Téma: Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu - názor na článek

Můj názor? Že je to reklama na soukromé stránky.

Příspěvek je ale nezávadný, protože nejde o reklamu na komerční produkt nebo službu. Je to v pořádku.  

Samozřejmě. Spíš jsem to myslela tak, že se tento článek spíš hodí jako odpověď k nějakému řešícímu se problému.

TAky názor, děkuji. jak už jsem tady sala, s muže řešíme dlouhodobé problémy, už nevídím cestu, tak se jen ptám, zda může být třeba toto cesta. stránky neznám, jsou mi jedno, jedná se mi o článek. děkuji

Ahoj Sáro, vidím to tak, že zachraňuješ váš vztah a hledáš všechny podpůrné body, kterých se držíš. Podívej, pokud jde o dva svobodné a bezdětné lidi, tak proč si dělat násilí. Ale pokud jde o rodinu, kde jsou již děti, pak je třeba hledat společnou řeč, protože již neseme zodpovědnost za naše děti, které potřebují zázemí rodiny a hlavně obna rodiče,  mámu i tátu. Tam, kde jsou děti, by měli oba rodiče udělat vše, aby zmírnily ty třecí plochy a budovali na tom, co je buduje. Pak má snad smysl i ten článek.  Pavla 

Myslím, že je to zajímavý článek. Částečně i pravdivý. Ale jednak není samospasitelný - uvědomění si, kde je chyba je prvním krokem, nikoli nápravou samotnou.  A potom - není  tam žádný návod ani nápad, jak se k výsledku dostat. Je to jako dát dítěti, co zrovna prošlo základní školou příklad s integrály. Kde je problém, mu bude jasné, ale dokud mu někdo neukáže, jak ho vyřešit, nikdy ho nespočítá.  

Děkuji, tak nejsem až tak natvrdlá, čtu to dokola, vidím souvislosti, ale nechápu, co tedy udělat, aby se něco někam posunulo. Jsme teď ve fázi dvě, tedy výměna rolí. nikdy bych toto nečekala, že moje vlastně přistoupení na jeho hru - tedy nezávislost v něm vzbudí až takovou paniku a pocit naprosté závisloti. Uvědomění si, že mě miluje a potřebuje a že si mě váží. Od té doby mě zahrunuje vším, tedy bohužel od soustavných omluv zaa ztracených 5let až po pláč proč. Našla jsem si milence, je to silné slovo k stávajícímu faktu, jak jsem popisovala v předchozím příspěvku, ale dá se to taky tak popsat. Tu nepředstavitelnou bolet z opuštění, nepochopení, nezdaru, jsem zahnala jiným mužem, který se teda o nic nesnaží, vykáme si, minimálně se vídáme, ale pocit sounáležitosti je z mé strany obrovský. Snad jsme se bavili za pul roku 15hodin, at to přeženu, ale jeho dobro a víra byla neuvěřitelně nakažlivá. A mě se začalo lépe žít, dýchat, být, někde jsem našla tu sílu, že zas bude líp. no a v ten moment se můj muž zhroutil. začal být defakto ten starý člověk, kterého jsem znala před dětmi, tedy před 5ti lety, prostě ten do kterého jsem se tenkrát zamilovala. Jen s jistou dávkou lability a neustálými omluvami, že se ke mně choval hrozně. TEd to tak nevidím, ale je pravda, že lehké to s ním nebylo. Přiznal, že měl možnost jiné ženy, že se rozhodoval, pak z lítosti nebo nevím čeho se vratil k rodině. Já to nevěděla, jen tušila, lepší nevědět. No ale rozhodl se tím stylem, že něco lepší mu uteklo a žil tedy v tom, že on má na lepší, než jsem já, případně děti, případně náš domov. Mateřství je neuvěřitelná čast života ženy, mnoho Vás toho naučí a děti jsou dar, ale mnoho Vám toho i vezme. SAmozřejmě já vždy budu bojovat za rodinu, jak se říká, do posledního muže) ). ale je tam fůra ale. Za prvé důvěra, můj muž dokázal, že ne kvůli druhým ženám, ale že mu nevěřím, že to se mnou myslí dobře, nikdy ho nezajímalo co bych ráda, jak se citím, nebo jen tak si povídat - tedy za posledích 5 let, předtím ano. Za další, když jsem mu nebyla dobrá tenkrat jak vypadám, a to jsem byla mladší, jakou mám jistotu, nebo aspon neco, že mu budu stačit teĎ? a za další dokážeme si ještě něco dát? Po 5 letech boje, kdy on i přiznal, že nesčetněkrát chtěl odejít, nebyl se mnou spokojený, snažil se schválně být na mě hnusný, abych ho vyhodila já - mám asi sebedestruktivní sklony, ale já bych to neudělala, jsme oba vyřízení, ztrhani a co je horší i nemoci už přišly na řadu. Nebýt toho mého milence, nevím jak bych byla na tom teĎ, ale muj muž mě přehlížel, neviděl, ikdyž druzí viděli. Nevzdám to, chci bojovat, ale za co? sebe? děti? rodinu? nás? každopáně se bojím všeho, ikdyž furt věřím, že bude líp. děkuji

Citát z článku:

KAŽDÝ Z PARTNERŮ NESE A VYJADŘUJE PŮLKU JEDNOHO CELISTVÉHO PROBLÉMU.

To je výstižné

Chapu a děkuji, ono je tam výstižného více věcí, ale co dál?

Kdyby na každý problém manželství byl konkrétní návod, tak by to byla nuda a láska by přestala existovat.

Recepty nemohou být konkrétní. Pro řešení problémů ve vztahu musí být vždy dva. Pokud ani jeden, ani druhý nemá zájem, něco na sobě změnit, je pravděpodobné, že se vztah rozpade, nebo se budou oba donekonečna trápit. Každý si musí umět říci: Chci takhle žít ještě za rok, za tři? Jaký to má smysl, komu tím prospěji?