Téma: Smutek, zklamání, pláč, pocity bezcennosti

Brambůrko, jedna z variant se jmenuje "emoční inkontinence" a je to prostě přetížený systém zpracování emocí. Dlouho jsi zvládaa, tenhle stav se často objeví v době, kdy už vlastně neníí důvod, "To nejhorší" už jsi zvládla a byla relativně v pohodě… pak už je všecchno relativně v pohodě a ty jsi na dně… Pokud se ti nepodaří vcelku rychle zvládnout to vlastními silami - činnost pomáhající produkci serotoninu - pak je lépe obrátit se na lékaře - psychiatra a přes všechny kritiky konzumace léčiv si jimi dočasně vypomoci. Lékař sám podle vyetření nejlépe zvolí, zda je třeba vyprovokovat hospodaření se serotoninem, který je k dispozici nebo zadotovat jeho množství. Existují různé typy léků s maličko odliným efektem a na to je dobré se lékaře pečlivě vyptat. N8stup účinku léků ani v jednom případě není ihned a i vysazení léků je třeba naplánovat a vysazovat pomalu a postupně. Člověk má hodně sil a hodně zvládne sám, někdy už to moc nejde, každopádně vysleduj, co se v tobě děje. POkud k tomu, abys začala plakat nepotřebuješ žádný vnější podnět, ale přichází to z kratičkého vnitřního impulzu a nejde to zastavit, nestyď se požádat o pomoc. Samozřejmě, že život má smysl a tohle je zvládnutelné…

Děkuji za tvoji reakci, ještě že mám svoje milované děti s nimi zapomenu na starosti a samozřejmě i pravé kamarádky, kterým věřím a vždy pomohly když bylo třeba

Někdy mám pocit že jsem jak na houpačce, jednou jsem dole na dně a pak dostanu nějaký impuls a hned jsem zase nahoře, poslední dobou je toho na mě nějak moc, mám pocit, že se všechno na mě valí ze všech stran a já nemám kam utéci, ale věřím, že všechno špatné bude brzy pryč a situace se zlepší.

Když jsem s dcerkou venku a potkám někoho známého a třeba se jen na chvilku zastavíme, tak mám hned lepší náladu a energii.

Máš zřejmě na mysli antidepresiva, kde tedy sehnat  nějakého kvalitního lékaře, opět si situace opakovala, cítím, jak mi ze spánku tečou slzy

Milá Bramburko!

Zkus se každé ráno zaradovat, že ses probudila, že tě čeká plno nových zážitků a poděkuj, Bohu, nebo osudu, to je jedno komu, ale vždy poděkuj každý den za vše, i za ty slzy. Buď za vše vděčná, protože co se děje, je vždy pro tvé dobro, něco tě to má naučit. Čím se citíš nešťastnější, tím silněji budeš umět prožívat pocity štěstí. Tak buď za své pocity vděčná.

Pocit štěstí nepřichází zvenčí, nezávisí na okolnostech, na penězích, na počasí, ale vždy je to jen a jen stav mysli. Seneka napsal: Šťastný je ten, který se pokládá za šťastného.

Rozhodni se, že jsi šťastná. Na vysočině je například krásně za každého počasí. Můžeš mně věřit, vím to jistě, protože tu také žiji. Držím palce a těšín se na velikonoce a na Jaro.

Jsem ráda za každý den ve svém životě, za každé ráno kdy se probudím, vím, že mohu chodit, dýchat, že mám svoje krásné dětičky.

Pravda na Vysočině je krásně, líbí se mi tu.

CHtělaa bych dát majlíka "to se mi líbí"  ale protože tenhle stav znám "na vlastní kůži" a v reálu jsem člověk velmi energický, pozitivní a okolím vnímaný jako "nezdolný optimista" navc znalá všeho, co píšeš pane Sovo, tak vím, že v určitém odě už tohle je takříkajíc "prd platné" i když napsané to zní velmi hezky a je snadné tomu čistě teoreticky věřit jako všespasitelnému. Ono nestačí to odříkat, člověk musí už být na určité úrovni duševní a úrovni určitého poznání, musí to tak bytostně cítit, ne si jen přát… a takových lidí je zatím pramálo. JIstě, že jsou a spousta lidí už je na cestě ke svému vnitřnímu rozvoji. Ale ve chvíli, kdy je člověk "v čudu" není něčeho takového v zásadě schopen, protože k tomu je třeba vnitřní síla, kterou on momentálně nemá… Tím nikomu nechci brát cuť tak žít a k životu přistupovat, jen upozornit na jistá úskalí… že to není samosprašné v každé chvíli a situaci.

