Téma: Přítelkyně hraje hru na pravdu a když se jí zeptám, tak mlží

Název Tvého tématu sedí. Fér? Spíš "ujetý". no nevím - být s někým, kdo si nechá posílat něco takovýho, aniž 1) by mu za to nadala a 2) by sis Ty tohle nechal líbit. Tohle já bych nedala - ať jako chlap nebo ženská.

Řekla bych, že takto  asi "mlží" i v jiných věcech va Vašem vztahu, aniž bys Ty o tom věděl.

Ale jo, já to dal. Ona měla víc takovejch modelů Byli jsme spolu několik let a ona měla vždycky takový období, trvalo - nevím - měsíc, dva v roce, kdy intenzivně projížděla seznamky a sem tam odpověděla. Prý hledala kamaráda nebo kamarádku. Dělala to i ve chvíli, kdy byla šťastná, spokojená a za nic na světě by ten vztah nevyměnila. Věřil jsem jí to, cítil jsem, že je šťastná a že nic zlýho neprovede. Že tam prostě není ten špatnej úmysl.  

Jo, taky jsem jí říkal, že je to ujetý, ale prej ne Ona byla předtím vdaná a manželovi to bylo úplně buřt, takže měla srovnání Pro ní bylo normální, když k ní přišel kamarád v jednu v noci domů, otevřeli si flašku vína, koukli na film, ona mu dala hlavu na rameno a dívali se spolu.

To víš, když je člověk zamilovanej, tak překousne ledacos. Tomu se asi říká tolerance. Nebo už blbost? Ale já nepochyboval o tom, že ať dělá co dělá, nechce ublížit. A o tom nepochybuju zpětně ani teď. Dal bych krk na to, že za celou dobu nebyla nevěrná - i přesto, co tu píšu.  

Jen fakt bylo někdy složitý to pobrat.  

Taky na to Leňo nevěřícně koukám a po přečtení další diskuze si říkám, že bude lepší si nechat svůj názor pro sebe.

Barčo, já bych radši, kdybys to napsala Důvodů pro to je spousta Prosím.

Asi je lepší být s ní jen kamarád. Protože i tak dostaneš všecko a nebudeš za blbce.

Chtěl jsem víc. A s tím blbcem - říkal jsem jí to. Vadilo mi (a měl jsem pocit, že to tak je), že jsem za vola v očích všech lidí kolem, kteří vidí, co dělá a jak se chová, když u ní zrovna nestojím za zadkem. A odpověď? "Co je Ti do toho, co si myslí ostatní? Není důležitý, co si myslíme my dva? ".  

Ve skutečnosti je to tak, že nemluví o tom, co si myslíte vy dva, ale co si myslí jen ona. Jinak bys sem nepsal.

Ve skutečnosti je to tak, že bych hrozně rád věděl, jak je to s tou pravdou a lží. Je to pro mě důležitý, protože jsem možná byl opravdu za vola. To ostatní sem vlastně ani moc nepatří, to byly jen příklady na dokreslení. Ale rád bych si udělal jasno v tomhle. Je to, jak se chová, PRAVDA? A

A dá se snad o ohýbané pravdě mluvit jako o pravdě? A o tom ostatním ani nemluvím.

Už asi moc filozofuju Říkám si, do kdy je to ještě snesitelný. A taky co je horší. To, když někdo někdy zalže, nebo to, když někdo takhle ohýbá pravdu. To mi totiž přijde ještě účelovější a ještě pokřivenější. Já když lžu, tak je to na mě obvykle poznat. Na ní jsem nepoznal nikdy nic, protože ona tomu fakt věřila. Tomu, co říká, tomu, co dělá i tomu, že to je v pořádku. A to - "no tak já ti o tom teda nebudu říkat, když ti ty věci vadí" - to mě fakt vytáčí. Protože na tom, že se ty věci dějou, který mi vadí, to nic pochopitelně nezmění.  

Já chápu, že bys chtěl, aby Ti někdo řekl, že je to v pohodě, ale ono není.

