Téma: Nevyzrálý, nemocný nebo obojí - nevím si rady se svými náladami

No hlavně nepokračujte v těch alkoholových dnech. Ale máte tím aspoň ověřeno, že se dokážete cítit i dobře. Ale musíte to zkusit bez té berličky - alkoholu a to je těžší. Z vašeho vyznání citím nejistotu a pesimismus. A tím byste měl začít. 1. Máte přítelkyni- to by mohla být ta jistota o kterou se opřete. Ale nemůžete jenom brát musíte také dávat. Začněte malými krůčky. Každý den jí něčím udělejte radost- něco drobného jednoduchého, pěkné slovíčko nebo nějaká pomoc, nebo kytička např. Její radost se obrátí k Vám. Vlastně to budete dělat pro sebe, protože ona vás za to podrží. 2. Nehleďte co si myslí ostatní, myslím že jste uvěřil tomu, že jste blázen a začal jste se tak chovat. Přestaňte poslouchat co si myslí jiní, ale přemýšlejte co chcete vy. Žijte svůj život a ne život jiných co si řeknou. 3. A hlavně si zakažte pesimistické myšlenky. To musíte zastavit, okamžitě jakmile vás něco špatného napadne, přešlajfovat na něco hezkého a dělat to tak dlouho až vám to vejde pod kůži. Všechno se lze naučit ale musíte vytrvat. Ten výsledek bude stát za to.

No ono to není tak lehký, mám nemoc vtíravých myšlenek (nepravých) a strašné nejistoty, právě si dělám starosti z toho co říkaj druzí, vyvozuju si věi blbě atd… ty  myšlenkyse vám do mysli cpou cpou a cpou a ani kolikrát nevíte že přemýšlíte. Nedávno se mi stalo, že sem měl jet pro ni na nádraží, vlezl sem do vany a zničeho nic, sem tam byl hodinu a půl. prostě sem se sekl čuměl na jedno místo a přemýšlel.

Všecko co ste se mi snažila poradit dělám… základ té nemoci co mám je strach že o ni přijdu, proto se mi všechno ostatní děje (vzal sem to jen částečně co mi to dělá v poslední době, kdybych měl napsat všecko tak to bude o půlku delší).

A jinak máte pravdu, su strašnej pesimista ale právem, život byl ke mě tvrdej… aspon mi to tak přišlo

jinak myslím, že ste se do mě špatně vcítila, jak sem psal, není to lehké, ale přijde mi, že ste to vzala spíše z větší části že su zdravej člověk a každá nemoc má nějaký charakteristický věci, kterejma se projevuje (moja blbost, že sem o té nemoci nenapsal).  

Knedlo, nepises, kolik ti je a jake mas zamestnani. Z tveho psani je citit zmatek v tve dusi a silena nejistota. Ty nemas zadnou rodinu, pribuzne? Na tvem miste bych okamzite zmenila psychologa a snazila bych se s pritelkyni celit tvemu pesimismu. Nezapominej ale na to, kdyz se na ni prilis povesis a budes ji omezovat, chtit ji jenom pro sebe, jsi na nejlepsi ceste ji ztratit.
Zkousel jsi sport? Nejakeho konicka, neco, co ti dela radost. Treba nejake domaci zvire.
Kazdopadne neves hlavu, jsou lidi, co jsou na tom daleko hur. Ty mas pred sebou dlouhou cestu, ale dostanes se z toho. Musis narazit jenom na dobre lekare a psychology. Od toho tady jsou, aby lidem pomahali! Hodne stesti!!

