Téma: Přítel se změnil a už si mě tolik neváží

  Nezmění se, je to jeho pravá tvář. Člověk který miluje, přistupuje k milovanému s respektem a úctou. Sama vidíš, že jsi nešťastná, rozchod je jediné řešení. Přece tenhle teror nechceš zažívat po zbytek života.....

Souhlas s Julčou.

Je to pravá tvář - je v krizi, protože nemá práci a jedná proto bez nějakých zábran a je vidět, že se neumí krotit. Navíc, když měl nabídky práce a nešel, tak to je jen poslední kapka.

Seš mladá holka! Holt budeš mít chlapce 2, toto nestojí za bolesti při milování a bezohlednost i v jiných věcech.

Držím palce.

To není partner pro život. promiň, že to tak řeknu, ale je to normální hovado a lempl k tomu.

On se rozhodně nezmění a asi by ho nic nepřimělo se změnit. Být s někým jen kvůli rodičům je blbost, ty s ním žiješ, ne oni. Snad by tvoje rodiče nechtěly, aby si žila s chlapem, který ti ubližuje?

Kromě toho, kdyby tě opravdu miloval, tak se mu budeš líbit i s 20kg navíc, tohle není pravá láska, takže bych ti radila-vem nohy na ramena a utíkej.

Když to vezmu z pohledu budoucnosti, tak až budete mít děti, přibereš a místo, aby on ti byl oporou, tak  ti spíš ještě bude urážet a utíkat pryč a nebo děti mít nebudete a přibereš a už to bude věty typu, podívej se na sebe jak vypadáš, jak si přibrala´´, podívej, tomuhle pořád bude něco vadit, i když zhubneš na 40kg atd, tak stejnak to bude něco, co se mu nebude líbit.

Nemesis, taky jsem chtěla se svým prvním zůstat na pořád. Vydrželo nám to 4 roky. Teda První rok a půl to bylo parádní a pak také přišel o práci. Já studovala, starala se o byt, živila sebe a svého koně a jeho, který seděl doma u pc a hrál hry. Zařídila jsem mu, aby si mohl dodělat maturitu a získat lepší práci. Od zkoušky ho vyhodili protože se učil dva dny předem a vrátil se ke svým hrám a práci nehledal... V tu dobu jsem začínala mít pocit, že to asi není úplně ono. Nebyl mi oporou, spíš "koulí na noze", která mě stahovala ke dnu. A jednou jsem s ním chtěla mít děti, stavět barák, založit si vlastní ordinaci, mít spoustu zvířat. A co on? Byli jsme spolu 2 roky a seděl u počítače. Nechci si ani představit, jak by to vypadalo za 20 let, až by děti odrostly, já přibrala a přibyly vrásky... Už takhle se na mě skoro ani nepodíval protože miloval své hry a virtuální postavičky. Zamnou přišel po půlnoci a chtěl sex a ráno vstával a běžel k počítači, já udělala snídani, kterou jsem mu donesla k pc a běžela jsem do práce.

     Pak jsem potkala kluka, který si semnou povídal, poslouchal mě... Naše přátelství se začlo zvrtávat v něco víc a dál to nešlo. Viděla jsem, že jemu se líbím, rád semnou tráví čas, rád se na mě dívá, dotýká se mě a rád si semnou povídá, prochází se. To, co jsme s přítelem za 4 roky vztahu neudělali snad ani jednou jsme teď stihli za 14 dní (myslím výlety a procházky) a když došlo na sex... Pořád jsem byla spoutaná tím, že on byl můj první a že jsme si naslibovali, že spolu budeme a tak dále. Ale uvědomila jsem si, že jsem mladá a zasloužím si lásku a pozornost. a teď už vím, že si to zaslouží každá žena i po 20,30, 40 letech vztahu. Samozřejmě už to není ta láska s růžovými brýlemi, ale vzájemný respekt a hluboké přátelství a soužití dvou lidí. To prostě musí vydržet, bez toho se nedá být.

