Téma: Přísná matka na mě řve a vyčítá mi drobnosti - chci se odstěhovat, ale mám strach

Je nutné si ujasnit role, práva a povinnosti.

V první řade se mnoho dětí domnívá, že rodičům něco dluží jenom proto, že jde o rodiče. To je ale zásadní omyl. Děti svým rodičům nedluží vůbec nic. Je to opačně. Rodiče by měli dětem děkovat za roky štěstí, které jim PŘIVILEGIUM mít dítě poskytlo.

Za druhé: rodiče mají morální i zákonem podpořenou povinnost připravit své dítě na JEHO budoucí život.

Za třetí: rodiče nemají právo (ani morální ani zákonné) ničit svým dětem život a zdraví.

Tvá máma bohužel evidentně porušuje všechny své povinnosti a již dávno přišla o své PRIVILEGIA.

Jinak řečeno: Tvoje máma si už dávno nezaslouží, abys jí dělala radost, kterou jí děláš.

Je vidět, že jsi se už rozhodla. To rozhodnutí má své výhody i nevýhody. Myslím, že na jedné straně budeš trpět, když uvidíš svojí mladší sestru vyrůstat v ty atmosféře. Ale na druhé straně je velice důležité, abys myslela na svůj život v první řadě.

Věřím tomu, že když se od matky osamostatníš, tak následně najdeš cestu jak pomoci i své sestře.

Proto, když už jsi se rozhodla, měla bys na svém rozhodnutí skálopevně trvat a dotáhnout ho do konce.

Možná teď cítíš strach z toho jak to proběhne. Ale věř mi: Po tom jednom dni strachu se Ti hodně uleví, že už je to za Tebou.

Ještě jednou: rodičům nic nedlužíme jen z důvodu, že jsou to rodiče. Rodiče si musí přízeň svých dětí vysloužit. Alespoň já tomu věřím.  

"Cti otce svého a matku svou, aby se ti dobře vedlo", to je lety odzkoušené. Správná je vzájemná úcta i pomoc. Vy jste nyní v pubertě, a nemáte životní zkušenosti. Dokud jste doma s rodiči, je vše lehčí, to horší vidíte jen ze svého pohledu. Ale máte právo se osamostatnit, jste plnoletá, ale věřte, že si jěště na svůj domov vzpomenete.

Co já bych za to dala, vyrůstala jsem totiž v děcáku, dnes jsem už v důchodu, ale rodina je pro mně všechno.  

Ahoj vsem a diky za Vase nazory, ktere mi dost pomohly v tom se rozhodnout. Stale jsem plne rozhodnuta a diky podpore meho otce, sestrenice i vas jsem vice odhodlana. Abych odpovedela na tyto reakce  tak bych chtela napsat ze svou matku jsem ctila do svych 15 let nez mi zacala delat z zivota peklo. Momentalne ji "ctim" jenom z toho duvodu ze je to moje mama, ja ji mam stale rada, jenom mi psychicky ublizuje, a ublizovala mi i drive jenom jsem na to neprisla. Nechci za ni zapomenout ani na ni zanevrit pouze se osamostatnit a odejit z toho otresu co se tam deje. Kazdy to vidime jinak, vy take protoze to nevidite, ale ja vim co to se mnou dela i s mou sestrou, ktera se uz o tom, ze by chtela odejit od matky, sverovala tatovi. Proste to ma na nas spatny vliv, vyvolava konflikty, hadky, dela ksichty, nepodpori me, schazuje me. Jinak to neni spatny clovek asi kdybych byla jeji kamaradka a ne dcera. K tem se chova totiz 100x lip. Je pravda ze jsem ji videla se smat ale je to uz hodne dlouho. Dokazu pochopit ze nekdo ma spatnou naladu a rozcili se obcas. Ale kazdy den? Nehlede na to by me zajimal nazor na to, ze porusuje nase domluvy. Dam jeden z 1000 prikladu jejich vycitek: O vikendu mi dala volnost tim padem muzi byt kde chci ale prijdu v nedeli domu a serve me za to ze nejsem cely vikend doma. Co je to potom za domluvu? Nehlede na to ze mi podelala cele 18te marozeniny, pred kterymi mi vycetla ze si dovoluju ji rikat o penize na maturitni ples, kdyz mi z toho koupila dort a zaplatila oslavu atd. Nakonec v den oslavy se mnou ani nekomunikovala. Jak rikam vylozene si dela vetsi a vetsi naroky a dekuju ze jste mi napsali svuj nazor ktery me presvedcil opravdu odejit. Pro nektere muzu byt pibertak co nema rad svoji mamu ale ja delam maximum, ktere nedokaze ocenit. Jednoduse je to sobec a resi jen penize o ktere prijde kdyz u ni nebudu. Dnes ji to oznamuji a snad to nejak vyresim.  

Maminka je psychopatický tyran, doporučuji odstěhovat se.  

Nebudu z toho co píšeš dělat závěry, jen napíšu fakta.