Knedlo, Tvoje psaní je velmi zmatené a takové spíše obecné - moc osobního o sobě nepíšeš. Že nejsi v pohodě, je jasné - zatím se domnívám, že trpíš nějakými úzkostmi či fobiemi, dále nereálnými představami + pocitem, že Tě nikdo nechápe, a také, že máš pocit, že to s Tebou lékaři nemyslí dobře. Domnívám se, že pokud Ti ten druhý psycholog řekl, že pokud Ti jeho terapie nepomůže, předá Tě do péče psychiatra, třeba i formou hospitalizace - neznamená to, že Tě strčí do blázince. To se může někdy stát, že jen terapie od psychologa nestačí a léky nezabírají, tak potřebuje člověk na čas i hospitalizaci = lékaři tam mají lepší možnost vidět pacienta na vlastní oči, jak se cítí + mohou vidět na vlastní oči, jak účinkují léky, které nasadí - jestli pacientovi ulevují či naopak tak, aby mohli svoji pomoc "doladit" podle konkrétní situace a stavu pacienta. Ano, myslím si, že jsi nemocný, sám to připouštíš a o nějaké nemoci píšeš, jen si nenapsal o co jde (což samozřejmě můžeš a nemusíš, to je na Tobě). Také píšeš, že užíváš nějaké léky, třeba Ti nesedí tak, jako je možné, že Ti každý lékař nemusí sedět. Ale tohle je zřejmě složitější a bude to chtít hodně trpělivosti + vychytat lékaře, kteří Ti budou sedět, léky, které Ti budou sedět, aktivity, které Ti budou sedět atd. Každopádně odborné pomoci bych se v Tvém případě nebránila. Nejsi sám, takových lidí je mnoho a přibývají i mezi mladými, ale určitě se s tím dá něco dělat, když tomu budeš věřit i Ty sám.  

je mi 20. s rodinou se o ničem takovým nebavím, aji o jinejch věcech se sněma bavím minimálně, akorát s tatkou je to OK. psycholog mi řekl že to prej nemá cenu, že to prej dokola a řekl mi, že si semnou už další zkůsky domlouvat nebude. a nesnažím se ju nějak omezovat, někdy ju omezím v něčem jako každej ale né zase až tak drasticky…

sport, všecko mě přestalo bavit, vničem sem neviděl smysl. radost mi poslední dobou snad nic nedělá, možná cigarety a ona mě rozveselí

vím, že jsou o tom lidi daleko hůř, ale taky jsou na tom lidi co jsou daleko líp…

ale asi byla blbost  semka psat, nemůžete se do toho vcítit, nevíte o čem je ta nemoc, hold je to těžký se do někoho vžít. ono se to lehko říká, hůř se do toho vžívá a nejhůř se to nějak napravuje… a hlavně se to těžko opravuje když je člověk 2 roky v kuse nonstop ve stresu, úzkostích a depresích a do toho potom ještě ta porucha, s člověkem to zamává razdva…

Život byl k tobě tvrdý, jak říkáš, a proto si možná moc nevěříš nebo se zabýváš různýma myšlenkama. Asi bys měl se snažit nějak ty myšlenky zahnat, alkohol, kouření působí jen chvíli a po čase způsobí další problémy. Sport tě nebaví, ale měl bys to ještě zkusit. Když fyzicky něco děláš, ať je to sport nebo práce, cokoliv, tak ti to pomůže myšlenky zahnat. Zkus to brát jako terapii a zkus dělat třeba něco nového, co jsi ještě nezkusil. Neříkej, že jsi nikdy v dětství neměl třeba nějaký sen, co bys chtěl dělat. Tak to zkus, musíš se ze začátku trochu nutit, ale za čas to pomůže.  

V tvém věku je spousta lidí zmatených, jako jsi ty. Nesmíš se tolik zabývat tím, co si o tobě okolí myslí a víc si věřit. Psychologa můžeš změnit a jít k jinému, třeba bude lepší. Ale hlavně musíš najít cestu, jak zabránit těm myšlenkám, aby tě nepohlcovaly.

