Téma: Těhotná se záletným manželem - píše si na facebooku s "kamarádkami"

Rozhodně to nech plavat, aspoň zatím! Soustřeď veškerou pozornost na sebe a mimi, nejen do porodu, ale min. do konce šestinedělí. Potřebuješ být silná, abys všechno zvládala a mohla dlouho kojit. Chlapi jsou neřádi, něco podobného se stalo kdysi kámošce. Tipovala bych, že si tak řeší nějaké své komplexy, zvlášť pokud se takhle dřív nechovat. Má nejspíš strach z nové situace a takhle blbě ho ventiluje.

Jakmile se trochu vzpamatuješ z porodu, najdi si psychologa, který se specializuje na manželské problémy, aby ti pomohl zvládnout situaci. Do té doby to raděj neřeš.

Kontaktovat ony "kamarádky" určitě nee, stejně tak nee přitlačit na partnera - musí chtít sám, ať se jedná o cokoliv. No, ale nic jsi nenapsala o tom, jaký spolu máte vztah - jestli třeba už nejste ve fázi stereotypu atd. , také nic nepíšeš nic o manželovi, zda-li je takto "společenský" až nyní nebo byl takový vždycky?

Jaký máme vztah? Ano, možná máte pravdu, že se v poslední době dostáváme do určitého stereotypu. Manžel je nyní více pracovně vytížen, teda alespoň tak zdůvodňuje svou zvýšenou nepřítomnost doma a já jsem již na mateřské a mám tedy (možná i bohužel) více času nad tím vším přemýšlet. Jinak takto "společenský" již v minulosti byl, pak byl však klid, harmonie a já to naprosto vypustila z hlavy. Nyní se to však vrátilo a to v mohem vyšší míře a asi v ten nejméně vhodný čas. : (A možná je chyba u mě. Jsem prostě moc hodná, doma má veškerý komfort (uvařeno, uklizeno, vypráno, nažehleno… ). Možná jsem pro něj začala být jednou velkou jistotou bez toho správného náboje… No jak z toho ale ven? jako stále se snažím být nad věcí a působit alespoň trochu sebevědomě, ať si mě manžel váží, ale nevím… Nejraději bych vše na chvíli "hodila za hlavu" a třeba na týden odjela někam mimo, utřídit si myšlenky, být s jinými lidmi. no bohužel to v mésituaci není možné.

Pokud jsi to neřešila doteď tak ty dva týdny už to vydrž alespoň než se mimi narodí… píšeš že tam "o něco jde" ale těžko říct o co? je to jenom nějaký flirt? nebo něco vážnějšího? scházejí se? to jsou celkem důležité věci.

Podle všeho k osobnímu kontaktu dochází zcela zřetelně. Dokonce se netají s tím, že s těmito "kaarádkami" chodí na kafíčka aj. Zda ale dochází pak následně i k samotnému styku, to nevím.

a když je s nima na těch káfíčkách, říká ti kam jde, a nebo zatlouká a říká např. že jev práci? Pokud by mi přítel řekl že jde s kámoškou na kafe, pokud tu dotyčnou znám i já, a během večera by mi třeba napsal pár sms, tak bych to neřešila. Pokud ovšem zatlouká, tak to je jiná! Možná tě nechce stresovat ve tvém stavu. ale i tak - znáš ty kamarádky? jsou nové, staré? vědí vůbec o tom že je tvůj manžel ženatý?

Tak kdy a s kterou "kamarádkou" jde na kafe mi fakt neříká. Ani ty jeho kamarádky neznám… Většinou si s nimi vypisuje přes FB, kde má uvedeno, že je se mnou v manželství. Nicméně možná to těm dotyčným vůbec nevadí. On je prostě ulítlý na blondýnky. Dříve, když jsme se poznali, jsem byla také blond. Avšak časem jsem se vrátila ke své přirozené barvě vlasů. Ale nemyslím si, že by mohl být někdo tak strašně povrchní a koukat jen na odstín vlasů… Prostě všechny jeho "kamarádky" s kterýma si doteď psal mají profilovou fotku vždy blond. Pořád mi tvrdí jak je pracovně vytížený, ale na vypisování a kafíčko má času dost. v poslední době chodí domů až pozdě večer. Celé dny sedím doma s bříškem a je mi hrozně smutno. Občas sice zajdu k nějaké své kámošce na pokec, ale to mi nepomůže. Chtěla bych mít vedle sebe chlapa, co bude trávit čas se mnou, pohladí mě a řekne, jak moc mě má rád.

