Téma: Přítelkyně se po mnoha letech vztahu přestěhovala zpět k rodičům - krachující vztah?

Bořku, když jste poznal svoji partnerku, bylo to dítě v pubertě. Takoví většinou vidí, jak jsou rodiče nemožní, hledala na nich chyby a přišlo jí to dospělácké se k Vám nastěhovat  a hrát si na dospělou. Nyní uběhlo osm let a oba jste se určitě změnili. Je divné, že její rodiče jí nepřispívali finančně na studia ani na živobytí, nezmiňujete to. Nevím, ale cítím z Vašich písmenek, že ten vztah nemá budoucnost, jedině za za velkých ústupků. Uvidíte, co napíší ostatní. Pavla

Bohužel její rodiče se vzdy zajimali spiš o sebe, své peníze investovali spiše do cigaret a či v případě matky do nových nehtů.   Živili ji moji rodiče a postupem času já. Chtěl jsem, aby z ní něco bylo a měla život jednodušší (nemusela stát někde u pásu, což by ji v jejím zdavotním stavu položilo). Bohužel asi nejsem schopen skloubit práci, tak abych nás uživil oba a zároveň abych se jí byl schopen "dostatečně" věnovat.

Vážím si Vašeho názoru a děkuji.

Rozhodně nejsem zkušenější, ale přesto řeknu, jak to vidím  

Ve zkratce z Tvého psaní mám tento pocit: "Osm let jsem ji živil a staral se o ni a ona místo vděku a lásky si žije podle sebe a na mě se neohíží."

Udělal jsi toho pro ni hodně a finančně bude tobě  a tvým rodičům závázaná a rozumím tomu, že je to nefér, ale nekoupil sis psa, nemůžeš čekat, že tě bude milovat a sloužit ti. Připadá mi, že ji nebereš jako rovnocennou  partnerku.  

Pokud jí nechceš  dávat peníze za nic, nezištně, což je naprosto pochopitelné, tak ji je nedávej, je dost stará, aby si na sebe mohla vydělat sama,  chápu  v 16ti, ale proč ji živíš teď? Na druhou stranu čekáš, že se bude chovat vděčně a bude ti vařit, prát a uklízet a bude ti dobrou ženou?  

A jí jsi naučil sám, že stačí nastavit ruku a dostane peníze, tak proč se snažit?  

Omlouvám se, jestli jsem se do tebe moc opřela, nebyl to záměr. Jen mi přijde, že pokud chcete  zachránit  vztah, musíte oba přestat počítat "má dáti - dal", ty s investovanými penězi,  ona s investovanými city.  

V pořádku, bohužel máš asi pravdu. Možná jsem neměl být tak "štědrý". V současné době ji živím proto, aby byla schopna dokončit VŠ a nemusela v budoucnu pracovat manuálně. Bohužel není zdravotně v pořádku a bylo by to pro ni strašně těžké. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že očekávám, že mi bude sloužit, spíš mne jen ubíjí, že celý ten vztah jsem táhnul sám, včetně domácích prací a všech běžných starostí. Její jediná starost bylo studovat. V podstatě mi na těch penězích vůbec nezáleží. Vím, že lásku si za ně nekoupím. Dělal jsem to nezjištně a jen proto, aby se cítila lépe a mohla dělat, to co ji baví a co chce.

Děkuji Ti za tvůj pohled, určitě se nad tím zamyslím.

Tak to mě mrzí. Je vidět, že ji máš rád. Ale jak řekli ostatní, ona už tě jenom využívá. Zvládne studovat  psychologii, ale nemůže si najít  brigádu  aspoň  na víkend nebo na prázdniny?  Přes ty se neučí, nebo jo? Neříkám, že  si má na sebe vydělat, ale jenom z lásky, pro tu slušnost nebo aby tě jen nevyužívají, i kdyby to mělo být pár tisíc  měsíčně. Aspoň to bych  udělala  já. Pokud bys jí  přestal  dávat peníze, asi  bys rychle zjistil, jestli je to ještě láska nebo jen vypočítavost.  

Borku, ty jsi pro ni asi takovy "hodny strycek", na ktereho se muze vzdycky obratit. Hodne jsi ji pomohl, coz te velice cti, ale pokud tam neni z jeji strany laska ani respekt, neda se nic do budoucna ocekavat. Mozna jednou, az dostuduje pychologii a dospeje dusevne, ti za vsechno podekuje. Moc bych se nedivila, kdyby si nasla dalsiho sponzora, protoze ona se vlastne nikdy nemusela o nic starat. Asi by ji neskodilo trochu vlastni zodpovednosti.
Na tvem miste bychh se s ni domluvila, ze ji budes platit treba jeste jeden semest a pak si musi najit brigadu. Nekdy muze totiz prilis soucitu cloveku spis uskodit nez pomoci.

