Téma: Táta se mnou nemluví,pro mámu je nejleší to co vymyslí ona.

Těžko ti radit, když neznáme situaci.

Ale mezi řádky dokáži přečíst: Oženil ses, plánuješ rodinu, ale přesto jsi finančně závislý na rodičích a dědovi. Řešíš práci, ale za tvé situace bys měl první dávat najevo, že řešíš potřebný finanční výdělek jako hlavní kontext tvého přemýšlení o práci. Do toho jsi nemocný, máš dluhy a splátky.

Za tvé situace bys měla být tvá finanční situace a budoucí plány pečlivě promyšleny. Nezlob se, ale zdá se že nejsou. A to nemluvím o rezervě a plánu b, když finanční příjem vypadne - třeba z důvodu tvé nemoci.

Upřímně, mě bys také jako syn moc tímto přístupem nepřesvědčil. Navíc píšeš, že máma ti pomáhá - třeba ti zařizuje u dědy, že ti půl roku bude platit léčbu i splátky na auto - a ty máš jenom kritiku a stížnosti, že to potřebuješ rok. Pálí tě dobré bidlo, a pálí tě skutečná pomoc.

Jsi dospělý, ženatý, a ještě plánuješ rodinu - máš být v první řadě zodpovědný.

Možná se pletu, protože čtu jen mezi řádky. Tví rodiče chtějí vidět, že reálně a prakticky přemýšlíš, ty zase chceš aby chápali tvé pocity a tvé názory. Až budeš mít dítě, tak se o něho budeš starat jako rodič, nebo budeš dítěti vyprávět o svých pocitech, aby tě chápalo?

Nejsem závislí na rodičích ani na dědovi.

Bohužel všechnu rezervu jsem už nasrkal za léčbu a z mého příjmu jsem udělal maximum co jsem mohl za dědou jsem šel až jako poslední možnost. Potřebuju se postavit opět na nohy, nastoupit do nové práce do které mohu chodit i po léčbě a ne brát nemocenskou a žít z měsíce do měsíce, jenže do teď to nešlo když je mamina proti všemu co tohle ovlivňuje. V této situaci mi vůbec nejde o peníze, jde mi o to aby zamnu naši trochu stáli, nemusí mi dávat peníze, ale občas si normálně popovídat vždyť toho moc nechci.

To že reálně přemýšlím vidí všichni kromě našich, všichni vidí moji snahu, najít si práci, šetřit jak se dá řešit danou situaci se zdravím atd, jenom naši ne, naši mě pořád schazují, podceňují, ale když se někdo o někoho nezajímá 2 roky, nezavolá nestaví se, jezdil jsem tam já jen proto, že jsem si myslel, že se změní bohužel se nezměnli, tak jsem se snažil držet se v kontaktu a už jsem to vzdal.

Ahoj, je mi líto, ale tohle se asi nezmění… Buď s tebou podivně soupeří a musí mít vždy prim, asi jsou i citově chladní, být tebou, tak s nimi kontakt omezím ještě víc, byť tě to může mrzet. Obávám se, že jim nikdy nebudeš dost dobrý.

Ale vždyť mu finančně pomáhají! Sám píše, jak poměrně hodně.

Je možné, že rodiče neschvalují výběr jeho ženy - a proto tiše protestují. To se stalo i mě - moje máma mě 20 let nenavštívila, protože "dokud tam bude ta žena". Ironií osudu se totéž stalo mámě, když si vzala tátu od jejích rodičů.

Syn se ovšem dal na vojnu - oženil se, plánuje děti - jen finančně potřebuje injekce od rodičů a prarodičů. Chce přitom, aby horodiče brali jako dospělého a samostaného. Dokáži si velice dobře představit, jak táta už se k tomu raději nevyjadřuje, máma se snaží pomoci jako každá máma. Zřejmě protest vychází od táty, a máma se snaží udržet co se dá.

