Téma: Sama v novém městě - nebaví mě pořád sedět doma a čekat na přítele

Nesnaž se s tím vyrovnat, nebo se s tím smířit, to nepůjde. Spíš začni nebo pokračuj v hledání dalších přátel. Někdy musíš projít stovky lidí abys našla jednoho. Ale jelikož jsi na škole, což je místo potkávaní se lidí kvůli stejným zájmům, měla bys mít těch příležitostí dost. Neboj se je využívat. Neboj se senamovat jen tak bez důvodu. Neboj se toho, že ne s každým si sedneš. Odmítnutí je normální věc a často se stává každému.

Navíc můžeš svou situaci otočit ve svoji přednost. Hledej způsob jak.

Vztahy z VŠ jsou velice dobrým základem pro budoucí vztahy v kariéře. Čím víc jich získáš teď, tím lépe pro Tebe do budoucna.

A proč by jsi se s tím vším měla vyrovnávat a pasivně sedět v koutě, kde nenajdou Tě? To se prostě stává, že v době studií se nám kamarádky, kamarádi, známí, přátelé změní, neboť se rozutečou jinam, a nejen v době studií, ale v životě vůbec. Tak se nelituj, to ničemu stejně nepomůže, minulost se ve stejné podobě nevrátí a ve stejné podobě ani vrátit nemůže, zvedni zadeček  a vyraž - za zájmy, koníčky, třeba i za brigádou atd. Všude kolem sebe máš lidi, se kterými se můžeš seznámit + najít nové kamarádky atd. Tak se neboj, jdi do toho, je krásný den 

Tak se nelitujte, a vyrazte hledat nové přátele to je nejlepší lék na samotu.

Ahoj. tak to tě moc chápu, protože prožívám něco podobného, s tím rozdílem, že ani nemám na koho čekat, protože přítel bydlí daleko, tak se moc nevídáme. A rady typu - hledat nové přátele, to znám, a dělm to, ale noví přátelé se nehledají zas tak snadno.

Snažím se chodit ven, chodím sama i na různé akce, klidně i do kina, na výstavy, . ale už mi z toho taky trochu hrabe. Z jakého jsi města?

To bych radši řešila přes nějaké soukromé zprávy

Ev - samozřejmě, když jsi v minulosti - (během studia) byla zvyklá hned po příchodu ze školy utíkat za kamarády, se kterými jsi dělala různé věci … , tak je pochopitelné že Ti to teď převelice chybí a samota u tebe vyvolává sebelítost.

Zkus se třeba pro něco nadchnout, něčemu se věnuj … , zkus si rozdělit čas pro určité činnosti - záliby… , >>> ale na druhou stranu si říkám, není to škoda úplně odstranit ze života samotu? Já jsem křesťanka a samotu miluji - nemůžu se ji nabažit. Samota je v určitém slova smyslu neskutečný luxus, protože v samotě přes ticho, mlčení a modlitbu po-odtáhneš jakoby závoj a vstoupíš tak do přítomnosti Všemohoucího a to je neskutečný poklad. V podstatě Tvoje SAMOTA už nebude samota ale rozvineš tak vztah s Všemohoucím a živým Bohem.
Možná Ti to nic neříká - (protože možná nejsi praktikující křesťanka), ale faktem je, že v tomhle případě co jsem Ti popsala, samota přestává býti samotou - (to mi věř).

Sedět na židli doma je hloupost. Jestli máš tak moc času, prostě si najdi brigádu. Najdeš tam nové známé a nebudeš mít tolik času na přemýšlení nad hloupostmi none?  

Koukám, že zaplať pánbu za spolubydlení Ono, já jsem VŠ skončila před několika lety… šla jsem tam s jednou kámoškou, která si v půlce druháku našla přítele a na jeho konci se k příteli ostěhovala - v kontaktu jsme zůstaly, jsme stále dobré kámošky, jen prostě už jsme se nemohly vidět tak často. Ale během té doby už jsem nějaké kontakty měla - většinou pocházely z prostředí mimo školu - práce, splubydlcí. Seznamuju se celkem snadno, ale moc si neouštím lidi k tělu a jsem poměrně nesmělá - tzn bavím se s tím,  kdo mě osloví jako první (s výjimkou přátel). Část přátelství skončila později pro velkou vzdálenost, část prostě "sešla z očí, sešla z mysli". A to těch z VŠ i zeSŠ (mívala jsme to jako ty, akorát jich si bylo méně), s těmi nej z dětsví se vídáme, ale už málo. Co tím chci říct - že to přijde. Nelam to přes koleno - najdi si třeba brigádu nebo nějaké dobrovolnictví - jde o to, aby tebe a toho člověka nutilo být spolu i něco vnějšího - při seznámení na koncertu težko poznáš, jestli si s ním rozumíš natolik, abys ho chtěla eště vidět.  A pak se to nabaluje, ten tě seznámí s kámošem, ten se segrou.