Téma: Nestíhám domácnost - místo pomoci šel manžel na houby

Je těžké na to něco napsat, každý žijeme v jiných podmínkách. Mně manžel pomůže, když je potřeba, ale samozřejmě se taky někdy nechce. Ale to třeba ani mně. Takže jsem spokojená, že když mi není dobře, můžu se na něj spolehnout. Ale to u víkendového manželství ani není problém, že. Spíš je problém, že muž je bordelář a tak máme takovou tu klasiku... už se ani nerozčiluju, však odjede a zas bude pořádek. Tak asi tak.

Nevím, co napsat, protože každý to máme nastavené jinak, ale v době, kdy jsem se dávala dokopy se svým druhým manželem už jsem měla 5 leté dítko, podnikali jsme spolu, takže jsme oba makali od nevidím do nevidím, dcera si psala úkoly u cizích lidí na botníku v předsíni, zatímco my montovali nábytek.   Že by doma uklízel nebo myl nádobí, to opravdu ne, ale když jsem si řekla o pomoc, tak nakonec i pomohl, ale já si říkala jen o to, co jsem sama opravdu zvládnout nemohla.   Pravda, nechodila jsem k tomu do školy, ale sportovala. Časem jsme díky potížím s bydlením byli daleko od Prahy, on V Praze a o víkendu doma, já doma a Denně do Prahy do práce, 80 km tak a právě tolik zpět, doma 10 leté dítě, kůň a pes a 10 koček... Přes týden to bylo jakž takž, na víkend přijel a všude byl bordel )))  Časem jsme koupili statek, udělal nezbytné, aby nám neteklo za krk a tím to v podstatě skončilo, každý už dělal svou práci, společná firma se rozpadla, doma 6 koní, prasata, 16 koček, 2 psy, 8 ovcí a tři kozy, dítko do školy dojíždělo autem, já dělala svou práci a k tomu zvířenu a domácnost, manžel dělal nábytek, byl permanentně bez peněz a volný čas trávil hrraním her na PC. Společné položky byly - strop nad hlavou, lednice, pračka...   rozpočet na domácnost rozdělený na položky, které platil on a které já. O pomoci s čímkoli jsem si mohla nechat jen zdát. Když jsem usnula v boxe u koziček o půlnoci, tak jsem do dvou do rána nikomu nechyběla ))) tak nevím, fakt je uklidit doma takový problém a když nebude vysmejčeno úplně, je to problém? a když se nepůjde na oslavu, zboří se svět? a když jenou nepůjdete spolu a ty se budeš v klidu učit, ztratíš kredit ve společnosti?

Andrejko, nezlobte se, ale vy řešíte blbiny. Manžel byl v lese na houby a Vy jste uklízela, kvůli něčím narozeninám, abyste to stihla. Kybyste nikam nešli slavit, nebyla by honička. Co si myslíte, až přijdou děti? To opravdu nebudete mít čas se pořádně vyspat a budete ráda, když najdete denně 15 minut si s mužem popovídat.  I Vám se někdy nechce, tak to je, jsme lidi. Mám manžela, jsem vdaná 42 roků. Když byly děti malé a muž jezdil po montážích, byla jsem na všechno sama, bez automatické pračky a bez jiných věcí. No vydrželi jsme to, přežili jsme to a nedělali jsme z toho vědu, nebylo jiného zbytí.  Pavla

Tož já pomáhám, ale že bych se teda přetrhl, to určitě ne... Ale když je potřeba, tak pomůžu bez řečí...

Andrejko, všichni vyslovili názor - hlavně vám ukázali, jak to mají doma sami, nejlépe horší než vy, jak je to prkotina. Bezva řešení - to je potom stále jenom Vaše starost. Možná dneska řešíme blbosti, možná jste nemusela chodit na oslavu - ale proč ne? Nezasloužíte si to snad? Vysoká škola, navíc v dálkové formě není žádný med. Znám to, mám před státnicemi. Ale to není podstatný. Vy jste se tam těšila, potkat se s přáteli, na chvilku vypnout, ale zároveň doma něco udělat. Co je na tom špatného? Proč nemůže muž pomoci? Nejhorší mi na tom přijde ta forma odmítnutí. Vyděláváte oba dva, pracujete stejně, vy navíc studujete. Vždyť nestudujete jen pro sebe, ale zvýšení kvalifikace pomůže budoucímu osobnímu i finančnímu růstu, pomůže to rodině. Vidím v tom jistou dávku sobectví.

Těžko dneska srovnávat vztah v manželství, které nyní trvá 42 let, to znamená, že když bylo založeno, vstupovala do něj žena s představou, že ona stojí u plotny a vaří, muž je hlava rodiny a nemůže se mu odporovat - s manželstvím dnešním, mladým. Vadí mi na tom to, že jste o požádala, slušně a pěkně - on se zachoval jako ignorant. Jednou budete máma - a máte pravdu, tam by se měli účastnit oba dva a všeho. Výchovy, pomoci, podpory - vždyť jste vzorem svým dětem a učíte je tomu, co později dál budou předávat... Zkuste s ním promluvit. Říct mu, že Vás to moc zaskočilo, jeslti si uvědomuje, jak Vás to ranilo.... Nejenom ta absence pomoci, ale i způsob odmítnutí... Držím palce. Neřešíte blbosti, řešíte svůj další život!

