Téma: Po hádce se mnou se urazí i na naše dítě

Ruku na srdce… Já osobně bych nesnesla aby mi do výchovy mluvila nějaká kolegyně. Evidentně si na vás stěžuje v práci své kolegyni, což je pro vás jako matku a zenu ponižující nebo ne? Pryč s takovým sobcem. Věřím tomu, že si najdete muže, který si vás bude vážit a nosit vas na rukou : )

Dekuju ????

Ani bych nerekla, ze stezuje… Mozna se ji proste jen pta na jeji zkusenosti kvuli male…

X lidi mi povida jak me chvali… Nebo treba kdyz resi darek k narozeninam, jak si pry na tom dava zalezet, radi se (vim od vlastni rodiny) … Prave mi to cely uz nebere rozum… Jak kdyz si me nechce zase pripustit k telu. Dobre, ale kdy tohle skonci? ????‍♀️ Vzdyt uz mame dite… Je to treba hliupy, neni to vec, ale co vic nez dite mu jeste muzu dat jako dukaz?

Dokud se snažíte, křičítě, vyhrožujete… ví, že je porad ve hře. Až odejdete beze slova, nepromlucote s nim vůbec par dní, nebudete se o něj vůbec starat ani obávat, možná bude mít chvíli čas přemýšlet sám nad sebou a zda chce mít doma ženu a starostlivou matku pro jeho dítě, která se dítěti věnuje i na úkor sama sebe nebo chce doma sluzku a druhou mamku jen pro sebe. Na úkor sebe se staráte o oba, přijde mi… a kdy se postaral on o malou a o domácnost natolik aby Vy jste se mohla věnovat jen sama sobě? Třeba si na hodinu lehnout do vany, jít s kámoškou na kafe,   zaplavat si nebo se prostě jen o samotě projít či jít jen treba na den na brigádu, dělat i jinou činnost mezi jinými lidmi, než být pořád doma izolovaná s hadrem, miminem a sobcem.

Kdy… Zhruba prvni 3 tydny-nově miminko doma, navy clen, nova nadeje a pak ho to omrzelo prijde mi ????

Janco - a nejsi po porodu jen poněkud přecitlivělá? Nebyla bys první ani poslední.

Sice píšeš, že nejsi bezchybná, ale vlastně jsi krom té facky žádnou svou chybu nepřipustila.

Máš pocit, že sama máš nárok na přepracovanost, ale manželovi takový nárok neuznáváš. Když ty jednou za 20 dní nejsi perfektní, je to v pořádku, ale on nesmí jednou za 20 dní selhat v tom, co od něj čekáš.   

Píšeš, že se urazil, že jsi nedala na radu kolegyně z práce - ale copak ty sama jsi se neurazila, že ti takovou radu tlumočí? Bereš to jako křivdu a ani tě nenapadne, že on to třeba myslel dobře a ptal se aby ti pomohl?

Tvrdíš, že jsi splahovací, ale copak splachovací člověk se účastní hádek?

Stěžuješ si, že manžel je uražený a nekominukuje - ale nedělá on to pouze tehdy, když má pocit, že byste se stejně nedohodli a jen skončili další hádkou?

Asi tě taky urazím, ale přijde mi, že jsi typická přetažená nezkušená mamina, které kolotoč kolem mimina trochu leze na mozek a hledá hromosvod - a manžel se k tomu náramně dobře hodí.

Oba (takže i ty) máte myslím velký problém se vzájemnou komunikací.

Konec tvého vyjádření na mě dělá dojem, že tvrzení, jak nechceš trhat rodinu, je jen alibi. Že ve skutečnosti máš manžela plné zuby a důvody jsou irelevantní, je to nějaká dlouhodobá nahromaděná neřešená krize a jen si hledáš nějaké důvody, jak se ho konečně zbavit a nebýt přitom sama za tu špatnou.

Když si tohle budeš v sobě pěstovat, nemůže to dopadnout dobře.

Podle mě byste měli vyhledat manželskou poradnu - a to v první fázi především abyste si zlpšii komunikaci. Pokud manžel nebude chtít tam jít, jdi tam alespoň sama. Prospěje ti objektivní pohled někoho nezaujatého, kdo by ti na vše mohl poskytnout jiný úhel pohledu.

Jiny uhel pohledu… A co treba takhle… Co kdybych priteli tlumocila rady ohledne prace na baraku apod jak by to udelal mnou nekolikrat vychvalovany kolega z prace a kdyby me neposlechl, tak se za to na nej nastvu? ????

Protoze ta facka je na ten to vypisovani nejkratsi… ????

Precitlivela to ne, spis bych rekla, ze jsem od porodu konecne snesitelny clovek.  

Abych to taknak vysvetlila…  

Vim, tohle jsem z nej z velky casti udelala ja… Mluvit,, psat nepomaha, vsechno je bez reakce…  

Ja jen nechapu to, ze cca 5 let ke mne uz neprojevuje city a stupnuje se to… Porad meni chovani ke mne… Pric to teda neutnul?

Co bych dala za to kdyby rekl: Miluju te/nemiluju te/ted uz jsem s tebou jenom kvuli maly/neumim se rozchazet/jsem s teboou jen ze zvyku… Cokoliv uz… Ale to nikdy neudela, ikdybych se stavela na hlavu… A po tom co se rozhodl z urazenosti na me doslova prehlizet 5tydenni holcicku… A to ikdyz plakala… Odpustim treba vsechno vuci me, ale ne vuci ni. Nekolikrat jsem se i driv omlouvala, vselijak snazila napravit, slapat do detailu jak si preje, … Az se sebezaprit.

A teď uz finalne vidim, ze nepomuze nic.  

Ma cenu ale odchazet? Nemam zajem brat k male ciziho chlapa, ani ji trhat rodinu… Jasne ze kdyby si nekoho nasel, vyklidim cestu… Jenze on to vidi asi jako ja… Mrtvej bod ????

Sorry, ale pro mě je toto docela chaotický výlev emocí.

Jestli takto komunikuješ s ním, nedivím se, že raději nereaguje.

Pravděpodobně neví, co tímhle chceš říct a jaká rekce by měla být ta pravá, aby nenásledoval nějaký další takový výlev.

Mohu jen zopakovat: doporučuji vyhledat manželskou poradnu, kde by vám (nebo alespoň tobě) s tou komunikací měli pomoct. Když to nechceš udělat kvůli vašemu vztahu, udělej to alespoň kvůli dítěti, protože to je v tomto věku fixováno na matku a mnohem víc mu škodí tvoje negativní emoce pociťované vůči partnerovi než jeho mlčení.

Ten mrtvej bod je jen tvoje vlastní uraženost, kterou vyčítáš manželovi a čekáš, že za tebe bude řešit někdo jiný to, s čím nejsi spokojená. Ty máš přeci dobrou výmluvu, proč němůžeš dělat NIC - svoje dítě.

To je cesta do pekel.

Když jsi tak nespokojená a neschopná to vyřešit, tak zvedni zadek a jdi někam, kde ti s tím poradí.

Opakované vložení nevyžádané reklamy do webu. Uživatel/ka byl/a zablokován/a.