Ach jo, já se tak vždy těšila na období, až budu těhotná a jak si to vše budu užívat plnými doušky a ono se to ubírá úplně jiným směrem…

já nechci malovat čerta na zeď ale chlapy mateřství většinou nějak nebere. tak to prostě je. takže spoléhat se na to že s mimčem se něco změní, to bych nedělala. možná se změní tím způsobem že je bude plačící miminko obtěžovat a bude chodit z domu ještě častěji. ono to záleží na hodně okolností. těší se vůbec na to dítě? chtěl ho? ono to vůbec není jeho povinnost totiž. píšeš že by se měl radost protože je miminko vaše. jenže tady je podstatné - jestli to dítě vůbec chtěl, jestli je připravený na to být otec? moje kamarádka otěhotněla protože chtěla strašně mimčo. ale co chce její partner ji nějak extra nezajímalo. mimochodem vcelku mladej kluk - 26 let. no a teď mimčo mají a ona se strašně diví jaktože se její manžel k němu nějak nemá a celkově ho rodinnej život nebere.

jinak chlapi většinou mají rádi ženu do které se zamilovali. pokud dřív byla blondýnka a víš jak moc se mu blondýni líbí, proč ses měnila? ano samozřejmě muž nás má brát takovou jaké jsme. jenže pokud by se do tebe zamiloval jako do brunetky ačkolvi normálně se mu líbí blondýny, to je jiná. ale takhle no nevím nevím. třeba to nebyla zas tak změna k lepšímu. ale ono to asi tak o barvě taky uplně nebude. myslím že máte problém hlavně s komunikací. my si tedy s přítelem říkáme kam jdeme a ským. nedovedu si představit že by šel někam na kafíčko s kamarádkou a vůbec mi o tom neřekl. a kdybych se to dozvěděla tak si neumím představit že bych zůstala takhle klidná a neřešila. to by u nás nastalo asi pěkné čoro moro…

jinak ještě bych chtěla říct že jsi ještě hodně mladá - je ti 24 let! myslím že kdyby manžel zlobil tak se uplně klidně můžeš poohlédnout jinde a věřím že nebudeš mít problém najít někoho kdo se o tebe a mimčo bude jinak starat.

Těžko se radí, zvlášť pokud jsme každý jiný a věci prožíváme jinak. Jak bych to řešila já… konečná informace by pro mne byla ta, že "o nic nejde" … dál bych nic nerozvíjela a nevyptávala se (vím, je to těžké, ale pomůžeš jen a jen sobě a kdyby jsi na muže udeřila, tak by Ti jen mohl v očích klesnout, že by Ti lhal a NIC by to nevyřešilo) a soustředila se na sebe a mimčo. Chlapi nejsou od přírody naprogramováni na "obětování se " rodině a některé věci řeší jinak… byť způsobem spíše rozsévačským, než-li rodinným.

Ja nevim, jestli je dobre to normalne prehlizet. Klidne bych mu rekla, ze se mi to nelibi a jak by reagoval on, kdybys chodila s kamarady na kafe? Ted potrebujes hodne klidu, ale pokud se situace nezlepsi, budes to muset za par mesicu stejne resit. Uvidis, co bude, at tu bude miminko. To by ted melo byt stredem cele vasi pozornosti. Hlavne se nijak nestresuj.

Samozřejmě jsem mu řekla, že se mi to nelíbí, že mě to stresuje. Jen se tomu smál. Přišlo mi, že mu to snad ještě dělá dobře na to jeho ego, že mu dávám na jevo svůj zájem o něj s jistou dávkou žárlivosti. Já na kafíčka s žádnými kamarády nechodím, nemám potřebu konverzovat s cizíma chlapama. Ale věřím, že kdybych to udělala, tak bude okamžitě oheň nastřeše. Jestli se situace do budoucna neotočí, budu to řešit a to tak, že razantně. Jsem mladá perspektivní ženská, tak nevím, proč bych se měla po zbytek života trápit s někým, kdo na mě vlastně kašle. : (Ovšem stále si říkám, že s narozením malého se to vše zlepší. Že na vlastní oči uvidí ten zázrak, který nosím v bříšku a přehodnotí své priority. Uvidíme, je to jen na něm. Pro mě byla a je rodina vždy na prvním místě a pokud se začne chovat zase tak jak má, budu ta nejšťastnější osoba pod sluncem. : -)

Mladá maminko, nevím, proč byste se měla nechat strašit. Nyní čekáte miminko, jste citlivější a to je ve Vašem stavu normální. A chlapi jsou ve své podstatě stále hraví kluci, jedno jestli je jim 30 nebo 70, jen pak nabírají životní zkušenosti. Pokud Vám řekne, že jde na kafe, netají to, tak se nic neděje. Třeba se sejdou u kafe s kamarádkou, ale i s kamarády a chce si "pokecat". Až bude starší, tak si půjde pokecat s chlapama, zřejmě je více společenský. Ženy dřív dozrávají, už tím samotným těhotenstvím, chlapům to déle trvá. Takže buďte v klidu, zaobírejte se miminkem, připravujte si vybavičku, zajděte si k mamce, babičce raději než za kamarádkama. Kamarádky s vámi nežijí a mamka i babička mají více životních zkušeností. Mějte se hezky, Pavla 45 rok vdaná.  

