimat sama sebe a zkouset vnimat druhe lidi, koukat jak se xhovaji, odhadovat, co si mysli, jak jim je, co citi, jestli hrajou, ze je jim skvele, nebo jsou stejne uprimni jako Ty a kdyz je jim mizerne, opravdu reknou, je mi mizerne… vis, mozna se potkavas s ne zrovna uprimnymi lidmi, kteri se sice smeji, ale uvnitr je szira jeste vice bolesti a nejistoty nez Tebe, pro to Ti treba nerozumi, jelikoz jim Tve problemy prijdou c porovnani s jejich "smesne". nemas stres s detmi, stres s partnerem, stres s pujckami… kdo tohle muze rict? nechci zlehcovat Tvou bolest, jen me napadla moznost, proc Ti, kteri Ti naslouchaji Te nevyslysi…

Pro ukazku, znamy psycholog je klinicky, coz znamena tezke pripady a tam proste kdyz nejde o mrtvolu, nejde o nic…

Hlavu vzhuru, treba cim vys, tim si te Tve ztrapene vsimne nejaky mlady sympaticky muz, ktery Te rad trebas trochu rozveseli. Mas v zivote nejakou radost? neco na co se podivas a usmejes? treba jako ja sve ctyrnozce? zviratka

Text uživatele: 

Zkoušela jsem to hodněkrát, nic neřešit a hlavně ne sebe, nejde mi to prostě.

Vnímám lidi, poslouchám je co říkají. A když mi nechtějí říct co je štve mají na to asi jiný lidi. Nejsem sobec, nemyslím na sebe, spíš mi lidi říkají, že mám myslet na sebe, že se mám na ostatní vyprdnout. Ráda lidem poradím, popovídám si, vyslechnu.  

To je pravda, děti nemám, partnera taky ne. Jen se naši asi po 30 letech budou rozvádět, v práci se semnou nebaví, akorát se mi smějí že furt brečim. Vlastní ségra si semnou vůbec nepovídá, nemáme už žádný vztah.  

Asi máš pravdu, myslím že nikam nepůjdu, k žádný doktorce, jsou to blbosti oproti tomu co prožívají ostatní.

Vím že jsou horší věci rozhodně. Buď to nějak zvládnu sama, když se neutopim ve vlastních slzách.

Mám rozřezaný od žiletky levý zápěstí a schovaný pod šátkem, který nosím na ruce, když se člověk řízne, cítí jinou bolest, nevnímá tady ty "blbosti" co mám, na chvíli to pomůže.  

Neumim si představit žít v dluhách, když by mi třeba sebrali barák, vím že to je pro lidi strašný, soucítím s nimi.

Mám tři čtyřnožce a jednoho miluju nejvíc na světě. Když přijdu domu vždycky ho obejmu.  

Text uživatele: 

Ahoj devetsestjedna, prosím Tě, Tvůj psychický stav, tak jak jej tu celou dobu popisuješ opravdu vyžaduje odbornou pomoc.  Udělej to tak, jak Ti radí Plamínek, ta tomu dobře rozumí a ví, o čem mluví, proto Ti radí tak, jak Ti radí. Zavolej zítra (14.01.2016) té paní doktorce, když nebude mít v brzké době volný termín, zavolej jiné, nebo někam do krizového centra, kde Tě vezmou hned. Prosím Tě udělej to a napiš, jak si dopadla.   

Text uživatele: 

Děkuju Dany

Text uživatele: 

Nemáš vůbec zač. Víc Ti pomoci bohužel neumím, ale určitě budeme na Tebe všichni myslet, a budeme rádi, když napíšeš zas. Drž se a hodně štěstí Ti přeji 

Text uživatele: 

Ja jsem nemyslel, ze jsi sobec, ze na sebe moc myslis, ale prestat nad sebou myslet a zacit sebe citit, pocitove vnimat. naucit se treba chapat okolnosti, ktere mi brek, ci uzkost vyvolavaji. treba je to pohled "prazdnych oci", nekteri lide je maji opravdu zahadne studene, odmerene. ci nejaky kousek chodby u Vas v praci, take jsem nerad chodil jednou ulickou, nejsem povercivy, ale pri jejim pruchodu mi vzdy naskocila husi kuze… taky jsem se mockrat necitil dobre, ale po case sem zjistil, ze tak reaguje moje telo, aniz bych to ja chtel sebou ci mohl sebou nejak ovlivnit… ovlivni husy kuzi, zimu tela, to taky nejde, vnitrni zima, pocit prazdnoty j silnejsi, i s deseti bundama.

Nemyslim si o Tobe, ze jsi cokoliv spatne, jen Ti neco chybi, jinak bys nesahala po lecich, ale sahala na ctyrnozce a planovala vylety s nema, treba cvicak.

S tim sebeposkozovanim je to sporne, nekteri lide tim chteji jen zkusit, zda je opravdu boli telo a ta bolest je stejna jako to co citi, nebo je opravdu boli "duse"…

Nerikam rezat, ano, jen rikam, ze mnoho muzu se dennodenne poreze, prasti, cokoliv, zeny jsou opatrnejsi.

Ja, podle Tveho popisku si myslim, ze Ti chybi v zivote radost, takove to od srdce se zasmat s nekym, dat si kafe s radosti s nekym…

Hodne stesti

Text uživatele: 

Tak to se Ti vážně povedlo, taktaku. Doufám, že jsi s výsledkem   (reakcí tazatelky, že teda asi k žádné doktorce nepůjde) svých "rad" spokojen!

Text uživatele: 

Hroutí se jí jistoty, rodiče se rozváději, je závislá, dětská, labilní, sype se se, dokonce se sebepoškozuje, fyzická bolest odbřeměňuje tu psychickou, má sebevražedné tendence, krize jak prase  … A má to neřešit?  

To je jak neřešit, že ti dochází kyslík, nebo máš diabetické koma. Ono zas není to lik lidí, co to mají horší. Bože.  

RIAPS, hned. Než najde psychologa.

 

 

 

 

 

 

 

Text uživatele: 

Nechci aby tady byly kvůli mně nějaké nesrovnalosti, aby jste se prosím kvůli mně nehádali všem  moc děkuju za rady a pomoc. Zítra (14.01.2016) napíšu jak jsem dopadla.

Text uživatele: 

Jen se neboj, když se chytnem, tak se zase smíříme, Taktak je velice fajn člověk, ale tady si myslím, že se mýlí.  

Tak uvidíme, hlavně, at se z tebou začne něco dít  a aspoň ten první nápor trochu opadne.  

 

Text uživatele: 

Devetsestjedna, to není kvůli Tobě, to se prostě občas stane, že dojde k neshodě a mimochodem nejen tady, to určitě známe všichni i ze svého života, takže si to neber osobně 

A důležité je, jestli spolu dokážeme i po neshodách komunikovat dál. Já věřím, že ano

Text uživatele: 

To by me zajimalo, Plaminku, co v dnes (14.01.2016) ni dobe povazujes za jistoty?

Ze se rodice rozvadi? ano, rozvadi se dnes (14.01.2016) skoro kazdy, to je jistota

Ze je zavisla? a kdo dnes (14.01.2016) na necem neni? nezlehcuji to, ale ibalgin dnes (14.01.2016) slupne kazdy jako lentilku denne

Detska? byt dospely znamena jen vazny?

Sype se ji svet? tak pokud je v nem nespokojena, tak at si ho "rozsype"a posklada znovu… drzet pohromade neco, c ti nevyhovuje, je jako zit v necem co nechces a dporucovat trapit se cely zivot.

Jinak mam rad Tve rady, inspiruji me a jsi opravdu Plaminek

Text uživatele: 

Já si tě taky vážím taktaku, jsi člověk soucitný a  snažíš se pomoct. Jde ti o ostatní a to je důležitý. Stejně tak Adam, Dany atp, jde o to, pomoct. Jestli  se mýlíme, to snad není až tak podstatný, podstatný je ten zájem.  

Být na něčem závislý a mít závislostní poruchu jsou různé věci. já jsem pravděpodobně závislá na kafi, ale pokud mi dojde, nevyloupím prodejnu. Mám sice triko s nápisem " Dejte mi hned kafe a nikomu se nic nestane" ale to je asi tak všechno. Přehazuju v něm kompost.

Pokud se rozvádějí rodiče závislému, tedy na nich, bude se hroutit. Je jedno, kolik je mu let.

Dětský neznamená nebýt vážný. To spolu vůbec nesouvisí.  

Doporučuju knihu Závislé vztahy. Je to o identitě oběti, o obětních beráncích, o lidech, kteří zažívali šikanu a mobbing, o jejich partnerských vztazích s narcisticky orientovanými protějšky, tyrany a manipulátory, o problémech stát na vlastních nohou, o těžišti vlastní existence v druhých lidech. O snaze se zavděčit, u fńukálků zmanipulovat nebo si vynutit.  O neschopnosti opřít se sám o sebe. Je to pestré.

