Téma: Přítel kriminálník - nezvládám to finančně ani psychicky, jsem na dně

Zvládnout to všechno, co tady popisuješ, chtělo určitě spoustu síly. Zkus ji v sobě zase najít, dcera tě potřebuje. Ale to, že jsi doma celé dny sama a nezvládáš to, úplně chápu, jsem teď ve stejné situaci. Kdyby ses chtěla aspoň nějak vypsat nebo to nějak pořešit, klidně můžeme

Ahoj,

vůbec nevím jak by jsem se z toho všeho mohla vypsat, 16 let trápení, to asi jen tak nenapíšu do pár vět… ale v jednom máš pravdu dcera mě potřebuje, v podstatě máme akorád jedna druhou, to jediný mě taky drží při životě, vždycky jsem si říkala že jednou budu mít svojí rodinu a jaký si to udělám takový to budu mít, ale zase jsem se zmýlila jen jsem si přidala další trápení a starosti do té mojí nemalé sbírky.

No jasně, že to jen tak nejde, to všechno napsat. Jen jsem si říkala, že když jsi psala, že nemáš nikoho, komu by ses mohla svěřit a já vlastně taky ne. Třeba až se přítel vrátí, tak si to konečně budeš moct udělat tak, jak budeš chtít.  

Pokud někdo chce radu, pak by měl dát více na rozum než na city. Jenže mě se zdá, že zde to nebude fungovat. Když píšeš, že přítel je hráč a kriminálník, sice polepšený, tak co čekáš, že se stane, až vyjde z kriminálu? Bude o 5 let starší. Na trhu práce bude mít ještě menší perspektivu než teď. Pokud v kriminálu nestuduje nějaký vysoce kvalifikovaný obor, tak až vyleze, půlka prací kde by se dnes zaměstnal nebude již existovat (technologie a vývoj jdou rychle kupředu). Takže starší, s menší sílou, s menší mentální kapacitou a trh práce bude pokročilejší.  

Jak bude živit rodinu, Tebe? 4 měsíce na svobodě nejsou doba, za kterou se dá ověřit, že se polepšil. To je bohužel přání s říše iluzí. Jeho charakter otestuje jen krizová situace a ta nenastala. Ta teprve přijde. A s věkem je to horší. Navíc pokud dostal 5 let, udělal něco závažného, tudíž se v kriminálu zase dostane do „té správné party“, která mu dá ty „správné kontakty a rady“.

Tobě pak bude více než 27. Dáš mu šanci. On ji pokazí možná 2 - 3 roky pro kriminálu, když zjistí, že jeho perspektiva s popsaným registrem je ještě černější. Tobě bude přes 30 a budeš sama.

No, vím, že nechceš poslouchat co píšu, a vůbec Ti tento scénář nepřeji, ale nevidím smysl v tom, abychom si problém malovali na růžovo.  

Posunout se dá jen a jen tehdy, když se podíváš na reálný stav věci a to upřímně. Pak se dá leccos změnit.  

Pokud nezměníš to, cos dělala doteď, pak nemůžeš očekávat, že další výsledky budou jiné. Se stejnými návyky nelze dosáhnout jiných výsledků než těch doteď.  

Takže to chce změnu svého myšlení.  

Doporučil bych zašít myslet na sebe a ne na přítele. Přítel měl hodně šancí v životě a všechny zatím promarnil. Já neříkám, že není šance na nápravu. Je. Ale čas běží, život plyne a šancí ubývá. On se možná změní, ale Ty riskuješ celý svůj život jen v slepé víře jeho slibům. Myslím, že svému životu bys měla dát větší hodnotu. Neříkám, že máš přítele osvobodit. Ale lidi, kteří Tě dostali tam kde teď jsi Ti nic jiného do budoucna nepřinesou.  

Jsou to kotvy. A kotev je nutné se zbavit, jinak loď nepopluje.  

Svůj život můžeš změnit k lepšímu, když uděláš 4 věci:

1. Začni na sobě pracovat. Vzdělávat se. Začni se učit od těch lidí, kteří svůj život změnili. Věnuj alespoň hodinu denně, tím myslím pravidelně každý den, od pondělí do pondělí, studiem životů úspěšných lidí.

2. Stanov si cíl, který chceš tento rok dosáhnout. Jdi si za ním a to bez ohledu na přítele. Čekání na zázrak nikam nevede – tu lekci už máš za sebou.

3. Pro dosažení změny potřebuješ konat. Takže začni vyvíjet aktivitu, která Tě přivede k cíli. Je jedo, že na začátku nevíš JAK. To na začátku neví nikdo. Vše co potřebuješ se naučíš v průběhu, krůček po krůčku právě tou snahou o dosažení cíle.  

4. Potkáš mnoho nezdarů a překážek. Překážky a pády jsou normální. Učí nás dělat věci jinak a lépe. Nevzdávej to a vytrvej.  