Tak a stalo se. "Bouchly u nás kamna"… Vypluly napovrch i manželovy fotky s onou kamarádkou. A já se totálně sesypala. Už ho nechci ani vidět. Nemůžu si ho už vážit a věřit mu a bez důvěry vztah nemůže být. Nemůžu se ted sice zbalit a odejít, ikdyž bychbto udělala nejraději. Bohužel za necelých 14 dnů rodím a s tímhle stresem možná i dřív, ale jakmile to bude možné, nastane změna. Najdu si podnájem a možná i partnera, který nás bude mít rád a bude s námi trávit volný čas. Můj muž mi nevěnuje žádný čas, vše je prioritnější. Už si ani nepamatuju, kdy mě naposledy vzal někam na výlet třeba. minimálně půl roku nic. Na malého se těší, ale já jsem vzduch. Za celou dobu mi ani nepohladil bříško ani nic.

Navíc ted už asi týden trpím naprostou nespavostí, pořád se mi v hlavě točí ony myšlenky a před očima mám ty fotky. Navíc se mi objevily i stresové nevolnosti a bolest břicha. : (

Nevím, jak se toho soužení zbavit. Když vás bolí třeba hlava, vezmete si analgetikum a je to v pohodě, ale co na bolavou duši a srdce? asi jen čas a zatnout zuby, ale není to snadné.

surikatavs, pokud to jde, běžte na těch pár dní před porodem k rodičům a možná i pak na těch 6 neděl po porodu. Potřebujete klid a čas na myšlenky a hlavně kolem sebe lidi, rodinu, co Vás mají rádi. Pavla

Přesně to bych jí poradila i já. Možná se její muž pak chytne za nos a přehodnotí svoje chování. Třeba mu dojde o co může rychle přijít.

Rozhodně jak radí Barča a Pavla jděte k mamince, babičce, nebo někomu, ale rozhodně jděte a i to šestinedělí zustat. Přeci nebudete někde, kde není dobře ani Vám, ale ani miminku  hodně štěstíčka 

Kdybych měla kde jít, tak odejdu. Bohužel svou vlastí matku mám nefukční a bez zájmu o mou osobu již od dětství a u táty to taky nejde. Sice mi svou pomoc nabídli tchýně s tchánem, ale nechci, aby to bral manžel jako nějakou provokaci tebo tak, takže se toho tak trochu bojím využít.

Přes všechno co se stalo, snažím se s manželem komunikovat, ale on nemá naprosto zájem. A když už je tedy náhodou navečer doma, tak si zaleze do své pracovny a neustále si něco ťuká na počítači a na telefonu a když za ním dojdu, tváří se strašně nenápadně…

A dnes jsme se chytli opět. Zjjistila jsem, že si koupil další auto. Bez mého vědomí, ikdyž jako manželé máme společné finance. Pořád si jen kupuje nějaké věci na internetu a já jsem naprosto bez finančních prostředků. Máme totiž rozestavěný baráček a jemu by tenkrát půjčku nedali, jelikož je živnostník, takže je psaná na mé jméno. Když jsem ještě pracovala, nějaká koruna mi zbyla a mohla jsem jít třeba  kamarádkama na kávu, kopupit si něco do výbavičky pro mimi, zajít si zacvičit. zkrátka jsem se nemusela doprošovat. Ted mi měsíčně zbyde tak 50 Kč… Vím, co si myslíte a máte pravdu, byla jsem blbá a prozřela jsem pozdě.   Partnera nyní již 3 měsíce prosím, aby jsme se složili na monitor dechu pro malého a ještě pár věciček a vždy mi jen řekne, že nemá. No a já pak zjišťuji, že si koupil auto, náhradní díly na to auto, boxovací pytel, mikinu pro svou "kamarádku" za hříšné prachy (mě by nikdy nic takového nekoupil), aj.

Jsem naštvaná sama na sebe, že jsem dopustila, aby se náš synnarodil do takového zázemí. Je to hnus. Pořád se snažím to nějak přejít, chovat se normálně, brát manžela, jako dřív. Ale nejde to, já to neumím, stále vidím manžela s ní. A pak mám vždy žaludeční neuroz. Ted už se přidali i průjmy a nejsem schopná nic jíst. Včera jsem do sebe nacpala s odporem půlku rohlíku, ale nejde to. Alespoň momentálně ze mě udělal naprostou trosku, bez hrdosti a sebedůvěry.

Kontaktuj nějakou charitu jestli by ti nemohli pomoct, linku důvěry, bezpečí či jak se to jmenuje, jsou tam odborníci- měli by umět poradit. Myslím že ohrožuješ i dítě když to tak španě snášíš.

Je lepší dokud není ještě narozené, pak s mimčem je to již myslím si horší.

Jestli máš dobré vztahy s jeho rodiči na nic nečekej sebe věci a jdi k nim!!! A rozhodně neřeš to jak to bude brát on