Ještě bych navázala, člověk má žít přítomností, takže jako doplnění, není smyslet těšit se na cosi, co teprv bude, člověk skutečně vyzrálý v tom duchovním slova smyslu se těší "tady a teď" ze stavu přítomného.

Souhlasím bez výhrad, žee každá situace, která člověka v životě potká je mu přínosem v poznání a umožňuje (nikoli zaručuje) určitý osobní růst. Na to, aby se člověk mohl učit ze svých příběhů musí mít sílu je prožít, ta je dáno mnoha faktory, ale deprese, stres a pocit bezvýchodnosti takovému posunu brání. takže je třeba začít v době, kdy ještě síly a motivace jsou, pak člověk překoná mnohé a posune se. Formálně se snažit "být veselý a radostný" řešení není, naopak, ten obrovský rozpor mezi tím, co cítím a tím, cco "bych měla cítit" je jednak energeticky velice náročný a také velmi matoucí… U zralých lidí je pocit štěstí vnitřní záležitost, ale je třeba k tomu dorůst, málokdo na celém světě je tak vyspělý, je to ideál o kterém víme a snažíme se mu přiblížit, ale osobně neznám nikoho, kdo by takový skutečně už byl - bez vyjímek, výhrad a kompromisů. právě tak jako ta veobjímající láska a mnoho dalšího. jsou to vysoké mety a myslím, že pro dnešníího člověka zatím vastně sice motivující, ale nedosažitelné v té absolutní podobě.

Člověk by měl žít v přítomnosti a těšit se a plánovat budoucnost. To máš pravdu, Megero. Každá životní situace je pro nás přínosem, i když si to v daném čase neuvědomujeme, nebo nechceme připustit. Budoucnost si vytváříme tím, jak myslíme a jednáme v přítomnosti. Každá dobrá i zlá situace nás může posunout dál, a mnohdy si toho vůbec nevšimneme.

Tuto zkušenost jsem také dříve neznal a teď vím, že všechno co mě v životě potkalo, ať už dobré, nebo zlé, bylo vždy pro moje dobro a posunulo mě to dál.

Deprese a stres není něco, co na nás přichází z vnějšku, ale je to vždy stav naší mysli, způsobený naším špatným, negativním myšlením a špatným stravováním.

Píšeš:  U zralých lidí je pocit štěstí vnitřní záležitost, ale je třeba k tomu dorůst, málokdo na celém světě je tak vyspělý, je to ideál o kterém víme a snažíme se mu přiblížit, ale osobně neznám nikoho, kdo by takový skutečně už byl - bez vyjímek, výhrad a kompromisů. právě tak jako ta veobjímající láska a mnoho dalšího. jsou to vysoké mety a myslím, že pro dnešníího člověka zatím vastně sice motivující, ale nedosažitelné v té absolutní podobě.

Vždy přináší větší uspokojení člověku ta cesta k cíli, než vlastní dosažení cíle.

Opět je doplnění v názvu "kapku mimo" zadavatelka nepíše ani v textu, že má pocit bezcennosti, jen že je toho na ní moc a nezvládá emočně. Velmi dobře si uvědomuje svou cenu pro své děti a naopak cenu života pro sebe.  