Je Ti osmnáct a to znamená, že jsi plnoletá a o sobě rozhoduješ již sama. Pokud chceš, můžeš se kdykoliv odstěhovat.

Rodiče a to OBA, jsou povinni, dokud nejsi objektivně schopna se samostatně živit, tedy řádně studuješ, Tě živit, buďto přímo - požitky vyplývajícími ze společné domácnosti a nebo výživným v případě, že bydlíš jinde.

Ahoj vsem a diky za Vase nazory, ktere mi dost pomohly v tom se rozhodnout. Stale jsem plne rozhodnuta a diky podpore meho otce, sestrenice i vas jsem vice odhodlana. Abych odpovedela na tyto reakce  tak bych chtela napsat ze svou matku jsem ctila do svych 15 let nez mi zacala delat z zivota peklo. Momentalne ji "ctim" jenom z toho duvodu ze je to moje mama, ja ji mam stale rada, jenom mi psychicky ublizuje, a ublizovala mi i drive jenom jsem na to neprisla. Nechci za ni zapomenout ani na ni zanevrit pouze se osamostatnit a odejit z toho otresu co se tam deje. Kazdy to vidime jinak, vy take protoze to nevidite, ale ja vim co to se mnou dela i s mou sestrou, ktera se uz o tom, ze by chtela odejit od matky, sverovala tatovi. Proste to ma na nas spatny vliv, vyvolava konflikty, hadky, dela ksichty, nepodpori me, schazuje me. Jinak to neni spatny clovek asi kdybych byla jeji kamaradka a ne dcera. K tem se chova totiz 100x lip. Je pravda ze jsem ji videla se smat ale je to uz hodne dlouho. Dokazu pochopit ze nekdo ma spatnou naladu a rozcili se obcas. Ale kazdy den? Nehlede na to by me zajimal nazor na to, ze porusuje nase domluvy. Dam jeden z 1000 prikladu jejich vycitek: O vikendu mi dala volnost tim padem muzi byt kde chci ale prijdu v nedeli domu a serve me za to ze nejsem cely vikend doma. Co je to potom za domluvu? Nehlede na to ze mi podelala cele 18te marozeniny, pred kterymi mi vycetla ze si dovoluju ji rikat o penize na maturitni ples, kdyz mi z toho koupila dort a zaplatila oslavu atd. Nakonec v den oslavy se mnou ani nekomunikovala. Jak rikam vylozene si dela vetsi a vetsi naroky a dekuju ze jste mi napsali svuj nazor ktery me presvedcil opravdu odejit. Pro nektere muzu byt pibertak co nema rad svoji mamu ale ja delam maximum, ktere nedokaze ocenit. Jednoduse je to sobec a resi jen penize o ktere prijde kdyz u ni nebudu. Dnes ji to oznamuji a snad to nejak vyresim.  

Budu Ti fandit.

Tvoje máma je nešťastná. Domluv se s ní že se chceš odstěhovat-třeba to pomůže oběma- ale nezavři si k ní dveře. Mámu máš jen jednu, mohla bys litovat. Také jsem si dcerou nerozuměla když měla 18 let. A pak to přešlo samo. Najednou dozrála a co by dřív odsoudila, hádala se, tak teď vidím, že to- jak to říct - akceptuje, idyž vidím že má na věci názor jiný. Fakt to přejde, chce to jen vydržet to blbý období. Je od tebe hezký, že jí pomáháš-určitě tě má ráda, ikdyž ti to neříká.

To bohužel nemusí být nutně pravda. Matky vylévající si zlost na svých dětech, protože jsou slabší a tím pádem si to k nim lze dovolit, obvykle nevyzrají jen pro to, že dcera dospěla.  Ty děti jim nemají jak nastavit hranice.  

Radím odchod k příteli, nebo otci a po matce požadovat soudně výživné, Totéž pro mladší sestru, tam by musel zaúřadovat otec, a fertig.  

Diky moc. Vcera veer jsem ji to rekla ale durazne nesouhlasila. Vyvodilo to hadku, prestoze jsem zachovala klid a mluvila s ni s uctou. Co ted? Kdyz si nechce priznat ze opravdu budu mit finance na to bydlet s pritelem? Pritel vydelava min. 16 000 z toho 4000 dava sve matce do pronajmu bytu v dome. Kde ma zahrnuto vse. Co ji vytisknout a ukazat nektere clanky z netu ktere se tykaji prave tohoto tematu? Nevim co mam delat. Predpokladam ze na me zacne hrat divadlo jak se ke mne bude chovat dobre, ale to jsem ji odpustila uz mockrat a stejne se chova stejne. Opravdu me mrzi ze nema ve mne duveru ze me vychovala dobre prestoze ja sama si to myslim a vim ze dokazu byt samostatna. Ikdyz tohle si rika asi kazdy kdyz chce odejit a pak prijde realita nekdy to jde dobre a nekdy ne, a od toho bych mela mit podporu prave od tech rodicu ne?

