Téma: Hysterická přítelkně, partnerka - co dělat, jak to přežít?

Text uživatele: 

Pochybuju, že by byla jakákoli rada co platná.

Text uživatele: 

Tohle je pro odborníka, těžko ti někdo poradí jako amatér... V každé ženě je trocha hysterie, i u chlapů jsem to zažil, ale tohle chování normální není... A udržovat vztah tím, že svoji manželku občas proliskneš, není to pravé ořechové... Uráží to ji, uráží to tebe... Není to dlouhodobě udržitelné, velmi pochybuji, že by šlo její chování do útlumu, u takových poruch chování spíše dochází ke zhoršení... Když s tebou nechce nikam jít, udělej pro manželku to, co milující chlap pro ženu udělat musí a vyhledej pomoc sám... Prober její chování s odborníkem a spolu s ním se domluvíš na dalším postupu... Sama si z toho nepomůže, je to na tobě... Moc tě potřebuje, i když ti to neřekne...

Text uživatele: 

nerealne

Text uživatele: 

Díky za radu, medvěde. Uvažuji nad tím. Ale nevím vůbec, kam jít, nikdy jsem k psychologovi nechodil. A taky všude píšou, že hysterie je v podstatě neléčitelná. Jednou jsem také napsal jednomu psychologovi o radu a jeho odpověď byla, že chci změnit svého partnera a že pokud mi ve vztahu něco nevyhovuje tak, že nejsem schopen to zvládnout a domluvou nelze dojít k řešení, mám vztah opustit. Vzalo mi to kuráž za nějakým odborníkem s tímto problémem jít. Ale díky za radu, určitě to zvážím.

 

Text uživatele: 

hysterie je diagnoza, takže je to skutečně na odborníka. Psycholog je jedna z variant, psychiatr asi lepší, psycholog bude řešit naše nejistoty, psychiatr naše choroby. Někdy k přetržení zkratkovitého jednání (známého i u zvířat) dobře poslouží "šok" začasté to bývá "kýbl studené vody" ale i "pár facek" je proste třeba přetrhnout tu "smyčku" ale není to léčba, je to "první pomoc při průseru" Jinak existují medikace, které ty stavy jsou schopny udržet v určité hladině snesitelnosti. Varinaty "vždy uspoupím, aby byl klid" je cesta do pekel, protože dotyčnému pak schází zpětná vazba a vlastně nemá nejmenší tušení, jak jdou vztahy do háje. Že se případné obhájení své pozice neobejde bez emocí a že je třeba se s nimi vyrovnat ani psát nebudu. Já měla kdysi před asi 20 lety v rodině podobný problém a moje psycholožka, mimochodem velmi dobrá a profesionální doktorka Hubálková mi doporučila se chovat podle svého stavu jako při "blbém počasí". POkud se spustí lavina hysterie a já mám nervy a čas a sílu to ustát, tak prostě "stojím v dešti a moknu", pokud cítím, že se mi do tho moc nechce, "roztáhnu paraple a sem tam nějakou kapičku setřesu z klopy" tudíž opouštím konfliktní témata, jsem smířlivá, ale nikoli podřídivá, nabízím řešení na bázi kompromisu, pokud ale cítím, že mi déšť dnes opravdu neudělá dobře, při první kapce se rozloučím ve vší slušnosti a s odkazem na práci, nedostatek času, další povinnosti a nebo cokoli přijatelného, co nedovolí rozhořet emoce a hádku prostě "z děště mažu do sucha" a odcházím. Jakmile si dotyčný všimne, že se tak děje a pochopí příčinu a důsledek, tedy že si to nenecháte líbit, projevy se zmírní už proto, že nechce "být sám a mimo hru" Tohle samozřejmě může mít haldu variant podle toho, jaká je aktuální situace. U nás to zafungovalo velmi dobře.