Zajímalo by mne, jak by tyhle úpravy textu diagnostikoval odborník na psychologii pan Mudr. lant…

Ahoj Brambůrko,

to mě mrzí   Ani moc nevím, co poradit…páč mi je jasné, že spoustu z toho, co tu bylo tak nějak sama víš…ale je dobrý si to zopakovat   Megera to, podle mě, vysvětluje totálně jasně a reálně

Já sama jsem pro okolí poslední rok taky takový nezdolný člověk…kterého ani kamion nesrazí Pro ostatní jsem nepochopitelný optimista …neznají můj život a ani nechcu, aby jej znali…ale upřímně? Taky jsem často na houpačce. Často drhnu o dno a nevím kudy kam. zvlášť teď, kdy zdraví a násilí ničí životy mých nejbližších lidí a já nemůžu dělat už vůbec nic. jen čekat. …jsem prostě na vše sama, ale tu zeď jem si postavila sama, tak nemůžu nadávat . i když aj já mám všeho v sobě tolik, že mi "bezdůvodně" lezou do očí slzy, budím se hrůzou atp…. a chybí síla…přesto jsem krapek jinde než před tím rokem…ač tady píši většinou, jen když právě "drhnu"…ale jinak myslím, že se skutečně umím koukat na svět jakože z toho lepšího pohledu.

Dobrá kniha je čtyři dohody, která mi v tom kdysi dost pomohla na FB,   kniha, představení. třeba by ti taky pomohla . jinak Antidepresiva. některá napíše sám obvoďák. nebo přímo doporučí nějakého psychiatra. Já je beru též…

Přeji hodně sil!!!

Děkuji a Megera to napsala výstižně. Popátrám tedy po nějakém odborníkovi, rozhodně ale bych si nesáhla na život, žádné polykání prášků, nic takového,  jak občas slyšíme v televizi, i když je to někdy těžší, tak každý problém lze vyřešit

Brambůrko, při hledání odborníka můžeš zkusit stránky znamý lékař. Hodnocení je sice opravdu jen velice orientační, ale může ti to posloužit i jako vyhledávač doktorů v tvém okolí.

Děkuji tyhle stránky znám, tak se tam podivám.

To jsem ti teda moc nepomohla , ale snad ti aspoň pomůžou ty stránky. Já jsem tam našla gynekoložku a psycholožku S oběma jsem spokojená. Pomohlo mi to taky odbourat trochu strach před první návštěvou, člověk tak trochu ví, kam jde.

Ale pomohla každou radu ocením

Tak jsem byla do minulého týdne fajn, ale jsem totálně na dně, hlavně tedy psychicky a už fakt nevím co dál dělat

Mám fakt pocit, že můj život teď momentálně je totálně v troskách a nemá smysl, nejraději bych se někam zavřela a nechodila vůbec mezi lidi

Brambůrko, nevím, jak tě povzbudit. Mám taky pocity beznaděje. Je to tři dny, co dceři zemřel muž, jsme z toho včichni vyřízeni.

Tak to je mi opravdu velice líto, upřímnou soustrat

Brambůrko, děkuji.

PAVLO. Je mi to líto.  

Pluto, děkuji.

Bramburko a Pavlo, to je moc smutné čtení. Obě víte, že se tu z toho můžete vypsat, když budete chtít. Přeju vám oběma, abyste kolem sebe měly lidičky, kteří Vás vyslechnou a pomůžou, a aby ve vašich životech bylo zase brzy trochu víc sluníčka.

socialní pracovnice, děkuji.

Sociální pracovnice také děkuji

Jéjej Pavli, tak to mě mrzí …z vlastní zkušenosti vím, že na to nepomůžou slova. ale jen čas. tak přeji alespoň hodně síly k tomu, abyste všichni zvládli co nejlépe to hrozně smutné a bolavé období "zvykání si". Posílám alespoň trochu síly. .

Brambůrko…já teď v létě lítala taky jak na "houpačce"…dost jsem dřela o dno, že už to mnohdy asi víc nešlo. ale přesto - i když jsem to už nečekala - tak začalo zase svítit sluníčko. zas vidím barvy a dá se dýchat…věřím, že i tvé mračno brzy roztáhne "mraky" a pustí k Tobě sluníčko…drž se!

Bobo jago a Brambůrko, děkuji za vaše slova.

Citát krásně vyjadřuje podporu a pochopení smutku člověku, kterého známe jenom přes internet.

