Téma: Přestává si mě všímat a někdy vybuchne kvůli kravině - mrzí mě to a nevím co dělat

Zdravím,

potřebovala bych poradit nebo aspon slyšet váš názor, co si o tom myslíte.

S přítelem jsme spolu rok a pár měsíců (od první poloviny roku 2014). Do nedávna všechno bylo v pohodě, nikdy jsme se nepohádali, na všem se dohodli nebo v klidu přistoupili na kompromis. V plánování akcí jsme se s přítelem střídali, jednou vymýšlel on, jindy já. Totéž platí i o výběru filmu a tak. Nebo jsme si navzájem nosili drobné pozornosti jednou za čas jen tak pro radost.

Máme i společný koníček - fitko. Jinak přítel sem oc rád věnuje hraní her a musím přiznat, že mi to nevadí. Podporuju ho v tom a ráda se dívám, nebo si taky ráda zahraju. Mimo to mám ale i mnoho svých vlastních koníčků a myslím, že je spravedlivě rozděluji tak, abych byla s přítelem ale taky se bavila sama. S přítelem jsme se taky dost smáli, měli stejný humor, dobírali si jeden druhého. Povídali jsme si a zajímali se o sebe.

Poslední dobou se ale přítel dost změnil. Téměř se o mě nezajímá, nikdy se nezeptá jakej jsem měla den, jak se mi daří, nenapíše mi SMSku na ráno - vždycky ji psal. Všechen program navrhuju já a když se ho zeptám co by chtěl dělat odpoví: "Nechám to na tobě. Něco vymysli."

Je strašně podrážděný kvůli kravině. Pošťuchovali jsme se tuhle a já omylem strčila do monitoru. Jen se zakymácel nic se mu nestalo.  Nic strašného to nebylo. A on se zarazil úplně se zamračil a staršbě odměřeně mi řekl: "Bacha na ten monitor! " já se zasmála a říkám: "Promin, ale hele je v pohodě." On se pak neskutečně naštval a začal dost zvýšeným hlasem nadávat, že novej je drhaje a tak dál…

Tohle se stává při vícero věcech. Jako tuhle jsme se popichovali a on najednou vystartoval a začal neskutečně řvát. To se stalo jen jednou jedinkrát. Ale pak, když tohle udělá, přijde leží mi v klíně a strašně se mi omlouvá, že tohle nechtěl a že o mě nechce přijít a at mu to odpustím. Já to zatím omlouvám, protože si říkám, každej nemá vždycky dobrej den, ale poslední dobou je toho nějak moc… A vždycky jsme si dost povídali o všem.

A teď skoro nemluví. Mám pocit, jako by nevěděl co mi povídat a když se ho zeptám na obyčejnou věc jakej měl den, úplně odbočí jinam. Vždyt je tolik témat! Nevadí mi mlčení, ale když celé odpoledne, co jsme spolu jednou za týden (jinak se vídáme ve škole o velký přestávce vždycky), tak celou tu dobu mlčí. Když mu něco vyprávím já, vůbec mě neposlouchá prostě ho to nezajímá, i když jsem mu povídala o nějaké menší lapálii bylo mu to jedno. A pak se mě na to ptá znovu a vůbec neví, že jsme mu to říkala.

Ani už se spolu nesmějeme, protože on jakoby najednou přestal mít stejný styl humoru jako já.  Nerozumím tomu.  Mám pocit, že prostoru má dost. Vždyt mu nic nezakazuju. Naopak ho podporuju ve věcech, který má rád. To mi vždycky říká, jak si toho cení, no ale mně to tak nepřijde.

Tenhle vztah mě už začíná nudit. Rádá podnikám různé věci a myslím, že se mnou rozhodně nuda není. Mám spoustu kamarádů a s přítelem jich máme i dost společných. Přemýšlím, jestli o tom s ním mám mluvit, nebo ještě čekat. Doufám, že mi poradíte A omlouvám se za ten román.