Téma: Emočně nestabilní porucha osobnosti - impulzivní typ

Text uživatele: 

    Na můj vkus moc adrenalin. Zkušenosti nemám.

Text uživatele: 

Adrenalin to jo... musim ale přiznat, že když to člověk čte v odborným textu, vypadá to mnohem hůř... už se tam nepíše, že je to člověk nadmíru empatickej, citlivej, tolerantní apod... bohužel jen tak v 6 situacích z 10... ten zbytek je právě hodně náročnej... ale i tak děkuju za reakci...

Text uživatele: 

  Nemáš za co, třeba se ještě někdo ozve.

Text uživatele: 

Problém to je a velký. Emočně nestabilní porucha osobnosti je vlastně varianta hraniční poruchy, ale to asi víš. Jedná se o stresovou poruchu, tj. postižený trpí vysokou hladinou stresu, hromadí se v něm afekty a ty si pak hledají cestu ven. Navíc se v osobnosti nevytvořilo jádro, je to velmi raná porucha, a to taky dělá ve věcech pěkný zmatek. Porucha se do určité míry a v určitých případech podobá některým formám ADHD, které jsou občas nesprávně nazývány poruchami pozornosti, ve skutečnosti jsou to opět poruchy s mimořádně vysokou hladinou stresu.  

ENP je léčitelná, akle výsledky jsou velmi individuální.  

Časem se sama trochu zmírňuje, ovšem ve věku bilancování kolem cca padesáti let nastávají leckdy životní krize z nenaplněných ambicí a recidívy jsou časté.  

Co dělat.  

Postižený je skutečně postižený, nemůže za to. Je to ale horší, než být viditelný invalida, protože postižení není na první pohled rozpoznatelné. , zato o to víc zadahuje do života.  

Soužití je těžké a hlavně se přenáší jako " výchovný vzor" na další generaci. Ačkoliv mám osobní zkušenost, tak  ti, co chtějí z lásky s takto postiženými žít a pomáhat jim, by měli být sice pozlacení, ale taky by měli vědět, že je to nejspíš zničí.

Na některé pacienty výborně zabírá Cipralex, ale je to individuální.

Text uživatele: 

Jj, nespěchám... sme spolu  tři roky, o diagnoze vím pár měsíců... dřív jsme to oba považovali za depresi... ... ono je to celkově komplikovaný ale nechci to tu zbytečně vypisovat, protože se mi zdá, že je to poměrně neznámá záležitost, tak tady nechci zbytečně spamovat...

Text uživatele: 

Dočíst se může každý třeba tady, o co jde....

Text uživatele: 

Jj, tohle všechno mám už načtený... a to vypisování sem spíš myslela... vlastně nevim... asi vysvětlení, "omluvu" sama sebe, protože je mi naprosto jasný, že když si někdo tu diagnozu přečte, zaťuká si na čelo a nebude chápat jak je možný se s někým takovým seznámit, zamilovat, žít....

 

Text uživatele: 

Někdo ano, někdo ne. Sama znám podobný případ, jen s jinou diagnózou. Ale ne méně závažnou. A kdo je oba znal, nepodivoval se. Prostě láska dvou mladých lidí.

Text uživatele: 

Dobrý den, sama mám tuto poruchu a můj přítel by mohl určitě vykládat o výkyvech nálad, skoro bezdůvodných výbuších vzteku… atd. , myslím že jde o to, co celkově vám ten vztah dává, pokud se s přítelem cítíte dobře a milujete ho, pak by to mělo ty negativa převážit, ale pravdou zůstává, že je to běh na dlouhou trať zřejmě jen pro silnější a stabilní typy , pomůže přítele trochu ukotvit, hůře se ovšem hledá, co ho tzv. ukotví… přeji mnoho zdaru

Text uživatele: 

nic nez pryc. prenasi se to na deti, ktere si zaslouzi urcite lepsi osud, a stesti to nikomu neprinese, tomu cloveku uz nic nepomuze …

Text uživatele: 

Jj, dějou se věci mezi nebem a zemí... mě to potkalo už v poměrně "rozumným" věku, takže možná proto mám pocit, že bych se měla obhajovat...

Text uživatele: 

Není potřeba.... je dobře, že se informuješ, že chceš pomoct, že máš zájem. Otázka je, jestli to vydržíš, jestli budeš mít dost sil.

Text uživatele: 

Právě, to je ta otázka... proto mě zajímá zkušenost soužití... vlastně nevím jak mám při "výbuchu" reagovat... naučila jsem se nereagovat... to je asi nejlepší ale nejde to vždycky...

Text uživatele: 

Nejlépe by Ti poradil jeho psychiatr. Jestliže ho léčí, zná i přesně jeho tendence atd.... Nemyslím si, že u všech je při stejné DG i stejná intenzita.

Text uživatele: 

Jeho psychiatr funguje víceméně spíš jako "předepisovatel léků". Nabízí se rada vyměnit lékaře, na druhou stranu tohle je první doktor, který ho neléčí na "depresi" ale na "poruchu osobnosti" a je první, který mu napsal léky po kterých neupadá do několikadenního spánku... díky tomuhle doktorovi je schopen chodit do práce atd. Skoro by se řeklo ideální lékař ale chybí tam ta terapie... na povídání pan doktor moc není....

Text uživatele: 

Ještě jedna věc... pan doktor má dojem, že je vše v pořádku. Myslím, že nevi že občas dojde k výbuchu. Je to opravdu složité... má navíc cukrovku a tim pádem i oslabený ledviny... jakýkoliv experiment s výměnou léků není zrovna vítaný... navíc nikdo nikdy neví jak přesně budou nové léky fungovat... už jsme spolu zažili troje různý. Po některých spal několik dní v kuse, po dalších nechuť k životu, po jiných totální apatie. Teď má konečně práci která ho baví a nechce o ní přijít.... V minulosti jen co já vím o práci přišel právě vlastně v důsledku výměny léků... když člověk ve zkušební době tři dny nepřijde, protože je prospí, nedá se čekat, že ho zaměstnavatel radostně přivítá zpět....

Text uživatele: 

Mudr asi ví, že jedinou terapií jsou jen ty správné léky. S Tebou by ale k povídání jistě došlo. Ty totiž žádné léky nepotřebuješ.... a rady, těch má určitě dost po zkušenostech s touto DG.

Text uživatele: 

O tom, že bychom za psychiatrem došli společně už jsme mluvili... jenže s takovýmhle člověkem se dost těžko něco plánuje... takže jediný co můžu říct, že v zásadě není proti, jenže on k tomu lékaři jde kdy se mu zamane... najednou se dozvím, že mu docházeli léky, takže tam zašel...

Nicmémě včera jsem psala po opravdu hrozném týdnu, kdy měl několik výbuchů a ono vždycky chvilku trvá, než "vyšumí", takže na debatu o návštěvě psychiatra zatim není vhodná chvíle... vim, že teď by to "nevzal"...

Text uživatele: 

Není to jen v lécích, ačkolivž jsem to sice psala nahoře, že kupodivu velmi dobře zabírá Cipralex a to ve velmi slabých dávkách, po tom se tedy rozhodně nespí, ale hlavní zěžiště léčby leží v psychoterapii.  Je nutno najít terapeuta, který se specializuje na hraniční poruchu, emočně nestabilní typ.

