Téma: Nevím co se sebou dál, cítím se v pasti

Na té škole ti vadí jen to prostředí, výuka jako taková ti problém nedělá? Napadá mě snad se zkusit se školou (na základě nějakého papíru od psychologa) dohodnout na individuálním výukovém plánu (pokud to charakter výuky umožňuje). Faktem je, že neukončené vzdělání je překážkou v další kariéře, pokud se se současnou školou nedohodneš, možná zkusit přestoupit na jinou?

V práci to může být lepší, přece jen je spoustu profesí, kde v podstatě nemusíš přijít do kontaktu s lidmi a do práce ani chodit, zejména u kancelářské práce se rozmáhá home-office, mně to tedy teď v COVID době moc nevyhovovalo (tedy kromě doby, kdy jsem home-officoval z Egypta a před a po práci se potápěl : D), ale pro tebe to může být řešení, vyžaduje to často ale vzdělání (prodavačku z domova dělat nemůžeš… ).

Co přesně ti vadí? Lidi? Tedy nemáš ani žádné koníčky, kamarády, nic co bys dělala ve větších skupinách? Nebo to, že musíš být někde 6 hodin zavřená? Hodně věcí jde vyřešit, pokud správně definuješ co přesně ti vadí a pak se to pokusíš nějak nahradit/obejít…

Vadí mi pracovat s lidma, jsem u učení nebo u pracování ráda sama. Mě tyhle problémy začali už od školky. Vadilo mi chodit do školky, do ZŠ a teď to na SŠ pokračuje ale zhoršuje se to. Já už přestupovala a na každé škole to bylo stejné. Teď studuji obor Stravovací a ubytovací služby.  

Jestli nerada pracuješ s lidma, tak to sis tedy nevybrala úplně nejlepší obor, asi máloco si dovedu představit bližší "práci s lidma", než gastronomii a hotelnictví.  
Jsou dvě možnosti - vydržet, abys měla alespoň maturitu (kolik ti ještě chybí? ) a pak zkusit nějakou nástavbu/VOŠ/VŠ, abys získala kvalifikaci na něco, co moc "práce s lidma" není.

nebo přestoupit na jinou školu s možností individuálního plánu a takovým zaměřením, kde ten lidský faktor nebude tak silný.

Mám v mém okolí lidi, kteří pracují téměř nebo úplně 100 % home office. Zejména jsou to různé IT obory, ale třeba i překladatel. Pokud máš nadání na jazyky, grafiku, programování. ta by to mohla být cesta. Jestli ti vadí pouze fyzický kontakt, ale můžeš mít telefonní, tak čím dál více callcenter nabízí částečný nebo plný home-office, pracoval jsem takhle třeba i z dovolené v Egyptě : ). A na ta callcentra nemusíš mít žádné extra vzdělání (tedy chtějí aspoň maturitu).

Další varianta je ta VŠ. Je to způsob jak si prodloužit studium (pokud tě rodiče budou podporovat) a řada vysokých škol se dá vystudovat s minimální interakcí s lidmi, jen málo přednášek či cvičení bývá povinných, takže přijdeš sem tam na zkoušku. A třeba tě ta změna z pravidelného režimu "ráno musím vstát a jít do školy" pomůže se s tvým stavem postupně vyrovnat - ono když člověk nemusí, tak mu ta činnost nakonec tolik ani nevadí.

No a poslední zbývá varianta hledání vhodného zaměstnání, které tě bude bavit a zároveň na to budeš vyhovat vzděláním, nebo se to budeš schopna naučit a zaměstnatatel bude ochoten přijmout někoho, kdo se to bude teprve učit. Ať už zmíněné věci, co se dají dělat na home-office, nebo alespoň  minimálními kontakty s okolím.

Napadlo mě jít dělat pošťačku. To hlavně člověk venku nosí poštu a roznáší to sám

Jestli nemáš ráci práci s lidmi, tak poštovní doručovatelka není nejlepší nápad. Naopak, kontakt s lidmi máš neustále, navíc dost často s nepříjemnými a práci "v kanceláři" se taky úplně nevyhneš, když budeš ráno přebírat a odpoledne vracet nedoručené zásilky, k tomu tě budou nadřízení nutit k prodeji pojištění, … a to vše za mizerné peníze.  
Jestli chceš něco rozvážet, tak raději zvol nějkaou kurýrní službu, třeba na rozvoz jídla. Vyděláš si mnohem víc (ideálně, když si udělář řidičák a budeš rozvážet autem nebo na motorce), odpadne ranní a odpolední třídění zásilek a budeš mít mnohem volnější pracovní dobu.

Obecně ale doporučuji začít po škole něčím, kde získáš praxi a odbornost, protože, dle mého názoru, není kurýrní služba vhodná jako trvalé zaměstnání a bez nějaké odborné praxe budeš obtížně v pozdějíšm věku získávat kvalifikované zaměstnání.