***

Já vůbec mám dojem, když čtu Moje starosti, že si jaksi kluci neuvědomují, že jakmile se rozhodli vstoupit do vztahu se ženou a mít děti - že se láme jejich role. Už nemají právo na to, co dítě. Už jsou dospělí - a jejich povinnosti a odpovědnost jim prudce stoupá. Už by sami měli držet druhé - občas partnera a později své děti. Jsou sami svým pánem, ale také manažerem života - a měli by být zospovědní.

V jiném vlákně se kluk složí, když mu partnerka řekne, že je těhotná - a diví se naprosto upřímně, že přestal ženě imponovat, a ta už s ním nechce nic mít. Mluví o svých pocitech.

Teď je tu kluk, co neudrží vlastní finance - byť třeba ze zdravotních důvodů - potřebuje pomoc příbuzných. Ale zdůrazňuje, že ho musejí chápat - protože on PLÁNUJE RODINU v budoucnu. Ten kluk není schopen uhájit svou finanční existenci ani teď, je tvrdě závislý finančně na příbuzných, a ještě jim jen tak mir nichts dir nichts sdělí, že mu budou financovat nejen jeho život, život manželky, ale ještě si zaplatí i náklady na jeho dítě. --- Zároveň chce, aby ho brali jako rovnocenného, a zajímali se o jeho pocity.

Já být jeho tátou, tak po x excesích podobné komunikace se také přestanu bavit. Bafám cigáro, a raději se dál k tomu nevyjadřuji.

Dobře vynechme finance a podívejme se dál do minulosti, možná vám to pomůže objasnit.

Když jsem chodil na základní školu, moje máma byla v práci do pozdních hodin, táta ten sice chodil brzy, ale jezdil na stavbu a tak se snámi učila moje babička, nedělala to proto, že by jí o to naši poprosili ale viděla, že se o nás rodiče moc nezajímají a tak chodila za námi každý den. Až do 9 třídy to ji nikdy nezapomenu.

V prváku na střední mi končio stavební spoření které mi založil pradedeček, no a naši už neměli peníze tak to vzali mě a moji ségře a udělali si z toho obývák a kuchyň. Do toho můj táta přišel o práci a začal dělat na sebe, což mu ale vůbec nevyšlo a trvalo to možná 5 let do toho mamina otěhotněla a měl jsem malou ségru. Takže se o nás starala mamina a táta neudělal vůbec nic nechal v tom maminu samotnou.

Když jsem veděl, že na tom mamka neni moc dobře finančně místo školy jsem začal chodit na brigádu abych se postaral aspoň sám o sebe, což mi pak vyčítali, že mam chodit do školy a já jim řekl, že si nedokážu představit jak bych asi tak žil když jsem neměl na benzín, kino atd. Bylo pro mě důležitější postarat se o sebe a nechtít po nich nic.

Takže můj táta byl prostě jen tak doma v dílně kouřil a pil kafe, nezajímal se cose děje a neřešil vůbec nic. Mamina byla doma s malou a táhla to z mateřský, tak jsem si řekl, že půjdu pracovat, stál jsem si za tím a šel pracovat. Když jsem začínal bral jsem asi 12000. Když chtěl táta s něčím pomoc, tak u toho jen nadával nebo mu to trvalo strašně dlouho, jelikož jsem chodil na brigádu na stavbu vědl jsem co dělat, jenže vždycky když jsme šli něco dělat, dělal jsem to více méně já on si vždycky sedl na židli a kouřil a díval se co dělam.

Táta není schpen si uvařit, jít nakoupit, nic co by do života patřilo, dojede maximálně na benzínu nebo jít pít a přijde úplně ko. To on se nepostaral jak o segru o mámu ani o mě. Kolikrát k nám přijedu a vidím jak máma vozí kolečko s dřevem za barák a táta jen stojí a kouká, proto jsem na něj naštvanej.

Já si našel přítelkyni, našli jsme si byt a byli jsme šťastný, Táta řekl moji babi, že si semnou nemůže promluvit, protože jí mam stále za zadkem, přitom když přijedeme řekne čau a odejde a snad semnou může mluvit i před ní a navíc niky si semnoiu o ničem nepromluvil. Od té doby jsem zklamaný a už s nim nechci ani mluvit.