Text uživatele: 

Mám ENP impulzivní typ. Dlouha leta na antidepresivech-uplne bez efektu. 2 roky stabilizator nalady-Lamotrigin a anttipsychotikum kventiapin Ketilept a je mi mnohem lepe. Myslim, ze na ENP je prave nejlepsi antipsychotikum-me zabira uzasne. Jsem klidnejsi, spim nepadam do depresi ani hypomanii.  

Text uživatele: 

To je ale velmi individuální. Jsou pacienti, na které třeba výborně zabírají antikonvulzíva. Každý je jiný.  

Text uživatele: 

To ano, ja sama jsem spoustu let byla testovaci kralik. Mam hromadu dalsich leku, takze nakombinovat to byl orisek. Netvrdim, ze jsem najednou andel, to vubec ne, ale je to lepsi. A pomohl mi az kventiapin.

Text uživatele: 

Měla jsem doma to samé. Hodný, milující, strašně milý kluk, který se dokázal naštvat kvůli nedojedenýmu obědu malý dcery a hodit talíř se zbytkem jídla o zeď. Žárlivý, přitom sám lhal a podváděl. Ve společnosti oblíbený až moc. Jeden den hádka jako blázen... spíš monolog... rozbitý věci.... druhý den omluvy a všechno v pořádku. Nedá se s tím žít... Jekyll a Hyde... Je to ono?

Text uživatele: 

Jekyll a Hyde je sice ono ale tak úplně jak píšeš ty, tak ne.

Naštvání ve vteřině, kolikrát opravdu bezdůvodně - objektivně ne jenom z mého pohledu. Věci nerozbíjí ale myslím, že je to jen proto, že já nijak "nekladu odpor". Kdybych v tu chvíli vstoupila do konfliktu, nejspíš by na to došlo. Nežárlí, nelže a troufám si trvdit, že nepodvádí. Ve společnosti oblíbenej... těžko říct. Neni moc společenský ale dokáže se ve společnosti chovat moc hezky, pozorně. I v běžnejch situacích (v tramvaji, obchodě atd) je neobyčejně pozornej. Uvolní místo, pomůže s taškou, nemá problém dát se s někým do řeči... Na omluvy nedochází... to co "se stalo" si prý víceméně nepamatuje... je fakt, že ve chvíli "záchvatu" je to jakoby se na mě díval cizí člověk... proto i když to zní divně, je lepší, když ve chvíli konfliktu jsme tváří v tvář. Vidím jeho oči a vidím, jakoby to byl někdo jinej... když sme dřív spolu nežili a na konflikt došlo po telefonu, bylo to horší... neviděla sem v tu chvíli, že to "není on"....

Text uživatele: 

Když tohle čtu vzpomínám si na jednu klientku, má takého manžela. Jsou spolu už dlouho a vychovali dvě děti. Říkala mi, že manžel má nestabilní osobnost, ale přesný název už nevím. Vyprávěla mi o nich, manžel je prý normálně poklad, ale když ho něco rozhodí, je nepříčetnej a zuří jako býk na červenou bervu. Časem zjistila, že jak začne kvůli něčemu zuřit vezme ho od toho pryč a začne se sním bavit nebo s ním dělat něco co má rád, aby se rychle uklidnil. Říkala, že jí kdys někdo poradil, že v tom záchvatu s ním má zacházet jako s autistou ptz v tom záchvatu má hodně podobný stav. Tím, že s ním je dlouho už i vypozorovala, kdy asi by mohlo dojít k záchvatu a to mu rovnou zaměstná myšlení něčím hezkým... oni plánují výlety. Z mého pohledu to vypadá asi tak, že čím víc on se vzteká, tím víc ona ho mucká.

Uplně nevím, esi Ti to pomůže, ale jinou zkušenost nemám.

Text uživatele: 

K té Tvé předposlední větě mně napadlo jedno moudro...

" Měj mě rád, když si to nejméně zasloužím, protože právě v té chvíli to nejvíce potřebuji "

Text uživatele: 

Jj, to už se mi taky občas podařilo "vychytat" kdy to asi přijde ale nepovede se to vždycky. Vymýšlet nějakou zábavu to moc nejde, protože pokud není v náladě, nemá zájem prakticky o nic... miluje kino, takže v kině sme byli tenhle týden už třikrát... za chvíli ze mě bude filmový kritik první kategorie. Respektive jednou sem do toho kina šla nakonec sama, protože mě těsně před vstupem poslal kamsi... proč to nevim, prý ještě není čas aby mi vysvětlil co ho tak strašně naštvalo, protože ještě není o. k.....

Text uživatele: 

Ale on to je on. Ve skutečnosti je to malé běsnící mimino, ktré právě něco nezvládlo.  

Zažila jsem pár, ktrý dítě s touto poruchou uřval, prostě na něj houkli tak, že se dostalo pod kontrolu a zklidnilo. Sice krutá forma zajištění bezpěčí a mezí, ale dítě jinak nebylo schopné absoutně korigovat svoje impulzy. Pak ho většinou objali, ale až když se zklidnilo. Byli to adoptivní rodiče. Po čase se situace začal zlepšovat.

U jiných případlů se zkoušelo odvedení pozornosti, to výborně zabíralo, ale nebyl tam žádný vávoj, jedinec se prostě rozpýlil- nebo spíš  odptýlil a spíš se jeho chování zafixovávalo.  

Text uživatele: 

Pokud na omluvy nedochází, obávám se, že nejde v tomto případě o projev ENP ale spíše o nechuť bavit se o svém selhání. Já se tě´d velmi omlouvám, a píšu to s úctou, ale pacienti s s ENP si velmi dobře pamatují, co prováděli. Alespoň z mé zkušenosti ženy vždy. U mužů se skutečně jedná spíš o nechuť někomu skládat účty. Vezmi to prosím do úvahy.  

Kdyý už není schopen kotroly, musí být schopen omluvy.  

Text uživatele: 

Ano, to muzu potvrdit. Zmeny nalad jsou nepredvidatelny. Afekt, vybuch, nesmyslny urazky-plac, vycitky, omluvy. proc jsem to udelala, proc jsem rekla tohle a tohle, proc ublizuju, tem ktere miluji. Jenze kdyz ten zkrat prijde, proste je. Mam ENP od puberty ajsem velmi konfliktni, staci se na me spatne podivat a uz startuju, jsem hadava, vztekla a pro me samotnou je to narocny.

Text uživatele: 

1- Bibčo, něco mi tady nesedí. Ne na Vašem vysvětlení, ale na Té cukrovce!! Pokud užívá léky, nebo inzulin, pak bych šla tímto směrem. Zřejmě zde lékaři něco podcenili a nedostává se mu náležité péče. Kolísání cukru v těle nelze podceňovat a Vámi popisované partnerovy stavy- výbuchy, jistá agresivita tato kolísavost může opravdu způsobovat!! To mu lékaři neřekli? Takže, pokud je to ono, Váš přítel za to nemůže. Ale bylo by vhodné znovu provést kvalitní a hloubkové vyšetření!