Závislý člověk může být rozmazlený a vyžadující fńukal. Nebo to může být ochotná či neochotná oběť, která se snaží získat lásku, tam kde není. Manželka tyrana, která ale po něm dosud pláče, dospělý člověk, zhroutící se po tom, co mu onemocní matka, atd.

Závislostních poruch je mnoho a závislých taky. Je to jedna z nejrozšířenějších oblastí. A špatně se to léčí. Pokud se to neléčí, lidi můžou být tzv. stíháni osudem a díky nešťastnému životnímu pocitu napadáni nejzávažnějšími nemocemi.  

 

Text uživatele: 

Dekuji, Dany za poklonu, ze se mi to povedlo… psal jsem jen svuj nazor, pohled na vec, nikoho nikam netlacim a nenastvu se, kdyz ma slova, muj pohled na vec tazatelku neoslovi…

Text uživatele: 

Taktaku, nevím proč, ale Ty nechápeš jednu velmi podstatnou a zásadní věc. Témata o sebevraždách, depresích, pocitech, kdy je člověk na dně atd. , jsou velmi vážná. Vážná natolik, že my všichni, kdo se snažíme v nich poradit, opravdu musíme velmi citlivě vážit své každé slovo, nebo raději mlčet. Proč? Protože svými, byť dobře míněnými slovy někdy můžeme udělat více škody než užitku, dokonce až takovou chybu, která pro tazatele či tazatelku může být až fatální. A o to jediné mi tady celou dobu, co tu jsem, jde. Nejsou mi lhostejní lidé, kteří jsem přijdou s tak vážnými problémy a starostmi, ani jak do s nimi dopadne, byť je osobně neznám. Právě proto odpovídám v takových případech velmi citlivě a pokud možno co nejvhodněji, když už tedy odpovídám, nebo když nevím, neodpovídám raději vůbec, abych neměla nevhodnými radami či poznámkami případně někoho na "svědomí", byť nepřímo. Dokonce jsem tady kvůli těmto tématům vyvinula již dříve a neveřejně směrem k adminovi určitou aktivitu formou určitého návrhu, který byl v té době přijat jako podnětný.  

Já netvrdím, že mám patent na rozum, to rozhodně ne. Ale troufám si, vzhledem ke svým životním zkušenostem a určité intuiici, říci, že dokáži vycítit, když je na tom nějaký tazatel opravdu zle a jen naše pomoc a rady nestačí, a je třeba aby tazatel/ka současně vyhledal/a odbornou pomoc. Proto jsem ne Tebe reagovala tak, jak jsem reagovala, protože když už byla devetsestjedna ochotna jít k odborníkovi, tak bohužel po Tvém příspěvku začala zvažovat, že tedy asi nikam nepůjde, že mají lidi horší problémy = a to byl v tu chvíli průšvih, který jsem prostě nemohla nechat bez povšimnutí, neboť dle mého názoru devetsestjedna kromě rad tady potřebuje momentálně a co nejdříve i odbornou pomoc.

Text uživatele: 

Zítra (14.01.2016) volám do ordinace k paní doktorce. Děkuju Plamínek

Text uživatele: 

Nemáš zač a když tě brzo nepřijme, jdi na RIAPS. Nevím, odkud jsi, ale je to prostě krizové centrum, jedno je třeba na Žižkově. Tam si s tebou alespoň rychle promluví a zhodnotí tvoji situaci. My to tady jenom odhadujem.  

 

 

Text uživatele: 

Dnes (14.01.2016) jsem volala do ordinace a ve čtvrtek tam jdu.

Četla jsem zde vaší debatu.

Já opravdu potřebuju pomoct.  

Text uživatele: 

Neboj, z času na čas potřebuje pomoc každý.

Text uživatele: 

Čím dál horší to je.  

Dnes (15.01.2016) jsem v práci brečela asi tak tři hodiny. Ti kdo četli ví o co jde a proč. Bohužel jsem opravdu velký střevo. Myslela jsem že když tý pani napíšu pravdu, tak to bude správně, bohužel to bylo to nejhorší co jsem mohla udělat. Skoro ani nepozdraví, když se jí potřebuju zeptat, nedívá se na mě, a ignoruje úplně, asi je špatný být upřímnej a říkat pravdu. Strašně to bolí, když už se nebavíme, drželi jsme při sobě, bavili se o všem. Teď je všeho konec, moc mě to mrzí, celý jsem to zkazila. Brečim u toho když to píšu, opravdu sama sobě nerozumim.

Doma, se to taky zhoršuje prostě.  

Všechno na mě padá ještě víc než minulý týden a ja už nevím co teď mám momentálně dělat. Chci hlavně přestat brečet, bolí mně z toho hlava a mám nateklý oči. Za celej den se nezasměju, protože se ani neni čemu se zasmát.

Celý den sem nejedla, jídlo sem sebou měla ale prostě mi nešlo jíst, ani nic nepiju. Ráno si uvařim čaj a stejnak ho nevypiju, nemám prostě chuť něco pít a jíst, když se všechno kolem mně hroutí.

Nikdo mi nerozumí, nikdo mně nechápe, nikdo mně nevyslechne.

Jen se mi smějou že furt brečim, a když se mi začnou smát, chce se mi brečet ještě víc.

Ve čtvrtek jdu k paní doktorce. je to psychiatrička, snad mi pomůže. Já už nemůžu dál.

Hlavně chci přestat brečet. Jak to mám zastavit prosím?

 

 

Text uživatele: 

Ahojky, tak po delší době se budu snažit reagovat (taktně hlavně) a moc mě mrzí, že se ti neulevilo. Ale brzy se ti přece uleví - půjdeš za paní doktorkou. Tam můžeš řícct cokoliv, ona tě nebude soudit, ale bude tě respektovat, poradí ti, zřejmě i něco předepíše. Už to bude chvilka, než k ní půjdeš, to je přece moc dobrá zpráva! Za druhé, rozumím tomu, že si tu věc s paní z práce bereš osobně. Ta tvoje smutná situace a duševní nepohoda tomu jen přidávají. Až bude líp a získáš odstup, zjistíš, že to není tak zlé. Ono to není tak zlé ani teď. Třeba neměla jen dobrý den, třeba taky něco řeší. Nebo je mírně zmatená a neví zatím, jak reagovat. Její zdánlivá ignorace vůbec nemusí být špatnou reakcí na tebe.

A rozveselit se teď asi nebude lehké, ale zkus si třeba vzpomenout na úplné blbiny, třeba nějaký vtipný trapas, srandovní historku, kterou jsi buď zažila, nebo slyšela od někoho. Nebo si pusť praštěný film, nenáročný, ale u kterého se pobavíš. Klidně si můžeš i najít vtipná videa, třeba se zvířátky, mluvící papoušci, kočky. Můj favorit je 9 vteřin prdící hroch Taková blbost u které se vždy zasměju. Víš, že umí mluvit i obyčejná andulka? Můžeš to zkusit zjistit a věř, že se pousměješ . Případně přeřeky, nebo třeba staré dobré DO-Re-MI je dneska (15.01.2016) něco naprosto masakrózního. Jinak rozhodně musíš pít! Hrozí ti dehydratace! Jíst bys měla také samozřejmě, zkus si dát třeba aspoň rohlík (s jogurtem třeba), nebo něco lehkého, nebo čokoládu, která má přece pozitivní účinky .  

Text uživatele: 

Bojim se že mi paní doktorka nepomůže, že mi řekne že jsou to blbosti co řeším.

Děkuji moc za vysvětlení k té pani.  Co to znamená že získám odstup? Jako k tý pani? Myslím že neví jak se má ke komu chovat. Dneska (15.01.2016) nám v práci řekla že se jí snad všichni bojíme, i když se jí trochu bojim. Byly jsme spolu s její dcerou u moře a doufala jsem že se budem bavit dál ale už asi nebudeme. Tak sem myslela že mě má ráda. Ale asi nemá no, to já sem takový střevo, že jsem se na ní upnula a teď nevím jak se odepnout. Když jsem do tý práce nastoupila, tak ona jediná ke mně nebyla hnusná, nechtěla mně vyštípat tam odtud, teda aspoň doufám. Je strašně hodná a je silná, všechno zvládá a poradí. Akorát nechce nic řešit, nemá to asi zapotřebí. Myslim že už to nikdy nebude fajn jako to bylo dřív. Nevim co si o mně povídají spolu, třeba si říkají že sem strašná kráva a že se má na mě vykašlat v tý práci. Když mně ignoruje tak to nemám brát špatně?

Vidíš a to je prostě nekonečný, já můžu hodiny řešit jednu a tu samou věc.  

Pustim si na youtube nějaký srandovní video. A díky tobě jsi du uvařit kafe, protože mně opravdu šíleně bolí hlava.

