Téma: Manželka mě po letech bere jako spolubydlícího

Napadá mě jediné. Zanechala operace prsu fyzický následek? Prodělala ablaci prsu? Protože tohle může být celou příčinou. Strach z fyzického kontaktu.

Ne brali ji jenom 3 žlázy takže prso ji zustalo je jenom lehce propadlé a jizva která se hojí dobře. V průběhu léčby po operaci jsem několikrát pomáhal s promazáváním a masáží jizvy. V tomhle to není aspon si myslím. To samé když je manželka ve vaně tak tam vstoupím pro malého ho vykoupat a nijak nemá potřebu se zakrývat. O problémech s tím jsme kdysi i diskutovali, protože tu samou operaci prodělala i moje mamka a vím od ní jaké masti nejlépe zabraly na hojení jizev.

Nezazlívá Ti třeba, že jsi v době její nemoci spával jinde? Nebo i na tom jste se dohodli? Někde musí být ten háček, nevěřím, že je někde zvenčí, ani nevěřím, že jde o tu první část, kterou jsi popisoval.

Myslím si že ve vzhledu to není, v průběhu nemoci když jsme ještě jakžtakž normálně mluvili jsme tohle téma probírali několikrát, dokonce jsem ji i při chemoterapii holil vlasy když začly vypadávat a sama několikrát přišla at se ji na prso podívám že se ji tam třeba nezdalo jak se ji hojí jizva nebo si tam kloudně neviděla do podpaží a vždy to bylo v pořádku. Navíc ted už ji vlásky trošku dorostly. Na tom spaní jinde jsme se dohodli spolu, vím že chrápu a ona nemohla díky tomu spát takže než abych koukal jak se v průběhu noci stěhuje ona na nepohodlný gauč tak jsem to otočil a nechával jsem jí spát v klidu v ložnici. K tomu co píše Chiquita. Lázně ještě neproběhly protože teprve za měsíc jedeme na kompletní sken organismu jestli vubec léčba zabrala takže lázně ne a na můj přímý dotaz zda je to kvuli někomu jinému jsem pouze dostal strohou odpověd že chlapa už nechce ani vidět, že jsme všichni stejní a opět diskuze na Xlet staré téma. Proto jsem sem vubec poslal tenhle dotaz. Nevím co dál. Moje myšlenky se honí jenom kolem toho a těžko se funguje a vymýšlí něco nového proto čekám jestli tady třeba někdo s uplně nestranným pohledem neporadí něco co mě třeba může unikat. Navrhul jsem i manželskou poradnu a odpoved byla že když mi to pomuže tak at to zařídím a pojedem. Nevím jestli ano nebo ne protože nechci aby to pomohlo jenom mě, chci aby to pomohlo oběma.

Ještě k tomu dodám jednu věc na kterou jsem zapoměl. I kdyby ji odebrali celé prso a zůstala bez vlasů tak to pro mě není rozhodující v tom co k ní cítím a proč s ní jsem. Nejde mi o to mít modelku ale jde mi o to mít člověka s kterým je mi nejlíp na světě což ona je a ví to ode mě. Na vzhledu nezáleží.

Pokud je ochotna do poradny, určitě bych tu příležitost nezavrhovala. Píšeš, že má jet ještě na vyšetření, které má ukázat, nakolik byla léčba úspěšná. Tady je ten háček podle mě. Napadá mě, má strach.... šílený strach....jako by ho měl každý, kdo si něčím takovým prošel. Proto se snaží odpoutat...pro případ, že......... víš co chci říct, že? Měj pro ni pochopení, netrap se, až se ukáže, že je z toho venku, uleví se jí a vztahy se urovnají, věřím tomu.

Chápu co tím chceš říct a děkuji za reakci, ale na druhou stranu jsme o víkendu byli u její nej nej kamarádky  (velmi rozumná paní 47 let) a ta mi v samotě u cigarety řekla že je strašně moc ráda že je manželka v práci že když s ní mluví tak je spokojená jako nikdy předtím, chvalí si kolektiv a že je prý šťastná, ale doma slyším od ženy pravý opak. Moc práce, stres, únava a nechci se o tom bavit. Já vím že není nic jisté že tahle nemoc je zákeřná a není lehké se s tím srovnat, ale proč tedy odvrhuje někoho kdo se jí snaží pomoct. To mi nejde do hlavy? Na to hledám odpověď.  