   Bylo to strašně těžké, bolelo to, dlouho to bolelo. O to víc, že románek skončil stejně rychle jako začal a mně zbyly jen trosky a vzpomínky na vztah, který jsem 2 roky ze 4 lepila a oživovala a na krásné chvíle s novým "přítelem". On mi ukázal, jak to může vypadat. A jak to má vypadat. Je ti 19 a zasloužíš si žít. Užívat si volnosti, dokud ji máš. Na starosti, kde vezmeš peníze a že máš doma chlapa, který nic nedělá máš spoustu času... Ideálně, abys je neměla nikdy. Chlap, který za to stojí a který tě miluje, tě do takové situace nepostaví. Rozhodně ne s čistým svědomím.

   Nemesis, nebude to fungovat. A nefunguje to-jen ty vztah udržuješ. A ruku na srdce-naplňuje tě to? Máš radost z chvilek, kdy jsi s přítelem? Hřeje tě vůbec jeho pohlazení-pokud tě někdy pohladí? Pokud chce kouřit, ať si na cigára vydělá sám. A proč vlastně nebere ohled na to, že tobě to vadí a dál kouří a ještě za tvé peníze? ! Říká ti ať nejíš, co je to za vola (bez pardonu)-s tvou výškou bys měla mít tak o 5, 10 kilo víc. A co ti má do toho co mluvit?  

     Sama píšeš, že pozitiva nevidíš, milování tě bolelo protože se neuvolníš. Milování je o lásce a vzájemném respektu. Milování má přijít, když si dva věří, jsou spolu rádi a v klidu. Ne protože je to pud a potřeba a jeden to chce.

   Nenech to na sebe spadnout celé. Nemáte děti, nemáte závazky. Nebudeš šťastná. Chápu tvůj postoj-měla jsem stejný, ale teď vidím, že by to nefungovala. SNad každý člověk si musí projít nějakým počtem vztahů, aby si uvědomil co vlastně chce, co je schopný tolerovat a co ne. Jste mladí a jste spolu krátce a už nejsi šťastná a cítíš, že to nefunguje-dokážeš a chceš si představit život vedle něj. Chceš jednou pod srdcem nosit dítě člověka, který tě už teď trápí?

   Vaši rodiče jsou dospělí, určitě se neznepřátelí, když se rozejdete. A třeba rodiče tvého dalšího partnera budou ještě lepší. Fakt je, že s maminkou bývalého přítele jsem vycházela suprově, lépe než se současnou "tchýní". A vídáme se s ní. Popovídaly jsme si o rozchodu a sama mi řekla, že se divila, že jsem to tak dlouho vydržela. Řekla, že je její syn hlupák, že nechal odejít tak suprovou holku. Všechno jsme probraly a teď se celkem často vídáme a jsme kamarádky... Ale pořád jsem se s tou pasekou a pokaženými ideály, které ve mně bývalý přítel zanechal musela vyrovnat sama. Je to přesně dva roky, co to skončilo a pořád je ve, mně takový chaos. Přišla jsem o všechny sny, pohádky a ideály protože jsem to nechala zajít moc daleko a všechno to na mě spadlo.

   Tak neudělej tu samou chybu a zkus to ukončit dokud to ještě jde aspoň trochu v dobrém. Prostě to nefunguje a nejste oba šˇastní. Nikde není psáno, že se k sobě jednou třeba nevrátíte. Já v to nejdřív doufala, ale zjistila jsem, že chci úplně jiný typ partnera než byl ten bývalý. Nešlo jen o vzhled, ale o jeho kvality, zájmy... Každý vztah má své mouchy, i tenhle, ale pomalu přicházím na to, že tyhle "mouchy" mi jsou daleko milejší než ty v předchozím vztahu.

   Tak pober síly a vzhůru za štěstím. Kolem je určitě spousta chlapů, kteří by dali nevímco, aby tě mohli držet v náruči a ukázat ti ráj

Lucy, moc se mi líbí tvoje odpověď, jsi velice rozumná.