A až se jednou ona opravdu zamiluje, tak tohle prostě dělat nebude. Akorát že jí to už nebude k ničemu s pověstí, kterou si teď udělá. Ale co už, když si teď ona myslí, že na tom, co si myslí ostatní nezáleží?

Pusť ji z hlavy, jestli nechceš být jednou nešťastnej.

No jo, no. Ono nikdy nic není ideální. A pro mě to bylo dlouhodobý dilema, protože všechno ostatní fungovalo. A tak jsem se rozhodl jít cestou kompromisů, který dělám já. Naučil jsem se věřit, naučil jsem se to brát jako její součást, všechno by bylo ok. Ale už jsem nepřenesl přes srdce tu bitvu mezi pravdou a lží, tam to bylo natolik do očí bijící, že už jsem mlčet nedokázal.  

V tom vztahu bylo nutný absolutně věřit, i v absurdních situacích. Protože druhá varianta byla se z toho zbláznit Každej tejden to bylo minimálně jedno kafe s chlapem, hodinový telefonáty s bývalýma (to jsou "kamarádi"), po akcích typu pařby atd. spala s "kamarádem" v jedný posteli a nechala se šimrat na nahých zádech… Nebo půjčila chatu kamarádce a jejímu milenci na sex a byla tam s nima - prej ve vedlejší místnosti V práci jim přišel chlap umejt okna a za dvacet minut už měl její mail… Je hodně sexuálně založená, sex miluje a během manželství měla několik milenců - její manžel byl totiž absolutní trouba a odmítal s ní cokoli mít. Spali spolu jednou za měsíc, ona potřebovala víc.

Já jí věřil i proto, že v sexu jsme se absolutně shodli, mě to fungovalo parádně, mohl jsem pořád, mám fantazii, jsem zvířátko a nebráním se skoro ničemu. Dostala ode mě "dárek" v podobě vysněnýho druhýho chlapa, hráli jsme si s pocity i tělem a i po spoustě let to bylo pořád úžasný.  

Nevím, jak to má teď ve svým dalším vztahu, ale asi by mě zajímalo, jestli jsem si fakt zasloužil svatozář nebo jestli je to běžný jednání

No, a musím taky přiznat, že na začátku, kdy jsem tohle všechno věděl, a kdy jsem věděl, že chodí po různých chatech, jsem neodolal a zkusil si s ní psát, abych si jí prověřil. No, to, co jsem se dozvěděl, mě moc neuklidnilo, protože po asi dvou dnech nepokrytě kladně reagovala na nabídku na setkání a sex. Když jsem jí to pak vpálil, tak mi na to odpověděla, že podle stylu psaní poznala, že jsem to já, a že mě chtěla ztrestat za to, že jí hlídám

I přes tohle všechno jsem jí nikdy nevlezl do mobilu nebo jsem jí nehlídal, nikdy jsem se nebyl nenápadně podívat, jestli je tam, kde říká, že je, protože jsem věřil.  

A fakt mě zajímá váš upřímnej názor.  

Přesněji - já si s ní psal jen chvilku, pak jsem na to neměl nervy A vzal to za mě kámoš, se kterým jsem tehdy dělal v jedněch novinách. Dva novináři, tak jsme asi měli ten styl psaní podobnej Nedokázal jsem si moc představit, že si budu plést sám na sebe takovej bič Ale četl jsem to, všechno. Dodneška mi to hlídání není schopná odpustit. Dokázali byste to neudělat? A zůstat? Jo, byla možnost odejít a nechat jí bejt, ale na to jsem cítil, že tam je potenciál moc velkej a že by to byla škoda.  

ano ano, kdo má nemá nječistší svědomí, se nejvíce vzteká kvůi pravdě atd. sama to vím z vlastní zkušenosti. čím víc má člověk špatný svědomí, tím víc útočí na partnera se lží, pravdou a taky ho podezírá. je to tak odjakživa.