 

2- neměl v minulosti žloutenku? Tato nemoc jistým způsobem poškodí jaterní buňky (neděste se, není to tak zlé ) a může způsobit jejich nedostatečnou funkci + také žlučník. Čili jeho výbušné projevy může způsobit nedostatečná funkce těchto orgánů. Zkuste jaterní testy- krevním odběrem. Ale ikdyž budou testy v pořádku, není vyloučeno, že příčina jeho stavů tady může být (ztučnělá játra, ucpané žlučovody atd) tyto aspekty nemusí být krevním rozborem, nebo ultrazvukem zjistitelné.

Tyto dvě náležitosti mne napadly. Pokud testy u lékařů nic nepotvrdí, zkuste kvalitního léčitele, nebo alternativní metody, akupunkturu, ani tohle není od věci! Bylinkami lze snížit cukr v krvi, nebo posílit slinivku, vyrovnat její funkci i funkci jater a žlučníku.

Tak snad jsem alespoň trošičku poradila.

Držím Vám oběma palce!! Vždy je nějaké řešení.

Text uživatele: 

No ono je to s tou cukrovkou celkově hodně složitý. Respektive v důsledku psychiky má totálně zanedbaný zdraví celkově.

Abych to trošku přiblížila. Když jsme se poznali, nebral léky absolutně na nic. Zpočátku to byl vztah na dálku, takže "výbuch" proběh po telefonu,   kterej následně nebral. Takže to se celkem "dalo". Došlo i na několik rozchodů, jeden několikaměsíční. Když jsme se po té odluce viděli až pak mi řekl, že je nemocný, ovšem v té době s depresí.

Problém je v tom, že je adoptovaný (co sem si tak četla o emoční nestabilitě, tak to odpovídá - choroba vznikla právě v důsledku jeho dětství). Rodina, která ho adoptovala si velice zakládala na svém společenském obrazu, tudíž jakákoliv psychická nemoc byla nepřípustná. Z toho důvodu mu nechávali potajmu psát antidepresiva - nezabírali. Ze zoufalství se pokusil o sebevraždu, protože pochopil, že jeho rodina, která má příslušné kontakty ho k potřebné pomoci jinak nepřipustí. Na psychiatrii pobyl přesně jeden den, než jeho švagr (tehdy pracující na ministerstvu zdravotnictví) využil svých známostí a on opět skončil doma. Opět bez pomoci. Následovala drogová závislost, alkoholismus, přejídání - tím vznikla cukrovka. Podle všeho měl autoritativní matku z jejíhož vlivu se nedokázal dostat. Ovšem když zemřela, zůstal vlastně sám (sourozenci bydleli daleko - zřejmě všichni instinktivně z toho domova utíkali).

My se poznali tři roky po její smrti a nechci aby to znělo nějak nabubřele ale díky mě začal svůj zdravotní stav řešit. Došel na diabetologii (cukr 18,7) a začal docházet na psychiatrii. Současný stav cukrovky je ten, že už je dokonce bez léků. Bohužel jakákoliv dietní chyba se projeví, pravděpodobně právě tím, že nezabírají pořádně léky na psychiku.

Dneska se "přiznal", že celý týden v práci chodil na obědy normálně do jídelny - takže není divu, že docházelo k tolika výbuchům - byla to jedna velká dietní chyba.

Je jasný, že se k tomu musí přistupovat nějak komplexně - jenže čim začít? Žádnej doktor nefunguje komplexně - nebo já o něm tedy nevím.

Jinak v červnu podstoupil všemožný vyšetření právě kvůli nové práci. Všechny výsledky byli v pořádku ale je pravda, že jestli dělali i jaterní testy nevím.

Alternativní léčbu už jsem taky hledala... narazila jsem na cosi, co se jmenuje "rodinné konstelace". Nevím proč ale mám dojem, že "pes je zakopán" právě v tom dětství - že tam je potřeba cosi odblokovat.

V těch jeho záchvatech, kdy na mě řve a to dost ostře, tak ačkoliv mě tak nikdy neoslovil vnímám, že mluví jakoby s matkou....

Text uživatele: 

Budu k Vám upřímná. Je zde jedno ale. Váš partner nějak sám nemá moc zájem dostat se z tohoto stavu. Vy taháte otěže celou svou silou, ale tady musíte tahat oba. Jste jeho oporou, taháte ho z bahna a dostane se Vám za to křik, agresivita... Aby Vás do toho bahna nestáhl s sebou... Jednou jistě budete chtít mít miminko. Bude mu dobrým otcem?

Působíte jako rozumná žena, takže:

Má celkově rozhašený organismus. Nerada se opakuji, takže, pokud chcete, ještě jednou si přečtěte, jaké jsem navrhla alterativní metody. Také zde, článek, který rozhodně stojí za prostudování.

http://alternativni-medicina.abecedazdravi.cz/kineziologie

Váš partner by měl provozovat nějaký sport, možná by bylo lepší, kdybyste se mu věnovali společně. Také by nebylo od věci, promluvit si s jeho lékařem psychiatrem, Vy, osobně.

Mějte se pěkně, hodně štěstí

 

Text uživatele: 

Indiánko, první odstavec - přesně jsi popsala i moje myšlenky. A jako poslední větu jsi napsala totéž, co já výše. Ano, měla jsem na mysli samostatně vyhledat psychiatra. Ale Bibča chce jít společně. Dříve se totiž nemoc jmenovala jinak - psychopatie.

Text uživatele: 

Dříve se do psychopatií řadilo kde co. Hraniční porucha, narcistická, histrionská atd. Dnes jsou tyto rané vývojové poruchy nazývány poruchani osobnosti, a psychopatie se používá jen pro jednu z nich - dissociální poruchu, kdy pacient nemá svědomí.  

U ostatních poruch, přestože jkde o peklo na zemi, se svědomí objevuje a je li zájem, poruchy jsou léčitelné.  

Dissociální ale není. To je ta skutečná "moral insanity".  

 

Text uživatele: 

Nemůžu souhlasit s tím, že by partner neměl zájem na tom svůj problém řešit. Kdyby ho opravdu řešit nechtěl, fungovalo by to tak jako  před tím, než sme se poznali... k lékaři by nedocházel, uzavíral by se ve svojí samotě, práci by střídal jako ponožky - případně by žádnou neměl atd atd.

Že celá "váha vztahu" leží na mě jsem si samozřejmě vědomá... pokud je partner nemocný, je to tak téměř vždy - na drhou stranu jsem člověk, kterej ve vztahu vžycky byl "tahounem" a aniž bych chtěla, každej partner se mi podvolil a já sem ho vlastně ve vztahu utiskovala... mám takovou povahu -dispozici, nevím jak to nazvat. Pracuju na tom, protože je mi samozřejmě jasné, že s takovým "přístupem" těžko můžu mít kdy vyrovnaný zdravý vztah. Nicméně paradoxně právě s přítelem mám vlastně ten nejzdravější vztah co jsem kdy měla - nenechává všechno na mě podle hesla "rozhodni jak to bude a tak se to udělá"... on není v našem vztahu ten "utlačovaný".... další věc... rozhodně mi není "odměnou" pouze agresivita a křik... jak jsem psala, přítel není v takovém rozpoložení pořád.... a otázka dítěte, řekněme není na pořadu dne.

