Téma: Aspergerův syndrom - přítel mě bije když mám agresivní projevy

Píšeš o antidepresivech - jsi pod nějakým lékařským dohledem?

Pokud ano - co na to říká tvůj psychiatr?

Pokud ne - velká chyba - ihned nějakého vyhledej. S tímto ti nějaká diskuze nepomůže - je potřeba odborník.

Pravděpodobně by prospěla i partnerská poradna, protože evidentně oba máte problémy se sebeovládáním - u tebe je příčina jasná - ale je otázka, proč to dělá partner a jestli s tím lze něco dělat - a jestli on s tím něco chce dělat.

Pokud nechce, potřebuješ bohužel tu odbornou pomoc i na to, abys dokázala být soběstačná bez toho, abys kvůli tomu musela žít s násilníkem.

To tě zničí.

Jako bys už takhle neměla dost starostí.

Každý máme přeci  jenom jedny nervy a je možné, že už je to na něho moc. Ty bys potřebovala někoho, koho to nevyvede tolik z míry a vydrží toho vic, nebo by měl jít raději pryč a nechat té vyrvat. Předpokládám, že ty takové problémy budeš mít pořád. Nechci ti malovat čerta na zeď, ale podle mě je to jen otázka času, kdy u něho ten pohár úplně přeteče a on ti uteče. Ale on tě taky nemá co chytat a praštit s tebou o zem. To od něj raději uteč ty.

Je toho na něj asi moc, ono se to skutečně moc dlouhodobě zvládat nedá… bohužel. Jakkoli není jeho chování v pořádku, nejspíš mu to asi přerůstá přes hlavu, to teda sakra chápu. Asperger a vůbec poruchy osobnosti, (ačkoliv AS se mezi ně občas ani neřadí - no jak kde, ) jsou těžko zvladatelné i pro odborníka.

Je tam silný protipřenos, a  terapeut musí být občas anděl, aby zvládl agresi postiženého, který provokuje odmítání, chová se náročně, agresivně, útočně a rozmazleně, přitom vyžaduje neomylnost a  stoprocentní porozumění ze strany terapeuta a u toho útočí a vybíjí si vztek, bez nějaké sebereflexe, atd, atd. běžné u hraničních osobností, nechtěných. Typické jsou projevy ve stylu- je to psycholog a má mě zvládat, nebo- můj psycholog to se mnou neumí… A teď u těch mladších a  rozmazlených je to bohužel jak epidemie. Nejsme stroje, a přes všechno pochopení krize pacienta to v řadě případů přece jen vyvolává témeř nezvládnutelný terapeutův vnitřní odpor, nicméně, to je život- proto dělat krizovou intervenci může jen někdo a není takových lidí moc. A pokud protějšek prostě zvládnout nejde, tak odkázat jinam, kde líp pomohou. To asi platí i v případě partnera, prostě všechno zvládnout nejde.  

Ahoj, můj 11 letý syn má AS také. Takže mám přehled o tom, co obnáší žít s osobou s AS, i když ve vztahu je to rozhodně složitější!

Základem je porozumění nemoci partnerem a léčba u psychiatra! Ať jde partner na terapie s tebou a popovídá si s lékařem. Pokud je alespoň trochu otevřený a má tě rád tak půjde a bude se smažit  o pochopení.

Píšeš o fizickém násilí, toto rezolutně odsuzuji. Nikdo nemá právo tě trestat fizicky za tvou nemoc! Pokud to dělá tvůj partner je slaboch a nervák ON!  Je potřeba i toto probrat s lékařem, protože v diskuzích na dálku ti asi těžko poradíme efektivně.

Pokud by agresivita od tvého chlapa nepřestala, je lepší odejít VČAS nebo tě zničí psychicky ještě více než s AS je běžné. Existují azilová centra a sociální pracovníci, kteří by ti v tomto případě jistě rádi pomohli.

Sama jsem zažila domácí násilí, odešla jsem od otce svého syna, když mu byly 3 roky.

Přeji hodně sil Z.

I kdybys nemocná nebyla a byla jen hysterka, tak on na tebe nemá co takhle sahat vůbec. To už je v podstatě fyzická forma domácího násilí. Nechce se mi věřit, že by na takového člověka zabrali terapie. On podle mě takhle jedná v nějakém afektu, kdy už vybuchne a nedokáže se ovladat. Jediné kdyby bral psychiatrické léky na uklidnění svých emocí. ale i tady bych k tomu neměla moc velkou důvěru, že by to pomohlo.  

Omlouvám se za tykání, bylo by nejasné vy-vy sama, vy-vy a váš přítel.

Uhodit tě právné  rozhodně není.

Nejsem si jist jestli bych někoho, koho by nezajímala příčina mých potíží nazval přítelem i jen ve významu kamarád. Ale nemohu znát podrobnosti vašeho vztahu a vím, že někteří z nás jsou schopni i v dospělém věku říci: Musíš mě tolerovat moje společensky nepřijatelné chování, víš že mám aspergera!

