Téma: Manžel je cholerik, vysává ze mě energii, peníze a nemám důvod si ho vážit - co mám dělat?

Tak já bych hooodně rychle vyvedla manžela z několika omylů:

1) že bude mít doma automaticky veškerý servis bez toho, aniž by se na něm polovinou podílel,

2) že budete o víkendu našlapovat s dětmi po špičkách, aby se tatínek náhodou ještě víc nenaštval, obskakovat ho atd. ,

3) že Tě bude mít navždy a automaticky jistou 

I když tedy musím připustit, že nevím, jestli bych rozdýchala jeho 2 odchody s tím, že druhý navíc v těhotenství a chtěla bych poslouchat: "že jsem absolutně nudná, stereotypní, blbá atd. i horší slova… " Asi bych mu ty kufry zbalila již sama. Je sice hezké, že děti má rád, ale na druhou stranu, jaký jim dává příklad do života, že…

Chápu, že člověk je ochotný pro klid v rodině udělat cokoli, ale vězte, tímto způsobem chování si jeho respekt, uznání a alespoň trochu obdivu nezískáte. Musíte se naučit říkat také NE. Manžel si na vás kompenzuje svoje problémy - nedostatky. Pozor, aby jeho chování nebylo někdy v budoucnu vzorem pro děti.

Doporučuji přečíst knížky od Dona Miguela Rize - Čtvrtá dohoda a od a Dona Josého Ruize Pátá dohoda. Zajímavé čtení, které jsem objevila sice už v pozdním věku, ale pořád mně má co říct.

Hodně odvahy. Zdraví Fanka

Tak z toho, co jsem si přečetla je mi vyloženě špatně. Chápu, že zřejmě manžela stále milujete, protože jinak by přeci taková soběstačná a úspěšná žena jako vy už jistě byla od něj. Nechci být výrazný pesimista, ale lidé (zejména pak muži) se nemění. Jestli si vás neváží teď, nebude si vás vážit ani do budoucna. Pro klid v rodině se dle mého názoru tedy absolutně nemá dělat cokoli. Tohle rčení mohl vymyslet jen úplný zoufalec a idiot k tomu. Vím, že se na to dívám zřejmě zjednodušeně, ale opravdu máte právo manžela opustit a jít za lepším (on té příležitosti přeci také využil.). Neudržuje něco, co se takto udržet nedá. Finančně jste zřejmě soběstačná a existenční situace vás tedy k manželovi neváže. A i kdyby ano, jsou zde stále cesty skrz různé sociální služby či pomoc od státu.   Je vidět, že se ho bojíte a to má k lásce hodně daleko. Nezlobte se, ale podobné způsoby uvažování a chování mají také typické oběti domácího násilí. Přeci nemusíte dělat vše, co se vám řekne, zejména když jste pracovně vytížena a do toho zvládáte domácnost a děti. Jak už bylo řečeno, váš muž je zakomplexovaný člověk, který si na vás jen hodí své ego. Nemá na to ale právo. Pokud se bojíte jeho reakce na to, kdybyste např. navrhla rozvod, nebuďte s ním v té situaci sama. Slečno takového otce si vaše děti nezaslouží, takže vymlouvat se na to, že je má rád, je hloupost. Nezůstávejte s ním jen kvůli dětem. Všichni na to jednou doplatíte.

Pani Klaudie, po 17 letech vztahu nastava krize skoro v kazdemj manzelstvi. Pisete o povahovych rysech Vaseho manzela, opravdu Vam neni co zavidet. Ale trochu bych se zamyslela nad tim, jakou roli v tomto vztahu hrajete vy? Vy jste ta dominantni, vy vsechno zarizujete, vyrizujete, obstaravate - ma vubec vas muz prostor, aby taky neco dokazal?  Odesel k vam v 18 letech, to byl jeste kluk. Byl uz od sameho pocatku stejny, nebo az po letech? To, ze od vas odesel i v dobe, kdy jste byla tehotna a vy jste ho vzala zpet, to svedci o mnohem.  On nema nastavene mantinely. Dela si co chce a co mu vyhovuje. Jak je videt, vy mu vsechno tolerujete, tak proc by to nedelal? Takoveho cloveka bych si taky nemohla vazit, neni totiz za co.

Pokud chcete vztah zachranit, promluvte si s nim nebo vyhledejte nejakou poradnu. Dejte mu jasne na jevo, ze vase manzelstvi taky nemusi byt na veky. Muzi vidi vztahy jinyma ocima nez zeny. Mozna, ze v jeho ocich je vsechno v pohode.  

a proc by podle neho nebylo vsecko OK kdyz mu to tak denne ukazujes

Sedněte si spolu a zeptejte se ho co mu na vás vadí a dohodněte se k nějaké změně. Je možné že on je spokojený a nic měnit nechce, tak mu budete muset vysvětlit, co vadí vám. Někteří muži neunesou že žena vydělává víc. Neřeknou to, ale je to tak. Berou to jako potupu. A jestli všechno zvládáte, tak se cítí asi k ničemu. Asi ho ta vaše výkonost nějak sráží, že nedělá radši nic. Rozdělte si úkoly, aby se cítil také platný v rodině. A pokud domluva nebude možná, tak bych odešla. Děti to neocení, že jste zůstala v manželství plné hádek a křiku. Budou vám později vyčítat prostředí v jakém museli vyrůstat a svoje neúspěchy budou přisuzovat špatnému děctví. Už se tady o tom hodně popsalo.