Ahoj,

no nevím za co by dostal 5 let, takový trest za maření úředního rozhodnutí snad neni…   vím že to myslíš dobře, ráda si přečtu jakoukoli radu, přítel už VŠ školu má, je o 10 let starší, přez to všechno to ale zkusím a počkám, v říjnu 2015 bude zase doma, ale tohle není ten nejzásadnější problém který mě trápí, to jsi docela špatně pochopil, trápí mě to že jsem sama a to: v cizím městě kam jsme se odstěhovali a chtěli tu začít odznovu, ano trápí mě i to že tu není semnou ale podstata toho všeho byla taková že ne jen teď momentálně to není moc dobrý, ale celý život to pro mě není dobrý.

Promiň, jsem si blbě přečetl to, jak se vrátil do vězení a nějak se mi tam dostalo těch 5 let.  

Nicméně, když nebudeš brát v úvahu to vězení, zbytek principálně platí obecně.  

A co se týče nového města, řeší se tu podobné téma: zde.  

Ahoj Kájinko, mám podobný osud. V pubertě byli na nás ne denním pořádku hádky, řev a tak zkrátka taková Itálie, ajko dítě jsem to těžce nesla a zavíra se dosebe, měla jsem pocit, že se nemám komu svěřit a že my ostatní nerozumí. Kvůli tomu jsem byla  celou základku v kolektivu neoblíbená, to se změnilo až koncem střední, kde jsme byli výborná parta, ale to s maturitou skončilo. Po škole jsem přešlapovala na místě a chytla se špatné party kde jsem začala experimentovat s drogami. Potom jsem se zamilovala do kluka, který se mi zdál dokonalý, kvůli němu jsem se dala dohromady, ale přestal si mě vážit a rozešel se semnou. Byla jsem z toho vážně na dně, uvažovla jsem o sebevraždě. Jednoho dne jsem potkala kamarádku, která se chystala z prací do Prahy a nabídla mi jestli nechci s ní, neváhala jsem a vyrazila. Bylo to težké období, nemala jsem peníze, v praci jsem se snažila a měla pocit zmaru, že je to stále dokola. Kolotoč, práce, domů, spát a stále dokola, žádná zábavy, méchmury jen sílily. Cítila sem se nešťastná. Až do dne než jsem potkala kluka, který se stal mým manželem a teď čekáme mimi. Oba jsem šťastní a vůbec si namám na co ztěžovat, jsem neštasnější v životě. Ale proč to píšu, nebylo to lehké, ale dočkala jsem se, dnes se dívám ne některé věci jinak. Jako, že jsem si některé věci způsobovala vlastně sama. Hlavní co Ti chci říct nevzdávejse jsi mladá holka, která má všechno předsebou a nevíš co dobrého Tě ještě v životě čeká. Chce to mít cíl a snažit se k němu směřovat i když ten zákeřný život Ti bude házet klacky pod nohy, NEVZDÁVEJ SE. Každý překonaná problém je zkušenost k nezaplacení, ale to člověk ocení až to má za sebou.  

Ahoj děkuji za útěchu, sice jsem mladá, ale to co píšeš mám komplet vše za sebou včetně drog, někdy se spíš cítím už na 50 a říkám si že už potřebuju trochu pauzu, jsem z toh všeho už unavená, vím že jednou se to změní… snad… a budu v to doufat

Omlouvám se za chyby, psala jsem rychle a nekontrolovala, snad to půjde číst

Neboj, je to napsáno hezky. Chyby každý normální odignoruje.

Ahoj Kájino, já osobně bych byla věrná pouze takovému příteli, kterého bych si mohla vážit. Pro mě takovým přítelem, který je ten Tvůj, prostě není. Muž, který sáhne na ženu, uhodí jí, opakovaně uštědří své partnerce několik výprasků, u mě není muž, ale zbabělec, který se dokáže akorát vybít na slabším, na ženě. A to je pro mě nepředstavitelné a nepřípustné, ať už ho k tomu "vedlo" cokoliv - stres, drogy, dluhy = nezájem, jeho problém, nic ho v tomto případě neomlouvá. Nedovolila bych, aby mi toto můj partner dělal a toto si ke mně dovoloval, a už vůbec ne, aby takový člověk byl otcem mého, byť již narozeného, dítěte. Z takového vztahu bych utekla po první ráně a to navždy + po prvním zjištění o tom, že bere drogy, hraje automaty atd. Prostě konec, tečka. Uzavřela bych to, jako jeden velký omyl, jako nepovedenou a špatnou kapitolu svého života. Jen tak by bylo pro mě možné otevřít cestu v mém životě kapitole nové, lepší, dobré, šťatsné atd. Protože situace, ve které jsi byla a jsi, není žádná legrace, nezaslouží si uvažování srdcem, nýbrž rozumem = už to není pouze o Tobě, ale i o Tvém dítěti, už nerozhoduješ a nemáš zodpovědnost pouze sama za sebe, ale hlavně i za Tvé dítě - a to již přes 2 roky.  