Teď se v tom trošku ztrácím To, že jsem jí zezačátku podezíral, bylo tedy špatně?  

ne, to ona má máslo na hlavě a proto teoreticky podezírá i tebe. posílá si nemravné zprávy s kdejakým nadržencem a O NIC NEJDE. o nic jít nemusí ale proč to teda dělá a vtakové míře? jestli ta šibalka na tebe neútočí s tím jak je pro ni pravda posvátná právě proto, že ona sama zase tak upřímná není. tohle se bohužel stává docela často.

promin že to řeknu tak natvrdo ale můj názor je že z tebe dělá vola. ale je to jen můj názor…

To že jste ji podezíral, bylo správně. To asi intuice vám říkala, že něco není správně. A není. Tohle její chování byste měl utnout, nebo se budete stále trápit a podezřívat. A může se to vystupňovat, takže řešte to zavčas. Přítelkyně s vámi manipuluje, nebere na vás ohled. Měli byste se dohodnout na nějakých mantinelech co ještě jo a co už ne. Musíte jí jasně říct jak to cítíte, když tohle dělá. Měla by víc investovat do vašeho vztahu a ne to mít rozehrané po celém okolí. Pokud se takhle chovala i dříve, je to pro ni norma, takže možná neví, že je to už přes. Je potřeba jí to říct. Pokud vás má ráda, měla by to změnit.

Řekl jsem jí to, na začátku tvrdila, že se nenechá omezovat. Pak v řadě věcí "ubrala", to musím přiznat, ale pořád to bylo divočejší, než běžný průměr. Ubrala směrem k cizím, co do kamarádů to jelo dál. Například kamarád Ondra Někdy i čtyřikrát za týden společná procházka, na hodinu, na dvě. Bývalý milenec Michal, z jeho strany téměř neustálé pokusy, z její strany sice nikoli přímé akceptování, ale ani odpor ("on je takovej a mě to nevadí, já mám jasno"), kterej bych čekal hlavně ve chvli, kdy spolu po telefonu rozebírají sex a on se u toho vyhoní… Kamarád Franta, kterýho vyloženě provokuje ("on by stejně nic neudělal, je to takovej brouček") a další a další…  

S tímhle se prostě musí člověk buď naučit žít nebo v takovým vztahu nejde zůstat. Mě snad ani nevadili kamarádi, jako ta neustálá potřeba obklopovat se novýma a novýma chlapama. Ano, věřil jsem jí, že nic neprovede, ale snažil jsem se vysvětlit, že mi to vadí. Říkal jsem jí - jo, teď je to v pohodě, ale co když budem mít zrovna někdy krizi? Ta přijde do každýho vztahu a co když zrovna v tý chvíli narazí na někoho, kdo bude mít megacharisma a totálně jí zblbne hlavu? To by se samozřejmě mohlo stát i tak, klidně i ve chvíli, kdy půjde koupit brambory, ale já bych tohle třeba nikdy nedělal. Když už nic jinýho, tak vím, že jsme jen lidi a čím víc pokušení si kolem sebe stavíme, tím pravděpodobnější je, že podlehneme.  

Bavili jsme se o nevěře. Ptal jsem se, jestli si je jistá tím, že to neudělá, že vždycky všechno ustojí. A odpověď? V duchu její upřímnosti. "Neplánuju to, ale jistá si tím bejt samozřejmě nemůžu".  

Ne… . takový člověk není opravdu fér. Mám pocit, že si s Tebou hrála jak kočka s myší a na můj vkus obdivuji Tvoji míru tolerance … . ne každý by něco takového ustál.   

Ale zpátky k tématu. To, co je popsáno s tou SMSkou v textu nahoře. Je to pravda nebo to je lež? Pro mě je možná horší to, když z někoho úmyslně dělám blbce pravdou a ještě u toho mám pocit čistýho svědomí, než když z něj toho blbce dělám lží a aspoň na to nejsem pyšnej. Jo, ve výsledku je to fuk, obojí je špatně. Ale bejt na sebe hrdej, že žiju jenom v pravdě, a přitom jí takhle ohýbat, to mi přijde stejný, jak když je člověk lhář. Co myslíte?  