Každému říká něco jiného. Myslím si, že oné paní říká pravdu, určitě jí to tam pomáhá překlenout obavy a odreaguje se. Tobě říká něco jiného, aby nějak vysvětlila své chování. Nechce se bavit o svém strachu a kdyby Ti měla říct pravdu, musela by nejspíš začít právě u toho. A zas by v tom lítala...chápeš jak to myslím? Ty jsi tím procházel s ní... o všem víš... logické tedy pro Tebe je, aby o tom mluvila....ona ale nechce....Jsem přesvědčena, že to chce jen čas... zapomenutí na to zlo.....

Tak v tom případě potřebuji radu kde mám vzít a načerpat tu sílu. Motor pro mě vždy byla manželka a syn a když ten motor teď nejede protože nemá palivo tak ja už opravdu nevím.

Člověk snese víc, než si myslí.... nejinak tomu bude i u Tebe...To nejhorší si myslím, jsi zvládl na jedničku a když budeš trpělivý, zvládneš i tohle. Když Ti bude ouvej, přijď sem popovídat, třeba Ti někdo další poradí jinak, jiný pohled na věc nemůže uškodit.

To že ještě není jisté že je v pořádku jsi předtím neřekl, dost to mění situaci... Víš, člověk který projde něčím takovým, dá se říct přežije vlastní smrt, totálně přehodnotí svůj pohled na život. Jí teď čeká dost podstatná informace - všechno je ok a ona může dál spokojeně žít, a nebo taky léčba byla k ničemu, nebude to trvat dlouho. Píšu to tak jak to je, myslím, že sám dobře víš co všechno se může stát... Myslím si to samé co Barča - připravuje si půdu pro tu druhou variantu. Tohle čekání pro ni musí být hrozné... A nejde vůbec o její život - ale chtěli jste další děti, a je tu možnost že neuvidí vyrůstat ani to jedno co máte. Možná chce sama vidět jak bys to zvládnul, žít bez ní. Chápu že je to pro tebe teď těžké... Ale dokud nebude v pořádku, musíš být co nejsilnější. Pokud tomu bude přístupná, vem ji k nějakému odborníkovi. Určitě by jí pomohlo, kdyby s ním mohla svůj strach probrat, vypovídat se...

To že jsi to zkazil už v počátku je podle mě jen výmluva... Ví, že ty to bereš jako provinění a zjevně na tebe nemá "nic lepšího", a tak používá tohle. Otázkou je kde je tedy pravda, když ti ji nechce říct. Přikláněla bych se k tomu co už psala barča, strach z fyzického kontaktu, strach že se ti hnusí. Ať už proto že přišla o prsa, v průběhu chemoterapie o vlasy a obočí, cokoliv takového díky čemu si připadá "méněcenná". Tohle ale asi odhalí a vyřeší jen odborník, což chápu, že tam ji asi nedostaneš... Pokud by neproběhla ta nemoc, řekla bych že někoho má, a snaží se vinu hodit na tebe... Je tohle vyloučené? Nemohla v době, kdy ty jsi jí byl spíše za "pomocníka v domácnosti" poznat někoho jiného? V nějakých lázních nebo tak? Každopádně to určitě není kvůli kamarádce před x lety, a ty bys jí neměl nechat takhle ti kecat - je to zcela typická "ženská manipulační lež".

Já si nemyslím, že Tě doopravdy nemiluje. Je to jen taková obrana. Myslím, že to je psychický blok po té nemoci. Ikdyž nemá žádné viditelné následky, tak ji v hlavě visí celý ten rok, co byla prakticky jen na obtíž (já vím, že to tak nebylo) a možná si říká, že selhala. A aby zakryla svoji "vinu", tak to raději hodí na Tebe. Myslím, že se vevnitř musí hodně trápit. Opravdu by bylo lepší zajít k psychologovi, ne společně, protože podle mě by to nechtěla řešit před Tebou. A nebo druhá verze, že si někoho našla, jak už někteří psali. Ale určitě Tě nepřestala jen tak sama od sebe milovat.

PŘESNĚ!
Vzalas mi z hlavy. Ona to všechno, co si pro ni udělal a děláš ví a nedokáže přijít na to, jak Ti to oplatit vrátit. Proto se takhle před Tebou uzavřela. Tím tuplme, když jsem četl, co říkala ta její kamarádka, že vše je víceméně super.
Já to teda vidím takto, že ne stydí nebo podobně před Tebou, že selhala. Ale uzavřela se do sebe, vevnitř ji to musí hrozně žrát a stále přemýšlí, jak Ti to může vrátit.
Rovněž ani nepomohlo to, že jste přišli 3x o další těhotenství a teď už to třeba nemusí být a ty sis to tak přál (nebo oba).