Nemůžeme mu nahradit ztrátu svojí přítomností, ale tento skvělý web lidem, kteří jsou nám aspoň takto na dálku blízcí, můžeme dát vědět alespoň pár slovy, že cítíme s nimi a máme je rádi, i když je vlastně osobně neznáme.

Také Pavli celé rodiny hodně sil k překonání bolestné ztráty.

Pavli, je mi líto, co musíte prožívat.

Rybko, děkuji.

Někdy mám chvíle že přemýšlím o úplném konci, ale to by k ničemu nevedlo, jen bych tím asi hodně lidem ublížila

A nechceš se nám tu z toho vypsat? Třeba by se Ti ulevilo. Ale ty víš, že ta možnost tu je, takže to možná píšu zbytečně…nebo ne?

Sociální pracovnice docela by mi to pomohlo vypsat se zde, ale nevím vlastně čím začít

Začni třeba od konce, důležité je, ať to jde ven. My se už nějak v tom chytíme.

Začnu tedy od konce. S partnerem jsem již 7 let, máme spolu 3 děti, náš vztah bych řekla, že je skvělý, až na pár nepěkných chvil, kdy jsem byla rozhodnuta, že vezmu děti a odejdu od něj pryč, poprvé to bylo minulý rok v lednu, to jsem měla před porodem třetího dítěte, kdy mě jeho otec obvinil, že jsem prolhaná cigánka, že mi osolí život, že mají kvůli mě pozastavené důchody a po druhé jsem od něj chtěla odejít teď v červenci, protože mi řekl věci, které se nezakládali na pravdě, to byla druhá krize a třetí krize byla koncem srpna, ale naštěstí jsme to nějak všechno ustáli.  

Další problém je ten, že nám domů z jisté banky chodí dopisy úplně na cizí jména lidí, které neznáme a nikdy zde nebydleli,  dokonce se tam píše i o exekuci, všechny dopisy ale odevzdáváme příslušným orgánům, mám obavy, aby se to nehodilo na mě, partnerův bratr vypustil z pusy věty, že mě banka dá hypotéku, to je jako kdyby řekl, že je to moje vina, mě banka hypotéku rozhodně nedá, když mám jen mateřskou, ani mobil na splátky mi nechtěli dát.  

Pokračuji dále, již jsem se o tom zmiňovala a psala bylo nucení do potratu s tím, že mi jisté osoby na něj dají peníze.  

Minulý rok v září jsem jednoho takhle pohodového dne dostala domů do schránky dopis k podání vysvětlení od policie, samozřejmě jsem z toho byla nepříjemně překvapena, protože jsem nevěděla o co jde, bylo z toho doma veliké haló, partner se jel na policii zeptat o co jde, tam mu jednak nic neřekli o co jde a prý jako partner by měl vědět, co dělám. Tak tohle mě trápí asi ze všeho nejvíce, kvůli tomuto v noci nespím, budím se, mám děsivé sny a mám jen hrůzu z toho když vidím policejní auto jak projíždí kolem našeho domku. Kdyby se to tak konečně vyřešilo, kolikrát se budím hrůzou, že si pro mě policie přijede, půjdu do vězení a co bude s dětmi. Když mám jít na policii, tak z toho mám fakt docela hrůzu. Tak že když jsem se tohle dozvěděla, tak jsem z toho byla na prášky, musela jsem si dát něco na uklidnění.

Také jsem se již zmiňovala o těch výhružných sms zprávách. A to nemluvím o vyhrožování sociálkou, že mi může odebrat děti.  

Co mě také trápí, že můj bratr partnera při jedné návštěvě fyzicky napadl, chtěl mu když to tak napíšu dát po hubě, neměl k tomu žádný důvod, tak to je možná jediná vada na kráse našeho vztahu, že si mě partner nechce vzít, bojí se, aby to neudělal znovu, že už mojí rodině nevěří, dost často mi to opakuje, že to co bratr udělal, tak nikdo do konce života nezapomene, že by to nezapoměl nikdo, že má všeho dost, nejraději by šel k soudu, aby mu vyměřili alimenty i na 3 děti co máme spolu, jenže docela mi tím ubližuje, když mi o tom co mu provedl bratr mluví, dobře to ví, tak že když začne on, tak mu řeknu zase já svoje.  