S manželkou jsme se vzali přestěhovali se a padlo nám auto které nám on opravoval nikdy jsem mu to nevyčetl ani neměl zazlé ale jeikož manželka jezdila do práce daleko, bylo třeba nové auto, takjsem to spočítali a vyšlo nám to tak, že budeme schopný splácet, no a po roce jsem šel na první zákrok, doktorka mi řekla, že léčba může trvat dlouho, tak sem do toho šel, protože jsem měl podezření na rakovinu kůže.

Takže jsem už neměl šanci něco našetřit udělat si rezervu a nějakou dobu to šlo, chdoli jsem i na brigády ale nepomohlo mi to, protože už jsem ji po zákroku nemohl dělat, mám poškozenou hrudní část a proto nemůžu dělat ani práci, kterou jsem získal. A tak jsem začal přemýšlet co dál jestli by nebylo lepší jít do nové ráce ve které můžu být i po zákrocích, jenže v tom mi máma brání, oni nemají rádi lidi kterým se daří nebo mají peníze, Jenže já si za tím stojím achci abych se z toho dostal sám a ne aby mi poáhal děda, dědu jsem poprosil proto, že by to bylo pro mě lehčí a já místo auta mohl dělat rezervu, ale chci to zvládnout sám ale je těžký něco dělat když není psychická podpora od rodičů astále vám v něčem brání.

Chtěl bych aby jenou přišel den a přšli zamnou rodiče a řekli máme tě rádi a stojíme za tebou  což mi nikdy neřekli. Když vidím jak to jinak u náv v rodině šlape, mamky brácha podporuje svého syna at se mu daří nebo ne, děda podporuje bratrance a sestřenici. Manželku podporují její rodiče a mají úžasný vztah jen u nás se to nepovedlo a já jediný jsem se snažil o to aby to bylo lepší abychom s našima vycházeli smáli se spolu, od mala jsem si přál jet společne na dovolenou, prožít nějaký hezký dny ale to nikdy nebylo radši nás naši poslali na tábor aby se nás zbavili. Nevím co s tím nevím co dál ale naše už nezměním je to dlouho moc dlouho a když neměi a nemají zájem chovat se jako rodina, tak já už taky ne už mam svojí skvělou rodinu a už si do ničeho nenechám mluvit.

Postarám se o to abych nebyl jako oni, abych byl pro svoji rodinu a své dítě všechno co jen jde. Peníze jsou až na posledním místě hlavní pro mě je šťastná a plnohodnotná rodina na ničem jném mi nezáleží než na lidech kterým mám rád a oni mají rádi mě. A to jestli naši nemaí rádi mojí ženu, to mi je úplně jedno potom všem jak se chovali.

No a proto jsem na začátku napsal: Těžko ti radit, když neznáme situaci. A proto jsem jen napsal, jak to vypadá z toho, co jsi napsal.

Dotaz jsi zahlušil tisícem nesouvisejících věcí, které nemají s dotazem nic společného. Jestli někdy budeš psát sám sobě na sebe odhajobu, tak i když budeš nevinný, tak tě odsoudí na elektrické křeslo.

Stejně tak píšeš, že nemůžeš ze zdravotních důvodů dělat práci, kterou jsi získal. V tom případě máma do toho nemá co mluvit, a zaměstnavatel tě stejně nemůže nechat pracovat v tom co jsi dělal. Pokud ho tedy se zdravotním výsledkem seznámíš. Pak by totiž riskoval průšvih. Je to nějaké podivné.

Pokud je to tak, jak píšeš, tak zanech marných pokusů získat uznání od tvých rodičů. Dělej život tak, abys ho měl dobrý, a abyses za sebe nemusel stydět. Někteří lidi jsou jednoduše takoví jací jsou - a nepředěláš je.

Já tvůj podrobný popis nepotřebovala; udělala jsem si obrázek i tak, a dle toho, co píšeš, si myslím, že jsem se ani moc nemýlila.