Děkuji moc, čekala jsem, že odpovědi budou takové. Už jsem přemýšlela o rozchodu, ale pořád jsem se snažila vztah udržet, věnovala jsem se mu pořád snažila jsem se s ním rozvíjet jeho koníčky... marně. Ptala jsem se ho, jestli je šťastný, odpověděl, že s člověkem jako jsem já musí být šťastný, ale mě se zpátky nezeptal. Pravda, je fixovaný hodně na tělo, záleží mu hodně na vzhledu, bojím se toho, kdybych opravdu přibrala tak si najde hubenou, nechtěla jsem si to ale nikdy přiznat.

O budoucnosti.. Na děti on vůbec není, ale to všechno poslední dobou, silně jsem pořád doufala, že to bude jiné, když jsem do něj jen tak laškováním rýpla něco o děťátku tak řekl, že jsem se zbláznila. Ještě jednou moc děkuji za Vaše příspěvky. Nevěděla jsem, komu se mám svěřit. Jeho rodiče mám hodně ráda a podle jednání myslím, že i oni mě. Je to hodně těžké. Lucy - moc děkuji za Tvůj příspěvek, potřebovala jsem si přečíst (ač vím co jsi musela prožívat, mám úplně to samé) někoho se stejným problémem. A taky se i omlouvám, že jsi si tím tyhle léta musela připomenout.

Mám hluboko uvnitř sobě, že se změní a vše bude jako dřív, ale obávám se, že máte pravdu. Asi to je opravdu jediné řešení, mám z toho strach, nevím co by řekl a udělal, jestli by mě přemlouval nebo řekl jenom ok... Musím sebrat všechny síly, abych to udělala, vím že na jednu stranu by se mi hodně ulevilo, ale na tu druhou, která stále chce ve vztahu zůstat. bych litovala. Mám ho ráda, milovala jsem ho, ale tím jeho chováním se mi už zhnusil, ale pořád mě v tom drží to, co jsem psala v tématu. Ale kolikrát jak své chování hodně přeháněl, tak jsem si říkala, že raději chlapa žádného než takového. Vím  že musím už něco udělat, protože takhle to už dlouho nevydržím. Ještě jednou moc děkuji za příspěvky, toto jsem si musela přečíst.

Nemesis, vždyť ty to všechno víš... A pokud tě to vysiluje, opravdu to nemá smysl. Všichni jsme se tady shodli, že přítel není ten pravý. Bodejť by nebyl šťastný, když má někoho jako tebe. Děláš první poslední, jsi hodná, věrná, milá, živíš ho a sponzoruješ mu cigarety a necháváš si všechno líbit...   Proč by si stěžoval.

    Chápu, že chlap chce vedle sebe pělnou holku, aby ho reprezentovala. I chápu a beru, že mi řekne, že jsem trošku přibrala (protože jsem opravdu přibrala a vím to)-ale řekne mi to slušně a ne jako urážku.

    Omlouvat se nemusíš - už je to zamnou a jak píše Marky - opravdu jsem "rozkvetla". Víc si věřím, víc se směju a mám ze současného vztahu mnohem lepší pocit a víc mě naplňuje. Svým způsobem jsem za tu zkušenost ráda - byl to sice mazec, ale nakonec mě to hodně posílilo a hlavně mi to otevřelo oči a teď vím, co chci a jakého partnera chci. Věř tomu, že bude jen líp-jen to překonat...

Nohy na ramena a utíkat od něj, a utíkat, a utíkat a nezastavovat se, ani neotáčet.

Ahoj Nemesis,

přečetla jsem si tvoje psaní i rady ostatních... Nebudu psát, co si o tvém příteli myslím, protože bych téměř opakovala druhé... Povím ti jen něco.. Neboj se to ukončit. Já jsem se taky bála a zbytečně prodlužovala čas, než jsem to s ním ukončila, ale potom, jak to uděláš, se ti uleví. Je to krásný pocit. Myslím, že tě to bude bolet, budeš brečet, pár dní bude stát za houby, ale pak zjistíš, že jsi udělala dobrou věc..