Netušila jsem že existuje taková skvělá stránka kde mi opravdu poradí.

Brečet sem přestala, pokud nepřijde otec s náladou blbou a bude nadávat a nevim co všechno.

Přála bych abych ráno vstala, aby mi nebušilo srdce jako o závod, nebylo mi špatně od žaludku a neměla hned od rána slzy v očích.

Text uživatele: 

To ti stoprocentně neřekne, to je to, že tě "nebude soudit". Nemůže to ani dělat, stejně, jako nedělá třeba kněz. Je jistě zvyklá na ostych a na malou sebedůvěru svých pacientů, úplně si představuju, jak tam přijdeš vyklepaná s myšlenkou "ježiš já se ztrapním", pak tě vyslechne a až promluví, tak tě neodsoudí, nevynadá. Naopak, spíš to s tebou rozebere a pomůže ti uklidnit se a mnohé pochopit. Myslím si, že to bude mimořádně příjemný den, kdy z tebe spadne balvan. Pak písni, jestli jsem to tak skutečně bylo ) Odstup nemyslím přímo k její osobě, ale k vidění současné situace. Prostě teď se ti to zdá hrozné, máš dojem, že jsi něco zkazila a ona je kvůli tomu chladná. Až ti bude líp a budeš mít ten odstup, tak se na situaci podíváš jinak, ne tak dramaticky a osobně. Nevyčítej si to ale, lidi jsou různí, vnímání a vztahování všeho na svou osobu lze po krůčkách zlepšovat  Ostatně, s tím ti pomůže třeba právě paní doktorka. Byly jste spolu u moře, tam se jen tak  s někým nejezdí, v každým případě tě má jistě hodně ráda. Jak už jsem předtím psala, buď má zrovna něco, co řeší, anebo zatím neví, jak přesně se zachovat. Za vzor ji měj i nadále, pokud ti její osobnost imponuje, tak se z ní můžeš inspirovat, může být tvým životním pozitivním vzorem .

Video si pusť, dej si k němu kafíčko a užij si hlavně hodně zábavy! Věřím, že tě to zaujme tak, že tvé obvyklé myšlenky půjdou stranou a ještě se nasměješ .  

Text uživatele: 

Já děkuju mockrát.  

Ona pracovala 12 let na dílně a jeden pán co pracoval vedle v jiné dílně tak tam je teď ona, pán odešel do důchodu. Jedna pani s kterou celou dobu pracovala jako ve dvojici, tak když šla vedle pracovat tak ona se s ní nebavila, pomlouvala jí a já jí to všechno říkala. Aby věděla jaká doopravdy je, uznala to a říká že nosila 12 let "hada na prsou". Ta zlá pani mně chtěla od začátku co tam jsem vyštípat psychicky, nepocedlo se jí to, protože tam byla ta hodná, ke který se chovám strašně, až teď si to uvědomuju. Nemůžu za to, to můj mozek se zbláznil. Viděla to i sama, jak se k ní chová. Já za ní stála a chovala jsem se hezky a pomáhala jí. Ale když jsem viděla, že začla chodit za tou pani, páč moje chování je teďka strašné, bylo mi to strašně líto.  

Nemusísš na to už nic psát, rozumím tomu že je to na mozek už tady to moje věčný řešení.

K pani doktorce se tedy už nebojím.

A myslim že tobě, Plamínek a Dany a taktak a  QAdama patří velký díky. Plamínek byla první kdo se mi ozval a to díky ní jsem dohrabala k tomu zavolat do ordinace. Myslim že teď jsem se pousmála, takže vám jednoho pošlu  

Kdybych věděla dřív že existuje taková stránka, byla bych tu dřív a nebyla tak moc na dně ze všeho a mohla začít se vším dřív.

Text uživatele: 

Tak to je skvělý, že ses pousmála a vložila smalja . Děkovat není vůbec za co, už to tu bylo zmíněno:  od toho ta stránka je. No a důležité je, že jsi stránku nakonec našla a ještě ti to v něčem pomohlo. Ještě k tvé hodné paní - můžu jen odhadovat, stejně, jak odhaduješ ty. Neznám ani ty, ani já přesná fakta, ze kterých by se dalo něco vyvodit. Obě vyvozujeme jen podle domněnek. To znamená, že se pohybujeme na hranici spekulací. Takže ti chci znovu zopakovat, že nemůžeš vědět, z jakého důvodu se k tobě chová, v tvých očích, odtažitě. Vyvozuješ to ze svého špatného pocitu, ale nemáš důkaz, neznáš její vyjádření. To znamená, že tvůj subjektivní, osobní, momentální názor nemusí a pravděbodobně skutečně neodpovídá realitě. Je to jako třeba s nevysvětlitelnými záhadami. Někdo si něčeho všimne. Vzbudí to v něm emoce. Hledá vysvětlení ale tyto jevy nejsou běžnými vědeckými metodami měřitelné a zachytitelné. Tudíž není co zkoumat a vyvozovat závěry. Kdo ale inklinuje k emocionálním a iracionálním vysvětlením, tak si to začne vysvětlovat po svém, dokáže o tom napsat klidně knížku a dělat třebas přednášky . A ještě si namastí kapsu

Nevím, jak bych ti více dodala klidu v tom, co tě trápí, třeba ti to bude dávat smysl,  to už nechám na tobě. Jinak velká pochvala za odvahu, že už se nebojíš za doktorkou i za to zlepšení nálady, to je teď to nejlepší, co se podařilo Snad ti úsměv zůstane - moc bych ti to přála. Taky je moc fajn, že jsi za ní stála a říkala jí pravdu, za to si tě jistě váží!    

Text uživatele: 

Kdyby mi na ní nezáleželo tak to tady tak neřeším, ale ona nic řešit prostě nechce. Pro mně je to strašný pocit tam v tý práci být a nikoho tam už teď vlastně nemám, když už sem všechno pokazila. Když přišla na dílnu usmála se a teď už jí za to nestojím, ani jeden pohled, ani mrknutí. Pochopila jsem co jsi napsala, o paní. Nejhorší je že se s tím nemůžu srovnat. Myslim že pravdy si cení ale asi jsem u ní skončila. Leží mi to stále v hlavě.

Děkuji za pochavalu, jsi moc hodná a doufám v to, že mi ve čtvrtek už bude líp.

Přeji si aby to bylo zase fajn aspoň v té práci s tou paní.

 

 

Text uživatele: 

Dám určitě vědět, jak to ve čtvrtek dopadlo.  

Ale do tý doby budu psát sem.

Text uživatele: 

Budem rádi . A sem piš kdykoliv a cokoliv, aspoň to vypustíš  . Jinak směle pokračuj v těch videích, kafi a úsměvu a klidně - pokud bys chtěla - zkus třeba říct té kamarádce. To jsi zhodnotila velmi kladně, takže si myslím, že by nemusela mít problém si s tebou zas pokecat, ale to si musíš rozmyslet ty .  

Vím, že ti na paní záleží hodně moc, pořád máš ty samé myšlenky, takže toto konkrétně rozhodně taky zmiň, uleví se ti! Doufám tedy, že tě paní doktorka navede správným směrem a už bude jenom líp. Tak měj krásnou noc, snad se probudíš s úsměvem!

Text uživatele: 

Nejde přece poznat z toho co píšu, jestli mě má ráda. Myslim že kdyby mně mělá ráda tak se chová jinak. Protože mně zná i v osobním životě.

Kamarádce řeknu, ona mě vyslechne a řekne. Řekla že mně nemá ráda a ani jí na mě nezáleží, když neodepíše na smsku a ani v práci pak nic neřekne na to.  

Od rána co jsem vstala na to myslím, budu na to myslet celej den a druhej den zase. Až bude neděle večer, začnu brečet, protože se bojím jít do práce. A jak se bude chovat a jestli vůbec pozdraví, v pátek skoro nepozdravila, myslim že už ani za ten pozdrav jí nestojím. Myslela jsem že mě má ráda, protože sem se jí snažila pomáhat, když se k ní otočili zády já tam byla. Jsem negativní člověk řekla mi to, a od tý doby co jsem napsala sms, tak se všechno změnilo. Nesnášim se, vždycky všechno pokazim. Omlouvala sem se jí že mi není teď moc dobře ale nerozumí tomu.

Text uživatele: 

Četla jsem včera (15.01.2016) ne netu, že nějaká holka šla k psychologovi a ten jí řekl, že si to všechno dělá sama a nepomohl jí a ona se chce zabít. Psal to kamarád za ní, protože má o ní strach. Bylo to napsané v roce 2014 a nevím jaká to už byla stránka. Jen mně to napadlo teďka a ani nevím proč.

Je to možný že si jde někdo pro pomoc a on ho ten doktor odkopne?

Text uživatele: 

Mnoho lidí si představuje doktory jako vševědoucí a všeřešící Bohy. Ale oni jsou jen lidé a taky mají svoji psychiku. Někdy toho mají plné zuby a bouchnou. Stejně třeba jako servírka v restauraci.

