Téma: Příteli najednou vadí že se málo vídáme, doposud to bylo OK - co se děje?

Myslím, že se dva nemusí vídat denně, aby jejich vztah fungoval. Je však veeeliký rozdíl mezi mít vztah a žít spolu. Vidět se když si na sebe uděláte na chvíli čas je super a nevznikají tím asi ani závažnější problémy. Žít s někým, být s ním denně a za všech nálad, stavů, situací je úplně něco jiného.  

Tak pokud to dobře chápu, tak s tebou mluví na rovinu a říká ti, kde je problém.

Tak si spíš tedy říkám, jestli problém není nakonec v tom, že když on ti na rovinu řekne vcelku jasnou věc, kterou chce nebo nechce - tak pokud ti ta věc nevyhovuje, tak nechápeš.  

Jinak já si nemyslím, že spolu dva lidi musí být denně, naopak si myslím, že je mnohdy lepší když spolu nejsou - předejde to stereotypu.

Ale umím pochopit, že někomu to přijde málo.

Ale to, že jeden studuje a druhý pracuje, není ničemu na překážku - předpokládám, že ten probém je spíš v tom, že jste každý v jiném městě.

Otázka je, proč když dostudoval, si nešel práci hledat v místě kde studuješ a nehledali jste si už společné bydlení. Proč vás to nenapadlo? Po čtyřech letech vztahu je normální, aby si toto oba partneři přáli.

Další otázka je, jak myslíš tu poznámečku v té závorce, že to (nechceš? ) změnit - to jsou jeho slova nebo tvoje?  

Osobě si myslím, že to, co se mu hlavně může nelíbit, je to, že ti to tak vyhovuje. Pravděpodobně to dáváš najevo. On má dostudováno, chce se usadit, myslí na budoucnost a najednou zjistí, že má partnerku, pro kterou je vztah jen víkendová zábava a která nic víc nepotřebuje. On může mít pocit, že s tebou ztrácí čas, a že překážka není v tom, že studuješ, ale v tom, že je pro tebe vztah jen takové koření života a ne priorita. Až nebude škola, bude to kariéra, cestování, cokoliv a on nebude nikdy víc než parťák na víkend a na dovolenou.

Ty máš pocit, že tě tlačí do kouta, ale on se možná jen chce dozvědět, s čím může počítat a s čím ne. Jak to prostě vidíš s váma dvěma dál. Píšeš, že jste si představovali budoucnost spolu, ale ono se něco takového těžko věří někomu, komu VYHOVUJE, že se s tím druhým vídá jen o víkendu.

Že se to změnilo, je logické. Znamená to, že se vztah vyvíjí a prohlubuje. Jenže pokud tobě i po čtyřech letech vztahu stačí jen to, jak to bylo na začátku, tak se nedivím, že to je partnerovi poněkud divné.

Už jste spolu tři roky a on chce váš vztah někam dál posunout. Tři roky je už dost dlouhá doba a to už byste měli spíš začít uvažovat o společném bydlení, než o tom, jak často se budete vídat. Pokud se vás vztah nikde neposune (protože to tak vyhovuje jenom  tobě), tak to může být pro něho do budoucna problém, protože si asi nepředstavoval, že bude s někým jen věčně chodit a pak je jen otázka času, kdy se Vás vztah rozpadne. Ty chceš s někým jen pořád chodit a nic víc?  

Děkuju za příspěvky. Máte pravdu, nejde s někým asi donekonečna jenom chodit… my jsme spolu už od střední, prošli jsme si už spolu hodně věcí a změnili jsme se.  

Já o něj nechci přijít, ale nevím jak to řešit. Teď momentálně - dokud nedostuduji (ano, studuji v cizím městě, je to časově náročné), tak spolu bydlet nemůžeme.  

On chce zůstat tady (kde bydlím i já), kde se narodil, má tady dobrou práci, bydlí s rodiči ve velkém domě.  

Asi nemám právo někomu stát v cestě a momentálně nevím, jak to dále řešit, nemohu školu přerušit najít si práci a začít s ním bydlet jen abych zachránila vztah.  

Přesně jak jsi to tady napsala, mu to řekni. Vykomunikujte si to. Zatím vám osud moc nehraje do karet, ale  předpokládam, že je inteligentní a třeba se pokusí něco vymyslet, když mu to tak hezky vysvětlíš.  

No tak třeba by stačilo začít mu alespoň dávat najevo, že takhle ti to taky nevyhovuje a že tě taky mrzí, že se nemůžete stýkat víc a že bys taky chtěla, abyste spolu byli víc.

Protože sorry, ale když si to představím obráceně - tak já nemusím mít sice chlapa za zadkem od rána do večera, ale kdyby se vyjadřoval (nebo choval) ve stylu, jak ty to tu píšeš - parazrázuji:

Jsem na to takhle zvyklý, jsi mi alespoň vzácnější, vyhovuje mi, že tě vidím jen takhle…

tak si budu myslet, že na mě trochu kašle a kdyby se takhle choval po čtyřech letech vztahu, tak dojdu k závěru, že možná to lepší už ani nebude.  

Samozřejmě, že mi to nevyhovuje, . jen jsem se špatně vyjádřila, jde o to, že teď v té momentální situaci je to pro mě asi jediné východisko vídat se takto. Na druhou stranu ho chápu…

Jsem z toho už vážně zoufalá…

Já o něj nechci přijít, donedávna jsem nic takového neřešili, až teď se mi svěřil, že to tak cítí a mě to strašně trápí. Máme spolu jinak opravdu hezký vztah, bez nějakých větších problémů, dobře spolu vycházíme, máme hodně společného… Nevím, co mám dělat, nemůžu ho pořád takhle držet a chtít od něj, aby se mnou vydržel…

Pokud mu řekneš, že ti to tak nevyhovuje, že tě to mrzí a sama bys chtěla, aby to bylo jinak, ale zatím to nejde, tak bude spíš záležet na něm, jestli to bude chtít vydržet, nebo ne. Třeba vymysli něco jiného. Hlavně si o tom promluvte.

Můžeš, ale asi od tebe potřebuje ujistit ohledně toho, jak ten vztah vidíš teď i do budoucna.

Já věřím, že jsi se špatně vyjádřila - ale jsi si jistá, že podobně špatně se nevyjadřuješ i před ním? Zapřemýšlej, zavzpomínej. Někdy stačí málo, aby vznikl mylný dojem - a někdy dokonce ani nejdůležitější to, co člověk říká, ale to, co neřekne, protože si myslí, že to říkat nemusí, protože to ten druhý ví, nebo protože to je něco samozřejméno. Ale co je samozřejmé pro jednoho, nemusí být pro druhého.

Je pravda, že mám někdy problém dát najevo, co cítím, často se třeba vnitřně trápím a nedokážu to nějak ventilovat. Zvlášť před ním, protože mi na něm záleží. Naposled, když mi o tom všem říkal, jsem nedokázala ani nic odpovědět, jak mě to vzalo. Může to působit, jakože mi to je jedno, ale ve skutečnosti mi to vůbec není jedno akorát nevím, jak si s tím poradit. Celé dny chodím a přemýšlím a nevím, jak dál.  

Teď mám nějaký čas pro sebe, tak to zkusím nějak promyslet a promluvit si s ním o tom všem.

Ráda bych mu dala najevo, co pro mě znamená…