Co se týká vztahu mého a mých rodičů, tak tam je to jednou a tak po druhé tak, nevím moc si spolu nějak nerozumíme, ale jsem jim vděčná, že jsem dodělala školu kterou si přála a zvládla se postavit na vlastní nohy.  

Třeba mě mrzí, že ti nejbližší mi někdy hážou klacky pod nohy, pohrdají se mnou.

Co se mě také trochu dotklo, že mě člověku který má pro svůj obor školu s diplomem bude někdo kdo o tom nemá ani ponětí, říkat, abych se šla podívat jak se píchají injekce, ti co to neumí, by se to měli učit ode mě a ne já od nich, když je nejhůř, tak si jsem schopna píchnout injekci i sama. Ani rychlou záchranku by si sami nezavolali, jen aby ti co se mnou teď pohrají na stará kolena neplakali, až jim nebude nikdo chtít utřít špinavý zadek, omlouvám se, ale musím to napsat, protože to tak cítím

Nebýt dětí, tak po tomhle všem bych s partnerem asi dávno nebyla, kolikrát mi říká, že kromě dětí, nás vlastně nic spolu nedrží, že máme společné jen děti a že to tak i zůstane, přitom se kvůli mě rozvedl a svatbu chtěl, když ale na tohle přijde řeč, tak že prý já nechci svatbu, ale já bych chtěla, jenže on nechce. Jestli prý nejsem spokojena, tak ať si najdu jiného, kdo by mě se 3 dětmi chtěl

Brambůrko, v životě přijdou chvíle, kdy se člověk ptá, jaký má život smysl a zda vůbec žít. Takto člověk uvažuje, když ho něco moc bolí a trápí. Ale Brambůrko, život je dar, je to šance mít možnost vidět krásu, slyšet hudbu, cítit lásku a obejmout druhého a dát mu sílu. Určitě je tě na světě potřeba, abys někoho potěšila, kdo je také zklamaný jako ty.  Musíme se povzbuzovat navzájem. Možná, když napíšeš víc, bude zde konkrétní rada, jak ti pomoci. Držím ti palečky a neztrácej naději. Pavla

Tak že proto někdy reaguji, tak jak jsem psala nahoře, mám děsivé sny, bez důvodu mi tečou slzy a že jsem i někdy zvažovala to že už ani žít nechci. Když jsem po škole začala chodit do zaměstnání, tak to bylo fajn, jenže postupem času, jak se střídali denní a noční, tak jsem začala mít problémy se spánkem, nemohla jsem spát jak po denní službě, tak i po noční, tak že  jsem chodila do práce unavená, práce nestála za nic, staniční byla na mě protivná, tak že jsem chodila do práce s hrůzou, co že zase bude, jakou bude mít náladu, nebyla jsem jediná, měly jsme obavu všechny, bez prášků na spaní to už potom nešlo, pak jsem jednoho dne potkala toho pravého a přeskočila jiskra, zbláznili se moje biologické hodiny a já najednou chtěla mít dítě, bylo mi jedno, že se známe krátce, riskovala jsem, že mě pak třeba odkopne a bude s dítětem sama, ale naštěstí mám skvělého partnera, s dětmi mi pomáhá stojí na mé straně.  

Bramburko, vidím, že Tě toho trápí opravdu hodně. Tvoje psaní - a nejen to dnešní - mi přijde jako jedna velká houpačka - jednou dole, jednou nahoře, ale ty výkyvy jsou tak časté a tak velké, že je spíš dost šílená horská dráha. Tohle se asi nedá dlouho vydržet a pokud s tím nezačneš něco dělat, zblázníš se z toho. Těch problémů jsi tu nakousla hodně, i když žádný z nich do hloubky, takže se v tom Tvém psaní občas ztrácím, ale to, co každý z nás potřebuje, je podpora - hlavně od těch nejbližších. A když si čtu, jak popisuješ Tvůj vztah s partnerem, tak to na mě jako "spokojený vztah se skvělým partnerem" opravdu nepůsobí.