Pokud to sama nezvládáš, ani finančně, ani psychicky a nemá Ti kdo pomoci, obrať se o pomoc všude, kde to jen půjde. Pro začátek, pokud nemáš prostředky na své bydlení, můžeš zkusit požádat o azylový dům. Vím o jedné slečně v podobné situaci, která je starší než Ty, má rodiče, ale u nich prý není místo, tak jí ho po prověření u jejích rodičů sociálka doporučila a byl jí pak schválen. Takže by neměl být v tomto problém i u Tebe = nejdříve si vyřídit pro Tebe a dítě co nejlacinější bydlení. Tam už nebudeš na to sama, tam je spousta žen i s dětmi s podobnými či jinými osudy + jsou tam poradci na různé životní situace. No a pak bych se velmi vážně a rozumem zamyslela nad vším, co Ti píše QAdama + nad zkušeností Didi. Protože jestli se máš posunout dál, chce to, abys vše začala vidět zcela reálně, tj. zcela jiným úhlem pohledu, jinýma očima, bez růžových brýlí. Takže jdi do toho a neboj se toho, uvidíš, že se Ti pak uleví, uvidíš vše v jiném světle a pak můžeš začít na sobě pracovat + se vzdělávat tak, aby jsi zabezpečila sebe a dítě = měla pro to lepší předpoklady a vůbec, aby Ti bylo lépe. Jsi ještě mladá, když budeš chtít, půjde to, ale musíš tomu dát šanci 

Ahoj danny,

tohle jsem už zkusila, když seděl poprvé, samožřejmně nejde o to že nemám na bydlení, to  mám a vždycky budu mít, nejlevnější? Dnes už podnájem pod 10 000, - jen tak nikdo nesežene, a vše to táhnu už skoro 4 měsíc sama. Možná je to špatný, ale vím že jednou moje dcera bude zajištěná, bohužel ne mojí zásluhou ano neomlouvá to to, že momentálně peníze nemám, bohužel jsem ještě na mateřské a do práce a do školy jít nestíhám. Avšak táta je jen jeden, ty jsi asi nezažila jaký to je být bez jednoho nebo dokonce bez obou rodičů, vím jak moc je vlastní táta důležitý, a vím že nikdo jí nebude mít tak rád jako on, pro každýho dalšího muže kterýho bych měla to je jen přítěž, vím to zkusila jsem to, proto radši budu trpět já než ona, a věřte nebo ne, ona svýho tátu miluje, budu věřit v to… že vše bude pokračovat tak jako to zkončilo, znovu začne podnikat a bude nás moct zase zajistit… tak jako to bylo než šel sedět. A azilový dům? Vím že pro někohoje to jediné řešení, ale mé ne. Ale děkuji za radu

Kájinko, samozřejmě je to svým způsobem Tvoje věc a zodpovědnost, jak vše bude dál. Jen mě mrzí za Tebe a za malou, že to nechceš pochopit, tedy, že si nechceš nechat poradit. Asi si na to musíš přijít sama, až spadneš ještě na větší dno, což Ti sice vůbec nepřeji, ale hodně lidí teprve až po té prozře. Proč tohle píšu? Ne proto, že bych Ti chtěla ublížit, nýbrž proto, že vidím, že žiješ v iluzích v době, kdy jsi sama a přítele nemáš se vším všudy vedle sebe. Jinak by jsi totiž nemohla napsat nejdříve, že: "přítel se zapletl do špatných věcí, začal brát drogy a veškeré peníze prohrával v automatech, chodil domu někdy i za 3 dny.  vše jsem to vydržela dva a půl roku, ale po celou dobu k tomu všemu nechybělo ani pár výprasků… "  a za cca 6,5 hodiny, tedy téměř v zápětí, že: "budu věřit v to… že vše bude pokračovat tak jako to zkončilo, znovu začne podnikat a bude nás moct zase zajistit… tak jako to bylo než šel sedět.", protože si obojí vzájemně protiřečí.  

Ale jak jsem psala na začátku, jak bude vše dál, je čistě Tvoje, i když ne tak docela, neboť máš zodpovědnost i za malou a nikdo nemá právo jí vystavovat takovým situacím, které se děly u Vás doma, když byl přítel ještě doma. Je to dítě, dítě, které se nemůže samo bránit. Ale dítě, které vnímá, velmi citlivě vnímá vše, co se děje v jeho bezprostředním okolí. A jak to dobré, tak to špatné ho poznamená, ať chceš nebo ne, ať si to připustíš nebo ne. Ty si myslíš a věříš tomu, že trpíš pouze Ty. Tak to Ti mohu 100% zaručit, že tak to není. Trpí hlavně to dítě. Ono se to neprojeví hned, ale dříve či později ano. Uvidíš jednou sama a pak si na má slova vzpomeneš.