Každý svého štěstí strůjcem, ale já bych s někým takovým nebyl. Nevěřil bych, že za tím není nic dalšího. A i kdyby opravdu nebylo, tak mi nepřijde vhodné vyměňovat si s někým vlastní erotické fotografie a smsky, "ležet s někým jiným nahý v posteli a nechat se šimrat na zádech"  … a podobné aktivity, když mám partnera. Takže bych šel pryč …

Nicméně, každý to má nastavené jinak. Některé páry nemají problém ani s "bokovkama" ve vztahu. Když jim to oběma vyhovuje, tak v pořádku

To souhlasí, když to oběma vyhovuje, tak v pořádku. Mě to tedy silně nevyhovovalo Ale snažil jsem se o toleranci. Pravdou je, že postupně - jak začala vztah brát vážněji - v řadě věcí ubrala. Ale zamilovaná byla už dřív. Argument, že jí nebudu omezovat, že partnerství není o tom, že jí vlastním, mě doslova lezl na nervy. Myslím si, že to není o omezování. Podle mě to má být o tom, že když někoho mám a mám ho rád, tak se sám chci vzdát některých věcí, které druhýho bolí. Ale asi jsem holt jinej

Na druhou stranu, opakuju to pořád - já jí i přes to všechno věřil.  

Myslím že vaše přítelkyně není stavěná pro partnerský život. Buď je nějaká nevybouřená, nebo je závislá na pozornosti druhých, nebo jenom koketa. Zaměřte se na to jak vyrůstala, v jaké rodině, co může být příčinou takového chování. Ŕíká se, jaká matka taková Katka. Přijde mi to až chorobné, takhle se chovat.

Rodina v pohodě, máma i táta fajn. A já nechci moc hodnotit to ostatní, je pravdou, že nebýt tohohle, tak je jako partnerka dokonalá. Hodná, milující, pracovitá a všechna další pozitiva, která mě napadají. Taky jsem si říkal, jestli to není o nějaký závislosti na pozornosti nebo o léčení nějakého třeba mindráku z dětství (tehdy nebyla moc hezká a děti ve školce a ve škole umí být zlé). Ale její nejlepší kamarádka tvrdí, že je to v pohodě, že je jenom společenská Mě už to přišlo za hranou slova "společenská" tohle.  

Ale to je vlastně fuk. Byla moje volba, jestli s ní zůstat nebo ne, o to tady v principu až tak nejde. Spíš mě zajímá to pojetí pravdy a lži. Jestli to, co dělá, je pravda nebo lež. A jestli člověk, který se chová takhle a dělá tyhle věci, může po ostatních vyžadovat vždycky jen pravdu.  

Pokud ti nevadi, ze je tvoje pritelkyne nymfomanka, pekne te taha za nos a nikdy se nezmeni, klidne v tomhle vztahu vytrvej. Ale neocekavej zadnou zmenu z jeji strany.
Snad nejsi natolik naivni, abys ji veril, ze se s temi byvalymi drzi jen za rucicku nebo jim nevinne spinka na rameni!! Vdyt jses sam chlap a vis, jak to mezi zenou a muzem chodi!! Zadny byvaly by se s ni neschazel, kdyby z toho neco nemel!!
Takze trochu otevri oci a zapni mozek!!

Naivní asi jsem, protože jí fakt věřím To bys jí musela znát.

Spíš přemýšlím o tom pojetí pravdy a lži ve vztahu. A v jejím životě. Protože pro ní je to opravdu asi to nejdůležitější, mluvit pravdu. A přitom mi to přijde, že to je všechno jinak.  

Ona je nejspíš bytostně přesvědčená o své pravdě. Za to se na ni nemůžete zlobit. Říká všechno až krutě narovinu. Ale je to její omyl. Neuvědomuje si, že je to za hranou a že vás tím trápí. Tohle by jí měl někdo vysvětlit. Můžete jen doufat, že pochopí.

Já se na ní taky nezlobím a svým způsobem to i chápu. Nikdy neměla potřebu brát ohled na druhý, protože jí nikdy nikdo nedal najevo, že ho něco trápí. Šestnáct let v manželství s člověkem, kterýmu tohle všechno bylo jedno (protože to dělal taky a pak jí odešel za jinou ženskou) jí holt takhle vychovalo.  