Opravdu jim prostě nebudeš nikdy dost dobrý, je to smutné, ale je to tak. Neřeš to, i když věřím, že je to těžké. Oni ti uznání patrně nikdy neposkytnou.

V tom případě už nikdo nemusí nic psát. Prostě si hodíme křišťálovou koulí, komu máme věřit - a co mu napsat.

Až příště napíše podvodník, budeme mu také věřit. A budeme mu držet palce.

Já bych jenom dodal, že tazatel má vyjadřovací schopnosti asi nejhorší, co jsem kdy za celý svůj život potkal.

Jestli má život a svou osobnost ve stejném chaosu, jako je jeho styl psaní - tak má zatraceně větší problém v životě - i před sebou - než nějakou potřebu uznání od rodičů. Protože ty problémy teprve přijdou.

Já sám mám rodiče, kteří mě nikdy nepohladili, nikdy nepodrželi. Sám jsem odešel po škole z dobu s tím, že už je nechci nikdy vidět. Později jsem se snažil navázat znovu kontakt, ale byl jsem jen černá ovce. Tak jsem ho po několika letech neuvěřitelných stresů zase zrušil. Mimochodem, nejvíce do mě bušili v době, kdy na mě doléhaly zdravotní problémy, což asi vedlo k tomu, že jsem to definitivně zavřel.

Jen tvrdím, že pokud má tazatel osobnost tak v chaosu, jako píše, tak má na problémy zaděláno. A čekají ho drsné životní zkoušky.

A k tomu navíc: Napsat, že peníze jsou až na posledním místě, a nejsou důležité, když musí uhájit svou existenci - je možná líbivé, a tazatel za ně dostane kladné body od dámského osazenstva, ale já taková vyjádření nemám rád. Zvláště od lidí, kteří potřebují sponzorovat od ostatních. Takové lidi si pak držím daleko od těla, a vždy se mi to vyplatilo. A to jsem sponzoroval, a pomáhal finančně i v úředních záležitostech mnoha lidem kolem sebe.

Stejně tak je mi podivné, že se s mámou dohaduje, zda má zůstat v práci, ve kterého ho ani zaměstnavatel nemůže nechat ze zdravotních důvodů. Ono asi pár věcí bude jinak, než tazatel píše. A asi i sám nejedná v životě zrovna přímočaře a racionálně.

Tazatele čeká mnoho problémů, rozhodně větších než je potřeba uznání od rodičů. Ten chaos ve vyjadřování i osobnosti je tak obrovský, že a) tazatel bude očekávat mnohou psychickou podporum, b) bude si generovat řadu problémů.

A já na mojestarosti.cz končím a odcházím. Snažil jsem se pomáhat na základě textů, ne automaticky poplácávat nebo odsoudit. A asi je čas se posunout dále.

Já žádnou křišťálovou kouli nepotřebuji a tu ironii sis mohl odpustit. Já tazatelovi odpověděla na jeho dotaz, o to mu šlo; až bude chtět poradit s něčím jiným, tak se ozve.

A že potřebuješ víc info a já nikoliv? Tak to prostě mám, dle mě totiž napsal dost a já víc info nepotřebovala.

Ty musíš většinou - někdy více skrytě, někdy nepokrytě dát najevo, že ženy jsou něco pomalu podřadného, jacísi tvorové z jiné planety, kterým nelze rozumět. To je ale tvůj problém a měl by sis tento mindrák vyřešit soukromě.

Nikdo tě nenutí zde být, sama tu odpovídám jen na něco, dřív jsem to tady hrotila, ale vyčerpalo mě to.

Já s Tebou třeba v mnohých věcech nesouhlasím, ale na druhé straně mi připadá, že se snažíš co nejlépe odpovědět podle svého mínění.

Jak jsem psala obecně mi Tvé názory nejsou zrovna blízké, co jsem zde četla, ale jsi odlišný, koukáš na problémy jiným úhlem, což je podle mě také potřeba.

Nemusím se ztotožňovat s názorem, ale mít víc náhledů mi připadá prostě žádoucí.

Chtěla jsem tím říct, že podle mého soudu jsi tady přínosem.