Především je tohle běh na dlouhou trať, jak jsem psala, skutečnou diagnozu jsme se dozvěděli před pár měsíci, takže všemožná řešení samozřejmě budeme zkoušet ale nejde to všechno naráz. Proto děkuji za odkazy, samozřejmě každý tip může pomoci a každá rada může být ta, která ukáže správnou cestu, nicméně především mě zajímalo spíš soužití s takto nemocným člověkem z pohledu partnera/ky - osobní zkušenost. To je totiž to jediné co nelze na internetu najít  - alespoň mě se to nepodařilo...

 

Text uživatele: 

Výborně, jsem ráda, že si stojíte za svým názorem.

S tím, že nemá moc zájem jsem usoudila podle toho, jak se při cukrovce stravuje... Chce to dodržovat přísná kriteria..

Pokud se tady ještě vrátíte, budu ráda, když řeknete svůj názor na článek z mého doporučení.

Co se týče sportu, zvolil výborně.

Každopádně- držím Vám oběma palce!!

 

Text uživatele: 

Hm.... to já si za svým stojím zpravidla dost pevně... někdy je to dobře, někdy na škodu. Kineziologii se věnuje moje kamarádka... je ale fakt, že sem se o to nikdy nezajímala... co sem tak četla ve vašem odkazu, bylo by to zřejmě spíš na tu cukrovku. S kamarádkou jsme se spíš shodly, že na vyřešení vztahu s matkou případně ostatními členy rodiny by mohla pomoct Rodinná konstelace...

Co se týče stravování, tak se stravuje víceméně dobře... to, že v práci jedl "závodku" byla chyba, víceméně spíš podcenil následky a nechtěl řešit s ostatními proč nejí normální jídlo.... nechce o svých zdravotních problémech v práci mluvit... ví to jen nadřízená....

Text uživatele: 

Odstraňuje i emoční bloky, je to tam více méně i napsáno, každopádně, jednejte, život je příliš krátký na to, aby jste se trápili.

Držím Vám oběma palce

Text uživatele: 

Já mám impulzivní povahu. Mě hodně pomáhá tanec, hudba a lidi, co nemají zbytečně moc  keců V určitých věcech jsem nezvykle tolerantní, jen tak mě něco nerozhodí, ale maličkosti (když někdo je netaktní a neumí s lidmi mluvit empaticky), tak mě to dokáže rozpálit a hned se třeba urazím nebo něco odprejsknu. Nebo to v sobě potlačím a pak mám deprese. V rodině jsem se děsně hádala s rodiči, prostě jsem křičela jak zvíře, satan. Nenávidím, když mě někdo pořád něco opakuje, mentoruje a kecá mi do toho, jak něco dělat. Přijdu si v tom jako chlap. Jelikož umím zpívat, tak jsem se rozhodla svou zběsilost vykompenzovat v rockové kapele. I lidé s nemocí mohou být fajn, když najdou vhodnou formu, jak svoje chování usměrnit. Také mám někdy období deprese, ale to je vztek obrácený proti mě.  Příteli bych doporučila koupit boxovací pytel, vylézt na skálu, kde není nikdo a vykřičet se. Měl by se vyhýbat užívání alkoholu a omamných látek. Berte to tak, že impulzivní lidé jsou ještě v pohodě, horší k soužití mi připadá narcistická porucha, maniodepresivní a hraniční, s těmi je to těžší. I když je nejlepší být s normálním.  Když mám partnera, tak jsem věrná, nehledám jinde. Já čekám, až mě vemou na psychoterapii, už se těším, potřebuju si srovnat život. Měním často práce, vztahy se rozpadají (i když se snažím, ale protože jsem dřív byla otevřeně agresivní, tak ted se potlačuju, tak mám zas titul hodná holka a přitahuju si psychopaty, takže libovka Držte nám magorům palce, chceme být jedni z Vás a žít klidný život

Text uživatele: 

Jo a sport provozuje, ale beze mě teda neb, bojový sporty, meditace, vybíjení agrese do pytlů apod mě zrovna netáhne ale je pravda, že na tréninky nedochází vyloženě pravidelně, spíš nahodile. S touhle nemocí je opravdu problém se čemukoliv věnovat soustavně... nic nelze lámat přes koleno...

Text uživatele: 

No tohle miluju, soudy šmahem ruky typu všemu rozumím a kliniku alternativního léčitelství mám za rohem… Za prvé, je vidět, že s touto poruchou moc zkušeností nemáte, jinak by jste věděla, že snaha dokáže zázraky, ale z tohoto vás určitě nevyvede, jen přechodně stav zlepší nebo stabilizuje do doby, dokud vás zase něco nerozhodí, vím to, snažím se s tím pohnout už 10 let. a za druhé, jako většina lidí s psychickými problémy jsem vyzkoušela řadu alternativních postupů, léčitelů, TČM jsem dokonce studovala a dělat jakékoli psí kusy s bylinkami disfunkci taktéž nevyléčí, jediné co sedí je, že nezpracované emoce sedají na játra, spárovaný orgán je žlučník - tak se tam mohou časem objevit fyziologické problémy, ale určitě víte, že takhle nevyléčíte psychiku, jen fyzický problém a ty jdou přece od hlavy. V tomto to je bludný kruh, protože dle mého skromného názoru emoční poruchu prostě nevyléčíte a můžete se snažit, jak chcete, jestli se to někdy někomu podaří, tak smekám, opravdu.

Text uživatele: 

Tuto poruchu můžete do uřčité míry léčit a zbytek korigovat. Jde o terpii hraničních poruch, je velmi dlouhodobá záležitost  a dál některá velmi mírná sedativa, vhodné zvlášť pro pacientky.

Jinak alternativní koncepty starvování a bylinky a jiné tyto  zpravidla nezabírají, stejěn jako pokusy ve smyslu new age- kontroluj svou psychiku. Nelze. Snad kromě ovlivňování psychických stavů akupunkturně, tam byly pozorovány určité výsledky, především na vnější straně kolena a loktů, u kolen se jednalo především o body u bodu 36. dráhy žaludku, v podstatě šlo o " ukotvení elementu země", ale to sem teda nechci tahat. Není to vědecké, nicméně zajímavé a sama bych tomu neveřila, kdybych to nezažila na vlastní oči. Pacient se skutečně uzemnil a vyšiloval podstatně méně.

 

Co však rozhodně lze, je naučit se sebou pracovat, mít x alternativních plánů, umět přeladit osobnost na nezbytnou chvíli, a časem si vypěstovat kozí záhonek. V podstatě ovládat svoje vlastní vyděšené a vyjančené či vzteklé dítě. To je takový ten vyžraný a vyšlapaný kruh kolem sloupku, kde je uvázána koza. Nějaká vůle pohybu tam je, výkyvy tam jsou.. ale dál nezajdu, zítra to bude jiné, za chvíli to bude jiné, tenhle moment má sílu, a le za chvíli to bude jinak.  

Text uživatele: 

Děkuji všem za zájem. Dnes už jdu spát. Děkuji všem za rady. Přítel je báječnej chlap ale mám k němu "ještě toho nemocnýho" a s tim se špatně žije.... vím, že až bude v klidu, můžu mu celý tento příspěvek dát přečíst a vím, že se nebude zlobit... ve chvíli záchvatu by klidně vzal počítač a vyhodil z okna...

