Téma: Skvělý vztah, co upadá do kamarádství - jak partnerský vztah uzdravit?

Ahoj,

s přítelkyní jsme spolu od března 2014. Není to pro mě první delší vztah, ale je to první vztah, kde mám pocit, že to je holka s kterou chci strávit celý život. Až neuvěřitelně moc si spolu rozumíme, jsme k sobě upřímní, oba máme rádi cestování a máme velmi podobný okruh přátel. Nebydlíme spolu, protože přítelkyně se chce sestěhovat až po svatbě (o které jsme se tedy zatím vyjma nějakých narážek nebavili). Díky tomu, že je dost vytížená (studuje dvě vysoké školy a má nějaké další kroužky) se vidíme opravdu málo. Tomu tak bylo prakticky od začátku. Zpočátku jsme se viděli 2-3x týdně, teď je to spíš 1-2x. 2-3x  týdně mi to úplně stačí, ale 1x je málo. Možná ještě větší problém je, že často je naše společná přítomnost jen o tom, že přijde ke mně domů, je unavená, dáme si večeři a jdem spát. Ráno zase musí brzy do školy, takže nemáme moc času na povídání si a občas ani na snídani. Světlé chvilky nastanou, pokud odjedeme někam na pár dní pryč nebo na sebe máme alespoň odpoledne. Když jsme na dovolené, vždy je to naprosto skvělý zážitek. Docela s přehledem každá naše dovolená patří mezi ty vůbec nejlepší, co jsme kdy zažili. Jezdímě většinou někam do hor a vždy na vlastní pěst. Vždy si to moc užíváme a rádi na tyto zážitky vzpomínáme.

S tím, jak málo trávíme času spolu jsem nespokojen a považuji to za jednu z příčin krize, která nastala. Řešili jsme to spolu mnohokrát a jednou jsme si dokonce udělali pravidlo, že se budeme vídat 2x týdně a jednou o víkendu. Docela to fungovalo, ale s příchodem vánočních prázdnin se na to opět zapomnělo. Problém je v tom, když mi řekla, že neví, zda chce trávit víc času spolu. Má pocit, že na ni v tomto tlačím a cítí pocit viny. Díky tomu se tomu pak možná podvědomě brání.  

Kromě času je zde ještě problém číslo dva - po roce vztahu (začátek roku 2015) přítelkyně začala postupně ztrácet chuť na sex. Přikládal jsem to původně stresu (kterého má neuvěřitelně moc a má k nim sklony) nebo hormonální antikoncepci. Tu vysadila, ale stav se stejně nezlepšil. Zhruba tak jednou za 2-4 týdny jsme spolu spali, než jsem zjistil, že jí tím ubližuji a že to dělá jen pro mně. Do toho se jí přidaly nějaké problémy tam dole, takže to pro ni pravděpodobně díky tomu bylo ještě mnohem více nepříjemné a odrazovalo ji to od sexu. Gynekologické problémy se ji táhly opravdu dlouho a v podstatě snad až teď to nějakým způsobem začínají odeznívat. Měli jsme nějakou dobu tedy sex jen kvůli mně a když jsem si uvědomil, že ji to bolí, tak jsme postupně přestali. Teď jsme spolu asi 3 měsíce už nespali. Nejsem zrovna někdo, kdo sex potřebuje každý den a nějakým způsobem jsem si na jeho postupnou absenci zvyknul, ale spokojený s tím rozhodně nejsem. Ona také je v pohledu na sex dost jiná než ostatní, je hodně stydlivá a přijde mi, že ho nepotřebuje zdaleka tak často jako ostatní lidi.

A teď co s tím? Docela upřímně jsme si o tom povídali a máme chuť to nějak řešit, ale nevíme jak. Říkala, že vůbec neví v čem je problém, z mé strany nevidí problémy věci, co by jí vadily a myslí, že problém je v ní. Já si myslím, že tam v mém případě taky rozhodně něco bude (vztah upadl do stereotypu, občas se kvůli nějakému nesmyslu zbytečně urazím, vyžaduji být spolu víc času než ona).

Řešili jsme tedy jak dál. Já jsem navrhoval zkusit se obrátit na nějakého odborníka, ale přítelkyně je k těmto lidem hodně skeptická a stydí se s někým řešit tyto problémy. Ona říkala, že v tom nedostatku času vidí také potencionální problém, ale neví, zda chce svůj jediný volný čas trávit zrovna se mnou. Chce být taky občas sama nebo s kamarády. Navrhovala, abychom se zkusili nějaký čas víc vídat anebo naopak vídat se podle toho jak chce ona (= teď zrovna méně), aniž by měla pocit, že na ni tlačím a budu naštvaný, když se neuvidíme častěji.

Řešil jsem to s kamarádem a ten mi řekl, že vidí velký problém v tom, že spolu nebydlíme. Kdybychom spolu bydleli, tak bychom spolu mohli trávit víc času, aniž bychom se nutili do omezování svých povinností/zájmů. Vymysleli jsme, že by možná stálo za to, vyzkoušet, že by se ke mně na pár týdnů nastěhovala a dal bych jí klíče od bytu. Nijak bych ji nenutil aby v tom pokračovala, pokud by se ji to nelíbilo a rád bych to pojal spíš krátkodobě, aby neměla pocit, že ji zase nutím do společného bydlení bez svatby. Spíš to chci jen vyzkoušet a pokud se to osvědčí, uvidíme jak dál. Přijde mi to jako pěkné řešení, které je něco mezi tím, co navrhla ona (vídat se víc a pak po čase zase míň) a čemu já moc nevěřím. Trochu by se nám změnil současný stereotyp, což je určitě něco, co je třeba. Kdyby bydlení klapalo, myslím, že by to mohlo hodně pomoci. Pak by se na to dalo navázat pár dalších zvyků, jako například společné snídaně, a podobně. Co si o tom myslíte? Případně, máte nějaký jiný zajímavý nápad?

Jsem moc rád pokud jste to dočetli až sem, budu rád za váš příspěvek do diskuse!

Děkuji moc