DAnielo, na jednu stranu máte pravdu, ale na druhou jsme poskytly srovnání. N2kdy se prostě nedá stihnout všechno a je třeba zvolit. A o tom, že muži nejsou ženy a tudíž mají jiné prioriry a také jiné vnímání se asi bavit nemusíme, takže jít na chlapa s ženskou logikou asi nebude to pravé ořechové. Souhra je jistě hezká, pokud vychází z dobrovolnosti, pokud je to souhra z donucení, obávám se, že idylka se pak nekoná. A ještě jedna maličkost, i před 40 lety tu byly ženy, které nestály u plotny a nemlčely, i dnes jsou tu takové, co u plotny stojí. Vždycky je to o jednom každém člověku. KAždý muž by měl být schopen vzít do ruky hadr a umýt po sobě hrnek od kafe, bude-li to třeba, každá žena by si měla umět vyměnit kolo u auta, má-li ŘP, ale pokud není třeba, ani jeden to nejspíš dělat nebude. Právě tak když je někdo unavený, má právo si odpočinout. To by se asi mělo respektovat, pokud se nejedná o permanentního lenocha, což v případě tazatelky není. KAždý si má nabrat tolik, kolik unese, když zjistí, že neunese, musí něco odložit, odloží to pro sebe nejméně podstatné a je otázka, zda v danou chvíli bylo nejméně podstatné uklidit, naučit se na zkoušku nebo jít na oslavu. Naložím-li si víc, než unesu, mohu požádat o pomoc, ale žádost neznamená, že mi automaticky musí být vyhověno. manžel si asi taky naložil víc a potřeboval si odpočinout, vypnout, tak šel na houby a pak se vyspat... stejné právo má i manželka - dnes neuklidím, to počká, jdu si odpočinout a budu se učit... k večeři je chleba s máslem, na oslavu nejdu, dobře se bav....

Já bych megero řekla, že kdyby tu zazněla pouze tato slova, tak tu nemuselo být nic jiného...

KAždý si má nabrat tolik, kolik unese, když zjistí, že neunese, musí něco odložit, odloží to pro sebe nejméně podstatné a je otázka, zda v danou chvíli bylo nejméně podstatné uklidit, naučit se na zkoušku nebo jít na oslavu. Naložím-li si víc, než unesu, mohu požádat o pomoc, ale žádost neznamená, že mi automaticky musí být vyhověno.

Tohle přece děláme celý život a funguje to....

Barčo v teoretické rovině ano, prakticky se stává, že ti život naloží ani se neptá což ovšem není případ úklidu doma, učení se do školy a odchodu na oslavu...

Ahoj Andreo,

jaké si to děláš takové to máš. Podle mě by se manžel zapojit měl. Jenže rozčiluj se pořád. Někdo to řeší tak, že to prádlo z pračky nevyndá, jen ať manžel dokončí své dílo. Já bych asi za sebe manžela občas pérovala a jindy milovala. Oni chlapi jsou zvyklí na něco, ale dnes je trřeba být pružný a fér play je lepší atmosféra než ukřivděnost. Některé ženy to řeší tak, že před manželem předstírají něco jiného než když doma není. Ono je ale vždycky lepší vyhovět si a neuštvat se. Myslím, že tak to holky myslely. Prkotina to není, jenže pohni s balvanem aniž si uděláš kýlu. Upřímně : v práci mu nepomáhej, to je jeho věc.

   Zarazilo Tě to, protože je to varování..... Mě by to taky naštvalo, ale né ten úklid, ale že mě nevzal na ty houby! Vše je na domluvě a ve dvou je to uklizené raz-dva. Chlapům tohle nedochází, většinou se na ně musí polopatě, bez výčitek. Mě můj v začátku vytáčel hláškama typu: Tak jsem TI uklidil nádobí, Tak jsem TI zametl kuchyň a pod..... a to jsme kde? Předpokládám, že jsem zašpinila všechno já a po podlaze chodím taky jen já a Ty se vznášíš? ..... ?   Dneska už to neříká.

Mně když řekne moje zlatíčko, jak umím hezky luxovat, tak to udělám rád. (Naštěstí doma koberce nemáme. )Také, když mi poví, že umím lépe uvařit Čínu, nebo špagety s nivovou omáčkou, hnedka držím vařečku v ruce.

Nám mužům to třeba umět říct a ne jenom nadhodit jestli bychom nechtěli pomoct s něčím. Odpovím správně a ochotně „chtěl bych“ a přesto se nemusím ani hnout.

V neposlední řade je vše o komunikaci a plánování si každého dne společného života.  

      Můj manžílek se vždy také tetelí blahem, když mu pochválím jeho dobrotu, co vytvoří....... v kuchyni to on pomáhá rád, ale jen o víkendu..... Přes týden, protože se v práci dost nadělá, jen odpočívá...

Když byli děti malé, tak mi pomáhal i s vysáváním koberců, ale aby myl okna, jako soused odnaproti, tak o tom jsem si mohla nechat jen zdát...

   Osobně neznám muže, který by myl okna......