Text uživatele: 

Můj manžel má asi také tuto poruchu. Je léčen na depresi lékem Cipralex, ale mně se zdá, že mu mnoho nepomáhá. Když jsem si o jeho problémech chtěla jako jeho manželka promluvit s psychiatričkou ke které pravidelně dochází, tak mi paní doktorka odpověděla, že ona mi o jeho stavu nic říkat nebude, že je to lékařské tajemství. Takže vlastně ani přesně nevím, co manželovi je. Vím jen, že chtěl před lety spáchat sebevraždu a např. ten zmiňovaný Cipralex bere už několik let. Je hodně náladový a rád vyvolává konflikty. Když se chce přemoci a nehádá se doma, obrátí se jinam, na -  úřady, různé instituce, soudí se, hádá se po telefonu s kde kým. Konflikt prostě potřebuje ke svému životu. Jestli se mohu zeptat, Bibčo, Váš přítel bere jaké léky a jak dlouho?

Text uživatele: 

Je škoda, že psychiatrička s vámi nechce mluvit - zvlášť když jste manželka. To už je přece jenom nějaká "funkce". Já právě sázím na to, že když k jeho lékaři zajdeme společně, že bude ochoten se se mnou bavit. Sama jsem se tam nevydala...

Přítel momentálně bere Arketis a Timonil (nejsem si jistá jestli jsem názva napsala správně). Jedno z toho je antiepileptikum, což se prý běžně k léčbě používá - prý tato choroba má společné znaky.

Faktem je, že když mi přítel vyprávěl v jakém se cítí stavu ve chvíli "výbuchu" divím se, že pokus o sebevraždu proběhl jen jednou. Osobně znám stavy migrény což proti tomu je zřejmě legrace.

Dřív bral několikery antidepresiva - názvy už si nepamatuju. Tyhlety dva léky jakž takž fungujou - zdá se - ale není to stoprocentní. Jak dlouho je přesně bere nevím abych pravdu řekla... tuším od jara? Možná by nebylo od věci abych si začala psát jakejsi deník... možná by to i lékaři pomohlo, kdyby chtěl zmapovat jeho stavy... fakt nevím....

Jak často má váš manžel svoje stavy? Přítel je třeba teď cca týden v pohodě... kromě zabručení ať ho radši nechám, že nemá náladu je vše v normě...

Text uživatele: 

Jen mě napadá Bibčo, jestli Vám to stojí za to. Nebylo by lepší najít si normálního chlapa a radovat se ze života?

Text uživatele: 

Dobry den ctu tady ty veskere komentare a zkusenosti a ta posledni rada na kterou jsem se rozhodla reagovat ke… najit si normalniho chlapa… Prominte ale kdyz se seznamujete ptate se kazdeho potencionalniho partnera."nemate nahodou ENP? Vsechny vesmes pisete o partnerech. Ja mam syna s touhle poruchou. Je normalni… vtipny. spolecensky. chytry a pracovity… jen proste nekdy prijde vybuch vzteku… to ze ma problem vi… mam ho snad opustit nebo vyhodit?

Text uživatele: 

Proč vyhodit, opustit? Normálně to tolerujte a trpte. Zřejmě jste to dělala od mala, jinak by to měl synáček už podchycené.

Text uživatele: 

Váš manžel má spíš kverulantskou letoru, to nevypadá na ENP, rozhodně ne tedy čistou,  a jde pravděpodobně o poruchu ze spektra paranoie. On si tak vybíjí spíše nenávist, ENP si vybíjejí prostou jednoduchou zlost, fruistarci nebo pocity úzkosti a extrémního strachu. Ale různé přechody jsou možné.

Na toto Cipralex skutečně moc zabírat nebude, ale medikace je skutečně velmi pestrá záležitost.  

Text uživatele: 

Bibčo, nevím, jestli se zde ještě vracíš, přesto, ještě mne napadla jedna věc....

Požádejte jeho lékaře, ať příteli na základě rozbotu krve změří hladinu serotoninu. Jeho snížené hodnoty mohou také přispět k těmto náladám a stavům... Také protiparazitální kůra rozhodně není od věci.

Text uživatele: 

žiju s člověkem, který má taky tuto diagnózu a chce to obrovskou dávku trpělivosti a empatie, oni jsou jak malé děti, na venek působí až zle, ale uvnitř se děje něco nepopsatelného, je těžké o tom psát a každá situace je úplně jiná a je těžké se na "výbuchy" připravit, protože jsou často směřovány do tak citlivých míst, že se kolikrát prostě neovládnu. Týdny vás milují a další týdny nesnáší. Medikace jej uspává a funguje vždy jen na krátkou dobu, pak je nutné to měnit, ten člověk nemá problém napsat svému bývalému partnerovi, že ho miluje, a ani nepochopí, jak vám tím ubližuje, působí egoisticky, někdy si vedlě něj připadám úplně zbytečný, nenáviděný, pak se to zas změní … jak si v tom mám najít místo? Oni vedle sebe potřebují silné jedince, někdy mám ale taky pocit, že to nezvládám, obzvlášť, když toho je na mě v práci dost a potřebuji taky podporu. Někdy nevím jak dál… ale snažím se pochopit tu diagnózu a být oporou. Dá se tohle vůbec nějak zvládnout a jak se chovat, aby léčba byla úspěšná? Jaké máte ještě zkušenosti s medikací?

Text uživatele: V mých 15-ti letech jsem se dostala na psychiatrii s pro mě opravdu nepochopitelnými problémy a pocity. 4 roky mě léčily na deprese… Po 4 letech jsem léky vysadila s tím, že to zvládnu. Nezvládla jsem to a skončila na pohotovosti v krizovém centru. Tam mě odkázali na mladou psychiatričku, která by mi mohla pomoct. Udělala mi test a došla na to, že mám emočně nestabilní poruchu- impulsivního typu. projevovalo se to u mě tak, že jsem si vždy našla problém, který neexistoval. jsem hodně agresivní. žárlivá… měním nálady z minuty na minutu. dokážu pošpinit celou mou rodinu, aniž bych chtěla… tím myslím, že nedokážu žít bez toho, aniž bych nehledala problém … je mi to moc líto a nechci taková být… na pár měsíců jsem léky zase vysadila. a moje porucha se zase projevila v plném proudu… obvinila jsem rodinu se sexuálního zneužívání a zanedbávání … nic z toho se mi rozhodně nestalo, ale já v ten moment byla přesvědčená, že ano … až po afektu mi došlo, jak moc se nedokážu v tom přehánění ovládat…

Text uživatele: 

OPravdu je to ENP? Existují bežně dostupné testy, ale toto vypadá spíš na nějaké paranoidní postižení. Nicmně, přít se nebudu, j e to však spíše netypické, alespoň co já vím.