Text uživatele: 

Liecba sokom je najlepsia. Ja osobne uz nemam nervi na taketo vylevy. Ked som sa snazil rozumne jednat

tak zena to este viac stupnovala a hrotila to do extremu. Parkrat som tresol stolickou o zem a uz si dava pozor. Kazdopadne dosiahla svoje uz som psychicky na tom dost zle

Text uživatele: 

Děkuji za zkušenosti, moc mi pomohly, ale některé z těch rad půjdou těžko, protože bydlíme v jednom malém bytě. Občas "moknu", ale změnit téma a být smířlivý nebo se zkoušet rozumně domluvit pomáhá jen občas. Ona sama říká, že jakmile se dostane do toho stavu, kdy křičí a vyčítá, tak nemá cenu na ní mluvit, protože mě prý v podstatě neslyší. Občas prostě odejdu ven, ale moc to neřeší, protože když se vrátím, tak má navíc téma, že když se mnou mluví, tak nemůžu odejít, jak se k ní tak můžu chovat, že vím, jak jí to vadí atd. No a pak se plynule naváže na předchozí téma. Je únavný být před ní jako na koberečku, poslouchat nářky a křik, stále opakující se otázky, přeskakování mezi problémy atd. a v podstatě mít "zakázáno" odejít. Prostě si to musím vyslechnout dokud se neuklidní, pak mám na ní být hodný a někdy se omlouvat. Za pár dní už neví, proč se zlobila a vše je zase v pořádku. Častouž druhý den vůbec nechápe, z čeho mám špatnou náladu, proč chci o tom mluvit, když je už v klidu a prý proč to s námi táhnu.

A já vlastně ani nevím, jestli to opravdu hysterie je, nebo něco jiného. Jen co jsem si četl příznaky, tak opravdu dost přesně na ní sedí.

Ještě dodám, že z jejích záchvatů mám vcelku už strach, opravdu se nekontroluje, už po mě něco hodila, převrhla stůl, kopla mi do obličeje a říkám si, jestli není otázkou času, až mi opravdu něco udělá. Ono sílu mohu mít jakou chci, ale proti některým útokům mohu být krátký.

 

Text uživatele: 

Je mi líto, jasně, z bytu se blbě odchází, taky to nejde vždy, bohužel nemáš zřejmě ano pokoj, kde bys měl soukromí, u nás byl k dispozici alespoň atelier, kam se dalo odjet, i když to bylo přes celé město. Ale přesto, prostě dej "pasivně" jasně najevo, že jakmile zvýší hlas, začne vyčítat a dělat scénu, tak TAKY NEJSI NA PŘÍJMU.... tohle není k žití, buď se to v určitém horizontu naučí ovládat a ty s tím zacházet - tdy už jde o tvé zdraví -zejména duševní - nebo tenhle vztah stejně skončí buď rozchodem nebo kolapsem jednoho z vás, přičemž ty jsi pravděpodobnější adept... ono žít v "papiňáku" nejde donekonečna...   Nemůžeš-li odejít, simuluj nepřítomnost - sedni si, vezmi si noviny a prostě nereaguj - pokud by hrozilo fyzické napadení - žena nežena, už by jí měla - ne jako odvetu, ale jako šokové zastavení činnosti. nebo si k sobě postav kýbl studené vody a neváhej ho použít, po několikeré aplikaci - a ještě ať si po sobě vytře... už když uvidí kýbl, bude vědět, že končí sranda... Reflexy fungují u zvířat i u lidí... podmíněné reakce jsou vytrénovatelné...

 

a ještě něco, NELITOVAT! NEOMLOUVAT SE!

Text uživatele: 

Omlouvám se, ale tyhle návrhy, které Vám částečně fungovaly s Vaším partnerem nebudou fungovat u opravdu hysterické osobnosti. Vím o čem mluvím. Jsem v podobné situaci jako pán. Sám jsem povahově dost dominantní a už hodněkrát jsem se snažil ukončit rozjíždějící se scénu důrazným způsobem. Zvýšeným hlasem, prásknutím nábytkem, jindy odchodem. Nefunguje ani ignorace, ona Vás nakonec do té scény vtáhne jakýmkoli způsobem. Věřte, že proti hysterce neexistuje šance jak jí utnout. Jakýkoli projev síly proti ní ji ještě víc rozjede. Tyhle osoby jsou schopné si v té chvíli ublížit, ublížit dítěti, vzbudit celou ulici, je ji všechno naprosto jedno. Několikrát to skončilo záchvatem, kdy jen chrčela na zemi a lapala po dechu. Odejít v té chvíli nemůžete, když máte v bytě dítě  a to třeba spí, nebo brečí ze strachu co se děje. Když chcete vzít dítě, pere se s Vámi, drží Vás za nohy a křičí a dítě zažívá další šok. Když ji zavřete za dveře, zaručeně je čímkoli rozbije, opět vzbudí celý dům, je to strašné a já nevidím možnost jak to zastavit. Žádné argumenty nefugují, jakákoli vysvětlující věta přinese jen snůšku výčitek samozřejmě křikem.  