Nemůžeš mít podporu od někoho, kdo nezvládá ani sebe.  Čekej ji od otce, lze- li to. , ale tady ne. Ona zřejmě reaguje jen na silné podněty a tvrdě vytyčené hranice a nevypadá zrovna jako normální osobnost.

Ze je moje mama nestastna vim. Proto se ji snazim pomahat ale uz mi to prijde vycerpavajici, kdyz ten clovek si ani nedokaze vsimnout ze se snazite a navic to dela nestastnou me. Samozrejme sem ji rekla ze ji budu pomahat nadale, na to mi odpovedela ze ji nemuzu mit rada protoze se chci odstehovat. Kdyz jsem ji vysvetlila ze mi vadi vecny rev, argumentuje to tim ze ostatni se taky hadaji navic je to pry ma vymluva a lez. Verim ze me nas ma mama rada a obcas to naznacila, napsala pekny vzkaz doma apodobne, jen nechapu jak se nekdo muze vratit domu a zacit se ke mne chovat uplne jinak, zmenit svoji naladu a nedokazat se ovladat natolik ze mi dokazala doslova rict a to 2x za vecer: TAKZE JA JSEM TE TED ZIVILA A TY CHCES ODEJIT? VYUZILA JSI TOHO ZE JSEM TE DOTED ZIVILA. To nerekne normalni clovek. Nemluvne o jinych a horsich vecech co dokazala vypustit 

Položím Ti několik otázek, přesně dvě a podle toho jak si na ně odpovíš, bude odpověď na Tvoji otázku "co mám dělat? " jasná.

1. Jsi si opravdu jistá, že je Ti osmnáct?

2. Přišla jsi sem pro radu nebo se "vyplakat"?

Ona tě citově vydírá. a manipuluje… co chceš víc vědět.  

Podívej se na téma histrionská osobnost, nebo jen poruchy osobnosti, nejspíš ji tam najdeš.  

To co popisuješ už hraničí s nemocí. Rozhodně by Tvoje máma měla vyhledat odbornou pomoc psychologa.

To nebude ale tak snadné, protože si zřejmě nepřizná, že problém má ona. Zde by měl pomoct táta a rodina.

Ty máš ale jedinou možnost. Debat s mámou již bylo moc a jak sama vidíš, další nikam nevedou. Ke změně může mámu donutit jedině veliký tlak, pokud je ovšem změny schopna. Ten tlak nenastane vašimi nekonečnými diskuzemi, ale tím, když uvidí, že jednáš.

A bez ohledu na to, jak se máma zachová, Ty si musíš uvědomit jednu důležitou věc. Někdy, při cestě za svým štěstím, musíme uvolnit kotvy, které nás stahují.  

Ano 18 mi opravdu je. A napsala jsem sem protoze nevim kde jinde bych moha vse rict takhlen jak to citim a dostat radu. Takze sem se prisla urcite poradit. Abych si nemusela prijit tak provinile jak ona chce abych se citila, ze chci pouze jit bydlet jinam, pritom bych ji navstevovala urcite casto. Navic mi to poradil i tata. Tohle vse sem resila uz prave s tatou a ostatni rodinou a maji na to stejny nazor jako vy. Jenze presne jak vy rikate… ona si to neumi priznat a proto je nevyrovnana sama se sebou. Budu se pokusit zmenit i ja, aby si zacala neceho vsimat a to si zacne prave uvedomovat az odejdu. Jde o to si zvyknout si myslim.  

Obávám se, že sit oho mnoho uvědomovat nezačne a mám starch o tvou mladší sestru.

Ano myslím že ten odchod vám prospěje oběma. Některé mámy se těžko vzdávají svých dětí-protože jim obětovaly celý život a teď by chtěly aby děti jim to vrátili. Tvoje máma si musí uvědomit, že je čas dítě pustit. Ale je jen na tobě jakým způsobem to uděláš. Měla bys jí volat, chodit na návštěvu atd. Prostě ji dát najevo, že ji máš ráda. Přeji ti aby sis zachovala chladnou hlavu, nadhled a třeba i něco zkousla.   Pak už bude jenom líp. Máma se prostě brání, tak si to neber osobně.

To chování je bohužel daleko za hranicí bránění se. S ostatním souhlasím.

některé matky toho dětem moc neobětovaly a přesto jim dělají ze života peklo. Nelze brát mateřskou roli jako šablonu. A v tomhle případě bych řekal, že této matce nejde o své dítě, jde jí o ni samotnou, tam zjevně cítí újmu.  

Ano taky souhlasim se vsim pouze s tim branenim. Vsechno jsem ji to rekla chtela jsem se domluvit a rict ji ze za ni budu samozrejme chodit, jenze to moc slyset nechce, coz ji n jednu stranu chapu ale na druhou stranu to od ni neni fer. Matk maji podporovat sve deti a chranit je a ne jim ublizovat.  

Odstěhuj se, pokud máš kam, tím že je ti 18, jsi plnoletá, a matka nemá pravdu, zůstat u ní vůbec nemusíš.