Taky bych doporučil asi tady psychologa nebo zkusit říct té dobré kámošce, aby Tvou manželku rozmluvila.

Jinak udělal bych s pomocí a podporou vše přesně jak ty!! Fandím Ti! Buď silný, zvládneš to!

Myslím si, že ta manželaská poradna je dobrý nápad, protože by si  tam měl někdo promluvit s Tvou ženou... Neutrálnímu člověku, ideálně ženě, by mohla Tvá žena mít důvěru říct - vyslovit před ní - mnohé.... Tobě k tomu stačí si vytisknout to, co jsi napsal sem, dát to na úvod k pročtení tam někomu, kdo Tě přijme jako terapeut...A počkat si na otázky - případně... A pak by tam měla jít Tvá žena - sama.  Asi několikrát, než si vás pozvou oba dva společně. Protože ve hře je - dle mého názoru - skutečně strach, ale zdrojů, které jej živí - těch obav uvnitř - je víc....A každou z těch vnitřních otázek je potřeba asi probírat zvlášť... (.. nedůvěra v pravdivost trvalosti Tvé lásky se stala tím základním, strach ze smrti...a s tím souvisí pak i láska matky k nedospělému dítěti, ze které plyne mnoho dalších, strachu velmi podobných sebetrýznících pocitů.... A řekla bych, že to asi pořád není úplný výčet - "seznam" toho, s čím "se pere" uvnitř ona... )  Je to "běh na dlouhou trať" - u vás další v pořadí... a Ty jí můžeš pomoct pouze s tím prvním problémem, který je fixovaný na hlubokých ranách, které jsi ani nezasadil Ty sám....Jenže ZKUŠENOST s nevěrným mužem vytvořila asi uvnitř příliš "kamenné" vnitřní obranné blokády...PROTI možným dalším zraněním duše... Žena, která v sobě nosí tohle, je pře-citlivělá na fakt zjištění, že neví o všem a o všech lidech, ke kterým má její nový muž důvěru....a jakmile něco takového zjistí, nějakou dobu pak ještě funguje sice u ní původní  "bezbranost" na Tvůj "magnetismus"... na Tvou fyzickou přitažlivost, kterou jsi pro ni měl.... , ale...uvnitř ženy už "pracuje" další tvorba blokád PROTI zranitelnosti....A jakmile se jednou tenhle proces uvnitř spustí -  je zle...se VZTAHEM..... , protože tzv. rozum...je neuvěřitelně vynalézavý.... a dokáže pak ZA VŠÍM dobrým, co uděláš, vidět JEN kamufláž.... Ta žena SE BOJÍ... a teď  je otázka CO - jestli... se bojí Ti VĚŘIT... , nebo...jestli se bojí Ti DŮVĚŘOVAT... (.. navíc to splývá celkově s otázkou po smyslu jejího života... ) Víra a důvěra není totéž - hlavně ne, když se mají řešit důsledky.... , protože jde o dva rozdílné a specifické tzv. přístupy k životu....A na rozdílu mezi vírou a důvěrou už nezávislým, nicméně.. ne neposledním faktorem v tom "blokovacím" procesu je pak i klasické "opadávání růžových brýlí".... , s čímž se potýká každý vztah i bez předchozích aspektů, ale tady může hrát větší roli....protože vnitřně doslova "budovanou"....

Dobrou známkou je sdělení typu.. :.. "mám tě ráda...ALE... ", protože JE NA ČEM stavět.....

Si myslím. Je to jen můj názor.

Moc Vám držím palce!

Chápu Vás oba, doma prožíváme něco trochu podobného...

Napadá mne, že by možná že Vaše paní  třeba potřebovala z Vaší strany menší pozornost...Jste příliš náruživý dát vtah dohromady, pomáhat a možná, že si na to zvykla a neuvědomuje si, co pro ní znamenáte a děláte...Nevím...Pak mne napadá, že by možná nebylo od věci ji dát celou diskuzi pročíst, aby věděla, jak ji máte rád...

U nás je to podobné zároveň se milujeme a pomáháme si  a zároveň si nerozumíme, vyčítáme si...Někdy mi přijde, že nás drží jen děti, které oba bezmezně milujeme...Také nevím, jak naše dlouhodobé neschody řešit a už jsme se na můj popud objednali do manž. poradny (až na konci února). Tak uvidíme, mám teď také ze všeho takovou nejistotu, strach a zároveň chuť konečně to nějak dořešit, abychom byli oba štastni..Chyba bude asi v nás obou, v našich přístupech...nu, uvidíme, budeme si držet palce.