Téma: Soužití s mojí mámou

Musím říct, že jsem měla podobnou mámu. Protože ještě nemám děti, tak si agresi a hádky vybíjela na mně. Jak sama píšeš, domluvy a hovory končily a končí stejně, hádání, ironické poznámky a při osobním setkání fyzické napadení nebo agrese, teď to máma umí i na dálku a přes e-maily. Moc nevím, co poradit… pomohlo mi se odstěhovat, ale může se to v tvé situaci otočit proti tobě. Horší je pokud je zlá i na tvé děti a ničí vám vztahy. Zkusit ji třeba sehnat domov důchodců.  

Nepises, z jakeho duvodu s vami zacala maminka bydlet? Kazdopadne bych ji nastavila urcita pravidla, kterych se musi drzet, jinak at si jde bydlet jinam. Napr. si muze poridit vlastni TV a hlavne vychovu deti nechat na tobe. Divim se, ze jsi dopustila, aby odesel tvuj pritel. To ty obetujes partnera kvuli bezohledne matce?
Matka je sobecka a vecne nespokojena a bohuzel se to bude s vekem zhorsovat. Je jeste ve veku, kdy by si mohla najit partnera. To by bylo asi nejlepsi reseni. Ale samozrejme to musi chtit hlavne ona.
Chodi jeste do prace?
Nekteri lide takhle prudi, protoze se nudi a hledaji jenom chyby. Osobne si myslim, ze je treba ji zaukolovat a hlavne ji vysvetlit, ze tohle je tvoje rodina a ne jeji. Jsi sice jeji dite, ale uz dospele a ona te musi nechat  si zit svuj vlastni zivot.
Premyslej, jake jsou tvoje pritority a podle toho jednej. Ona asi neni tak nemohouci, aby nemohla zit samostatny zivot.

Tohle je opravdu velmi závažné téma, má dokonce několik rovin. U mámy může docházet i ke změnám osobnosti které yústí v nějakou formu demence. Může se už nyní jednat o deprese, které jsou jedním ze znaků. To je situace pro rodinu skoro neřešitelná. Pracovala jsem jak s lidmi takto postiženými tak s jejich rodinami. Opravdu to skoro nemá řešení. Doporučila bych komplexní vyšetření, jen nevím jak mámu přesvědčit aby si na psychiatrii zašla. Já tam svého otce dostala podvodem, jednou to vyšlo, na tom jsem stavěla, ale stejně mi to nikdo nevěřil a nikdo z rodiny nespolupracoval. Demenci má a já jsem stejně z rodiny exkomunikovaná. Podruhé se proti mě postavil i zdravotnický personál, že se ho snažím zbavit svéprávnosti. To ani náhodou, chtěla jsem jenom využít příležitosti a zjistit jestli se mii jenom zdá jak se mění, nebo jestli je to fakt.

Nevím jestli máte ještě sourozence nebo jste na to naprosto sama, ale zničit život si nesmíte nechat. Domov důchodců je dnes (02.06.2019) taková finaanční zátěž, že si neumím představit jak by jste ji s dětmi zvládla.  

Já bych to dnes (02.06.2019) řešila super radikálně - vyšetření a léčba nebo garsonka na druhé straně města. Jsem si skoro jistá, že by psychiatr pomohl jak jí tak Vám. Pokud je to nemoc, dá se kompenzovat, pokud je to šikana z nenaplnění vlastního života - MUSÍ se to řešit. Její chování se bude v obou případech zhoršovat a nevím kde se vidíte za deset let vy, ale já Vás vidím v Bohnicích a Vaše děti na návštěvě, která bude čím dál tím více výjimečná. Rodiče nám dai život, ale vzít nám ho nemohou.  

Vždy jsem pomáhala a vždy jsem byla špatná.  

Držím palce a přeji sílu k jakému koliv řešení

Taky bych matku postavila před hotovou věc - buď nastoupí do psychiatrické péče, nebo jí najděte garsonku, případně dům s pečovatelskou službou. Chápu, že to zní radikálně, ale musíte si uvědomit, že Vaše matka není nemohoucí osmdesátiletá babička, ale ještě relativně mladá ženská, která by mohla mít svůj život a mohyl by se odstěhováním zlepšit vaše vzájemné vztahy i život vašich dětí. Tím, že jí ustupujete a necháte se terorizovat jí nijak nepomáháte, naopak ničíte život sobě a dětem!! Otázka je proč? Z nějakého falešného pocitu viny? Nebo je snad ten být její? Proč jste vůbec na to, že s vámi matka bude bydlet, přistoupila??

Shayo, mam dve kamaradky, ktere se staraji o sve maminky "generalky". Navstevuji je jednou tydne a z te navstevy prijedou vzdycky uplne vyrizene. Ta jedna "babicka" si natolik privlastnuje svoji dceru, ze treba odmita jit na prochazku, kdyz jde i dcerin manzel, zarli a vycita ji kamaradky atd. atd. Jak vidis, nektere matky dokazi byt hodne sobecke! Promitnti si, kde budete s rodinou za 5-10 let. Ty bez partnera, syn odejde z domu a ty budes dochazet na psychiatrii.
Vim, je to bolestne, jit proti sve matce. Ale kdyz to jinak nejde, je to jedina cesta. Smozrejme bych si s ni nejdriv hodne durazne promluvila a vysvetlila ji, co ji ceka, kdyz se odmitne podridit.
Preji ti pevne nervy!

Vyhodit matku z domu. Jiné řešení to nemá. Najít ji podnájem, a vypakovat ji.

Jestli má větší demenci lze zjistit snadno. Stačí ji dát vyplnit standardní psychický dotazník MSM nebo modernější a rozšířenější verzi ACER. Najdete snadno na internetu, zvládne i nepsycholog. Běžně to používají zdravotní sestry na test pacientů a jejich stavu.

Vaše matka je svéprávná, chodící, a pokud soužití nefunguje, tak žít každý jinde. Dříve či později se psychicky zhroutíte, byť to bude několik let trvat. Budiž vám varováním, protože použije vše: vyvolávání pocitů viny, hádky, agresi, pasivní agresivitu, ignoranci, pláč, hysterii - abyste nic nedokázala a bylo po jejím.

Nutno ovšem říci, že přibuzní s vámi spolupracovat nebudou. Když budete chtít mámu poslat k psychologovi/psychiatrovi - sletí se na vás jako jeden muž, a budou vám nadávat, že z ní děláte blázna. Nechají na vás odpovědnost, břemeno i starosti, a zároveň budou tvrdě blokovat jakékoli řešení.

Už jsem to tu napsal jednou, dvě praktická pravidla, dost drsně získané školou života při péči o starší:

1) Myslete první na sebe.

2) Kdo se stará, ten poroučí.

Momentálně máte s mámou něco, co nebude fungovat. Postupně vám to zničí váš život, psychiku. Přitom vaše matka není, zdůrazňuji není - nesvéprávná, nechodící, nemocná, atd. atd. atd. Tak ní přistupujte jako k svéprávné osobě. A řešte situaci, dokud jí řešit lze.

Není naprosto žádný důvod proč se obětovat kvůli osobě, která se o sebe může postarat sama. I když ta osoba rezignovala na život, pořádek, hygienické návyky, … Bohatě stačí situace, kdy se musíte postarat o někoho, protože OBJEKTIVNĚ nemůže. Pak je to úplně jiná situace.