Noo tak po týdnu trápení jsem to vše konečně zvládla. Děkuju všem za pomoc. Vase nazory mi pomohly. Na matku jsem musela vyvijet opravdu veliky tlak, coz je pro me tezké, kdyz jsem cely zivot poslouchala jen ji a poprvé jsem na ní musela byt zlá. Rekla jsem ji dost veci ostre ale za to uprímne a rekla bych ze oci se ji otevrely. Prestoze me citove vydirala a manipulovala, tak me nechala jiit a rekla ze mi v ceste stát nebude, za co jsem ráda, ale na takové věty proste clovek nezapomene. Ikdyz vím že zadné hádky neskoncily a má segra bude prozivat nejspiis to podobné co já, si to aspn na chvilii uvedomila a budu doufat ze na sobě bude pracovat. Já budu snad uz konecne stastnější  

Předem se omlouvám, za to, co napíšu. Ale nemůžu si pomoci a ještě to tu nepadlo. Můj názor je ten, že selhal i otec. To je sice hezké, že: "Muj otec se mnou souhlasi a snazi se mi pomoct bohuzel i on mel to same s mou matkou a nechce s ni nic resit protoze ji zna.", ale tím, že se rozvedl s Tvojí mamkou a dál v tom nechal i své dcery, tak tím pomohl pouze sám sobě. Ty se teď odstěhuješ a budeš konečně šťastnější, což je v pořádku, že se odstěhuješ, ale co Tvá sestra, které je teprve 13 let?  Té pomůže kdo? Ta bude trpět ještě dalších 5 let, pokud jí nikdo nepomůže. Nemůže si jí táta vzít k sobě? Nebo s tím alespoň něco, jako otec udělat? Nemyslím si, že to bude pro ní dobré, aby v takovém prostředí zůstala, neboť pochybuji o tom, že se mamka sama od sebe "srovná", ona opravdu potřebuje odbornou pomoc…

Souhlasím s tím, že otec mohl udělat více, ale to Skurynce asi nepomůže. Teď už sama ví, že když něco od života chce, musí si to vybojovat sama a že ona je toho schopna.

Z pozice otce musím říct, že dle zákonů to otcové nemají vůbec snadné, spíše je nemožné cokoliv rozumného dosáhnout. Zákony jsou postaveny na stranu žen až absurdně.  

Tuto debatu ale nechci otevírat, jen říkám, že to není tak snadné a Skurynce by to stejně nepomohlo.  

A věřím, že sestra o sestru se starat bude. Ale to lze taky jen tehdy, když sestra bude chtít.  

QAdame, můžu mít na Tebe prosbu? Já nevím, kolik Ti je vlastně doopravdy let, v jednom tématu jsi nedávno psal, že Ti je skoro 50, ale teď se mi nechce hledat, ve kterém. Ale, já bych Tě chtěla požádat, aby jsme se tady více soustředili na rady tazatelům a né analýzu našich rad mezi sebou. Je úplně jedno, jestli tady s někým souhlasíš nebo ne - o tom to tu není, už jsem Ti to psala jednou. Také není nutné a tak úplně taktní pro Tvůj nesouhlas s někým starším mu připomínat minulé století - viz. Tvoje opakované reakce na Pavlu. Prostě shrnuto, nemyslím si, že nutné a moudré mít za každou cenu poslední slovo a ani to není vhodné. Děkuji za pochopení.

V minulém tématu byla 50-ka zmíněna s nadsázkou, tj. pokud mi je 36, je to někdy skoro jako 50. Nic jiného v tom není potřeba hledat.

Co se týče příspěvku níže, kde píšu o dospělých, tak mě ani nenapadlo, že by se to někoho mohlo dotknout, protože to na nikoho nebylo myšleno osobně. Bylo to myšleno na matku a rodiče obecně, včetně mé maličkosti.

Zdůrazňuji - včetně mě.

Možná by bylo dobré, kdyby ses na to zkusila podívat z pohledu dítěte, kterému dospělý člověk (matka, učitel, paní, kdokoliv, …) vyčítá, že opouští svoji matku.  

Dítě (nebo mladá slečna) je plné pochyb a v dospělých vidí autority – obrací se na nás prosbou o radu. Jenomže já vidím mnoho mladých lidí zničených od svých rodičů a učitelů, kde jim rodiče nebo jiné pseudoautority říkají co mají, co nemají, co můžou co mají zakázáno.  

A přitom dospělí se tak často mýlí. V dnešní době mnohem víc než kdykoliv předtím, protože dnešní doba je v mnoha věcech tak jiná, jako žádná doba předtím. A pokud chtějí dnešní děcka přežít v konkurenčním boji, potřebují správné informace, jinak bude zničených životů o hodně víc.  

Takže když vidím, že se někdo silnější snaží v mladém člověku vzbudit pochybnosti nemohu sedět zticha.  