Text uživatele: 

Přesně tak…

Přítelkyni je 29, máme spolu  krásneho syna 5let.

Po půlroce vztahu otěhotněla (24 let), a začala se postupně projevovat, výbušnost, křik, házení věcí po mně, bránění v mém odchodu, schovávání klíču a zamykání, bráni bot, mobilu atd. strhávání kalhot. To vše s křikem  a nejsprostějšími nadávkami na celý panelák (prvni v mé pronajaté garsonce, potom našem 2+1 a nynější 2+1) všude ostuda před sousedy, bylo mi trapně někoho potkat na chodbě a pozdravit, klepání na ustřední topení, 2x klepala na dveře sousedy zavolaná policie (to mě malý cca 2roky). Kraval dělala kdykoliv ráno 5 nebo ve 23 nebo 00:30 i 3:30 v zimě nebo v létě, kdy mají všichni okna dokořán.  

1. díl ; 0)

 

Text uživatele: 

To je složité. Asi jsem na ní moc měkký. Když ji začnu ignorovat, tak začne neskutečně vyvádět, takže to nejde vydržet. Kdybych si vzal noviny, tak je vzteky roztrhá. Občas pomůže, že jí budu odpovídat, jen když bude v klidu, ale to vydrží tak deset minut a nakonec to stejně prokládá křikem a brekem. A v momentě, když začne fyzicky útočit, tak nemám to srdce jí proplesknout, tak nějak se nechci chovat jako ona. Udělal jsem to jednou, litoval jsem toho a stejně to pak používala proti mě, prej se chovam stejně jako ona. Jednou mi ve vzteku vyházela věci z police, trval jsem na tom, že si to uklidí, ale marně. A protože jsem měl strach, aby se mi věci nezničily, uklidil jsem je sám. Prostě tydle výchovný metody nějak nefungujou...

 

Text uživatele: 

protože jsi nedůsledný

Text uživatele: 

 

Vážený XXX!

Hysterie je skutečně choroba. Je to těžká závislost na vlastním adrenalinu. Člověk, který si vypěstoval takovou závislost, je nespokojený, když mu v těle nekoluje zvýšená hladina adrenalinu a proto zcela podvědomě hledá způsob, jak si adrenalin v těle vytvořit.

Poznal jsem v životě několik hysterek v ženském i mužském vydání. Nejčastěji tací lidé řeší svůj problém na úkor druhých lidí, většinou z nejbližšího okolí, manžel, manželka, děti, tchyně apod. Vyhledávají hádky, pokud se jim pokoušíme logicky odpovídat, bránit se, útoky stupňují a vaše odpovědi nevnímají, leda jen jako záminku k pokračování hádky. Zároveň tím z druhých, kteří se dají, vysávají energii. Je to druh upírského parazitování. Někteří hysterici jezdí na hraně bezpečnosti autem, na motorce, ohrožují druhé účastníky provozu na silnici, nebo na lyžích ohrožují lidi na sjezdovkách. Jiní skáčou bangžídžamping, balancují na zábradlí mostů a podobně. Těch projevů je velmi mnoho, ale mají jediný cíl, zvýšit si hladinu adrenalinu.

Tito lidé, přitom mohou být, jinak, ve společnosti, či v zaměstnání okouzlující lidé.

Měl jsem jednou šéfa, velkou hysterku. Psycholožka mě tehdy říkala, že pokud jsou hysterici v afektu, nelze tok hádky, či konfliktu s nimi přerušit logickými odpověďmi. Musíme něčím dotyčného překvapit, šokovat, odvést pozornost. Například nečekaně říci: „co ti to leze po nose? “, „máš na zádech flek“ apod.

Jednou jsme, se šéfem jeli na poradu, on řídil, jel jak blázen, gumy hvízdaly, až jsem se začínal bát a stále mě napadal. Vzpomněl jsem si na kamarádku psycholožku. Zařval jsem, „okamžitě zastavte, nejsem placen, abych poslouchal vaše gestapácké způsoby, zastavte, vystupuji“ a otevřel jsem za té šílené jízdy dveře auta přímo v zatáčce. Šéf dostal šok, zpomalil a mlčel. Byl jsem také v šoku, co jsem si to dovolil na velkého šéfa a také jsem mlčel. Dojeli jsme na místo porady. Šéf vešel do sálu, kde na nás čekali účastníci porady a šéf zářil jak slunce a chlubil se všem hlasitě, jak jsme se cestou krásně pohádali, zatímco já jsem byl úplně zdrchaný. Ale od té doby mně už nikdy nenapadl.

