Téma: Přítelkyně mi oznámila, že pojede s jiným mužem na víkend a odjela

   Co říci? ..... Sorry, ale jediné co mě napadá, je podvedený podvodník...... Promiň, většinou tak stručná nejsem.

To mě pobavilo, chci jednu partnerku pro celý život na všechno. Ale kdo to má? A pokud člověk nechce rozbít rodinu, je paralelní vztah řešením. To, že se mi manželka nevěnuje je i moje chyba, ale čekat a zoufat nemíním. Na začátku byla skvělá, teď je jiná, dá se to považovat taky za podvod. Proto svůj diskrétní vztah nepovažuji za až takový podvod.

Přej a bude ti přáno.

Nějak se teď večer kloním ke stejnému názoru. Přestože mě štve, že nejela se mnou, a záte ty myšlenky, co tam asi dělá, konec nebo něc na truc tom asi nepomůže. Budu jí to tedy přát, ale ocení to, když zamilovanost je slepá?

zvláštní situace... především tys svůj názor řekl a ona má jiný, tak proč ten nátlak. Má přece právo na svůj pohled na věc, oba jste vázaní v jiných vztazích, na jednu stranu umím pochopit, že člověk si někdy v dlouhodobém vztahu se svým partnerem nerozumí, ale třeba mu chybí motiv to změnit (nebo z nějakého důvodu nechce nebo nemůže, to rozebírat nebudu) potká někoho, kdo je na to, podobně a tráví s ním určitou část společného volného času. POkud mi někdo řekne, že jede na hory, tak jede na hory, Tečka. kde není důvěra, nedává vztah smysl. Mohla by tě podvést? to už bys byl druhý, že... tebe a manžela ))) a proč by to dělala? Je něco ve vztahu špatně? víš to nebo ne? možná ne.... Potřebuješ mít vyřešeno hned... jela na tenhle víkend? tak jí chceš zatepla napsat, že konec? Nemáš jí rád? Nemá právo na kamarády a svůj osobní čas? Proč se bojíš, že ti bude nevěrná.... (ostatně ona je vdaná, stejně jako ty ženatý, takže nevěra je neodsouhlasený styk s někým jiným? s papírovými partnery jste si ho odsouhlasili jako "nutné zlo"? ) Jen tak najednou z ničeho nic sebere kamaráda a pojede se s ním pomilovat na hory? jiná varianta tě nenapadá - třeba že si potřebuje od všeho a všech odpočinout, něco probrat s kamarádem, protože na některé věci je chlap nejlepší poradce... Neposlouchá, nemá právo na soukromí, tak přemýšlíš o konci? Kdybych chtěla být jedule, poradila bych, aby ses poradil s manželkou )))) Ty tu ženu nevlastníš, Xavere, no dokonce nevlastníš ani manželku, člověk prostě nemůže vlastnit druhého.... a ještě by ses chtěl pomstít?   Fakt je ti 40 nebo ses uklepl v číste? Tak jo, vážně. Především vychladni, zbav se své uražené ješitnosti a počkej. Nejméně týden... počkej, až se ozve nebo napiš neutrální smsku, bez všech jedů a ironií, že se těšíš na obvyklé setkání na obvyklém místě či co já vím, netahej z ní rozumy jak bylo s kamarádem na horách, protože by z tebe určitě byla cítit jedovatost ale spíš zlehka poplánujte nějakou následnou společnou aktivitu, pokud o ten vztah stojíš, nabídni to, co ho upevní a ne to, co ho rozboří. BUde-li to spět ke konci, určitě se to včas dozvíš...

Poslal jsem neutrální SMS, jak se má a pár drobných a přišla slušná odpověď. Důvěry a nežárlivosti si váží, takže snad to ocení i dál. Ukončení vztahu by byl asi zbabělý útěk.

Nicméně, člověka štve, když se snaží maximálně přizpůsobit nejen rodině, ale i jí a čeká, kdy už konečně se zase podaří být spolu, protože poslední půlrok je nějaký slabší a ona pak jede s někým jiným, což dříve neudělala (nebo jsem o tom nevěděl) a vše jsem jí toleroval. Zamilovaná do mě byla určitě asi snad ještě je, ale asi míň. Dříve byla aktivnější a sama přicházela s návrhy na setkání, teď je toho míň. U mne je to naopak. A hodněkrát jsem četl i v životě si ověřil, že kdo miluje víc, je dříve opuštěn. Kdo dává jistotu, je nejistý. Ale zase musím ocenit, že se mi s tím, že jede sama s jiným mužem, svěřila, byť jí to nebylo příjemné, což manželovi neřekla (je to můj kamarád a o našem vztahu ví). A s jiným kamáradem si zrovna nemusí jezdit rozebírat věci přes noc, normálně to dělá přes den Prostě životní zkušenost, říká, že to vypadá na konec nebo nový vztah, nicméně nebudu to řešit radikálně a zatím podle posledních SMS je to správná cesta a možná ocení toleranci a náš vztah to posílí. Ale nejistota je nepříjemná.