Tak já myslím QAdame, že už to stačilo:

1) jsem odpovídala Skurynce, respektive Ty jsi reagoval na můj příspěvek, který nepatřil Tobě, ale Skurynce, v němž jsem položila i otázky Skurynce, nikoliv Tobě, protože otec, pokud nečinně přihlíží všemu, co není v zájmu i jeho dcer, je za jejich výsledný psychický i fyzický vývoj stejně zodpovědný, jako jejich matka, byť je nemá v přímé péči.

2) postavení otců se již zlepšilo, poslední mně známý nález, tuším Ústavního soudu, na který jsem sem kdysi dávala odkaz, závazně upravuje, jak mají soudy nižších soudů v těchto přemětných věcech postupovat.

3) budeš se divit, ale znám v těchto předmětných věcech postavení matek i otců - některým svým známým jsem v tomto i radila a pomáhala tak, aby i otcové měli naplněna svá práva. Není to lehké, ale když se člověk nedá a nenechá prvními nezdary odradit, dá se s tím něco dělat. A věř mi, že já osobně, kdyby se to týkalo mě, tak kdyby nebylo zbytí, umím být taková bojovnice, že bych využila všech dostupných prostředků  včetně médií atd.

4) znám v těchto předmětných věcech i to, jak dopadají děti přesně z takových příběhů, jako je tento. A právě proto nemohu mlčet a není mi lhostejný osud ani té mladší sestry, které je teprve 13. Nebývá pravidlem, že oba sourozenci jsou stejně silní, tzn. , že mladší sestra to nemusí vydržet do 18ti bez úhony jako Surynka a může jí to o mnoho více poznamenat či může spadnout tam, kam se právě v dnešní době tak snadno spadnou dá, neboť dnešní doba sebou nese mnohem zásadnější, podstatnější a dostupnější rizika, než-li tomu bylo dříve.  Možná by bylo dobré, kdyby ses na to zkusil podívat z jejího úhlu pohledu = její matka se nyní upne pouze a hlavně na ní, že už jí zbyla jen ona, zatímco všichni ostatní jí opustili, protože jsou takoví a makoví a bude tu mladší tak citově vydírat a manipulovat, až chudák holka nebude vědět čí je a bude z toho hledat únik, jakýkoliv únik…  

5) také vím, jak v těchto případech právě mladší sestry velmi těžce nesou odchod starší sestry, když ta mladší musí sama zůstat v tom "pekle". Vždyť je jí teprve 13, ona nedokáže sama vzdorovat a bojovat.

6) já Surynku neodsuzuji za nic. Neměla zbytí, ale její otec ano a za celou dobu neudělal nic!

7) Ohledně Pavly jsem mluvila o taktu a moudru - vše se dá říci jinak a ne každého, s kým nesouhlasím se snažit tak odpálkovat, že už jsem raději moc nepíše…

8) když Ty se můžeš tady vymezovat vůči jiným, tak i jiní se mohou vymezovat vůči Tobě. A já bych opravdu byla ráda a slušně Tě o to žádám, aby jsi vůči některým z nás ve svých reakcích ubral či vážil více svá slova tak, jako to děláš a dáváš si cíleně záležet směrem k tazatelům. My jsme také lidé či lidské bytosti, které si zaslouží komunikaci na úrovni, s určitým respektem, úctou atd.

Nechápu Tvoji reakci. Ne obsah, ale to vyhrocení, vlastně ani obsah…

1) Přestalo mě dnes bavit to Tvoje opětovné navážení do Pavly.

2) Přestalo mě bavit, že místo, aby jsi radil tazatelům, neodpustíš si téměř vždy reakci na naše odpovědi nás stálých, které zpochybňuješ nějakým ale s doplněním Tvé jediné a zaručené pravdy (své názory totiž neprezentuješ jako názory či úhly pohledu), což působí tak, že musíš mít za každou cenu pravdu a poslední slovo, jak už Ti tu bylo napsáno i v roce 2012 včetně absence pokory.

3) Přestalo mě bavit, že vůči tazatelům se chováš ťuťu ňuňu, aby jsi se jim zalíbil a totéž nedokážeš vůči stálým, že děláš mezi těmito dvěma skupinami rozdíly. Proč? Mám na to již svojí teorii, nechám si jí však pro sebe. Ale jsem přesvědčená o tom, že něco již trklo i někoho jiného, jen to zatím nikdo nenapsal a nejspíš ani nikdo nenapíše. To nevadí, klidně budu v Tvých očích tou nejhorší já a můžeš mi dávat tolik záporných smajlíků, kolik Tě jen uspokojí. Ale Pavlu necháš na pokoji - je to dáma v letech se slunečným pohledem na věc, jak hezky vystihla Plamínek, nic o ní nevíš, ale kdykoliv ještě má snahu a chuť se tazatelům vyjádřit, uštědříš jí lekci, znovu a opět, protože vůči Tvým nekompromisním reakcím a její velké, v dobré víře míněné dobrotě je proti Tobě slabší. A na to já se bez odezvy a nečinně dívat vážně nebudu.  