Moje rada, hysterie je choroba, stejná jako jiné drogové závislosti a proto:

Za prvé, neodpovídat na invektivy, neodpovídat, stejně to nevnímá.

Za druhé, představit si, že jsem přetnul všechny ty trubičky, kterými ze mě chce vysávat energii.

Za třetí, mimo hádku ve střízlivém stavu, je třeba jasně říci, tak jako jiným závislákům, alkoholikům apod. : Buď se budeš léčit, nebo od tebe odejdu, dám návrh na rozvod atd.

To by vám měl velet pud sebezáchovy. Jiná možnost není, nebo aspoň neznám.

Text uživatele: 

Máte pravdu, že je potřeba to řešit. Nejde to zvládnout, dříve nebo později to odnesu zdravotně. Je mi třicet a už jsem měl tu čest s žaludečními vředy. Vyhledám pomoc odborníků a poradím se s nimi. Bez léčení to zřejmě nepůjde, na začátku to takové nebylo, myslím, že se to horší. Ne v četnosti, já na ní vidím, že se snaží kontrolovat kvůli mě a trochu se to zlepšilo, ale horší se to těmi špičkami, výkyvy. Je čím dál tím víc mimo a přestává mít zábrany. A taky už abych se pomalu styděl lézt ven z bytu, jaký je u nás občas řev. Za chvíli na mě budou koukat jako na domácího násilníka.

Opustit ji nechci, už jen kvůli děcku, nechci aby mělo neúplnou rodinu. A mám ji rád, já zde píšu jen o jedné stránce její povahy, ale s nikým jsem zatím necítil takové souznění. Při nejhorším to budu já, kdo bude papat prášky Trochu přeháním

Když mi někdo poradíte, na koho bych se mohl obrátit v Praze a koho mi můžete opravdu doporučit, budu rád.

Text uživatele: 

Ahoj,  

sice jsem nečetla celé vlákno, ale rozhodně s tím něco udělej. Tvoje paní si rozhodně není a nikdy nebude schopná pomoct sama, vyhledejte odborníka. Když bude klidná, sedni si s ní a promluvte si o tom, jak moc tě trápí a ponižuje, měla by si uvědomit, že by tě taky mohla ztratit- a že by to byla jen a jen její chyba. Ať už si topřizbáme, většinou je to to, čeho se ženy ve vztahu bojí nejvíc.

Je pravděpodobné, že se začne vztekat, ale zkus to ustát a neoblomně trvat na léčbě u psychiatra. Klidně i pohroz rozvodem.

Vím, že jí máš rád a asi bys pro ní udělal vše na světě, ale jsi otec, a to by pro tebe v totu chvíli mělo být prvořadé- určitě svýmí výstupy neubližije jenom tobě. Ty jsi už hotový dospělý člověk, ale tvé děti to určitě zasáhne víc. Pokud nebude zbytí, tak by byllepší rozvod, a to  hlavě pro dítě. (moje matka je hysterka, sice asi ne tak agresivní jako tvá žena, ale doteď mám pocit, že za všechny její pocity zodpovídám já, že jsem hrozná, a přitom jsem byla klidné, hodné dítě).

Poslední věc, kdyby náhodou všechno selhalo a nedejbože došlo na rozvod, pamatuj, že tito lidé jseou neuvěřitelně ukřivdění a mají neodolatelnou touhu po lítosti a útěše ostatních. Je tedy možné, že na tebe vytáhne ty nejšpinavější věci, co jsi kdy (ne)udělal, ať už je to pravda nebo ne.

 

Přeju Ti pevné nervy

Text uživatele: 

    Zkušenosti nemám, ale moc by mne zajímalo jestli se nějak projevovala před svatbou?   Nemyslím to zle, pouze jako varující zkušenost někoho, kdo si to prožil. Dnes už víš kde to začalo gradovat a můžeš to objektivně posoudit. Nebo byla jak beránek a teprve soužitím se z ní stal rapl? Díky.

Text uživatele: 

Dr. Plzák vyjmenoval pár "vad", kterýma když partner trpí, nejde s ním žít.