Mozna ti hodne pomuze, kdyz si preces od Sara 1 - tema: Jak využít nesnáze v partnerství

Pomáhal jsi z lásky, ona z lásky pomoc přijímala. Ale dnes už jste jinde. Dnes Tě už využívá. Proto bys měl udělat to, co Ti radí Listička.

…také si vůbec nedokážu představit, jak ona bude fungovat…  (studuje, příjem nemá, od rodiču nic nedostávala, nedostává a nedostane) …

Já z každé Tvé věty cítím problém v tom, že jsi k ní nepřistupoval a nepřistupuješ jako partner, ale jako rodič. A tím jsi ve výsledku ublížil nejen přítelkyni, ale i sobě a Vašemu vztahu. Zjednodušeně řečeno, převzali jste s Tvými rodiči zodpovědnost a péči o ní za její rodiče, a čemu jste jí naučili a navykli, to máte a máš. Nic víc se k tomu z mého úhlu pohledu říci nedá.  

Jinak s tím, že její rodiče jsou momentálně rodiči roku, to bych nebrala vážně. Osm let s nimi nebydlela a vrátila se k ním teprve nyní o prázdninách = uplynul přípiš krátký čas na to, aby se ukázalo, jaký jejich vztah vlastně bude, jestli jí už tedy budou podporovat nebo ne. A pokud je přítelkyně na tom tak zdravotně špatně, že nemůže vykonávat fyzickou práci - neměla by třeba nárok alespoň na první stupeň invalidního důchodu? Že by pobírala alespoň nějaké peníze, kdyby jí byl přiznán.

Všem děkuji za výše uvedené názory.

 V podstatě máte asi všichni trochu pravdu.

Z mé strany je to možná už jen soucit a zvyk a možná se bojím začit něco jiného, nevím. Přece jen osm let je dlouhá doba. A zřejmě jsem i měkota, se kterým se naučila dobře pracovat. Brigádu by si samozřejmě najít mohla a i nějakou měla, avšak údajně by ji nestíhala při škole a kdyby ji měla o víkendu, tak by prý nemohla jezdit za mnou. Takže bych ji vůbec neviděl. (v podstatě jsem si musel vybrat). Dany má pravdu v tom, že moji rodiče k ním přistupovali jako k dceři a když bylo cokoli potřeba, tak to zařídili a já rovněž. V současné době ji i oni považují za línou a vypočítavou a odrazují mne od vztahu s ní (matce doma prakticky nikdy nic nepomohla na základě různých podružných důvodů). Antipatie mezi ní a mojimi rodiči považuji za pomník našemu vztahu. Z její strany jsem to schopen pochopit, když můj otec v její přítomnosti o ní mluví jako o "vyžírce", tak ji to trapí, ale chápu  i přístup ze strany rodičů, že by si od ní zasloužili kousek respektu. Já si osobně nemyslím, že se mnou byla a je kvuli penězům, možná naivně.

Ještě jednou děkuji za odpovědi.

Z Tvého psaní si také myslím, že případný konec Vašeho vztahu bereš s rozumem, že nejsi ten typ, který by se natolik zhroutil, že by jsi bez ní nemohl žít atd. , čímž samozřejmě neříkám, že Tě to nemrzí. Ale upřímně, osobně nejsem zastáncem prvního vážného vztahu navěky. Myslím si, že by měl člověk mít vícero vztahových zkušeností, neboť tím nabírá i zkušenosti životní. Pro Tebe z toho vyplývá ponaučení - pomoci ano, ale jako partner (ne rodič) a s předem jasnými pravidly, kompromisy atd. tak, aby jeden ve vztahu nedělal všechno a druhý se v něm jen nevezl.

Možná se z mého psaní vypadá, že to beru racionálně, ale opravdu se bojím, co bude, kdy to nebude. To je právě ono, co říkaš Ty, že je třeba mít vícero zkušenosti, což já prostě nemám, abych se byl schopen s tím vyrovnat. A ačkoli mi všichni říkají, že pro jedno kvítí slunce nezasvítí, tak já se stále snažil a snažím obhajovat její silné stránky a na nich stavět naši budoucnosti, v kterou popravdě z racionálního hlediska už moc nevěřím. Nikdy jsem nebyl ten, kterej střídal množství partnerek, spíš jsem hledal takovou, se kterou bych mohl strávit život ve štěstní se vzájemným respektem, kdy si budeme pomáhat nevzájem. Možná se bojím, že nic takového (už) nenajdu, a tak se chci držet toho, co mám. Možná jsem prostě jenom naivní vůl, který by se měl naučit žít víc pro sebe a méně pro druhé.   A jak říkáš, stanovit si s partnerem pravidla.