4) Schválně se podívej na to, kolik odpovědí jsi věnoval pouze tazatelům, a kolik některým nám stálým…

5) Týká-li se tohoto tématu, tak to, co radíš, vlastně nedává smysl, neboť se nesprávně soustředíš pouze na tazatelku, přičemž zároveň tvrdíš, že potřebuje správné informace. Ale ty jsi jí Ty nedal, protože nevidíš podstatu věci = rovnocenné selhání nejen matky, ale i otce + ohrožení její mladší sestry, o níž mám strach nejen já, ale i Plamínek. Tento příběh totiž potřebuje komplexnější řešení, ale to může pochopit pouze ten, kdo s tím má nějaké zkušenosti - ať už osobní, z okolí, pracovní apod.

Myslím si, že Tvé reakce jsou mimo a jsou přehnané. Nemám k tomu co dodat.

Nejlepší na tom je to, že mě kritizuješ za něco, co sama děláš.  

Mohl by jsi prosím přestat dodatečně měnit obsah svých odpovědí? Děkuji

Otec mohl udělat, ale nic pro děti neudělal. Kamarádka mi dnes napsala:

"Muži jsou jako puchýře, ukážou se, až když je práce hotová"

Z toho plyne poučení-co si sám neuděláš nemáš.

Krásný rčení, jako puchýře… To sedí!  

Skurynko, jdeš si po svém, neohlížíš se, nebereš na nikoho ohled (zřejmě to tak udělal i otec), asi to tak má být, aby sis prošla stejným, co mamka.

Podle mně se mamka tak chová, protože se ji nedostávalo lásky a je jedno zda v dětství, či v manželství. Kde není sobectví, ale láska, trpělivost a odpuštění, tam si lidé pomáhají, tam se lidé neopouštějí.

Myslím, že jednou za roky, až uplyne čas, tak uvidíš mnohé věci jinak.

Pavli, mas pravdu, ze te matce se nejspis nedostavalo lasky, ale v tomhle smeru musim podporit Skurynku v tom, ze nasla dostatek sily se odstehovat a situaci tak resit. Ve svych 18ti letech si nemusi nechat nicit zivot a brat na sebe odpovednost za matku i sestru. Samozrejme, ze pochopi vic, az bude starsi. Ale ted je ji 18 a ma pravo na svuj mlady bezstarostny zivot. S matkou bude i nadale v kontaktu ale nemuze ji nutit, aby sla na terapii. To musi chtit matka sama. Jenomze ta matka musi napred pochopit, proc se k ni jeji okoli takhle chova.   Myslim, ze Skurynka ji svym jednanim skutecne otevrela oci.
Skurynko, drzim ti palce!!

Nesouhlasím s tím, že Skurynka nebere ohled na jiné než na sebe. A co ta matka? Ta bere ohled na koho???

Matky nemají právo své děti týrat a děti nemají povinnost tyranii snášet. Právě opačně: Děti mají zlobit, protože jsou děti a matky se mají starat.  

Skurynka se snažila a dělala co mohla. Ale někdy to nestačí a nejlepší řešení je jít jinou cestou.

Dospělí si myslí, že mají vždy pravdu nebo patent na rozum. Ale doba se hodně změnila. Zákonitosti minulých století se v dnešní informační společnosti plné technologií a robotů nedají uplatňovat a děti jsou často moudřejší než jejich zastaralí rodiče.

Adame, v mnohém souhlasím, a le opatrně se ptám, proč vás to tak bere? Máte pocit, že je Pavlin, z mého pohledu trochu slunečný pohled na věc, pro Skurynku ohrožující? Je to jen názor.  

Respektive, neptám se vás na vaše osobní věci, nic mi do toho není, ale že o sobě vím, jak reaguju na některé věci přepjatě, třeba nedávno, jako bych teď vnímala tuhle situaci pocitově u vás.  

Opět to není dotaz, spíš úvaha a mluvím s vámi s úctou.  

Mám moc ráda laskavé lidi, i když mi mohou jejich představy přijít idealizované, je to jejich zkušenost. a někdy  jen sen.  A  Skurynka si bude muset stejně sama vybrat, co udělá, její matku neomlouvá nic, na tom se asi shodnem ale mladší sestru vidím jako velmi ohroženou, no.  doufejme, že se mýlím.  

Nevidím na své reakci nic zvláštního, jednoduše jsem si slušně a věcně zastal slabšího.  

Mladší sestra ohrožena je, o tom jsem psal dříve, ale řešení nevidím v tom, že by Skurynka doma zůstala. Naopak. Skurynka když bude v pohodě, bude jí více nápomocna. A když Skurynka bude jinde, matka si spíše uvědomí chyby, které dělá.  

Kdyby Skurynka zůstala doma, matka nebude mít vůbec žádnou motivaci cokoliv měnit. Takhle je zde alespoň naděje. A když si přečteme poslední reakce Skurynky, tak vidíme, že náznaky uvědomění si u matky už nastávají, což mi potvrzuje, že se Skurynka rozhodla dobře.  