Takže ano, může se to stát.

A sama už víc moc dobře, že i když požádáš o pomoc kamaráda nebo blízkého člověka, pomoc ti nedá a ještě tě více zadupe do země.

 

To je mezi lidmi bohužel běžný.

 

Lidé pomáhají tehdy, když je to pro ně pohodlný nebo snadný.

 

Tehdy je každý kamarád, to není umění. Charakter člověka poznáš až tehdy, když je schopen pomoc když je to pro něj těžké a takových lidí je málo – možná jeden z tisíce.

 

Nesmíš se ale vzdát a musíš dál hledat takové lidi. Oni zde jsou.  

Text uživatele: 

Ano přesně tak, dupají mně všichni do země. Nikdo mi nepomáhá až na tu kamarádku. Vidím je ale málo bohužel.  

Všechno co jsem měla, ztratila jsem.

Text uživatele: 

Už nebudu číst jak lidi dopadli u psychiatra.

Text uživatele: 

Já už asi nikam jít nechci k žádný doktorce, bojím se že mi řekne že jsou to opravdu blbosti, i když pro mně nejsou.

Radši se utopim v slzách a vyrvu si mozek z hlavy abych nemusela furt přemýšlet.

Můj bratránek se zabil, oběsil se, protože byl nešťasný a já půjdu za ním. Budu taky šťastná jako je teďka on.

Nebudu muset nic řešit, furt přemýšlet o něčem, furt brečet, a nad něčím se furt trápit.

To je asi nejlepší řešení na všechno.

Text uživatele: 

Ahoj devetsestjedna, Tvůj psych. stav, ve kterém se momentálně nacházíš, není žádná prkotina, ani blbosti = čili odbornou pomoc potřebuješ na 100%. Ale, Ty potřebuješ doktory dva - psychiatra, který Tě také vyslechne a podle toho Ti zcela jistě předepíše léky (antidepresiva) = nyní potřebuješ akutně zklidnit Ty tvoje velké úzkosti, pláč, nechuť jíst a pít, výkyvy nálad atd. , a pak potřebuješ i psychologa, který si s Tebou bude povídat více a častěji, tedy nejdříve Tě vyslechne, pak se Tě i bude ptát na doplňující otázky, když bude potřebovat ještě nějaké doplňující informace a pak Ti řekne, co si o tom všem myslí a navrhne Ti jak spolu budete pracovat dál, jak často se spolu budete stýkat dál atd. Ale, u obou lékařů to i bez Tvé spolupráce a snahy nepůjde - i Ty budeš muset udělat něco pro to, aby Ti bylo lépe, lékaři Ti pomohou a poradí jak na to, podle Tvého psych. rozpoložení, ve kterém se budeš při jejich návštěvách nacházet, prostě se budou snažit Tě tou Tvojí krizí provést a vyvést tak, aby Ti bylo postupně lépe a lépe. Píši postupně proto, protože ihned po první návštěvě všechny Tvoje potíže nezmizí. Ale jsi mladá, máš šanci, aby Ti bylo lépe, všichni se snaží Ti tu intenzivně pomoci a poradit a povzbudit Tě, jak jen to jde a nabízí Ti tuto pomoc dál, tak proč by jsi to měla vzdávat, když už jsi několik kroků k tomu, aby Ti bylo lépe, udělala = našla jsi tento web, tady vstřícné lidi, ve svém okolí máš vstřícnou kamarádku, pochopila jsi, že potřebuješ pomoc, našla jsi odvahu a objednala se k psychiatričce, ke které jdeš již ve čtvrtek - už se jen 5x vyspíš, než k ní půjdeš, tak přeci to teď nevzdáš 

 

Text uživatele: 

Hm, hm, někdy je pro lidi nejtěžší pochopit, že musí chtít oni sami. To se ale závislým často stává.  

Můj manžel se rozčiloval, že vždycky někdo přišel se slovy, tak jsem tady a teď se mnou něco dělejte.  

 

Text uživatele: 

nerozumim tomu

 

Text uživatele: 

Devetsestjedna, můžu se Tě zeptat, Ty bydlíš u rodičů a chodíš do práce. Tak mě zajímá, když jsi doma, stará se o Tebe mamka - vaří, pere, uklízí atd. , nebo se staráš v něčem o sebe i sama? A pak by mě zajímalo, kromě pobytu v práci nebo doma, co děláš ve volném čase, kromě psaní sem?  

Text uživatele: 

U rodičů. Bohužel jsem nenašla žádnej levnej podnájem, abych mohla odejít a nemám na to peníze, ani nemám s kým tam jít.

Mamka pere, když chci něco rychle potřebuju, tak to jo ale ona si to chce dělat sama, protože je to její domácnost prej. Jídlo si vařím sama, nakupuju pro sebe i pro naše, nic mi nekupují, jen sama. Uklízím celý byt, všechen úklid co se ho týká. Pro zvířátka naše kupuji jídlo a tak všechno možný.

O víkendu chodim na brigádu, tak toho času je někdy víc, někdy míň.

Dřív sem chodila cvičit, a četla, měla jsem hodně kamarádů. Teď nedělám nic, většinou přijdu z práce tak vydeptaná, že  nejsem schopná nic dělat, Sednu si a koukám třeba hodinu do blba, pak du kouřit, u toho se rozbrečim a pak mi hodinu trvá než se zase vzpamatuju, kolikrát si do tý práce nic neuvařím, páč nemám chuť. Sedim a furt mi to šrotuje v hlavě je to nonstop. Takže prakticky nedělám nic. Mrzí mně to, nevim co se semnou děje, ani kytky sem nezalila, ty už asi nejsou, nic mně nebaví prostě. Když sedim a brečim, tak si říkám pojď si zacvičit, nezvednu se prostě, něco mi brání. Mám věčně uřvaný oči, kdo má takhle někam jít, lidi blbě koukají akorát.

Text uživatele: 

A Vy jste vzdy meli rozdelenou domactnost? Jako spolupracovali jste s mamkou treba na vareni, peceni cukrovi, nedelnim obedu. ? domlouvali jste se na co mate chut, co si spolu koupite a pak uvarite, prekvapite tatinka, sourozence? proste spoluorace

Text uživatele: 

Jo dřív sme spolu vařili a tak, spíš když jsme byly malý se ségrou. Teď už každej jí něco jinýho, jsme velký už, takže mamka vaří pro tátu, aj ségra si vezme. Pekli jsme cukroví na Vánoce s mamkou. Málokdy spolu třeba něco dobrého upečeme. Proč se na tohle vůbec ptáš?

Text uživatele: 

Nekdy lidi neradi dospeji, protoze jim chybi ten pocit pospolitosti, co meli jako maly. Taky maji v sobe hnev, ze se tesili, az budou velci, okoli rado opakuje vetu, pockej az budes velky, velka, budes moc vice veci, nebo to delaji velci, t je pro velke.

Mnoho malych mi uz chytre reklo, ja velke nebudu, nemaji zadnou srandu, ze s nema nemi legrace, netvrdim, ze nemaji pravdu a taky nerikam, ze vsichno dospeli.

Nevm, ptam se na rodinu z toho duvodu, ze rodina je zaklad, tam se clovek uci komunikaci, spolupraci, vychazi si vstric s povinnostmi, aby pak zbyl cas na spolecne radosti. rodina je takovy nas zakladni vztah kterym se orientujeme v okoli

Text uživatele: 

Taktaku, to, že "devítce" nefunguje rodina ideálně už dříve psala.  

Text uživatele: 

Adame, nejak nerozumim Tve vete, ci pripomince.

Text uživatele: 

Když jsem byla malá těšila jsem se až budu dospělá a teď když jsem dospělá, přijde mi to strašně těžký. Doufala jsem že to bude lepší a že se budu mít dobře. Nechci být zase malá, jen spokojená a vyrovnaná a nechci furt brečet.

Text uživatele: 

Devítko,

 

někdy, když se člověk dostane na dno, tak to má těžký a velice nároćný dostat se zase nahoru. To já naprosto chápu. Někdy je člověk v depresích ze zaviněných zrad nebo kráděží a podobně. To je omluvitelné.  

 

Nějak ale postrádám vážnější důvod toho, proč se cítíš tak jak se cítíš.

 

Zatím mě to vychází jen na to, že máš pocit, že lidé nevěnují dostatek pozornosti Tvým negativním náladaám a strachům.  

 

Další nejasnosti tento vnáší Tvůj poslední příspěvek. Víš, celou dobu zatím mluvíš jen o tom, jak se Ti nikdo nevěnuji a že nic nechceš dělat.

 

Ty věříš, že ostatní lidé to mají jak? Že to mají snadnější a že nemusí nic dělat na to aby se měli dobře? Že rádno vstanou a cítí se vyrovnaní bez toho, aby vykonali nějakou aktivitu k tomu směřující?