Jo, mrzí mě to, na druhou stranu jsem v sobě našel dost síly na to, abych jí přijal i takovou. To chování už vem čert, tolerantní jsem dost. Ale ta pravda, respektive "pravda", ta mi leží v hlavě i v žaludku.  

Podle mě si asi jen idealista může myslet, že existuje někdo, kdo nelže. Ani já takovej nejsem. A co jsem nedával, bylo to moralizování o pravdě od člověka, který k ní má takovejhle přístup. A nebyl jsem si jistej, jestli náhodou nemá pravdu. Lež nevnímám jako správnou věc, aby nedošlo k omylu.  

Asi vám nerozumím. Buď mi něco vadí nebo ne. Pravda je relativní.

Vadí mi, že je ona, která se chová takhle, přesvědčená o tom, že je to morální a správné, a že ostatní, kteří někdy zalžou, jsou ti nejhorší. Vadí mi tenhle rozpor a srovnávám se s ním těžko. Když se s ní člověk o tomhle baví, tak má pocit viny, protože ví, že lže. Ona cítí morální převahu a ty debaty jsou strašný. Ničí mě víc než cokoli jinýho a chtěl jsem si v tom i s vaší pomocí udělat jasno.  

A jen aby nedošlo k omylu - lež pro mě taky není běžným východiskem. Jen prostě nejsem dokonalej.  

Ona se chová logicky, protože je přesvědčená o tom že její chování je v normě - morální. Otázka zní, jestli je morální. Pro vás ne a myslím, že i pro mnohé lidi, co si to přečtou je to za hranou. To záleží na každém, kde  tu hranici má. Přítelkyně ji má jinde než vy. To, že máte vy pocit viny, přesto, že váš názor je z mého pohledu normální, znamená, že se vás snaží zmanipulovat. A zřejmě se jí to i daří. A vám nezbude nic než pocit frustrace-protože se snažíte to tolerovat a přivíráte oči. Ona nemá morální převahu, ona vám podsouvá svůj názor jako jediný správný a nerespektuje ten váš. Je netolerantní a sobecká. Má navrh protože jste měkký a neumíte se bránit a už vůbec ne ji jasně říct že takhle ne. Jestli nám naši partneři nastavují zrcadlo, tak u vás je to o tom kolik toho vydržíte než praštíte do stolu.

Vida… manipuluju s ní prej já. A prej je to furt dokola, že se s ní o tom snažím bavit - nemá to smysl to rozebírat, protože takhle to prostě JE, a nesnaž se ve mě vyvolat pocit viny, mám pocit, že se mnou chceš manipulovat, přestávám si tě proto vážit… a tak. A s tím praštěním do stolu - kdybych věděl, že do stolu praštím a nějak se domluvíme, tak jsem to udělal. Ale ona je palice dubová, jakmile je přesvědčená o své pravdě, tak z ní neustoupí, i kdyby jí to mělo stát všechno, co má. Jako - jo, i tenhle přístup je do značný míry v pořádku, stát si za svým, ale fakt jen do značný míry.  

Jak říkám, problém tam vidím v tom, že jsem byl první, kdo jí řekl, že to není dobře. Manžel to neřešil, ten si jel svou lajnu, její nejlepší kamarádka jí v tom podporuje a okolí - ti kamarádi - jí říkají, že je úžasná, společenská, skvělá přítelkyně. Tak pochopitelně, proč by taky říkali cokoli jinýho, že? Když jsem jí říkal, že svým holkám by to asi netolerovali, tak mě utřela - že prý bezesporu ano, protože na rozdíl ode mě nejsou žárliví. Takže - jak s tím bojovat, když je na to člověk sám, ona je o něčem bytostně přesvědčená a ve svém okolí nemá nikoho, kdo by jí za ten názor kritizoval nebo jí naznačil, že to je špatně, tak to je fakt těžký potom.  