Mohl by jsi prosím přestat dodatečně a opakovaně měnit obsah svých odpovědí? Porušuješ tím pravidla tohoto webu! Děkuji

Původně tu ještě před pár hodinami nebyl tenhle demagogický "román", ale pouze jedna věta: "Nevidím na své reakci nic zvláštního, jednoduše jsem si zastal slabšího." Proto jsem tam dala záporného smajlíka, což je také projev reakce = čili, když už nějak někdo reagoval, tak není fér takto svůj příspěvek změnit!

Myslím si, že Tvé reakce jsou mimo a jsou přehnané. Nemám k tomu co dodat.

Tak abych se tak trošku vyjádřila ke všemu co jste tady napsali. Že je můj otec s mojí mamkou rozvedný je pravda. Je tomu tak už 4. rokem. Ale abych na naši obhajobu řekla, tak táta pro nás udělal myslím, že dost. Nedávám vám za zlé, že mého otce osočujete z toho že je bezohledný, protože v té situaci nejste. Pouze to, že jste si špatně přečetli co jsem psala nahoře v textu:  Můj otec ji navrhl že si me vezme do péče

 protoze v tu dobu mi bylo jeste 17 let, dnes uz mi je 18. Chtěl mi pomoci od toho hroznyho teroru kterej kazdy den poslouchame ja a bohuzel o 5 let mladsi sestra.  Možná jsem to trochu špatně zformulovala když jsem napsala že táta s mámou nechce nic řešit. Řešit s ní chce. A řešil. Řešit bych chtěla i já, kdyby z ní furt všichn neměli strach, protože ona řešit neumí. Umí se vždy jen rozčílit, když slyší něco špatného, či upřímného na svou osobu a pak dotyčnému jen nadává. Tak mi řekněte kdo z vás by chtěl něco řešit s takovým člověkem? S ní když se někdo dostane do hádky, tak z toho nevyjde nikdy v pohodě, vždy je na konci buď řev a nebo pláč. Proto sem se ní s nikd hádat nechtěla, vždy sem šlapala podle ní, nikdy jsem si nedovolila odmlouvat, a přesto na mě řve? Prosímvás koho z vás by to bavilo? Abych odpověděla Dany tak za

1) můj otec nám pomohl tím, že se spolu rozvedli - nejspíš si neumíte představt ty hádky. Navíc mi pomáhá, takže nevím z čeho jste usoudili, že selhal otec. Že se rozvedli? Neměl na výběr. Sám byl její obět. Můj táta se mnou mluví, komunikuje, pomáhá mi a ptá se mě jak se mám. To samé s mou sestrou. Navíc mi podal pomocnou ruku a minulý rok se mnou za mámou jel a mluvil s ní. Taky se mě vždycky zastal. Jen jsem to tady víc nerozvedla. Což je tedy má chyba.  

2) své sestře pomůžu JÁ, to už jsem tady taky psala, samožřejmě bych jí nikdy nenechala samotnou.  

3) to že se sestra přstěhuje samozřejmě řešíme, jsem ráda, že myslíte i především na ní, ale to myslím celou dobu i já, ale ikdyž budu hnusná, tak pro mě jsem byla priorita já. Přece nemůžu přijít za mámou, že jedna jde k přítelovi a druhá k tátovi? To by rovnou skočila z okna. Nejprve jsem musela já, abych ji mohla nějakým způsobem pomoct.  

4) musím říci, že i vy Listicka a Pavla… hodně jsem se nad tím i dříve zamyslela, protože mě to napadlo už dávno, a taky to do sebe zapadá,  že asi té lásky tolik neměla. Ale to si musí vylejvat na svých dětech? My za to nemůžeme. Když jsem si toho všimla, tak jsem ji začala pomáhat. Více s domácími pracemi, se sestrou s učením a prostě se vším co se má dělat, říkala jsem jí taky víc že jí mám ráda, psala jsem jí to do smsky, ale asi to moc nebrla a nevšímala si toho. To by mi přece nevyčítala že jí nemám ráda, ne? A že kdybych jí měla ráda, tak že jí neopustím? To je citové vydírání. Proto jsem se k ní musela otočit zády.  

5) S vámi Dany také souhlasím v tom, že na mou sestru bude vyvíjený tlak, bude na ní zkoušet citové vydírání apod. Ale dost jsem s mamkou resila, uz celkem vklidu, ale to jen díky tomu že to bylo pres sms, a pohrozila jsem jí aby se k sestře chovala spravedlivě a byla hodná. Myslím, že bude chtít pro ni být ted dobrá a bude se k ní chovat slušně. Což si myslím, že jí pomůže. Máma nebude mít třeba pocit že musí "vychovávat 2 dcery" jak ona říká, ale jen 1, tudíž bude mít míň starostí. To jsme si vyzkoušeli minulý rok, kdy mi to sestra i sama řekla, když jsem utekla právě ke svému tátovi, jak jsem to psala.  

Já sama nevím co bude a jak se to bude vyvíjet, mám v hlavě strašný zmatek. Ale myslím, že jsem udělala dobře, máma by si to bez mého odchodu neuvědomila, protože by neměla důvod přeemýšlet. Ted se zamyslela a bude se chovat lépe i k mé sestře, doufejme.