Mezi jednu z nich patří hysterka. Další žena líná, chorobný žárlivec...

Takže pokud opravdu je tvoje žena hysterka, chce to odborníka a vzít do zaječích.  

Neber to zle, ale v tomto případě, co jsem četla, asi není jiná možnost. Nevím, jestli medikamenty pomohou.  

Text uživatele: 

sorbonos, když nemáš na výběr, pak je jako první nezbytné si uvědomit, že je to nemoc, že dotyčný je nemocný. Líp než pan Sova by to nikdo nenapsal. Ne vždy - z praxe - zabere šok slovní, protože dotyčný málokdy poslouchá, takže k tomu je potřeba nějaká šokující činnost - třeba to otevření dveří- aby se ta smyčka přetrhla. Fakt, že tihle lidé se "živí negativní energií" je známá a zatímco oni, ač si stěžují, jsou po takové výměně jako znovuzrození, tak jejich protistrana je jak vyždímaný hadr...   Pokud nejde zvtahy ukončit, je třeba minimalizovat šance - mnoho mužů před hysterkami utíká k práci, jiní chodí na ryby (ať už jsou kdekoli, další za spotem, kamkoli mimo dosah... o mužích to platí podobně, jen ženy málokdy utíkají k práci a k rybám, většinou se vrhnou na děti a váží se na ně...

Text uživatele: 

Ano Megero, pokud nemáš na výběr, ale většinou na výběr člověk má.  

Je mi jasné, že to bude těžké a taky, pokud je to opravdu hysterie, je to nemoc. Ale to už je třeba aby zašli za odborníkem. Jen ten dokáže poradit. Jenže bohužel obávám se toho, že takové "útěky" na ryby nic nespraví a ničemu nepomohou.  

Text uživatele: 

Díky za názory. Zatím se to dá zvládnout díky tomu, že mimo tyto výstupy je na mě hodná, nelže mi, je věrná, netoulá se, nepomlouvá nikoho a je výbornou maminkou našemu malému děťátku. Není to typická hysterka, jak se píše v charakteristikách, není sobecká, nemanipuluje s okolím (ne víc než průměrná ženská) a krom náhlých výstupů je celou dobu v klidu a veselá. Chci, abychom to zvládli oba dva a dostali se přes to. To na vysvětlenou, proč ji neopustím. Alespoň zatím, dokud to zvládám.

Ale dochází mi trpělivost a i tak trochu síly. Včera v noci mi pokousala skoro do krve, prala se se mnou, takže jsem sem napsal a poprosil o rady. Vidím to tak, že si s ní v klidu ještě jednou sednu a když tak zajdu za psychiatrem sám, ať mi poradí.

K tomu, jak se projevovala před svatbou. Dost podobně, ale byla méně agresivní, třeba na začátku jen křičela a brečela a zdálo se mi, že se dokáže kontrolovat. A také se omlouvala druhý den, že je jen přecitlivělá. Slíbila mi někdy na začátku, že nikdy nebude řvát před dětmi, ale tomu už nevěřím. Nezvládá se kontrolovat, je to horší než na začátku. Zpětně si říkám, že časem posouvá hranice a podvědomě zjišťuje, co si ve svém řádění může dovolit. Občas ji zkusim hrubě chytnout za ruce, zkusím ji zpacifikovat, zařvu na ní, ať se vzpamatuje, že takle ne, ale výsledek není nic moc. Naposled mi právě kousla do ruky, abych ji pustil, takže mam strupy a modřinu nad loktem. No a druhý den je v pohodě, jakoby se v podstatě nic nestalo.

Abych to shrnul, užíváme si občas takovéto legrácky, především po nocích... Budu doufat, že jí lékaři dokážou pomoci.

Text uživatele: 

   Všechny špatné vlastnosti, se v manželství „stupňují". Njn, seš dobrej, že to chceš řešit a nepráskneš do bot.

Text uživatele: 

Ahoj, něco mě napadlo - jak dlouho je po porodu?  

Text uživatele: 

Volej Chocholouška!

Text uživatele: 

Megera: Já to nemyslela nijak zle, ale od klientky vím, že se dá zavolat k psychodoktorovi a ten Ti řekne co dělat bo si s Tebou domluví schůzku a bude Ti říkat co máš dělat a jak manželku přesvědčit aby tam přišla taky.  