Myslím si taky, že tě tohle dost stahuje dolů (možná si míň věříš a celkově se tím prostě trápíš, to je jasný). Zažila jsem to samý (a nejsem jediná : ) Ale věř mi, že po rozchodu s ním rozkveteš : ) Je to pocit svobody, sebevědomí roste, když zjistíš, kolik věcí jsi schopna sama bez něj, poznáš nové lidi, kamarády a i další kluky..

Vím, že se tahle věta používá už téměř jako klišé, ale věřím v ní. Život je moc krátký.. Proto - rozhodni se, nadechni se a pověz mu, že končíš. Snaž se být v klidu. Může tě prosit, abys mu odpustila, že se zlepší, ale osobně bych si stála za svým a neodpustila. Myslím si, i když tě neznám, ale už podle toho psaní zníš mile a rozumně, že máš na lepšího. Zasloužíme si být milované a milovat : )

Hodně štěstí a dej vědět, jak to dopadlo, jo? : )

Marky

zacalo to velkou laskou zamilovali sme se do sebe po usi on si zadny holky nevazil a vsechny bral jen na sex ale do mne se zamiloval. Zacali sme spolu rychle zit anichz by sme jeden druhyho poradne proklepli. prvni rok to bylo hezky. Ale pak se ke mne choval nekdy jinak i byl mne a tedka si mne nevazi vubec. Nadava mi strefuje se do my rodiny kdyz se pohadame hodne jde si pryc a nespi trebas u mne 2 dny. Dokonce jsem tedka nedavno brecela uz sem nemohla bylo na mne toho moc a on me jeste chtel uhodit ze ho to breceni znervoznuje jeho hlasky: Co tak brecis, uz drz hubu ty pi…, uzrcite se ti natahujou sliny v drsce kdyz tak brecis, drz uz hubu nebo ti dam pesti do zad a budes myt uz za co brecet. dokonce brecim uhodi mne a pak si jeste prdne je to strasnyyy to jeho chovaniii. Porad musi jezdit k svoji segre a kdyz reknu ze chci byt doma tak se semnou hada hada se semnou kvuli svoji rodine. nedokaze si semnou povidat vyjadrit my svou lasku ale jediny co semnou dela je ze semnou chce spat. Dokonce jsem nebyla ani sest nedel po porodu a nasili se semnou vyspal. Rika mi ze mu ho musim kourit prej sem jeho zena tak to musim delat. chce po mne neustale jenom sex a sex ale pritom sem si jista ze mne miluje chova se  kolikrat ke mne moccc hezkyyy ja to vubec nechapuu co se to mezi nami stalo problem je i v tom jeho rodina se ke mne nechovala hezky kdyz sem u nich bydlela a dostali me do uzkostnych stavu a do tedka se nemuzu vylecit z panickych zachvatu a on me jeste nuti abych k nim jela a kdyzzz odmitnu hada se semnou urazi mne ze prej sem rozmazlena a ze to delam kvuli tomu zeeee chci byt u svych rodicu. Jenze tak to nennii jak se mam byrovnat tak snadno jak se chovaj jeho rodice nemam naladuu sedet u nichhh a oni porad omyvat jedno a to samy dokolaaaaaa. mam strachhh a chci umrittt jediny co mne drzi pri zivote je nassss synekkk. moccc ho miluji ale uz ejsem ani dobrou matkou protoze stres a hadky udelaliii ze mne neschopnou a  nedbanou matkuuuu. ale miluju svyho synkaaa kdyby nebylo jehoo tak se uz asi zabiiju. a kdybych se mela nechat ze s vym pritelem tak by pro me celej zivot skoncill ja nemam odvahhuuu nechattt ho ja ho miluju jenom trosku ale jsem na nej strasne zvykla a neumim si predstait nekoho jinyho myt s nim jiny zvyky a aby syna vychovaval nevlastni oteccc. dyd sme nekdddyy stastny smejeme se od naseho chlapecka protoze je nekdyyy legracni a nekdyyy si semnou popovida nekdddyyy ja proste nevimm co mam delat sem zmatena

Hh