Ještě abych dodala k tomu, že můj otec vlastně neudělal nic. Nebudu se opakovat a ptát se znovu z čeho jste usoudila. Jenom to odůvodním. Když se rodiče rozváděli, už tehdy to bylo těžké pro mámu, a v tu chvíli jsme i chtěli být s mámou, k tátovi jsme jezdili na víkendy což nám vyhovovalo. Máma furt nadávala na tátu jak je špatnej, že jí píše ošklivý smsky, a jak je špatnej. Nikdy neřekla svou dobrou stránku. A proč? protože dělá špatné věci ona. A má špatné svědomí který si vybíjí na svých dětech. Souhlasim s tím že má nějako poruchu chování nejspíš, protože mi to nepřijde normální. mamka nás má ráda, neříkám že né, ale chce si tu lásku hrozně vydobít. A chce úctu a respekt. Ale ona se tak chová i ke svému přítelovi. Řve na něj jako na malýho kluka. Ale pak mu řekne že ho miluje. Protože jak se neumí ovládat řekne věci který ani nemyslí vážně ale neuvedomí si že ho to může bolet. Kolikrát jsem ji rekla, ze jsem mutná kvůli tomu jak kříčí a řve. Ale řekla mi že si vymýšlím a lžu. Už sem se styděla si domů vodit kamarádky, kvůli tomu jak řve, a ted to dělá mé sestře. Serve ji za něco (ikdyž má třeba mamka pravdu) ale serve ji uplně ošklivým způsobem, navíc před její kamarádkou! Proč myslíte že jsem si domu před rok a půl nepřinešla kluka? Protože by na me pred nim kricela a delala ostudu. a když se to dozvěděla tak mi ho zakazovala. a kdyz jsem chtěla byt s nim musela jsem chodit za školu. Kdyz na to přišla byla jsem 2 měsíce doma a nepípla jsem ani ň. Přesto se mnou zůstal a ukázal m že mě má rád. Pomáháme ji společně s přítelem na zahradě, a ona si ted dovolí nás urážet? že jsme vesnický burani jen proto že bydlím 12 km od města? že budu za rok tehotná atd? Prestoze jsem za ni kolikrat prisla a probírala s ní vysokou skolu, ne jakej kocarek si koupim. Navíc za rok dělám maturitu, vysvětlila jsem ji, že nemuzu se ucit v takovém prostředí, ze mi to vadí, že se tam necítím dobre i normálně, a jestli chce abych udělala skolu aby me nechala byt u sveho pritele. nabidla jsem ji vsechno, muze mit prehled o známkách, já jsem schopna se domluvit, to jen s ni je problém. Pze je hrozne výbušná. Zije ve své představě a mysli si ze ma pravdu. Tak jsem se sebrala a odešla. Nikdo mi to za zlé dávat nemůže, je mi 18 let. Na svém vztahu s ní pracovat samozřejmě budu, jak jsem napsala někde v odpovědi výš, tak na ní nechci zanevřít ani ji odkopnout, protože ji mám stále ráda. Díky všem za názory. určitě každý z vás má v něčem pravdu.

Zapoměla jsem napsat k tomu mému přiteli a záškole, to bylo na začátku našeho vztahu, po tom když jsme si nastolili pravidla začlo fungovat vše jak má. Já chodila v pohodě do školy, mohla chodit za přítelem, pomáhala ji doma. a tak to šlo až do ted, jenže si furt hledá nějaké důvody. Přišla jsem se sem poradit s dospělými lidmi, jaké na to máte názory. A jsem ráda ze jsem sem napsala, protoze jsem diky tomu dostala odvahu. Podporovala mě i má ostatní rodina, jako sestřenice a otec, tudíž vím, že na mé straně chyba není.  

Věřím a doufám, že máma na sobě zapracuju, určitě ji budu pomáhat, se chovat jnak, dávat ji duvod se smat a ne se rozcilovat, ovšem to jsem dělala uz doted. spiš se budu spolihat na to, ze kdyz se nebudeme vidat tak casto tak nebude mt potrebu na me kričet. jeste jednou dík za názory, ted jsem uz prestehovaná u přítele a jsem o něco klidnější…  

Věřím, že to bylo těžké a dlouhé rozhodování a věřím, že jsi se rozhodla správně a pro všechny zúčastněné to přinese poučení a posun správným směrem.  

Přeji hodně sil a hodně štěstí.  

Skurynko, vehnalo mi to slzy do oci! Jsem presvedcena, ze jednas spravne a moc ti za voji odvahu a jednani tleskam!!

Díky moc za podporu. Sama mám teď slzy v očích, nečekala jsem, že někdo by mi dokázal takhlen pomoci, ikdyž je přes písmenka, ale odvahu mi to dodalo na 100%. Jsem moc ráda, že to mám za sebou. Když budu mít další problém, doufám, že se o tom tady zase společně poradíme