Domluvit se s jinou kamarádkou a v podstatě jí to oplatit ve smyslu "oko za oko, zub za zub"? Tomu říkám zralý způsob řešení problémů? Pokud máš s přítelkyní dlouhodobý vztah, tak jí snad věříš, ne? Vztah by měl být založený na oboustranné, vzájemné důvěře - pokud není je to špatně. Buď jí věříš a pak ji nepotřebuješ kontrolovat a vyzvídat, co, kde a s kým dělala - nebo jí nevěříš - a pak nechápu, proč s ní jsi. Pokud jí věříš, tak ji nepodezírej, pokud ne, tak se s ní klidně rozejdi. Jinak přítelkyně není tvůj majetek, takže ve svém volném čase si opravdu může dělat co chce a trávit ho i s jinými lidmi, i když se to tobě nelíbí. Ale to už je zase o té důvěře...

Xavere, když to neřeší její manžel, proč to řešíš Ty? Že jsi její přítel? Jak vidíš, nejsi jediný. Oba podvádíte své manžele, lžete na všechny strany, proč by právě teď a Tobě měla říkat pravdu? Píšeš, že její manžel je rád, že je z domu. To víš od něj? A co Tvoje žena, taky je ráda, když jsi z domu? Nebo neřešíš, jestli ji to netrápí? Jste oba stejní.... bezohlední... napadá mě, že možná máte i děti.... jejich pohled ani nechci domýšlet. Možná si myslíš, že Ti tu kážu morálku, ale není to tak. Nemyslím si totiž, že víte o čem je.

Barčo, člověk nemusí lhát na všechny strany, otázkou je, proč vůbec lže....

Píše o diskrétním vztahu. Tím je řečeno vše.

Barčo, slyšela jsi už o paralelních vztazích? Moje heslo není zatloukat, zatloukat, zatloukat, ale domluvit se, domluvit se, domluvit se. Jenže to naše společnost neumí, není na to připravena, paralelní vztahu jsou tak trochu ještě tabu. I já si přeji partnerku na celý život, která bude pořádta pravá a já pro ni totéž. Věřím tomu, že to jde. Ale jaká je realita? Kolik takových vztahů znáš? J správný názor, vzala jsem si ho se vším všudy, tak s tím musím žít. Musím? Mám pořád čekat? Pokud se partnerka změnila a nedaří se to s ní probrat a rodinný život s dětmi jinak funguje, ale chybí tam city a milování, tak jak to řešit? Rozvodem? Možnost je právě paralelní vztah, třeba diskrétní.

Paralelní vztah naopak nerozbíjí dětem rodiny. Pokud jsou oba ve stejné situaci.

Opravdu považuješ děti za hloupé? Je jen otázka času, kdy zjistí, že...... a do života si nesou nechvalný příklad, že je to normální... , že není potřeba nic řešit a najít si paralelní.....

Ale my se snažíme problémy ve svých rodinách řešit, ale pokud není vůle z druhé strany... Závidím lidem, kteří jsou schopni se na paralelních vztazích domluvit a nemusí si nic tajit. Ještě to řeknu jinak: Proč já mám být pro manželku ten jediný na celý život, je ona ta, která mi bude celý život věrná, když okolo se to všechno mele, je to v každém druhém filmu a objevují se reálné studi, že člověk je tvor promiskuitní, což bylo v minulosti potlačováno. Chyba je i v nás, nejen v našich partnerech a snažíme se to napravit, ale pokud to nejde? A pokud na to přijdou děti? Ty paralelní vztah ocení více, než rozvod rodičů.

Podívej, lítáš v tom až po uši, proto jsi hluchý a slepý.... a najdeš si jakékoli trochu "znějící" argumenty na podporu svých "ideí"... klidně budeš mluvit i za děti...

ALE za nic si nepřiznáš, že idea paralelního vztahu je (v tomto případě) jen ve Tvé hlavě. Přítelkyně to tak evidentně nevidí.