Myslím, že ani Ty sama se v sobě nevyznáš a nevíš, co bys vlastně chtěla - na jednu stranu píšeš, že je to skvělý partnera a že Tě podporuje, na druhou stranu píšeš, že Ti říká, ať si klidně najdeš jinéh a že jste spolu jen kvůli dětem - sama připouštíš, že nebýt dětí, že bys s ním nesjpíš nebyla. Možná, že už v tom všem jsi, Bramburko, tak ponořená, že to nevidíš, ale takhle - alespoň podle mě skvělý partner nevypadá a podpůrný vztah nefunguje. Ono někdy hodně bolí si přiznat, že člověk udělal chybu a šlápl vedle, ale možná to v konečném důsledku bude bolet míň, než žít v iluzi a klamu. Najdi si někoho - nějakého psychologa - který Ti pomůže si uvědomit, že máš svou cenu a že nemusíš být s někým kvůli dětem…

Sociální pracovnice no máš pravdu, že někdy mám dojem, že vlastně nevím co chci. Přítel mi říká, že pokud s ním nejsem spokojená, tak ať si klidně najdu jiného a lepšího, že máme spolu jen děti a nic jiného, tohle mi ale opravdu říkat nemusí. Myslí si, že mám někoho jiného, což není pravda, kdo by mě se 3 dětmi chtěl. Fakt jsou chvíle, kdy mám chuť odejít, jenže není kam.  Jsem třeba v pohodě a najednou přijde něco nebo někdo, kdo mě shodí na úplné dno, tak že se musím vyškrábat zase nahoru a začít znovu od začátku. Fakt mám dojem, že jsem na šílené horské dráze, jednou nahoře a jednou dole. Někdy fakt mám dojem, že se z toho všeho zblázním.

S tím potratem to bylo tak, že mi v lednu 2012 měla končit 3-letá mateřská a už jsem plánovala že půjdu do práce. Jenže dopadlo to tak, že jsem zjistila, že jsem po třetí těhotná a když se to dozvěděli partnerovi rodiče, tak z toho dělaji drama, že jsem to udělala schválně, že jsem si chtěla prodloužit mateřskou, abych nemusela do práce, ale tohle rozhodně není pravda, rozhodně jsem to schválně neudělala, už jsem byla ráda, že půjdu do práce, prý musím jít na potrat, že to nic není a že mi na něj dají. Cena potratu je 5000. Moje gynekoložka z toho rozhodnutní nadšená nebyla, tak jsem se tedy na potrat objednala, ale den předtím jsem ho odvolala, protože jsem zjistila, že vlastně na potrat jít nechci, že takovou hrůzu udělat nemůžu. Moje mamka mi napsala, že pokud půjdu na potrat, tak se mnou skončila. Tak že děkuji těm co mi tohle rozmluvili.  

S tou sociálkou to bylo tak, že ta nejstarší se jednou rozběhla zakopla o koberec, spadla na zem a dlouho se nezvedala, jenže já zrovna nemohla přijít, protože tenkrát zrovna druhá pila mlíčko. No a jistá osoba se toho chytla, že nám je sociálka může vzít. Další zmíňka o sociálce byla, že se některým příbuzným zdálo, že prostřední dceři je z pusy cítít aceton a že má na zubech takové černé skrvnky, které nic nebyli jen zubní kamen a s tím by nic zubařka neudělala. Prý pokud nepůjdu k dětské lékařce, tak ta jistá osoba dojede s paní ze sociálky a budou to řešit sami, už s ní byl nachystaný. Kdyby to udělal, tak okamžitě volám 158. Copak jsem nějaké špína, povaleč, že musí na mě volat sociálku. Do hospody nechodíme ani jeden, nekouříme, drogy nebereme a že si dáme občas víno doma, tak to snad můžeme.