Jak bylo řečeno, pokud v tomto stavu věcí vidíte problém oba dva a chcete ho společně začít řešit a sami si nevíte rady, bylo by vhodné hledat pomoc u odborníka. Tvůj psychiatr by Ti mohl poskytnout rady jak se můžeš pokusit s ohledem na okolí zmírnit dopad, vhodně usměrnit a předcházet  svým agresivním projevům při vystupňované úzkosti. Měl by připomenout  tvému partnerovi, že by bylo  od něj na místě poskytnout ti zpětnou vazbu o tom jak působíš na ostatní vhodnějším způsobem a nesnažit se tě fyzickými tresty vychovávat.

Pokud  Tvůj psychiatr dělá také psychoterapii a má zkušenosti s terapií AS, bylo by pro konzultování tvých konkétních potíží vhodnější domluvit si  u něj návštěvy, případně vyhledat jiného psychoterapeuta zabývajícího se párovou terapií a pokud možno i AS nebo úzkostmi. Práce psychiatrů, kteří se psychoterapií nezabývají,   se u pacientů s AS omezuje na zmírnění deprese, úzkosti, nespavosti, atd. pomocí léků a nácvik uvolnění a relaxace. Ale aspoň ti nějakého terapeuta doporučí, jen se připrav že to bude něco stát.

Ačkoli  je-li dobrá vůle a vzájemné pochopení, nemusí být psychoodborníci nutní, stačí jen najít správná slova a odvahu svěřit se protějšku se svými problémy. Sdělit mu, že při přetížení můžeš reagovat agresivně a podle mínění jiných způsobem neodpovídajícím situaci. Řešit se to dá jedině až po tvém zklidnění. Jeho způsob řešení není v pořádku a není ani efektivní. Říci svému příteli, jaké zdánlivé maličkosti když se nahromadí u tebe vyvolávají úzkost. Požádat ho aby na tebe, pokud to půjde, bral ohled. Domluvit si předem způsob jak dáš svým blízkým najevo, že už je toho na tebe moc. Vymyslet únikový plán pro chvíle, kdy se schyluje k tvému výbuchu.

Ale nejsem si jist jestli, k tomuto řešení je opravdu dobrá vůle na obou stranách.

A jestli není na čase uvážit  řešení bití od tvého "přítele" radikálním způsobem i přes veškerá, tebou zmíněná, rizika a nepohodlí.

Snaž si primárně sama (sama se znáš nejlíp a víš, co na tebe platí) najít techniky, jak ovládat svůj vztek, pokud to jde, zkus použít poslední zbytky rozumu, než dojde ke vzteku a vybij se na něčem neživým. Každopádně přístup tvého přítele v pořádku není. Chápu, že může být frustrovaný, ale pokud to udělal víckrát, tak v tobě možná i on vidí prostředek k vybití jeho agrese - a ještě může mít pocit, že je v "právu".

Asi by to fakt chtělo min, psychiatra, ale s psychlogy opatrně. Když už, tak hledej jen ty, kteří se věnují tvé diagnoze. Normální psycholog tě žádným způsobem nenaučí, jak čelit běžným situacím, nenaučí sociálním dovednostem, mnohdy ani nediagnostikují správně a ani ti nevysvětlí, o čem "psychoterapie" je… a ještě tě rozloží. Bacha na ně, při přílišných problémech u sebe i blízkých to může být spíš ke škodě. Nechápu, na co studují tolik let. A chybu nikdy nepřiznaj.

Taky zkus předem promyslet způsoby, jakými bys mohla žít sama. Chápu, že teď je to něco složitého a nemožného, ale časem něco vykoumáš až budeš schopná být nezávislá na komkoliv.

Ja jsem stejného názoru. Myslím si, že pokud si psycholog sám neprojde stejným problémem, tak se nikdy nedokáže do pacienta tolik vžít a nemůže pacientovi pomoct.  

Jen tak pro zajímavost - s kolika psychology máš důkladnou (!!! ) osobní zkušenost, že celou tu profesi takto lehce dehonestuješ?

Ahoj, co kdyby přítel zkusil, když na tebe příjdou ty agresivní projevy jak píšeš, třeba takovou "něžnější " terapii místo bití a mlácení o zem. Mám na mysli, že by té třeba začal chlácholit, hladit, líbat, objímat, držet tě v náručí a podobně ti projevil určité něžnosti. Samozdřejmě záleží na prostředí a situaci, kde se zrovna nacházíte. Pokud je to ale tak, že si do tebe rád bouchne, aby si dokázal svou mužnost, tak to je moc špatný a raději rychle pryč od něj, protože do budoucna, by se toto mohlo zhoršovat. Myslím si, že i změna zaměstnání za klidnější by ti také dost prospěla. Měj se a ať se ti daří. V.