I ona řekla zrovna minulý týden, že "nám to funguje", přestože to nenazýváme spolu paralelní vztah, říkáme, že děláme to, co nám doma chybí. Ale občas to z její strany skřípne a není si jistá. Takže uvidím, až s čím přijede a jak se ke mně bude chovat dál.

Muž se měl vrátit ze služební cesty o den dřív, a tak poslal domů telegram s prosbou, aby ho manželka čekala na nádraží.
Přijel do rodného města, na peronu nikdo, na nádraží nikdo: "Ta děvka! " zabručel si nejdřív muž.
Pak si ale řekl: "Třeba není děvka, třeba mi doma chystá něco dobrého k večeři. "
Pospíchá tedy domů, vběhne do kuchyně, tam nic, lednice taky prázdná. "Ta děvka! " řekl si znova pod fousy.
Pak ho ale napadlo: "Třeba není děvka, třeba na mě už čeká v ložnici. "
Vběhne do ložnice a tam si to manželka rozdává se sousedem. "Ta děvka! "rozčílí se chlap a zabouchne dveře.
Pak si řekne: "A třeba není děvka, třeba je bordel na poště a ona nedostala ten můj telegram. "

Když přistoupím na to, co jsi napsal  - že ve Tvém manželství chybí city a milování, pak nechápu, proč Ti vadí, že přítelkyně.... atd. Poskytuje Ti to, co Ti chybí a doma máš zbytek. Blbost, co? Pak to popírá, co jsi tu napsal. Paralelní vztahy a společenské tabu bych do toho netahala. Nevěry byly, jsou a budou a každý, kdo je provozuje si je umí i "šikovně" zdůvodnit.... jenže Tebe dostihl ten průšvih, že jsi se zamiloval a ta Tvoje "paralelní" ne.

A moc děkuji všem za názory. Jsem skutečně hodně tolerantní. Přiznám se, že jsem čekal spíše rady na radikální řešení, ale překvapili jste mě, že spíše souhlasíte se mnou. Ano, mám už přes 40 a řešil jsem to hlavně v mladších vztazích, nicméně když to na člověka přijde, je to nepříjemné trápení. A taková diskuse pomůže k vystřízlivění.

Xavere, možná je to tvůj pocit, že jsi tolerantní, mě se to až tak nezdá a taky jsem nějak nezaznamenala, že by s tebpu někdo až tak sohlasil... spíš se všichni podivují nad tím, že by sis rád nárokoval na co nárok není a ještě přemýšlíš o pubertální odplatě.  

JInak dotaz - ví tvá žena o tvém paralelním vztahu? umožňuje takový vztah i jí, aby si našla partnera a co s Tebou, až si ho najde a bude chtít ten vztah povýšit nikoli na paralelní? Půjdeš ve jménu blaha jejího a dětí, protože rodina, kde nejsou vztahy v pořádku není ideální zázemí pro děti (ostatně ani nevíme, jak staré). V jednom ti dávám za pracdu - člověk není od přírody postaven na to, aby prožil celý život s jediným partnerem, pokud se to někomu podaří a je při tom šťastný a nemá pocit, že obětoval půl života na oltář něčeho čemu se zvykne říkat rodinné štěstí, ať to stojí co to stojí, pak měl velikou kliku a zřejmě se buď oba vyvíjeli paralelně nebo se nevyvíjeli až tak moc. Normální člověk od doby, kdy si obvykle najde partnera, řekněme od těch 20 do 50 prodělá vývoj jak v osobních prioritách, tak v hodnotách téměř překotný a sladit dva takové překotné vývoje je obtížné. Proto chápu, že mnoho manželství končí rozchodem, rozvodem nebo nějakou akternativou, co vyhovovalo ve 20 těžko bude vyhovovat v 50. Žít za každou cenu s někým s kým být nechci je scestné, duševně devastační a jako příklad pro děti taky nic moc... sebeobětování není smylem života jako jím není opačný pól bezuzdné poživačnosti. ale to už je jiné téma...

mozna sem to spatne precetl ale v cem je problem, ty ji pouzivas jako matraci a s tebou dalsich x chlapu

ty podvadis manzelku s touhle a najednou ti vadi ze ona podvadi tebe

nikde není napsané, že ona ho podvádí (nebudeme-li uvažovat manžela) je tu jen jeho strach, že je to tak, nic víc....