A k tomu partnerovi, měl úraz, nedaří se mu sehnat práci, tak možná proto někdy reaguje, tak jak reaguje. Ale jestli bude chtít někdy do budoucna svatbu, tak to fakt nevím, když mi říká, že je rád, že si mě nevzal, že moje rodina jsou a zůstanou pro něj cizí lidé, že by nejraději šel k soudu, aby mu vyměřil alimenty na děti to máme spolu, to jako kdyby říkal sbal se a vypadni, už s tebou nic mít nechci.  Já bych také mohla říct, ještě že jsem si tě nevzala, kdybych věděla, že mi budete chtít solit život, poslat na potrat, obvinit mě za důchody, říkat mi, pojď  se podívat jak se píchají injekce, já se to ale učit nepotřebuji.

Fakt někdy nevím co dál, no snad se mi uleví, když je to vše venku, prášky na uklidnění nejsou řešení, jeden čas jsem je brala a jsem ráda, že jsem si odvykla, že je nepotřebuji ani na spaní a alkohol také není řešení, jenže někdy pomůže.

O těch sms zprávách jsem tu již psala, vyhrožování v sms - prý mě polije benzínem a podpálí a o tom podvodu, kvůli kterému mám problémy také, podání vysvětlení a výslech - jaký je rozdíl

Milá Brambůrko, přečetla jsem si tvoje vyznání. Přítel ti říká "prolhaná cikánka"? Myslí to obrazně, nebo jak? Píšeš krásně slohem a bez chyb, což je opravdu chvályhodné a ráda takové texty čtu. Vystudovala jsi zdr. školu a pracuješ na směny, je to tvrdá práce, obzvláště se třemi dětmi. Víš, každý nemůže pracovat na směny, aniž by měl problémy se spánkem. Já to zkusila jednou, jedinou noční, coby recepční a na druhou jsem nebyla schopna vůbec přijít. Prostě každý to nezvládne, obzvláště, když máš tři děti a zřejmě nemáš přes den příležitost, klid ani myšlenky na spaní. Změnila bych zaměstnání, nebo se snažila stát staniční, která dělá jen denní. Dále k té facce. Ty žiješ s přítelem a s dětmi a nikdo další nemá právo se do vás míchat, a vůbec ne, se fackovat. To pak dělá v rodině zlou krev, nikdo se nemůže mezi vás míchat, ani vás posuzovat, či soudit. To bych rodině řekla, ať se do vás nepletou. Přítel ti řekl, že si tě chtěl vzít. Pokud s ním chceš žít, řekněte si své ano a zpečeťte svůj vztah sňatkem. Nevím proč se bojíš policie, zbytečně dlouho to odkládáš a nervuješ se. Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Na policii neposílej přítele, ale jdi si sama ověřit o co jde a jaké je řešení. Lepší je znát jistotu, než žít v nejistotě. Uleví se ti, budeš klidnější. Pokud jsi někde udělala chybu, zřejmě to ponese následky, ale tím život nekončí, každý můžeme klopýtnout. Máš své děti, máš pro koho žít, tak pro to udělej všechno na světě. Držím palečky, Pavla

To že jsem prolhaná cikánka neřekl přítel ale jeho otec

Pavlo já zatím do práce nechodím, protože jsem zatím ještě na mateřské s nejmladší dcerkou, má 17 měsíců, starší dvě děti chodí do školky. To že jsem prolhaná cikánka mi neřekl přítel, ale jeho otec, bylo to tím že v lednu dostal pozdě důchod, prý je mají kvůli mě pozastavené a pak se to na mě snažil hodit ještě jednoujenže jak známe, tak po vánočních svátcích se to stát může, mě také v lednu došla později mateřská a nikoho jsem neobviňovala. To bych důvod proč jsem chtěla odejít.

Ono je lepší když mladí žijí sami a staří také sami, každý má jiné názory a tak podobně. No a s tou policií, no tak už jsem byla, vzhledem k tomu, že případ se táhne od minulého září, tak vím o co jde, přítel mi vůbec nic neřekl, když policie hodila do schránky dopis, navíc je otevřeli, nic mi neřekli, šli sami na policii se zeptat a až teprve mi to řekli. Jenže policie jim nic neřekla s nikým jiným než se mnou se bavit nebudou. Policista co mě kvůli tomu vyslíchal, tak mi asi žádné informace neřekne, protože to vyšetřují v Praze, tak musím počkat jak to vše dopadne, vzhledem k tomu, že mám svědomí čisté a zatím si budu stát, tak se nemusím snad žádného trestu obávat.