Biologický táta je jen jeden, to ano. Ale to neznamená, že jedině ten dokáže dát svému dítěti to dobré a nejlepší, co je v zájmu dítěte. Co to je za otce, který mlátí jeho mámu, mámu dítěte a místo domů, ke své rodině, partnerce a svému dítět, chodí raději hrát automaty, bere drogy a domů přijde někdy až za 3 dny? Než takový biologický otec, tak raději jednou cizí - Tvůj nový přítel. To, že jsi to jednou zkusila a nevyšlo to, neznamená, že cizí muž nedokáže milovat jiné dítě, že všichni cizí muži jsou všichni stejní.  

Máš pravdu v tom, že jsi se upnula na přítele (podle mě až příliš upnula), na současného přítele, se kterým jsi v 18ti odešla od prarodičů. Já rozumím a chápu, proč k tomu došlo, neměla jsi to jednoduché, ale právě proto by jsi měla chtít pro svojí dcerku dobrého otce a tátu. A promiň, podle toho, co jsi napsala v úvodu, tenhle jím zjevně není.  

nemam k tomu co dodat je to velmi vystizne. ale urcite si neprotirecim. muj zivotni pribeh s pritelem ma tri ruzne etapy. ale to jsem rekla uz na zacatku. nemuzu 16 let zivota napsat do par vet

Mít otce za každou cenu?

Nevěřím tomu, že to je pro dítě lepší. Dítě trpí, když vidí zmlácenou matku. Normální dítě trpí, i když se rodiče hádají. Kdyby má máma byla s otcem, který by ji bil, nevěřím tomu, že bych ji za to poděkoval. Takového otce bych měl chuť zmlátit já sám. Nevím jak v takových situacích reagují holky, ale přijde mi, že to musí mít těžší.  

Ale asi jsme začali řešit něco, co momentálně není aktuální problém. Nevadí. Alespoň znáš můj názor.

Co se přátel týče, jako maminka s dítětem máš hodně příležitostí jak najít kamarády i přátele. Když vyjdu z baráku směrem do parku tak potkávám několik skupinek maminek. Jedna skupinka na hřišti s dětmi, druhá sportuje s kočárky, třetí si jen povídá.

Věřím tomu, že takhle to funguje v každém městě, jen takové skupinky najít. Mám sestru a ta si díky miminku najde kamarádku snad absolutně kdekoliv. Malé dítě je rozený seznamovací artikl. Možná bude některá mamina ubrečená, možná některá nudná, možná některá upovídaná, ale postupně se dostaneš k některé, se kterou si sedneš.

Základem je nevzdávat to po 10 nevydařených pokusech, ale udělat těch seznámení alespoň 1000.

Zbytek jsou ty cíle, o kterých jsme si řekli. Plnění cílů (svých cílů, ne přítelových nebo cílů dítěte, ale vlastních nebo přinejhorším společných) Ti přinese další množství kamarádů a přátel se stejnými zájmy. Znovu platí nebát se a nevzdávat se.

Mnoho lidí čeká, že kamarádi přijdou za ním domů, ale tak to nechodí. Nejdříve musí vyvinout aktivitu ten, kdo něco chce, pak se mu investovaná energie, odvaha a čás vrátí.  

smutne cteni … plus kdyz "deti" maju deti 

Kajo, osud si s tebou pekne zahrava a mas to hodne tezke. Nedopust, aby tvoje dcera prochazela necim podobnym. Asi neznas jine prostredi a nedokazes si predstavit zit jinak nez doposud. Ale ver tomu, ze se da zit i jinak.
Nemaluj si vzdusne zamky.  Z ceho by tvuj muz zacal podnikat po navratu z vezeni? Kde b vzal penize na podnikani? Never tomu, ze se vsechno v dobre obrati. On se nezmeni a pokud ano, tak jenom na par tydnu nebo mesicu. Snaz se dostat se z techto kruhu. Muzes mu umoznit navstevovat sve dite ale svuj zivot uz s nim nespojuj. On te stahne zase jenom dolu.  Najdi si praci, skolku pro malou a snaz se postavit se na vlastni nohy. I kdyz tomu dneska neveris, s nim stastna ani ty ani tvoje dcera nikdy nebudete! Mas cely zivot pred sebou, tak se nakopni a poper se s nim.
Preji ti hodne sily a energie a taky to, abys potkala spoustu dobrych lidi!!

Souhlasím, musíte tu být pro dceru, sama víte, jaké je to být bez matky, proto nedopusťte, aby si Vaše dcera prožívala to samé.