 

Text uživatele: 

Adame, rozvádějí se jí rodiče a v práci, kde by se měla nějak zabydlet, se jí daří, jak se jí daří.

Moc to nezvládá.  

Text uživatele: 

Tak byt dospely, velky je tezke, preci jen roste jen tiha tela a nekdy ne jednotne se zazitky ci uvedomenim psychiky. Tzn. z clovek zazil malo zazitku, aby se dokazala zorientovat v prostredi, kde se nachazi. ale to uz je jen uvaha.

Kazdopadne clovek vzdy doufa, nedoufajici clovek uz nevidi zitrek. mit nadeji na, ikdyz pro sebe spokojeny zivot zatim v hlave, je dobry zacatek, mnoho lidi ani nevi, jak si kolem sebe ten spokojeny zivot udeat, nemaji ani vidinu a ani jak si jej zaridit, ci cim.

Nepsal jsem, ze utikas do detskych let, jen jsem psal, ze mnoho lidi se vraci k detskym snum, dnum, kdy se jeste smali.

Sam Werich rikal holcicce s kterou hraje ve filmech-vis, ja byl taky maly, jen jsem na to nejak zapomnel. mam Wericha rad.

Tedy, myslim, ze treba nevis, kde zacit, jaky scenar svemu zivotu dat, aby se hnul, kam Ty bys rada. pripominat, ze Tvuj zivot se bez Tvych nohou nehne asi nemusim a tudiz ani nikdo jiny ti s nim, pokud ty nebudes chtit, nemuze hnout, manipulovat.

Tedy mas v rodine nekoho, koho se Ti zivot libi, ma ho aktivni, vyrovnany, klidny? nebo v okoli? praci?

Text uživatele: 

Jeden mi tu píše, že potřebuju pomoct. Druhý že mi nerozumí, jak se cítím.  

Já sama nevím proč se takhle cítím. Neumim to vysvětlit. Dneska (17.01.2016) ráno, je mi ještě hůř než včera (16.01.2016).

Každý má svůj život a každý ho má jinak prostě. Já nevim co mám dělat, když mi nedává smysl nic. Všechno moc řeším, topím se ve svý hlavě ve svých myšlenkách. Věčné přemýšlení a pláč mně naprosto ničí. Když už prostě si nemůžu pomoct sama, zkoušela jsem to ale bohužel nejde mi to. Asi jsem se zdvokla úplně, nikdy sem netušila, že mi takhle bude. Přijde mi že furt tahám těžký kámen na zádech a bolí mně chodit, mluvit, jíst, pít a hlavně vstát.

Nevim jak to dneska (17.01.2016) vydržím, je mi fakt děsně.

Text uživatele: 

Zdravím tě v novém dni.

Ber to jako vyjádření názoru, pocitu, tak jako se zde svěřuješ ty, tak stejně tak ostatní mají právo napsat svůj názor, jako reakci na dotaz nebo zpověď. Rad jsi tady dostala mnoho, už jsi přece pokročila, půjdeš brzy za doktorkou a pak začně nová etapa. Ta bude na dýl, ale věř, že bude stát za to. Všichni ti tady chtějí poradit, případně mají k tomu ještě nějaký dotaz, dodatek, tak se zkrátka zeptají. Nemusíš to brát osobně, není vlastně proč zmatkovat: už jsi zjistila, co za pomoc vyhledat, udělala jsi první krok. Jsi odhodlaná tam jít a proto by tě nemělo něco nic mást.

Zkus si zase pustit nějakou blbinu, nebo oblíbenou písničku, vzpomenout si na něco hezkýho nebo úsměvnýho. Ještě mě napadlo, když jsi psala, že máš práci, brigádu, doma šůruješ - nechybí ti pořádný spánek? Ono když jsi i jen trochu nevyspalá, tak se to projeví jak tělesně:  třeba zrychlený tep, bušící srdce, bledost, tak psychicky:  méně radosti, všechno se zdá závažné a smutné. Pokud to tak je, tak bych si jeden den udělala pěkně spavý. Prostě dospat případný spánkový deficit, tělo by pak bylo odpočaté a aspoň na chvíli by ses cítila líp.

Mile mě překvapilo, že jsi měla spoustu kamarádek, to je do budoucna dobrý cíl - znovu začít společensky žít a radovat se. Totéž tvé zájmy, cvičení a čtení. Taky jsi psala, že bys chtěla něco z toho dělat, ale nakonec neuděláš. Zkus třeba udělat první krok: zalít ty kytičky. Dáš jim vodu, to, co potřebují k životu. "Podaruj" je tím a můžeš si pak "odškrtnout dobrý skutek"  a navíc vyvineš fyzickou aktivitu, na chvíli by to taky zabrat mohlo .    

Text uživatele: 

Taky tě zdravím v novém zasněženém dni.

Neříkám nic špatného o tom kdo co píše, jste tu velmi hodní a laskaví lidé. A každý má svůj názor, to je jasné. Vážím si jich.

Nejhorší je že si všechno beru osobně, to je pak všechno těžký.

Teď sem si hrála s kocourem, miluju ho tsrašně moc. Kytičku zaleju ale nevím jestli to má ještě cenu.

Teď mám odpolední brigádu ale když mám ranní to je horší s tím spánkem.

Srdce mi buší skoro furt, hlavně ráno když jedu do práce, i v práci i večer, to je z toho že se furt stresuju, nervuju ze všeho.  

Dřív sem měla kamarádek hodně, kolem sebe hodně lidí, každý víkend sme něco dělali, vlastně furt sme něco dělali.

Život měl smysl, pro něco žít. Teď jen práce, starosti. Doma se všechno hroutí.  

Celej víkend myslim na tu pani z práce, včera (16.01.2016) sem na brigádě večer zase brečela, protože nevím jak to bude v pondělí v práci vypadat. Nevím jestli jí mám něco říct a nebo nemám říkat nic. Jsem kráva prostě k ničemu, nevím proč se s ní nemůžu normálně bavit, prostě mi to nejde. A čím víc o tom mluvim, tím je mi hůř.

Odepíšeš ještě dnes (17.01.2016)?

Text uživatele: 

Tak s tím braní věcí osobně; prostě je to teď tak, že se vyskytuješ v malým, úzkým a omezeným prostoru vnímání. Proto tě věci snadněji rozruší a moc si je bereš. To je teď tvá momentální realita, pro tuto chvíli to musíš přijmout a vydržet. Pak s doktorkou budeš mít možnost si postupně ten prostor rozšiřovat, až se z něj stane zase ten původní. Třeba i větší a lepší .

Za zkoušku ty kytičky stojí, třeba to s nima není tak zlé A s kočičákem si hrej, taky mám své tři čiči kamrádky a bez nich by to tady pro mě bylo prázdný. zvířátko dokáže udělat mnoho radosti i srandy; v tom hlavně kočky vynikají Teda pokud ti doma zrovna nepřipraví páchnoucí překvápko   A navíc vrnění má prý i uklidňující účinky.

Nad tím spánkem bych opravdu vážně zauvažovala, pokud se zadaří volný víkend, nebo aspoń den, tak si dej příjemnou voňavou koupel, udělej si radost a jdi spokojeně spát a spi, dokud bude potřeba. Srdce ti buší asi skutečně z tvých problému, alae ten spánkový deficit tomu nepřidává, takže nad tím pouvažuj .

Paní je pro tebe natolik důležitá, že se pořád bojíš, zdaj si něco nezkazila. O tom se tu zmiňuješ velmi často, chápu, že tě to hodně trápí, ale zde se radí těžko.

Za 1) Mám z tebe dojem, že se tolik ostýcháš, že i kdybys chtěla, teď ji asi stejně neoslovíš. Nechala bych to tak - nemusíš nic lámat přes koleno.

Za 2) Už ve čtvrtek tě čeká velký den, tvoje chvíle; zkus to teda do té doby vydržet. Bylo by taky fajn, aby ses v práci pořád netrápila těmito úvahami (jestli tě má ráda, nebo ne). Zkus v takové chvíli jít do svýho vlasnítho vnitřního světa. Oprostit se tak od reality. Mysli na něco pěknýho, třeba i na nějakýho chlapa , pěkný zážitek. Nebo nějakou vlastní představu do budoucna; pozitivní samozřejmě. Jako, že už jsi v pohodě, máš zas kámošky, děláš to, co jsi chtěla a jsi v otm dobrá a tak . Těch pár dnů se bude zdát nekonečných, ale určitě to vydržíš a uběhne to, ani nevíš jak.