Ono to tak i může být, proč bych nemohl být jen jeden z mnoha. Ono nemá smysl řešit, co ten druhý tam někde s kým dělá. Pokud někoho nepřistihnete, tak nemáte nikdy jistotu. A někoho šmírovat je ubohé. Důležité je, jak se dotyčný k vám stále chová, jak se mění komunikace i např. mailech, v SMS a hlavně v běžném hovoru, zda je tam stále vášeň, zda se na vás těší nebo se vám vyhýbá. A to se u žen docela mění (všiml jsem si toho i u chlapů, ale chlapy nesleduji, tak nemám přesnou statistiku). U žen je to dáno povahou, měsíčním cyklem atd. No a když takovou změnu pocítíte, tak vás to znejistí. Takže uvidím, jak se bude chovat, já se samozřejmě nebudu na nic z tohoto víkendu vyptávat a řešit.

Možná se vše zlepší až ti brzo oznámí že budete čekat dětátko.

Tak to je hezké, ale opravdu to máme pod kontrolou. Oba už děti máme a další už ne.

Něco už jsem v životě zažil, a do takové situace jsem se dostal několikrát a téměř vždycky v tom byl sex... Takže podle sebe soudím Tebe? No, výstižných komentářů jsi už dostal dost. "Obdivuji Tvoji odvahu, po tom co jsi sem napsal, se ještě ptát na radu, co dělat". Obvykle takhle neodpovídám, ale v tomto případě je mi z vás špatně.

Zajímavé...

Dotazy:

1) Myslíš, že děti jsou hloupé?

2) To, že Tvá diskrétní partnerka někdy spí se svým manželem Ti nevadí?

Jinak taky znám ve svém blízkém okolí takový vztah. A i když se vše tváří, že jsou skvělá rodina, tak vliv na děti to má a chování je jiné než by bylo, pokud bylo opravdu vše v pořádku.  

Oni si to totiž ti účastníci těcho vztahů nejsou schopni uvědomit a myslí si, že jednají a chovají se úplně stejně. Jenže to tak není a člověk si to však nedokáže uvědomit.

A pak já jsem zastáncem toho, že člověk je furt stejný, ať je mu 15, 23 nebo 40. Jen si více věcí umí představit, protože má zkušenosti a umí se s problémy poprat. Takže to, co si psal, žes to řešil v mladších vztazích a teď je to nepříjemné trápení. Je to furt stejné, pokud k dané osobně něco cítíš a nejsi citově kamenný..

Jo a k Tvému dotazu - co máš dělat? Už to tu někdo psal. Holt nejsi jediný, s kým má paralelní vztah. Takže chlap v sukni, ber to tak. Je to nehezké, ale je to tak. Pokud byste spolu byli aspoň 4x týdně, tak už by to bylo více, ale sejít se 1x týdně je opravdu "jen" na uvolnění...

Takže nech to plavat, popřípadě si najdi další paralelní vztah taky no...

nemusí to bý stejné, člověk se mění a vyvíjí... k lepšímu nebo hroršímu nebo prostě jen k jinému...

To jo, ale v zásadě pokud není ovlivněn šílenýma věcma, je plus minus spokojený, tak je stejný.

1. Děti nemám za hlupáky, ale tady jde o rozbití nebo nerozbití rodiny, paralelní vztah je možnost řešení, ať diskrétní nebo i domluvený.

2. Je to zvláštní, sám to nechápu, ale manžel fakt nevadí. Dokonce si přeji, aby jim vše fungovalo, co nejlépe. Ale ono to samozřejmě nefunguje a proto je z toho tento vztah.

Hmmm, tak to asi nechápu. Pro mě to rodina už není. To přece nemůžu počítat, že mám rodinu, když prakticky jde jen o to, že dýcháte stejný vzduch v bytě/domě, ale jinak vedete každý dospělý svůj život. A je to vlastně život? Ale to beru ze své strany, já bych to neuměl a doma (děti neděti) bych se trápil, protože  bych chtěl být s jinou.

Ale to jsme se dostali jinam a nebylo to v tématu.

Každopádně, když to funguje, tak fajn. Třeba do budoucna názor změním, no snad ne. Tak ať se daří.

Pro Vás mám stejné řešení jako pro ty ostatní trpící dušičky. Radí z vlastní zkušenosti a mě se to osvědčilo... Někoho šmírovat je ubohé. Ale pokud chcete mít jistotu nezbytné. Jinak se budete stále trápit a přemýšlet jestli to tak je, nebo není atd atd... A pokud nemáte na soukromého detektiva, tak jako já nedávno, ccatis za den a pod... opravdu směšné... teda spíš k pláči, poradím vám jak na to.... stačí říct..