Já Ti to upřímně věřím, že Ti to není jedno a máš obavy co bude dál, přeci jen 8 let vztahu není krátká doba, která se jen tak lehce zahodí a zapomene. Ještě mě napadá jedna věc, která Ti možná trochu dělá ve vztahu problémy a bude dělat i v případných dalších a sice - výchova Tebe Tvými rodiči. Že vlastně Tvůj přístup k přítelkyni je dán tím, jak jsi byl vychován - v hodného, pomáhajícího, řešícího za druhé atd. To nepíšu proto, abych Tvé rodiče kritizovala, vychovávali Tě v dobré víře. Jen je na tom vidět ten protiklad rodičů z obou stran, kdy já si myslím, že ani jeden příklad či "model" výchovy není do života pro své dítě úplně ideální. Jen tím chci říci, jsi rozumný a přemýšlející muž, zkus se nad tím zamyslet a popřemýšlet tak, aby jsi si uvědomil, co mohlo být ve výchově lépe u přítelkyně - ze strany jejich rodičů a to samé u Tebe. Klidně si to sepiš i na papír, zkrátka udělej si takovou jakousi analýzu všech pro a proti, ze které by Ti vyšlo, jaký by jsi chtěl být Ty - sám za sebe, aby jsi jen nekopíroval to, co Ti bylo doma dáno do vínku = aby jsi byl sám sebou. Toto třeba si také myslím je další stránka věci, ze které si můžeš vzít ponaučení.  

Jinak, můžu se ještě zeptat, co myslela přítelkyně tím, že se chce rozejít proto, že se potřebuje dát do pořádku a už se nechce s Tebou trápit?  To mi nějak není jasné, za to všechno, co pro ní děláš.

Tím trápením myslí, že se jí dostatečně nevěnuji a dostečně ji neprokazuji lásku. Rovněž negativní pohled mojich rodičů na ni, kdy má pocit, že si myslí, že je nejhorší na světě. Rovněž nedostatky v intimní rovině, kdy tvrdí, že o ní neprojevuji dostatečný zájem. (Což je zřejmě pravda, avšak předchozích sedm let to bylo naopak). "Bohužel" jsem právník a v práci trávím docela dost času a ač to třeba nevypadá, je to celkem unavující, a tak né každý den si mohu dovolit jít spát o půlnoci a věnovat se ji. Není schopná pochopit, že toho mám tolik, že občas lehnu do postele a jsem úplně tuhej. Navzdory tomu, se snažím s ním být každý víkend, brát ji na exotické dovolené a věnovat se ji i po večerech, když je to alespoň trochu možné. Má pocit, že za mnou "vlaje". Je pravda, že aktivity organizuji vesměs já, ale je to proto, že ona nemá žádné koníčky, o nic zájem. Rád bych byl taky jednou ve vleku a mohl říct: "to jsi chtěla ty, jsem tu kvuli tobě". Další věc, kterou vidí jako problém je můj vztah k její rodině. Nechci se vůbec povyšovat, ale prostě mezi ně nepatřím. Vychazím jen s jejím otcem, který je sice nevzdělaný, ale inteligentní a zkušený člověk. Nemyslím si její příbuzní jsou zlí lide, vůbec. Nejsem však schopnej sedět s nima každou neděli u ohýnku s buřtem na opejkači a poslouchat bezduchou konverzaci o tom, jak jsou na ně všichni ošklivý a že cikáni od sociálky dostanou a oni ne. Prostě jsem v tom nevyrostl, nechápu to a musím to říci vulgárněere mne to! (snad mne omluvíš) Jinak, když někdo něco potřebuje, tak rád pomůžu. Stavěl jsem jim pergoly, zahradní chatky, ploty atd. a když jsem to všechno dokončil, tak jsem se dozvěděl, že to musej prodat, protože by o to kvuli spotřebitelským úvěrům přišli. Směšné

Děkuji, že se tady takhle mohu vypsat, pomáhá mi to.

Bořku, ještě jeden postřeh. Když zapřáhneš potah, zapřáhneš dva koně, dvě krávy, aby táhli vyváženě? Nebo zapřáhneš kozu a koně? Asi ne to by jeden táhl hodně a druhý by se jen vezl a daleko by potah nedojel, viď? A tak je to v manželství, měli by mít oba podobnou výchovu a být z podobných rodin. Extrémní rozdíl zřejmě nezaručí dlouho cestu životem, kterým manželství dozajista je. Pavla

Pravda, nedělá to dobrotu. Vidím to i u mých rodičů. Na druhou stranu znám i vyjímky, kde jsou lidé šťastni i když jsou úplně z odlišných poměrů.

V každém případě máte v našem případě pravdu-já vůl to táhnu a ona koza si jde vycházkovým tempem v závěsu.   Je to špatně.

Ještě doplním. Myslím si, že nic nebrání tomu, aby si přítelkyně našla nějakou vhodnou brigádu - nemusí to být zrovna u pásu. Pokud studuje VŠ, může např. třeba doučovat děti, nebo něco podobného, co nebude fyzicky náročné.