Domácí dusno je tichá zhouba, velmi nebezpečná věc, která ničí nejen duši. Takové ty hraniční situace, v těch je bohužel strašně moc lidí. Vyčerpávají se, nevidí únik, trpí, přicházejí o kkrásy života. To se moc těžko řeší a celkově je to něco přehlíženého veřejností. Nechci ti teď nakládat nějaké informace, které by tě zase mohli rozrušit. Psala jsi, že jsi podnájem levný nesehnala. Upřímně je zde ale jediné východisko - jít pryč a začít nový, svobodný život. Můžete to doma zkusit řešit, maminka by asi ráda, i ty a asi všichni. Ale pokud stav trvá dlouho a nic se neděje, pak musí jeden člověk najít odvahu a udělat radikální řez. jinak vás to potichu zničí.

Kamarádky na tebe předpokládám nezapomněly, takže až bude líp, můžeš zkoušet se pomalu vracet k původnímu životu . Vždyť máš alespoň tu jednu dobrou; scházej se s ní častěji, nebo si s ní aspoń piš  

Text uživatele: 

Vůbec tě neznám ale jsi strašně milá, máš asi nervy z ocele semnou, protože tu furt omývám to samé a dokole a ty laskavě odpovíš. Víc takových lidí!

S kočičákama máš pravdu, mám dva a jsou celej můj život, neumim si život bez nich predstavit teď už.

Jednou když sem byla opravdu vydeptaná, přišla jsem domu z práce a ten kocour to ze mně asi cítí, protože na mě začal strašně mňoukat a lízat, večer spolu usínáme v posteli a chodí všude za mnou, na záchod, do koupelny, kuchyně, všude prostě. Nejhroší je že je nemocnej má nemocné srdíčko, bojím se o něj každý den. Jinak jsou opravdu skvělý oba dva.

Jo na pěknýho chlapa bych myslet mohla, to je fakt, jsou tam v práci samý ženský.

Kámoška se mi vrátila jedna, ten zbytek zatim nic moc. Hlavně už mají všichni svoje životy a nemají čas na ty starý kamarády.  

Mně se zdá nekonečný každý den, přijde mi že čas stojí.  

Můj obrovskej problém je že jsem negativní člověk a pozitivního nevidim momentálně nic.

Chceme s mamkou od táty odejít spolu. Přesně jeden z nás musí sebrat odvahu a udělat to, když nepůjde on tak půjdeme my. Myslím že to bude ségra, ona je silná a má pevnou vůli a optimista.

Teď sem se chvíli povídala s mamkou o práci, je mi trochu líp, na chvíli zase samozřejmě. Říkala že ona se semnou taky určitě takhle nestresuje, tak proč se furt nervuju ať to neřeším, a říkám že to neumim, nejde mi to prostě na to nemyslet. Je víkend a já furt mám v hlavě práci a rodiče, jak to všechno dopadne.

Včera (16.01.2016) sem myslela že už to nevydržim, myslela jsem že pudu skočit z mostu, jak mi bylo hrozně, ale nevím co mě uklidní, že nejdu. Asi vy tady.

 

Text uživatele: 

Děkuju moc za poklonu teda  Obzvlášť tobě se snažím psát, protože máme podobné zkušenosti, pocity, vnímání, problémy. Některé jsem ale jakž takž překonala, s jinými taky trochu bojuji, a tak si říkám, že když je na tom někdo obdobně, proč mu nezkusit dát pár tipů

Tvoje příhoda s kocourem potvrzuje, co se tvrdí - že kočky cítí to špatné a snaží se pánečka rozveselit . Že tě "stalkuje", usínáte spolu a je s tebou rád, to svědčí o hodně velkém propojení Strach z jeho nemoci je pochopitelný, ale opět; zkus na to nemyslet a hlavně když jste spolu, tak si to maximálně užívat a žít jen pro ten okamžik. A to evidentně děláš a tak je to dobře Jinak mě teď rozsekala kočka, je na verandě a obyčejně chodí dělat potřebu někam do přírody. Dneska (17.01.2016) nám už ale 2x natentovala přímo před dveře verandy. Vůbc nevím, proč to dělá, je to jak nějaký kočičí protest. ale připadá mi to hrozně směšné .  

Myslím, že jsi negativní pouze pro teď. Předtím jsi měla spokojený život, s negativistkou by asi jen tak někdo každý víkend neblbnul a nechodil ven . Spíše mám dojem, že jsi byla pod vlivem negativ z okolí, čelila jim, ale pohár přetekl. Všeho moc škodí a právě neblahá situace doma i v práci ti asi s postupujícím životem a lety ubírala energii natolik, až tě vysála. Po různých životních dramatech je člověk grogy, unavený a deprimovaný; tvoje situace je tedy naprosto pochopitelná. Člověk nemůže jen snášet negativa, ale musí i čerpat energii.  

Odloučení s tátou bude asi opravdu tím nejlepším řešením. Protože jsou to tak nepříjemné situace a člověk furt doufá, že se samo něco změní, tak si úplně představuji, jak to řešíte léta a ono nic. Říkáte si: odejdeme! A nic. Sníte o novým životě nebo o zlepšení. A ono pořád nic. Takže pokud to bude zrovna sestra, nebo i maminka a k radikálnímu řešení dojde, bude to jedna z velmi pozitivních a osvobozujících chvil. Chvíli se budete samou radostí vznášet až skoro v oblacích, než zase vplujete do reality běžného dne . Takže to máš další dobrou věc do budoucna, která by ti měla ten "balvan", co tě tíží, postupně odkutálet.  

Kamarádky bych pořád úplně nezahazovala, třeba to už nebude na tak často, ale i přes časovou vytíženost je možné se scházet .

 

Text uživatele: 

" title="kočky povídalky" target="_blank">ještě přikládám k dobré náladě moje nejoblíbenější kočičí video  

Text uživatele: 

Nemáš vůbec zač.

Zvládla jsi sama překonat své stavy a problémy?

Je zima a sníh, přece nebude chodit do sněhu. Já si chtěla uklidit trička do šuplíku ale než sem se otočila, tak byl kocour v šuplíku a neuklidila jsem nic.

Doufám že se vše vyřeší a budu se snažit si pomoct i sama, když mi bude pomáhat paní doktorka.

Je mi trochu líp ale bohužel je to na chvíli.

Text uživatele: 

No u nás toho sněhu zatím moc není a když skutečně byl, tak tady žádný fekální výtvor nebyl, tak je to takový paradoxní

A já to zatím zvládám sama. Ráda si pyšně říkám, že jsem to zvládala celou dobu, co mě to trápilo. Měla jsem ale ve skutečnosti ohromné štěstí na lidi. Babička mi byla nejbližší, ta mě spravila naládu jen svojí přítomností. Už tu ale 6 let není. Pak i třeba třídní na základce, trpělivé kamarádky-spolužačky. I "jen" pro inspiraci mi slouží jiní příbuzní, hodní a pracovití lidé. Takové já obdivuju. A celkově vyhledávám silné osobnosti, ze kterých mohu čerpat, bez ohledu na to, zda je znám osobně, nebo ne. Takže se spřízněnou duší a hledáním správných vzorů, plus do toho moje úniky z reality - hudba, kytara, knížky, kreslení, chození do školy. to vše mi to pomohlo překonat. Teď jsem ale v divné situaci, taky mě pronásledují nutkavé myšlenky (ne teda na sebevraždu naštěstí) Vyjela jsem totiž ze svých kolejí, moje každodenní zvyky jsou fuč, moje jistoty jsou fuč, nemůžu se soustředit atp. Komplikuje mi to ale zdraví čistě fyzické - ohromná únava, právě to nesoustřdění atp (a teploty). Zvládala jsem to 2 roky v poho, ale čímdál víc cíítm, jak mi ztráta obvyklého života a mého "já" zkomplikovala moje myšlení. Zatím jsem 2x bombradovala v "návalu" poradnu modré linky. Zatím to mám jakž takž pod kontrolou, snad si vychytám, jak soustředění a návrat "já" zlepšit. Jinak ale budu muset někam zajít no…

Doufám, že ti to nesebere iluze - naopak, spíš by z toho mělo vyplynout, že to jde. Jsem i do budoucna optimisitcká. horší je, že mi moc nejde "dělat" přítomnost. která právě tu budoucnost utváří. Doktorka ti strašně pomůže, věřím tomu, že to bude snazší a když přidáš tu svoji snahu, pak se dočkáš určitě velkého zlepšení .

Kocourek v šuplíku Myslím, že pokub by tě zase nálada přecházela, stačí se podívat na šuplík a bude zase zpátky A mrkni kdyžtak na to hezký video, který jsem sem dala ) to ti spraví náladu hned

Text uživatele: 

Když jsem byla na základce, tak jsem do pátý třídy neměla kamarády, smáli se že jsem při těle a křičeli na mě sude, buřte a tak různě. Na střední to bylo lepší už.

Jso dobrá, že zvládáš sama. Drž se, to zvládneš.

Určitě ještě napíšu.