Text uživatele: 

Moje žena dokáže být hodná a citlivá, morální a čestná,  ale několikrát do měsíce se promění v agresivní a řvoucí monstrum, někdy to trvá celé hodiny. Křičí, brečí, má zavřené oči a pronáší nekončící monology o tom, jak se k ní špatně chovám, jak už nemůže dál, třese se atd.  Někdy mě impulzivně napadá - kope,  škrábe, kouše, hází po mě věcma. Vše kvůli blbostem, někdy i směšným. Druhý den je vše ok. Neléčí se, k doktoru jít nechce.  Léčila se s depresemi, má lehkou klaustrofobii, lehkou socialni fobii, silnou arachnofobii. Je velmi konfliktní. V jednom testu jsme zjistili, že má zvláštní vnímání, společné s aspergerovým syndromem (například slyší zvuky, které jiní neslyší, má ráda čisté chutě atd.). Může to být tato porucha osobnosti? Jak se s tím dá vypořádat? Dá se s tím žít? Co pomáhá? Píšu všude možně a snažím se zjistit co nejvíce informací. Všem v podobné situaci držím pěstí.

Text uživatele: 

Rozhodne to je porucha osobnosti. otázkou je, jakíá, ony bývají rády smíšené.  

Jsou nějak ty dny nepohody spojené s jejím měsíčním cyklem? Souvisí nějak  s jejím emočním cyklem? Má nějaký pozorovatelný emoční cyklua?  

Text uživatele: 

jsem impulyivní bey přátel a přítele. Sebevraždu mám již domyšlenou. Nitrožilně. V pondelí mně pustili y psich. Černovice Brno. Asi to chtělo delší hospi.

Text uživatele: 

Plaminek: měsíční cyklus nema velky vliv, spíše dochází jakoby k akumulaci energie a cca po týdnu to potřebuje dostat ven. Musim zustat v klidu, jinak vse stupňuje. Totez ale je, kdyz jsem ve velkem klidu, jakoby chtela ten vybuch, nadávky, napadání. Jednou mi říkala, ze se jí pak po tom svem křiku uleví. Taky se stává, že ji něco rozhodi, nemluvi o tom, ale najde zástupné problémy a až po velkém křiku prijde s tim, co bylo ma zacatku. Dále se mi svěřila, že ji vzrusuji sadisticke představy. Kousání, prokousnuti tepny, krev v puse atd. To mě dost vyděsilo. Občas me poradne kousne do rtu. V posteli to nefunguje.  

 

Charlie: neblbni, vždycky je pro co žít, jen někdy to clovek nevidi. Sver se nám, treba ti pomůžeme.

Text uživatele: 

Hm ona potřebuje ventil, moc velký klid jí nepřidá a příliš mnoho vzruchů taky ne. Jd e skutečně nejspíš o poruchu osobnosti, hraniční a a s něčím dalším kombinovanou.

Sadistické snění není asi obvyklé, ale je to opět ventil, někoho sežrat, pohltit, ovládnout, většinou tio posiluje slabé já. Ale to jen spekuluju.  Ale viditelně chce někoho rafnout.

Ona nezvkádá své emoční afekty. Spousta vzruchú se hrne přes slabé hranice, nejsou odfiltrovány, zpracovány  a pak musí ven. Je to možná i úlevné a pravděpodobně i příjemné, tím se jí nechci dotknout, ale je tam ta spojitost s ovládáním. Budeš li mít někdy možnost, vypůjč si, nebo zakup knihu od zděňka Faldyny a emočně nestabilní poruše. Nevím, jestli je to celkově o poruše hraniční, to by chtělo ještě doplnit, ale rozhodně to chce diagnostická kriteria starn poruch osobnosti, stran hraniční poruchy a starn ENP, když už nechce k psychologovi. Najdeš je na internetu.

K psychologovi  by ale stejně jít měla, už jen kvůli rodině, tohle si přece nikdo nezaslouží. Měla by si to uvědomit a taky to, že takovéhle rané narušení je práce na několik let. Jde o specializované lékaře, oni se hraniční pacienti špatně zvládají, hrozí tam protipřenosy aj.  

Jsou na to samozřejmě i léky, na někoho zabírají antikonvulzíva, na někoho antidepresíva, ale terapie je holt terapie.  

Text uživatele: 

A znáte nějakého dobrého psychologa v Praze, který se na tuto poruchu specializuje? Někoho, s kým máte zkušenosti? Žena souhlasila, že tam spolu zajdeme. Dále mi prosím poraďte, jestli mám mít doporučení od praktika (což mít nebudeme), aby bylo sezení proplacené pojišťovnou, nebo se vyplatí rovnou soukromý psycholog. Nemám s tím žádné zkušenosti a chtěl bych to co nejdříve zařídit. Děkuju za odpovědi a Plamínku za rady.

 

Text uživatele: 

Nemáte zač, vaše paní se pochlapila, to je velmi dobré a od ní statečné. Čeká ji dlouhá cesta.

Já znám vynikající terapeuty, jenže mimopražské a opravdu vytížené,  třeba v Olomouci,  je to Zdeněk Faldyna, napsal i publikaci o hraničních pacientech a samozřejmě Ján Praško, opět Olomouc. Pak je známa jako velmi dobrá doktorka Tomešová ze Sokolova. V Praze  je to těžké, terapeutů hafo, jenže nám ti dobří kapánek migrují, a dokonce jsem nedávno musela na jednoho terapeuta názor  změnit.

Ve všeobecnosti se doporučuje  klinika Eset, jak formou stacionáře. , tak majíi iindividuální terapii, podívejte se na jejich stránky. A mají tam i nějakou pojišťovnu. je  poměrně dobře oceňovaná, ale přiznám se, že ji znám jen podle referencí, které jsou vesměs příznivé, nějaká spolupráce zatím nebyla, ale ona se časem nějaká vazba vytvoří.  

Jinak tady najdete obecné informace, jak se na  terapii připravit. ¨ http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/pred_terapii.htm  Ovšem popkud vím, tak Dr. klimeš spíše láme nad hraničními pacienty hůl, berte ten článek jen jako obecný.  

Tak držím palce, kdyb se vám Eset nelíbil, navštivte obvoďáka, ať doporučí psychologa nebo psychiatra  a ten dál určí terapeutický postup, rozhodně musí jít o terapeuta, který s tím má zkušenost, ä určitě  si ho ověřte na stránkách dobrý lékař, tedy to, co o něm lidi soudí, rozhodně s ním telefonicky pohovořte a měl by vám sednou, tedy, vaší paní.  

Pokud se mi tady mihne nějaký dobrý, aktuální kontakt, napíšu vám.  

 

Text uživatele: 

Jak si tak pročítám dotaz a reakce pod ním - dost se v tom vidím. Bohužel. Nedávno jsem sem pokládala dotaz ohledně mých problémů a tohle je jen dalším podnětem k návštěvě odborné pomoci. Již jsem objednaná a za tři týdny mne to čeká. Doufám, že jsem na dobré cestě vpřed, směrem k úspěchu. Zvláště komentář pana Janka, který v něm popsal chování své ženy je velmi trefný. jako kdybych se dívala do zrcadla. Teď, když jsem konečně odešla od rodiny mne moje chování mrzí o to více, protože se tady cítím doma více než kdykoliv předtím. Mám svoje sny a velkého podnikatelského ducha, mé problémy mi ale znemožňují i vůbec normální běžný život. Tak ať se vám všem daří

Text uživatele: 

Tak žena si zařídila návštěvu u psychologa, byla tam sama minulý týden,  příští týden má další sezení. Závěr paní psycholožky zatím je, že má žena je v depresi tak trochu ze mě. Je přecitlivělá a má poruchu adaptace? či co. Přesný pojem jsem zapomněl. Ve vztahu se cítí zahnaná do kouta atd. Má málo času na relaxaci.  Jsem nespolehlivý, na spoustu věcí zapomínám a žena je z toho špatná.