Děkuji Vám za reakce. Manželovi jsem několikrát řekla, ať mi pomůže, nebo hodí děti do školky, pohlídá je když jsem na nákupu nebo se o ně postará, když mám 40 horečky. Vždycky mi poradil, ať si řeknu rodičům, že je utahanej z práce nebo když už něco dělal, tak s tím, že do všeho třískal a řval, že si za to můžu sama, že on mně varoval. Takže pro klid v rodině už po něm nic nechci.

Když mu řeknu, že se mi to takto ale nelíbí, že ho v podstatě k ničemu nemám, urazí se a vyloženě čeká, až se mu omluvím - přitom nemám zaco, takže to neudělám a týden je doma dusno.

Dřív takový nebýval (neboýval), ale tolik se to neprojevovalo, čím je starší, tím je vzteklejší.

Když chci jít 1x v týdnu večer do cvičení - v době kdy už děti spí, tak se mně zeptá, jestli mám málo práce, když chci jít ještě někde skákat.

Možná působím jako slaboch, ale víc se bojím toho, kdybych odešla, jaké peklo by mi pak udělal ze života. Fyzicky ne, ale psychicky by mně snad utýral.

Kdybyste od něj odešla, tak jak by Vás moh týrat? Rozdělíte si majetek, děti svěří soud nejspíš Vám, jste ostatně ekonomikcy soběstačnější, tak čeho se bojíte? To chcete být s tímto zakomplexovaným tyranem a lemplem dalších deset, dvacet let? Vždyť Vám je on skutečně k ničemu, jen Vás deptá. Na děti se nevymlouvejte, pro ty bude úleva, že nebudou svědkem hádek a toho, jak tatínek jejich maminku postupně ničí. Nehledě na to, jaký jim dáváte vzor do života!

No, bohužel musím konstatovat, že jak sis manžela naučila takový je.

Jestliže jsi tak samostatná, upřímně nechápu co ve vašem vztahu ještě řešíš. Můžeš se rozvést nejspíš kdykoliv a když budeš chtít tak rodiči zůstanete oba i nadále.

Co bych však rozhodně řešila, je Tvůj postoj celkově k životu. Je fajn a dobré být samostatná, ale chlap musí cítit, že má o co bojovat, že není páté kolo u vozu a také se musí sám snažit, ale to mu nejdřív musíš umožnit.

Píšeš, že vstáváš třeba brzo ráno, abys nakoupila, uvařila, poklidila a já se ptám proč? Když dobrovolně poskytuješ takový servis, nemůžeš očekávat, že to druzí nebudou využívat.

Když je doma nepořádek, protože Ty jsi dva dny pryč, z jakého důvodu to přejímáš jako svůj problém? Tys ten nepořádek udělala? Asi těžko když si nebyla doma, že.

Mmch. napadá mě otázka, že ale něco stejně dělat musí, když máte ty dvě malé děti a Ty nejsi doma, tak se o ně asi dokáže postarat ne?

Zkrátka jaké si to uděláš takové to máš.

Když jsem pryč, vždycky děti zabezpečí moji rodiče, manžel je tam večer vyzvedne. Já nachystám jídlo a oblečení do komínků na dva dny dopředu. Takže dle pokynů to manžel zvládne. Ale máte pravdu, nechám mu teď více povinností v domácnosti a uvidíme, zda-li to k něčemu bude.

Prosim Vás, Vy jste zlatá žena! Proč toto všechno děláte když se Váš manžel válí na gauči?? Takovýho bych pravděpodobně seřvala a nechala, nezlobte se na mě. Přese se nebudete celý život trápit s nějakým …

Rozmyslete si to včas, čas se pak už nedá vrátit. A jinak, chlapy si neváží doopravdy jenom žen, které vaří perou atd. Váží si takových, které na ně kašlou,,, protože jsou nedobytný… Já jsem tak trochu jako Vy,, ale učím se nebýt přehnaná v obskakování,,, manžela honím dělat vše, co se dá, aby si zvyknul, nebo bych ho hnala… Strach z partnera ve vztahu není dobrý, to nikam nevede. Pokud jste sama schopná a on se Vás drží jako přísavka, proto, že máte třeba peníze… radši bych na Vašem místě žila sama a postarala s eo děti a měla klid.  Mějte se ráda.