Díky

Text uživatele: 

No jo, základka = stádový efekt. Jeden začně ponižovat, ostatní se přidají. Někdo jen trochu vybočuje a dostane za to pěknou sodu. To se asi nikdy nezmění. Třeba si vůbec nedovedu představit, jak budou víc v normálních základkách lehce postižení. Chudáci, oni je tam sežerou.

Díky, budu se držet  ty se drž taky  

A psát můžeš kdykoliv cokoliv

Text uživatele: 

Stádový efekt, hezké slovo.
 Ale je to tak, jeden do mně hustil a přidal se další. A nikdo nikoho nebrání, jako spolužáci.

Teď jsem na brigádě až do desíti do večera. Včera (16.01.2016) jsem zkopala jednu objednávku, tak sem tu byla do pulnoci. Jsem myšlenkama jinde úplně mimo. A zejtra zse do práce

Nedělě večer je hrozná, všechno na mě padá ještě víc.

Text uživatele: 

To je typický, bojí se, nebo se stydí, a tak radši nic nedělají. hlavní je, že už je to pryč . Celkově na základce jsou děcka "rozkastovaný", rozskupinkovaný, na střední je t trochu lepší. A taky se tam už ten věk přehoupává z děcka a puberťáka na adolescenta a skoro dospěláka .

Máš toho hodně, ani se ti nedivím, do toho ty myšlenky. To teda respekt, já bych se asi na brigošku vykašlala : -/.  

Napadá mě jen to, co jsem psala k práci; únik z reality do svýho světa Myšlení na něco fajn, nebo hezké vzpomínání. Třeba si můžeš představovat, jak si zase budeš hrát s kocourkem a nezandáš ani tričko, protože ti tam bude zabírat místo .

Text uživatele: 

Můžu se zeptat, je ta brigáda o víkendech nutná? Připadá mi, pokud chodíš v týdnu do práce a ještě o víkendech do večera či do noci na brigádu, do toho pak doma uklízíš celý byt, nakupuješ atd. , že pak vlastně nemáš čas odpočívat, relaxovat, odreagovat se, nabrat síly fyz. i psych. , a to může být kromě toho ostatního jedna ze zásadních příčin, proč se cítíš tak, jak se momentálně cítíš = vyčerpaně a vyhořele.

Text uživatele: 

Nutná neni, chtěla jsem že už v roce 2016 nepůjdu ale nikoho jinýho nesehnali, tak mě prosili, tak sem řekla že jo no. Už sem chodim 6 let.

O uklízení se tak nějak střídáme, ale většnou to od*** já, to je pravda.

Jsem v jednom kole ale jsem na to zvyklá.

Přijít domů, uklidit, uvařit, udělat kočkám čistý wc… to nedělám, teď už vůbec ne.

Nevadí mi brigáda.

Text uživatele: 

No, spíš jde o ten spánek. Kdybys ji neměla, budeš mít víc času pro sebe. Mohla by ses věnovat zas koníčkům, pořádně se vyspat a odpočívat.

Text uživatele: 

Jestli se dožiju roku 2017, tak už nejdu, nikdo mně nepřemluví.

Škoda že nemám kamarádku, jako jsi ty, Dany a Plamínek

Text uživatele: 

Jsi kočička zlatá, ono se to spraví, vydrž.  

Nebude to hned, možná že budeš potřebovat další odborníky, lidi, rozpoložení se ti bude měnit, atd, ale pokud to nevzdáš, tak by se ti s kapkou štěstí mělo dařit líp a líp.  

Život někdy stojí za prd, někdy nejsou jen špatný měsíce a roky, někdy je to ještě delší, ale hodit flintu do žita a rezignovat, to se dá vždycky, to je až ta poslední možnost.  

uvidíš, co ti doktorka řekne, jestli ti něco napíše, asi budeš muset mít i nějakou terapii jinde, možná, ale mělo by se to zlepšovat.  

 

Text uživatele: 

VELKÝ DÍKY

Text uživatele: 

Hodně dlouho mi nikdo neřekl vlídný slovo, děkuji Plamínek

Text uživatele: 

To máš pravdu

Text uživatele: 

Díky, taky si říkám že se na to vyprdnu ale říkám se že budu pracovat a nebudu tolik přemýšlet ale bohužel ať už dělám cokoli, je to prostě stejný, furt šrotuje. Říkám si v duchu, přestaň přemýšlet a ono nic nepomáhá. sama sebe neposlechnu.

Myslim ža až přijdu domu bude tam ležet kočka a kocour bude na škrabadle, nějak se už rozhodnou sami.

Kolikrát jsem si říkala, že bych chtěla být jako kocour, že je to lepší než být člověk.

Text uživatele: 

Strach, klepou se mi ruce, je mi špatně od žaludku, buší mi srdce jako o život a pláč. Bojim se jít zítra (18.01.2016) do tý práce. Jsem schopná teď jít a zlomit si ruku třeba abych tam zítra (18.01.2016) nemusela. Je to strašný pocit, nejde ani popsat, jak se bojím. Ráno to bude ještě horší.

Určitě zase neusnu, takže budu čumět do zdi a řvát jak magor zase.

Nemůžete mně někdo zabít, rozctvrtit a utopit?

Text uživatele: 

Všechno se otočilo v práci proti mně. Všchno jsem totálně zpackala. Nesnášim se.

Text uživatele: 

Neboj, i tohle se postupně zlepší. Teď jak si pořád ve stresu, strachu atd. , tak si myslím, že podle toho, jak Tě čtu, že tím, jak Ti zvýšeně pracují ty emoce, tak momentálně, byť to myslíš dobře, tak rychleji jednáš, než myslíš, no a pak samozřejmě aniž bys chtěla, snáze uděláš i chyby. Ale i s tímhle Ti odborníci také pomůžou, a když si od nich necháš poradit a budeš s nimi spolupracovat, tak to sice bude nějaký čas trvat, ale po krůčcích do půjde k lepšímu - hlavně tomu musíš věřit i Ty sama 

Text uživatele: Ta pani se už semnou bavit nechce vůbec. Jsem ji u zadku a ráda mně určitě nemá, po tom co mně pomluvila lidem, kteří pomlouvali celou dobu jí. Nemám slov na lidi, obrovské zklamání Ano už za dva dny. Strašně moc se bojim.

Text uživatele: 

Ahoj, sice moc netuším, co jste si s paní udělaly, ale pokud tě pomlouvá, tak se nechová hezky a myslím, že bych s ní nechtěla kamarádit… ve čtvrtek to všechno probereš u doktorky a uvidíš, že se ti uleví (částečně. protože to nebude hned, ale bude to! ) a neboj se ničeho… nic se ti nestane, kromě toho, že se ti uleví

Text uživatele: 

Ahoj. Neudělali jsme si nic. Jen jak mi teď není dobře tak sem moc nebavila, psala jsem jí to aby věděla, že nemám nic proti ní, že jí mám ráda a že mně to mrzí a že nevim co se teď semnou děje.  

Myslím že už se s ní bavit taky nechci, páč tohle mě dost bolelo a ještě bolí. Jsem zmatená a nevím jak dál. Nemůžu se na ní podívat a ona se na mě vůbec nepodívá. Myslim že to co bylo krásný už nikdy nebude : ' (

ach jo, proč lidi ubližujou když já se snažim nikomu neublížit.  

dobře nebudu se tolik bát a budu statečná.

Text uživatele: 