Myslím, že spoustu věcí tam žena ale vyloženě neřekla. Třeba jaký blbosti ji vytočí (zvýšila jsi hlas a mě se to nelíbí/nezvýšila, lžeš, řev). Nebo fyzickou agresivitu prý popsala jako že mě občas nějak chytne nebo co. Jen v ten den jsem měl poškrábaný ruce a dvě modřiny na boku. Na rukou mám dokonce i jizvy většinou z poškrábání, jednou z pokousání (Nechtěl jsem jí pustit,  pokud mi neslíbí, že mě přestane napadat, tak mě rafla do krve.)  V legraci si řikam, že vypadam jako bych se živil krmením divoké zvěře. Ale vážně jsem už docela nešťastný. Takové projevy měla od samého začátku, ještě když náš vztah byl plný zamilovanosti (intenzity se postupně zvětšovaly a když jsem si uvědomil, že to je to hodně zlé, nevěděl jsem, jak věc řešit nebo jsem možná neměl sílu věc řešit - s odbornou pomocí se snad svítá na lepší časy). Nevěřím, že tyto projevy můžou být toho, co se děje nyní, důsledek našeho vztahu. Stejně ale začínám pochybovat sám o sobě.  Co když to je moje chyba, chovám se k ní ošklivě a trápím ji?  Mám už pocit, že to přestávám psychicky zvládat.

Nechci se nechat napadat. Mám fyzickou sílu, ale jak zastavit někoho, kdo řve a kope kolem sebe bez použití násilí? Násilí z mé strany vše stupňuje tak, že je žena úplně mimo, stejnej efekt má, když na ní začnu křičet a nadávat. Takže musím zachovávat klid (to už po letech moc nedávam), přecházet všemožné genitální urážky a snažit se pouze o obranu a uklidnění "protivníka". A to prostě někdy nějakou tu ránu dostanete.

V tuto chvíli je pro mě důležité, že žena někam chodí a doufám, že časem bude vše lepší, přeci jen to byla první návštěva, to je prostě málo na to dělat závěry. A já na ženě vidím, že chce, aby se to zlepšilo, je z toho nešťastná a snažila se mi popsat podrobně, jak to sezení probíhalo a co tam přesně říkala. Není to necitlivá zlá bestie, v tu se pouze občas promění. Jinak je pravý opak.  Jen mám pocit, že ty hlavní problémy si nepřipouští ani sama před sebou nebo je prostě nevidí. Nebo se za ně stydí. Ona má schopnost věci zcela vytěsnit a zapomenout na ně nebo si je úplně jinak vyložit a omluvit si je. Jako by to byla její sebeobrana. Možná to má kořeny v tom, co se jí dělo v dětství, nechci to rozepisovat, ale jsou věci, který jako dítě asi radši vytěsníte.

Jinak příští týden zkusím za psychologem zajít i já, protože cítím, že už to fakt potřebuju, jinak se složim. Stejně jako jsem potřeboval se tady tak trochu vypsat. Tak mi držte palce a tudle slohovou práci berte jako součást mojí sebe-terapie.

Text uživatele: 

Tvoje žena toho asi moc nevytěsňuje, spíš je to takový ten mechanismus štěpení, ale to už zabíhám do nepodstatného detailu.  

Porucha adaptace je blbina, dnes je trend hned dělat závěry, protože je taková doba, ono i poradenství, které trvalo dřív půl roku roku, se dnes chce odbýt za pár sezení a na skutečné terapie si lidi ani nechtějí najít čas… . ale naštěstí se u prvních nástřelů dlouho nezůstává.  

 

 

Text uživatele: 

Ona žena byla nakonec pouze na těch dvou terapiích. Odnesla si z toho to, že enp nnemá a hodně věci je moje chyba, pritoze ji stvu svyna chybama. Ale i to, aby na sobě sama pracovala. Slibila, že už opravdu křičet nebude a vydržela to neskutečně dlouho, asi šest nebo sedm týdnů. Pak si sama všimla, ze je nervózní, prý má pocit, jakoby bylo něco špatně, možná i trochu deprese, nevím. Upozornil jsem ji, že si připadám jak na prochazce v minovem poli a asi za tři hodiny výbuch. Za pár dní byl další, to ji vyvedlo z míry, ze nám ujel vlak na výletě, řvala, kopla mě, hodila na zem koláč, dupla na něj, polila mě vodou, batoh hodila do křoví, no mazec. Ale celkově frekvence hodně klesla a mám pocit, ze se to zlepšilo.  

Text uživatele: 

Ahoj

Text uživatele: 

Ahoj

Mala som priatela, uz sme sa rozisli. Minule som si robila test v jednej knihe. A vysiel  mi u neho emocne nestabilny typ. Vztah bol ako na horskej drahe. Rozculili ho malickosti, bola som jeho ventil vela som plakala, nevedela som co sa deje. Viac krat sme sa rozisli a dali dokopy. Rozthal mi aj nejake veci, niekedy to zachadzalo, az do agresivity, nevedela som co sa deje, nerozumela som tomu na druhy den sa ospravedlnoval. Stalo sa ze klamal, kritizoval ma, dokonca mi aj vynadal, nevedel ma podporit ked som bola v tazej situacii, chytal zachvat. Vela krat som si vycitala, co som mohla urobit inak. Mala som ho rada napriek tomu aky bol. Bol ako clovek 2 tvari raz taky potom uplne iny.  

Text uživatele: 

Koncom vztahu dostaval ma do takeho stavu, ze som sa nevedela ukludnit. Vela veci mi povycital Az sa stalo ze som siahala po alkohole aby som sa ukludnia. Mavalo to so mnou zo strany na stranu. Nezvladala som to. Odisiel z dna na den. Mam 2 mesiace po rozchode a citim sa lepsie.  

Text uživatele: 

Vpodstate ani neviem ci bol emocne nestabilny, alebo ma len vyuzival a hadal sa len aby mal klud, ale stalo sa, ze mal ruky na mojom krku v amoku a potom sa uvedomil. Stale som mala pocit, ze ja som na vine, ze ja som ho tak rozzurila.

Text uživatele: 

To je dulezite, ze se citis lip. Takove souziti je velmi psychicky narocne, kdo nezazil, nepochopi. Muselo to byt o to těžší, ze si ani neuvedomoval, ze ma nejaky problem. Moje zena to vi. Ale stejně. Vcera kricela tri hodiny od deseti vecer. Vse jen proto, ze zjistila, ze si do diare znacim dny, kdy kricela. Prej tolikrat nekrici a uz to bylo tema na zbytek vecera, - (

Text uživatele: 

Omlouvám se, že vám vstupuji do tématu, ale aktuálně jsem opět v pasti. Partner má ENP impulzivní typ. Pracuje na sobě, opravdu se snaží, dochází na terapie, zatím je bez medikace. Je diagnostikovaný, není to domněnka. Jsme spolu 7 let, máme 2 děti.