Pavli děkuji za tvoje uznání k mému psanému projevu, no snažím se psát tak aby to mělo trochu hlavu i patu a hlavně bez chyb, zda se mi to daří nevím.  

Víš někdy mám chuť se zavřít doma a nechodit mezi lidi, jak se blíží podzim, tak to je období, kdy na mě deprese a smutek padají ještě více.  

Je tu ještě jedna věc kterou jsem nepsala a to je, že máme docela problém v sexu, partner je vzrušený, dosáhne vyvrcholení a já bohužel nic, sex mě bolí a nevzrušuje, tak že sex s ním přetrpím i  když to někdy velice bolí. Asi jsem vadná, měla bych se psychicky léčit, jak mi v bývalém zaměstnání řekla jedna osoba

Milá Brambůrko, kolikrát to jinak nejde, ale je pravda, když to jde, aby bydleli mladí a prarodiče zvlášť. Je smutné, že tě pantáta zbytečně obviňuje k vůli důchodu, hlavně, že mu přišel. Dříve prarodiče bydlívali na výminku a nemuseli bývat s mladými pod jednou střechou. Chápu, že při třech dětech je člověk unavený a pod jednou střechou s hudrujícím dědečkem stále v napětí. To trochu vadí uvolnění ve vztahu a při intimnostech. Zkuste si najít chvilku pro sebe mimo domov, třeba v přírodě, co já vím. Zkuste něco vymyslet, možná někdo z mladších ještě poradí, jak to udělat. Hlavně, že můžeš být v klidu, že se nic závažného nestalo a policie proti tobě nic nemá. Ať ti rostou děti ve zdraví a měj se hezky, Pavla.

Děkuji Pavli. Přes léto jsme byli s mužem a dětmi na chatě, tak to byla pohoda. V sexu se bohužel nedokážu uvolnit.  

Mým nejlepším kamarádem je spánek, ten mi hodně pomáhá. Z doby antidepresiv, prášků na spaní a uklidnění jsem snad venku, už je snad nebudu potřebovat.  

Přiznám se, že jen občas víno si dám, jen jednou to byl celý litr během chvíle a pak ten šílený bolehlav.  

Brambůrko, hodně záleží na tvém muži, a také, jakou uděláš atmosféru. Ono s dětmi za zdí ve vedlejším pokoji se těžko člověk uvolní na plno, proto byste měli prožít ty pěkné chvíle mimo dosah dětí a rodiny. Tak ať se to povede. Pavla

A je to tady zase dnes jsem dostala další kopanec v podobě hnusného emailu, já už prostě dál nemůžu takhle fungovat a žít.  

Jsem po dnešku totálně na dně, už fakt nemůžu. KONČÍM

Bramburko, všechno se dá řešit, každá situace má řešení, i když ho třeba teď nevidíš. Vzpomeň si na Tvoje děti, potřebují Tě, potřebují, abys tu byla pro ně, abys byla silná, mohla je opečovávat, vychovávat a chránit. Zkus se z toho vypsat, uleví se Ti.

Ano vím, že mě děti potřebují, jenže já už opravdu po dnešku nemám nějak chuť a sílu bojovat a snažit se vylepšit vztahy, protože ti nejbližší mi stále hází klacky pod nohy.

Pohár trpělivosti přetekl. Nejraději bych ukončila mateřskou a šla do práce, nejmladší mě zatím potřebuje

Bohužel mám někdy takové stavy že bych nejraději skončila se svým životem

Brambůrko, už nikdy takové věci neříkej. Máš krásné dětičky, které tě milují, to ti musí vynahradit milion pitomých mejlů, to haž za hlavu. Pozoruj své děti, stále mají náladu a všemu se dokáží zasmát, čerpej z nich tu energii a buď šťasná, že ty mrňata máš, co by za to jiná dala. Naše dcera děti nemá, nemůže, pochovala muže a zůstaly jí prázdné ruce. Ty seš přece strašně bohatá, važ si toho a mysli na své děti. Pavla