Tou s tou paní, to jak to vnímáš, tak vnímáš proto, že jsi citlivější a závislejší než by jsi měla být - nebyla jsi naučena být samostatná a hlavně naučena se vyrovnávat s nejrůznějšími životními situacemi + Ti chybí zdravé sebevědomí a láska - málo jsi byla zřejmě již rodiči chválena, podporována a zřejmě Ti od nich chyběla i láska + nemáš ráda samu sebe atd. To jsou další věci, které budeš potřebovat pomoci vyřešit, současně ale za Tvé spolupráce. Můžu Tě ujistit, že to, že nás v životě někteří lidé zklamou, nebo se prostě z nějakého důvodu komunikace nakonec s nimi nepodaří nebo nevyvine dle našich představ a přání, se stává nebo může stávat během celého našeho života - buď někdy některé lidi neodhadneme, nebo nás po čase překvapí něčím nepříjemným, co bychom od nich nečekali, někdy můžeme i sami udělat chybu atd. , ale prostě stává se to. Ale… důležité pro nás je, se z lidí, kteří za to nestojí, nehroutit, netrápit se pro ně atd. , neboť tím ve výsledku ubližujeme jen sami sobě - nikomu jinému - jen sami sobě = v prvé řadě psychicky a trvá-li to déle, než jsme schopni unést, tedy naše tělo, tak i fyzicky - můžeme z dlohotrvajícího stresu onemocnět nejen na duši, ale i na těle. No a teď jde o to, že někteří lidé nemají v sobě nastavenu jakousi vnitřní stopku, která by včas zareagovala tak, že bychom si řekli nebo pocítili: "a dost". Když to hodně zjednoduším, tak je to podobné, jako když selžou brzdy např. u auta. Tak se stane co? Havárie, při které se v lepším případě rozbije to auto, v horším případě i cestující, a obojí pak potřebují pomoc. To celé je jen velmi zjednodušený příklad či příměr. Ale doufám, že je k pochopení, co jsem tím chtěla říci. Takže, devetsestjedna, na paní, s kterou to nevyšlo a pomluvy se vykašli, s tím se setkáš v životě ještě mockrát a vydrž do čtvrtka. Paní doktorky se neboj, psala si, že byla do telefonu příjemná, tak věřím tomu, že bude příjemná i osobně. Všechno jí pověz tak, jak to je a jak to cítíš, neboj se toho, pokud Ti ukápne i nějaká slzička, buď k ní upřímná se všemi svými pocity, které momentálně máš a se vším, co máš na srdci - paní doktorka to pochopí, pomůže, poradí atd. No, a až za nějaký čas Ti bude lépe, a budeš schopna nějaké aktivity - mám na mysli nějaké zájmy a koníčky, něco co Tě baví, tak pak by bylo dobré se jim věnovat, ale ne pouze doma, nýbrž i mezi lidmi stejně zaměřenými, protože tím získáš možnost a příležitost si najít nové známé a přátele = prostě spřízněnější duše, které bude spojovat něco společného. Já vím, že se mi to lehce radí, ale věř mi, že každý z nás tady si něčím nepříjemným či bolestným ve svém životě prošel, takže víme, co to dokáže s člověkem udělat, ale také víme, že se s tím dá něco dělat, ať už svépomocí či s něčí pomocí, když nám to nejde samotným. Prostě pořád tady nějaká ta šance na změnu a řešení je. No a moje osobní zkušenost je ta, že všechno špatné je i pro něco dobré. Např. to s tou paní a pomluvami u Tebe v práci, je výsledku dobré v tom, že až se podaří zklidnit Tvoje momentální emoce, uvědomíš si s odstupem času to, že budeš přístě ve výběru známých a přátel opatrnější a prozíravější = naučís se již podle určitých projevů a gest lidí je více a dříve odhadnout v tom, jací vlastně jsou, než se jim více otevřeš. Samozřejmě existují lidé, kteří dokáží celkem slušně maskovat své pravé já nebo umí být hodně manipulativní, takže i tak se může ještě občas stát, že i přes životní zkušenosti se nám nepodaří někoho odhadnout a spálíme se znovu, ale už ne tak často a hlavně nás to už tak nezaskočí, protože už víme, že se to někdy může stát v jakémkoliv věku, a že nikdo nestojí za to, abychom se kvůli němu hroutili a trápili. Na světě je ještě stále dost fajn lidí, kteří nám stojí za to, věř mi. Kdyby to tak nebylo, tak by jsi nenašla pochopení a rady ani tady. A až Ti bude líp, uvidíš, že takové lidičky najdeš i ve svém reálném životě 

Text uživatele: 

Díky Dany. Toto dlouhé čtení je výborné, všechno jsem pochopila a moc děkuju.

Mně říká jedna pani z práce (jiná) : vykašlete se na to, neřešte to. Neumim to

Dám vědět ve čtvrtek jak přijedu od paní doktorky. Mám tam být dopoledne.

Text uživatele: 

Nemáš vůbec zač, devetsestjedna, já Tě plně chápu a ostatní určitě také. Za sebe se přiznám, že takhle smýšlející a spíše nad věcí v některých věcech jsem také vždycky nebyla, to přišlo postupně až s věkem a životními zkušenostmi, ať už osobními či jiných lidí. Mě doma taky nenaučili umět se vypořádat s některými životními situacemi, to jsem se, když jsem se osamostatnila, učila až sama, a tím pádem jsem samozřejmě ale udělala i několik chyb. To už ale k tomu patří, i ty chyby, když se některé věci učí člověk sám, protože samozřejmě hned neví, jak na to. Takže neboj, i to se naučíš, neřešit a netrápit se kvůli něčemu, co za to nestojí 

Text uživatele: 

Ještě taková technická poznámka k tomuto Tvému tématu. Ještě pár odpovědí, a téma bude uzamčeno. Tak se toho nelekni, to je proto, že kdyby se v každém tématu odpovídalo donekonečna, tak pak je to moc dlouhé a mohlo by se to špatně načítat. Ale tohle Tvoje téma nezmizí, zůstane tu uložené a kdykoliv dohledatelné. Takže pak, až to Admin uzamkne, tak si klidně hned založ téma další, a můžeme si s Tebou psát dál a Ty s námi

Text uživatele: 

Dany děkuji jsi zlatíčko, opravdu.

Ve čtvrtek založím nové téma, tohle už nebudu chtít asi potom chvíli číst, je moc bolavý.

Můžu jen otázku, jak dlouho to trvá u tý paní doktorky? Budu mít dost velký nervy. Nevim čím mám začít a tak.  

Text uživatele: 

Tak obvykle, co vím, tak to trvá tak hoďku, někdy je třeba i další termín, protože se vše při prvním povídání nestihne. Jinak je třeba dobré si udělat na papír poznámky, nebo body, o čem budeš chtít mluvit tak, abys nezapomněla na nic z toho, co chceš s paní doktorkou probrat - z toho, co Tě trápí, v čem bys potřebovala pomoci a tak. Taky se Tě bude paní doktorka ptát na další info, které bude považovat za důležité, třeba i na dětství, rodiče a tak, a taky např. na to, s čím se léčíš a jestli užíváš nějaké léky. A taky zřejmě na partnerský život či vztahy.

Text uživatele: 

Rozumim.

Všechno co chci říct mám v hlavě stále.

Děkuju a ve čtvrtek dám vědět.

Všem kteří mi tu odepisovali a měli semnou pevný nervy, mockrát děkuju!

Text uživatele: 

Drž se a přeji Ti, ať to ve čtvrtek dobře dopadne 

Ještě přidám něco užitečného, před chvílí jsem narazila na jeden krátký příběh k zamyšlení (Zdroj: ZDE - klikni) :

Psycholožka procházela po místnosti, zatímco publiku přednášela o zvládání stresu. Když pozvedla sklenici s vodou, každý z přítomných očekával, že se zeptá „Je sklenice z poloviny prázdná nebo z poloviny plná? “ Namísto toho se však pousmála a zeptala se lidí, kolik si myslí, že sklenice váží.  Odhadů bylo mnoho. Ona však řekla: „Na skutečné hmotnosti nezáleží.  Záleží na tom, jak dlouho sklenici držím.

Pokud ji držím minutu, není to žádný problém. Když ji budu držet hodinu, bude mě bolet paže. Kdybych ji držela celý den, moje paže by se cítila paralyzovaná.

Každopádně, sklenice je stále stejně těžká, ale čím déle ji držím, tím těžší se zdá. “

Pak pokračovala. „Stres a starosti jsou stejné jako tato sklenice. Myslete na ně chvíli a nic se nestane. Myslete na ně o něco déle a začnou vás zraňovat. A budete-li se jimi zabývat celý den, budete se cítit paralyzovaní – neschopní cokoli udělat. “

Je důležité nezapomínat své stresy uvolňovat. Každý večer odhoďte všechna svá břemena. Netahejte je s sebou. Nezapomeňte svou sklenici zase odložit.

Text uživatele: 

To úplně sedí. Začínám tomu trochu rozumět. Snažila jsem se od pondělí položit sklenici ale ona má asi magnet.

Taky jsem našla na stránce kterou jsi mi napsala: O tolik jsem v životě přišel jen kvůli strachu, že o to přijdu.

Měj se krásně a opravdu moc děkuju.

 

Text uživatele: 

Myslím že už to nezlepší, když ten člověk nechce se bavit a ani se na mě nepodívá a akorát pomlouvá.

Bolí to když vím že o mně něco řekla, bylo by tak těžký to říct mně, když celou dobu prosím o odpověď.

Jsem upřímná všechno řeknu tomu kdo mě štve aby se to pak nemusel od nikoho dozvědět co říkám špatného.

Proč to lidi dělají, proč to neumí říct tomu o kom to je?  

Stála jsem za ní, pomáhala a opravdu mi na tom člověku záleželo, myslela jsem všechno dobře a teď jsou všichni proti mně. Jsem sama na všechno a tahá mně tu k úplnýmu dnu.

Vím že to tady píšu furt dokola, nezlobte se na mě prosím, snad už mi bude příští týden líp.

A dneska (19.01.2016) jsem nebrečela, a doufám že nezačnu, spíš jsem naštvaná a zklamaná.

Text uživatele: 

 

V tématu byl bohužel překročen maximální počet reakcí (100 ks) a téma tak může být zátěží pro server. Z toho důvodu bylo zamčeno a není možné psát nové reakce.

V případě zájmu prosím vytvořte nové téma.

Děkuji za pochopení.