Aktuálně to máme tak, že je 3 týdny v měsíci dobrý, bez krizovek, zanadává si, ale nepřestupuje do záchvatu. ALE. Ten jeden týden v měsíci je nesnesitelný, paranoidní, podrážděný, silně aguje své stavy, vznětlivý, hrubý, klasická impulzivní ENP.  

Je mi ho na jednu stranu líto, na druhou je velmi inteligentní a dle slov odborníků je schopen si probíhající záchvat uvědomit. Bohužel v praxi spíš zpětně. Dnes je to již pátý den záchvatu a mně už je do breku, svádí na mě i třetí světovou, zasahuje bolestivá a citlivá místa, řve po mě, vnitřně si barvitě představuje co si myslím, jak jdu proti němu, uráží se atd. Děti se snažím držet v pozadí a v podstatě dobrovolně se pasuji do role hromosvodu.

Poraďte mi, jak se k němu chovat? Láskyplně na něj vážně nezabírá, v záchvatu mě hluboce nenávidí a vyhrožuje demonstrativně odchodem - přesto jsem to zkusila. Jakékoliv naznačení toho, že u něj opět probíhá záchvat vyvolá další explozi. Pokud mlčím, chodí konflikty vyvolávat. Jediné co relativně zabírá, je nulová tolerance, ale ta je dost dvojsečná. Párkrát zabrala terapie šokem, tak se sbal a jdi, když je Ti s námi tak zle, do rána mu většinou svitlo a bylo po záchvatu. Už vážně nevím, docházejí mi síly. Jak ho z toho záchvatu probrat?

Pálit mosty nehodlám, věřím, že terapie a případná medikace zabere. Agresivní je jen verbálně, párkrát něco rozbil. Díky za rady a zkušenosti

Text uživatele: 

Ahoj, týden v měsíci je hodně, zvlášť v kuse. Je to o nervy, ale zkus se soustředit na to, že se léčí a snaží se zlepšit. Nadávky prechazej, neni v tu chvili sám sebou. K ženě v tu chvili pristupuji jak k malému dítěti. Je to snadné, protože její chování malé dítě připomíná. Pomalu ji vedu k tomu, aby si sama v tu chvíli uvědomila nesmyslnost sveho chování, či to, že je zrovna zlá. Ve správnou chvíli zkusím i autoritativní houknuti, trtřeba jdi se vyvztekat vedle a pak přijď. Chování se snažím držet stále stejné. Odpovídám na všechny nesmysly stále dokola, nikdy se neomlouvam za blbosti, maximálně řeknu, že vinu necítím, ale je mi líto, že je nešťastná. Občas ujistim, ze ji mám rád. Opravdu to beru jako výchovu děcka a doufám, že efekt to přinese v dlouhodobém horizontu. Doktoři ti nic neporadili? Sám budu rád za kazdou radu. Zdar a sílu a pevné nervy.

Text uživatele: 

Díky za zkušenost Janku Týden je dlouhá doba, naštěstí se pak umím "spláchnout" a nevyčítat a neužírat se tím. On je opravdu tak zaseklej, že si ani náznakem neuvědomí, že má záchvat, v jeden den se pohádá s mamčou a ségrou, děti mu lezou na nervy, já ho vytáčím do nepříčetna, ale tu chybu vážně vidí jen na těch ostatních. Teď už je zase klid, ale když vyvádí, tak to na mě doléhá…

Text uživatele: 

Ahoj všichni, už rok žiju s přítelem, který má tuto poruchu. Alespoň si to myslím. On si jí vůbec neuvědomuje, jen říká, že je magor ale to je vše. To že by se léčil vůbec nepřipadá v úvahu, protože doktorům nevěří a že by bral nějaká antidepresiva to už vůbec ne.

Příznaky jsou úplně stejné jako tady píšete. Při seznámení úplně zamilovaný a milionový muž, až jsem si říkala, že to není možné. To trvalo 5 měsíců pak najednou zvrat a začal mě nenávidět, proběhly hádky, nadávky. Vůbec jsem nechápala, co to má znamenat. Byla jsem z toho úplně zmatená.  

Přes léto jsem hodně pracovně vytížená a v zimě mám více času, tak jsem si řekla, že v zimě budeme spolu trávit více času a bude to lepší, ale nebylo.  

U něj je ještě problém, že má hodné vysoké ego, ví o sobě, že je hezky urostlý chlap. Hodně si chrání své soukromí, nemá moc přátel, každého hned zkritizuje. Po prvé, když jsem od něj dostala facku, jsem byla hodně naštvaná a překvapená, protože nejsem tip člověka, který by se nechal fackovat. Po druhé bylo těch facek více a to už jsme se na chvíli rozešli. Problém je, že jemu to líto vůbec není a zastává názor, že jsem si je zasloužila.  

Mám ho ráda, ale taky nevím, jak dlouho to vydržím.

Text uživatele: 

Neměla bys mít hlavně ráda sama sebe, a nenechat se fackovat od nějakýho ubožáka = tzn. rozejít se s ním definitivně a napořád, a ne jen na chvíli???

Ať už má diagnozu jakoukoliv, tak ale řešit to nechce, fackování Tě považuje za normální s tím, že jsi si to zasloužila, nemá žádný pocit viny - zřejmě je citově oploštělý, ovšem o to víc nebezpečný, si myslím já. Aby to nebyla ještě jiná psych. porucha, mě tak napadá. Každopádně na soužití s tímto člověkem to není ani náhodou = pryč, dokud je čas a nestane se něco horšího. Tohle vážně nemáš zapotřebí.

Text uživatele: 

Utikej od nej!! On se nezmeni ale ty se muzes zachranit. Jeho chovani se bude stupnovat. Prave resim podobny problem s kamaradkou. Te trvalo 10 let, nez se od podobneho cloveka oprostila ale musela po leta chodit na terapie. On ne, on trval na tom, ze on problem nema. Mel problem z detstvi, ale nepriznal to. Odnesla to ona.
Je to jenom dobra rada. Poradit si musis sama. Ale jestli se mas trochu rada, rozejdi se s nim. Jinak je tento vztah cesta do pekla!!

Text uživatele: 

Ahoj. Já tuhle diagnozu mám. Napiš jestli chceš…

Text uživatele: 

Bibčo prchej dokud je čas resp. dokud nemáte děti!!!

Mám se soužitím s ENPO 24let zkušeností, z toho 12 let s podporou a pomocí psychologů. Je to peklo, které ty možná vydržíš, ale tvoje děti si nezaslouží mít takového otce. Když věnuješ zlomek úsilí, které později vynaložíš na přežití nebo udržení ztahu s ENPO vyhledání zdravého partnera uděláš lépe. Alkoholika nebo závislého člověka bys svým dětem taky nepořídila jako tátu. A to se to přitom dá snáze léčit.  

Rozum do hrsti a mnoho štěstí. P.

Text uživatele: 

Musím s tebou souhlasit. Po devíti letech od mých příspěvků zde, mohu říci, že to byly ztracené roky. Soužití s takovou osobou je téměř nemožné. Moje žena nakonec žádnou pomoc nevyhledala. Když jsem začal tlačit moc, řekla, že se radši rozvede, než aby brala nějaké prášky. Takže z mé zkušenosti soužití s takovým partnerem je velice obtížné a pokud odmítá léčbu, doporučuji rozhodně od takového partnera odejít.