Snaž se dodělat aspoń tu maturitu.

Zdravím Tě Mighty! Dívám se, slečno, na některé Tvé starší psaní zde, dvě, tři… , příčina všeho je jasná - otec. To se tehdy, chováním k matce, zapsalo do duše tenkrát malé dívenky, a ty strachy z něho, z křiku, se nejen nezahojily, jako by se časem běsy minulé zesílily, pronásledují Tě v téhle podobě dodnes… Jsi citlivá holka, a tohle jsi si takto nespravidlivě, z rodiny rozpadají se, do života odnesla.

Rodina se léčí s psychickými problémy? , kdo všechno? , to i matka se kterou bydlíš? Proto to všechno…

Co Ti radí psycholožka, rozumíte si? Pomohla již nějak či ne?

Já bych radil ve škole si najít aspoň jednu, dvě kamarádky, či dokonce kamarády: -) Šlo by to? , kdybyses snažila do nějaké skupinky zapadnout? Jací jsou spolužáci? Jak se k sobě, a hlavně k Tobě, chovají? Radil bych celkově si žít poklidnější život, hledat a najít si zájmy, které by Tě těšily, něco, co by pro Tebe bylo příjemné, podnětné, obohacující. Aby se něčím pozitivním vyrovnávaly ty stresující situace. Přidat nějaké individuální sportování, nebo v malém kolektivu cvičení, třeba zumbu? Prázdniny Ti začínají co nevidět, jak trávíváš léto? Využij tenhle čas nejpříjemnější, odpočinku, výletů, koupání… To budou Tvé poslední prázdniny?

Home office se zdá na první pohled příjemný, ale zcela chybějící kontakt s lidmi po čase ničí psychiku. Ukázala pandémie. Nosit poštu, pár let by šlo vydržet, ale být celý rok venku, to mi připadá dost tvrdé. Zkus, uvidíš; nemusí to být práce na celý život. Mohla bys třeba jezdit s lokomotivou! : -) Pozdravíš se s výpravčím a jedeš si v dál hezkou přírodou: -) S matematikou se nekamarádíš, jsem četl, programování na tichomořském ostrově, s připojením přes Muskův satelit, asi nepůjde; -) Stravovací služby, to je proti Tvé povaze, jak Tě napadlo takovou školu si zvolit? Mohla jsi studovat na ošetřovatelku zvířat v ZOO, poskytovat stravovací služby třeba slonům! : -)

Mnohému, co všechno se ve Tvém životě stalo, jak nyní žiješ, nerozumím, odpověď jak "z pasti" té vyjít a "co s Tebou dál" je proto na této stránce bohužel nedostatečná. Můžeme si nějaký čas psát, hodně povídat… o celém Tvém životě, i o tom, jak já přežil život s rodiči; -) Byli zcela jiní, ale také to bylo náročné, a jak jsem si začal žít "po svém", to už od samého začátku SŠ. Napiš mi mail, nebo si řekni o můj. Plakat už nesmíš, to už nebude! , a stěžovat si, že nemáš podporu už také nebudeš. To je snadné, aspoň připadá mi: -) Soustředíme se na "zhezčení" Tvého současného života, pak každého dne, hledání, co dělat jinak, hledání budoucího zaměstnání, "nepřežívat", více žít, mít na co se v budoucnosti těšit, cíle, za kterými jít. Každý den si můžeš postěžovat, svěřit se, každý den vymyslíme co by šlo udělat jinak, co bych dělal já na Tvém místě… umenšovat bolest a vyčerpání, a tak… hodně, hodně povídání: -) Sám to takhle nějak dělávám pro sebe; -)

Ahoj, nešlo by se s psychiatrem domluvit na doporučení k individuálnímu domácímu studiu ze závažných zdravotních důvodů?? Nevím co děláš za školu. Ale možná by stačilo dojít na občasná přezkoušení a dostudovat takto. A existují i psychologická hromadná sezení, kde bys mohla najít někoho s podobným problémem a poradit si co pomáhá.

Pokud mas takovehle problemy, mela bys zkusit pracovat se zviraty. Ale vychazet s lidmi by ses mela postupne naucit, jinak nebudes pripravena do zivota.
Mas pred sebou dlouhou cestu a doufam, ze ji s pomoci dobre zvladnes!
Jen se prestan podcenovat a bat!

Koukám, že si na tom velmi podobně jako já v mém vztahu. Také jsem nespočetněkrát říkala mému příteli, ať nezapomíná na to, co mu říkám. Třeba na dovolenou měl v práci objednat filtrační konvici. No samozřejmě že na to zapomněl a v horách jsme museli nosit PET lahve.