Je jasné, že ji nechcete ztratit. Ona to ví. Přehodnoťte svůj dosavadní život a něco změňte, nový koníček, kamarádi aby jste ji trochu znejistil a také přišel na jiné myšlenky. Zaměřte se víc na sebe, aby jste se víc realizoval a byl spokojenější. Pokud nic nechce změnit, máte jen jednu možnost, pokud s ní chcete zůstat. A to změnit svůj pohled na ni tak, abyste se tím netrápil. Berte to tak, že je to její koníček. Pokud se jí to vymkne z ruky, můžete být v klidu-vy jste se snažil proto něco dělat.

Je to tak. Bohužel jo. Místo toho, abych tomu vztahu dal všechno, tak si musím hrát na to, že mi je to vlastně fuk. Smutnej příběh. A z mýho pohledu je to divně.  

Já si myslim, jak už tu i zaznělo, že Vaše přítelkyně je nymfomanka a že její chování je vyloženě patologické. Tohle prostě normální vyrovnaná ženská s průměrnou potřebou sexu a pozornosti nedělá. Jsem přesvědčená o tom, že nikdo z jejích kamarádů a známých jí nevěnuje svůj čas, aniž by z toho něco neměl (sex). Takhle prostě chlapi nefungujou. To že Vám tvrdí, že s nimi nic nemá, je naprostý nesmysl. Její hra na pravdu je čirá manipulace a zametání s fakty i s Vámi. Možná tomu i sama veří a svým bludem o pravdě si kompenzuje pocity viny tak trochu podvědomě. Pro Vás z toho plyne, že se smíříte s tím, že dá každému a že je to její koníček, nebo si nebudete chtít nechat sr. t na hlavu a půjdete od toho.

Hodně natvrdo napsáno Na druhou stranu, proč chodit kolem horký kaše. Já to hlavně na začátku vnímal úplně stejně, i proto jsem se chtěl přesvědčit… a nebejt za vola. A jsem fakt rád, že jsem i přes tohle všechno dokázal jí nekontrolovat mobil atd. , zachovat si hrdost. V posledních třech letech, co jsme byli spolu, a po tom, co jsem tu "kontrolu" předtím udělal, už fakt ani jednou. Prostě jsem jí věřil…

Prosím ještě o jednu reakci. Když jsme to rozebírali (to flirtování, posílání erotických SMS a podobně), tak mi ještě argumentovala tím, že to takhle dělají všichni, jen to nikdo nepřizná. Takže, holky, ženy, dámy atd. - opravdu to děláte? Klidně napište anonymně, je mi to jedno, ale chtěl bych pravdu. Já vím, že chlapi to mají tak, že když to dělají, tak s cílem ulovit. A mě by to ve spokojeným vztahu nebo ve vztahu, kterýmu věřím a kterýmu chci dát všechno, nějak nenapadlo. Jo, když jsem předtím byl ve vztahu, kterej nefungoval a věděli jsme, že nemá budoucnost, tak to bylo o něčem jiným. Ale sakra, tady?  Takže je to opravdu tak, že tohle je normální a běžná záležitost? Ne ve smyslu že se to nedělá, že to není normální atd. , nechci slyšet to, co by se mělo… Ale přiznáte se, že to děláte taky? Nebo by vás to fakt ani nenapadlo? Děkuju.

To je typickej argument, že to dělají všichni. Nedělají a nevím o nikom ze svýho okolí, kdo by to dělal, pokud je s někým jiným ve vztahu. Samozřejmě posílání erotických sms s někým, s kým mám vztah nebo milenecký poměr, je něco jiného. Ale cizímu člověku nebo "kamarádovi"? To rozhodně není běžný.

Mám toho v životě za sebou dost, ale tohle by mě v životě nenapadlo, když jsem ve vztahu. Má pravdu v tom, že to dělá spousta lidí kolem, jenže ti lidi si taky s nějakou věrností pak nedělají těžkou hlavu. Vidím to kolem sebe, u kamarádek i u ségry. Jo, je to sranda, ale sranda s tím, že když to bude fajn, tak proč si neužít? NIKDO z mýho okolí to nedělá jen tak. Takže ano, dělá to, ale s jasným záměrem. Nebo to nedělá vůbec.