Dany :

řekl to vyloeženě, že moje porucha je v takové míře, že kdyby to nepomohlo, tak mi může jenom doporučit jít do nějakýho ústavu : ) přestal sem chodit do školy, bál sem se bavit s lidma, bál sem se chodit mezi lidi, bojím se jít do práce. Navíc sem měl poslední 2 měsíce co sem tam byl pocit, že mu spíš vadím, že tam chodím, jednou sem tam zkrz to vubec nechtěl jít a nechtěl sme mu nic říkat, ale pak sem to ze sebe nakonec vykropil. U psychiatra su od začátku a pomohl mi až můj druhej, kterej mi dal prášky, za kterej su rád. od té doby co mám tyto prášky se můj život hodně změnil, ale stejně to dává zabrat at se snaížm jak chcu… A máš nejspíš ve všm rpavdu, lékařům nevěřím. hlavně ne těm, kteří jsou v mým městě. životní události co se mi staly atd. boxoval sem, zlomil se mi malíček a lékaři mi nebyli schopní mi to za 7 dní spravit, byl sem tam 3 dny po sobě od 8 do 5, lítání porentgenech a bolest… asopon 30 snímků za den. taková bolest mi nevadí, mě spíš vždy trápila ta duševní bolest. stejně mi to spravili takovým stylem, že by bylo lepší, jako bych si to nechal srůst sám od sebe. potom sem si ulomil kousek loktu, řekli že to zlomený není, že s tím nic nemám, přitom sem si stím hejbal a tedka po nějaké době ještě kdy se o to opřu, tak mě někdy chytaj závratě (motání hlavy a pocit na blití). takový pomoci fakt nepotřebuju…

Nemoc sem tam trošku popsal, jedná se o OCD poruchu

Jinak dany, děkuju ti za tvou reakci, první která byla z 100% k tématu…

Knedlo, děkuji za Tvoji odpověď a upřesnění, o jakou nemoc, tedy poruchu se jedná. Nemám s ní osobně ani ve svém okolí žádnou zkušenost, takže vyloženě konkrétně Ti poradit neumím. Ale dočetla jsem se, že paradoxně čím více se snaží pacient přestat na určitou věc myslet, tím je myšlenka vtíravější = tzn. že úmyslné potlačování představy bývá neučinné a vede naopak k jejímu posilování nebo vyvolávání a že účinnější je tyto představy a myšlenky pasivně a nezúčastněně pozorovat. Jedná se o tzv. surfing, metodu blízkou některým postupům známým např. z jógy.

Tak já bych na Tvém místě zkoušela na netu hledat jednak zkušenosti stejně nemocných lidí, co jim pomáhá atd. včetně hledání takového psychologa a psychiatra, který s tím má kvalitní zkušenosti - opět podle recenzí stejně nemocných lidí. A pak bych pátrala po těch některých postupech z jógy, které se pro léčbu používají, případně, jestli existují i další podpůrné metody, které by Ti pomohly. Také bych pátrala, jestli neexistují třeba nějaká sdružení nebo skupiny lidí se stejnou poruchou - že by jsi mohl být v kontaktu s lidmi, kteří by Tě dokázali pochopit nejvíce, neboť zažívají to samé - mohli by jste si poradit vzájemně, podělit se o své zkušenosti atd. , také předpokládám, že existují nějací odbornící, kteří takové skupiny vedou a lidem pomáhají, jak vše zvládat a tak. Co myslíš?  

Nad tím sem taky přemýšlel, jógu dělat nehodlám : D to není zrovna můj typ, ale řekl mi, že čím víc o tom budu mluvit a je jedno kde, tak si tím nepomůžu, problém je ten, že jak sem mu řekl, že když k němu nejdu dýl než 2 týdny, tak se potom začínám trápit zase a od té doby sem měl pocit jak kdyby se mě chtěl postupně zbavovat…  další problém je ten, že at dělám co dělám, většinou na to najedu a nejvíc vnoci, nebo když su ve stresu, někdy zase ne, třeba ted su v pořádku protože poslouchám aspon písničky, ty mi dřív hodně pomáhali, hlavně u toho že ji fakt miluju a že si to nevymýšlím… další problém je ten, že kolikrat aji u sexu přemýšlím… někdy se nad to dokážu povznýst, ale nedokážu se přenýst přes ten ústavičnej strach, to mi prostě nejde. a bojím se, že když bych šel na něco takovýho jak si zminovala ty, tak mi to zhorší, protože budu poslouchat jejich příběhy a budu nad tím přemýšlet a přemýšlet…

a jinak nemoc přesným názvem je ROCD - relationship OCD

Našla jsem zatím tento web:

http://www.psychoweb.cz/psychologie/obsedantne-kompulzivni-porucha---ocd/

Doporučuje se tam tázajícím většinou toto:

" Co by Vám mohlo pomoct z těch snadno zvládnutelných věcí, je relaxace - abyste dosáhla psychického uvolnění a případně si autosugestivně dodala jistoty. Nějaké informace a nahrávky najdete na www.relaxace.psychoweb.cz/; z knížek je výborný Caprio - Pomoc autohypnózou (koupit se už nedá, ale knihovna to jistí). Dál zkuste knížku o OCD od Jána Praška."

já vživotě nebyl zmatenej … su až ted, ale myslím, ež to každej pochopí když to řkenu takhle, plánuji si s přítelkyní budoucnost a chtěl bych ju, před 2ma ěmsíce sem měl myšlenku ve 3 ráno, když sme se dívali dlouho na televizu a já šel kouřit, že tam snou nechcu být, že to tam snou nevydržím. od té doby sem 10-30 denně přemýšlel jestli sní chcu být ejstli ne, potom se do toho navaloval strach že to nevydrží, že to nemá cenu a zase se to všechno navalovalo a navalovalo. potom se to uklidnilo a zničeho nic jak sme byli spolu mi něco řekla a já se úplně lekl, strašně sem se lekl a v hlavě mi proběhla myšlenka " jestli ju vůbec chcu dneska vidět" od té doby pokaždé přemýšlím jestli za nou chcu jet atd. a vrací se mi všechno co sem měl dřív, všechny myšlenky ale na ty už sem našel cestu… nejhorší na tom je to, že člověk neví co je pravda a tak se aspon modlí at to prada není a má naději.  

zkusím vám popsat moje pocity, zkuste si představit, že o vašeho partnera přicházíte každej den a přitom to vůbec není pravda. je to pocit jako by vás opustil a vy se tím trápili… tak se cítím

popřípadě ejstli chcete, tak můžu poslat text kterej sem posílal psychologovi než mě vzal, celej můj příběh

Pardon špatný jméno. tak su zmatenej : D

Tak toto mi nepomůže… většinou když jenom ležím a nic nedělám tak právě je to dobrej moment na přemýšlení, třeba jenom když si du zápálit tak hnedka okamžitě přemejšlím… pak z toho nemuuž spat nemám na to chut… zkoušel sem příjít na hodně věcí  a nepřemýšlím moc když su snou, nebo když mi hrajou nahlas nějaký písničky co nejsou nějaký sladáky zažeru se do toho.  

zkusila bych jiného lékaře psychologa. psycholog ti nemusí vždy sednout. stejně jako chvíli trvá než člověk potká správnou holku nebo kámoše se kterým si prostě "Sedne", tak stejně je to i s psychology, protože s psychologem musíme taky navázat důvěrný vztah. podívej se na netu na psychology ve tvém městě a zkus to, za to nic nedáš, nic neztratíš, maximálně něco získáš : )

Mám takovej dotaz, taky Vám dělá, že máte snad každou hodinu jinej názor?  

dám příklad :  

v 13:00 mám rád pomeranč

v 14:00 nemám rád pomeranč

v 15:00 nemám rád pomeranč ale stejně bych si ho dal

v 16:00 pomeranč je nejlepší ovoce na světě

v 17:00 koupím pomeranč

v 17:20 nadávám proč sem si ho kupoval, kdy mi to nechutná

v 18:00 sním pomeranč a strašně mi ten pomeranč chutná…

toto ste asi nikdy neměli že? nejde o pomeranč, je to příklad, jestli se vám to někdy stalo. né konkrétně v tymto pořadí, s konkrétní situace, prostě s něčím. jsou to toti docela častý moje myšlenkový pochody