Text uživatele: 

Po porodu je chvíli, ale nevidím nějakou změnu ani jedním směrem.

Text uživatele: 

Ještě jednou se zde zeptám, můžete mi poradit v Praze nějakého odborníka, který by dokázal pomoci a máte s ním dobré zkušenosti?

Jinak ještě jednou díky, některé názory mi pomohly srovnat si situaci v hlavě. Někdy když na mě křičí, tak si začínám připadat jako nejhorší člověk na světě, který ji neskutečně trápí. Je to pro mě určitá podpora, kterou vcelku potřebuju, protože nevím, s kým bych si o tom mohl promluvit. Všichni by mě asi měli za blázna, že s ní zůstávám. Ale mám ji rád a chci jí pomoci (a lidem okolo také .

Text uživatele: 

Pokud ještě funguje paní Hubálková, tak k té mám důvěru já, ale byla jsem u ní před mnoha lety, jak ordinuje teď, kdde, za kolik a zda vůbec nevím.

Text uživatele: 

Co tady čtu jsem prožíval 7 let... stokrát jsem chtěl odejít z bytu, ale nebylo kam.. Po jedné velké hádce jsem trval na omluvě.. přestali jsme se spolu bavit. Já s ní. Chodila škemrala, ať se s ní začnu bavit, hysterické výlevy. Pak přestala a já zjistil, že mi nikdo nenadává, neponižuje, nevyhazuje věci a začli si žít každý sám.. a bylo mi najednou fajn. Už mě brala jako věc. Až později jsem zjistil, že se vyplakala kolegovi a jak známo hysterka ma panickou hrůzu ze samoty a opuštění... Hezká, inteligentní... teď už jsem sám, je to těžké odejít od hysterky, neboť když jsou v klidu je s nima krása žít. Ale život  to tak udělal za mě. Přeskočila rychle do nového vztahu. Už nemam trauma co zas bude a mam klid. Ještě, že nepřišlo dítě... to by bylo pravé peklo. Má nového partnera... začátky s hysterkou jsou neskutečné krásné a je jí okouzlen, ale  už se mi doneslo, že jí vynadal do labilních hysterek po dvou měsících vztahu. ona se ted drží, ale pak to vypukne naplno. Trochu mi je ho líto.... nebude to mít lehké....

Text uživatele: 

Souhlasím s Kliďasem. Já takovou krávu měl 4 roky. Nelze než se na ni vykašlat, čím dřív ti to dojde, tím lépe. Kvalita života s takovou ženskou je příšerná. Jen pro ilustraci, po našem rozchodu cca 4 roky zpátky, stihla mít minimálně 5 vztahů a dokonce se vdát i rozvést, věk 27 let. Ony za nic nemůžou, všechno je tvoje vinna. Tohle už nikdy víc. Teď jsem s pohoddovou holkou a je mi dobře.  

Text uživatele: 

• Histriónská porucha osobnosti, hysterie – příznaky, projevy, symptomy

Text uživatele: 

 Mám strach, aby mě psycholog/psychiatr neřekl, že tam jdu s blbostí nebo že se s tím stejně nedá nic dělat. Nebo že jsou to projevy, která nejsou na léčení. Ale asi to zkusím. Nechám to chvíli odležet, srovnám si to, v klídku si vyhlídnu nějakého psychologa (díky za tip, Megero), počkám na další scénu, která mě vytočí a uvidím, co oni na to. Moc si ale neslibuju, že by pomohli. Zaprvé si myslím, že ji do ordinace nedostanu, zadruhé jsem četl, že se to stejně velmi špatně léčí.

 

 

Text uživatele: 

 

Máš-li strach něco s tím udělat, poradit se, nic ve svém životě nezměníš.

Ve svém posledním příspěvku jenom hledáš důvody proč s tím nic nedělat. Snášíš na hromadu mnoho nepodložených domněnek.

Jestli se vytočíš, tak ne proto, že tě někdo vytočí, ale jen proto, že jsi vytočitelný, jinými slovy chceš se vytáčet, že ti to vyhovuje, těšíš se na to.

Kdybych řekl, že mně někdo naštval, nebo vytočil, má to stejnou nesmyslnou logiku, jako kdybych řekl, že mě někdo opil. Když totiž nechci se naštvat, vytočit, nebo opít, tak mně k tomu přece nikdo nemůže donutit.

Věříš-li, že věc dobře nedopadne, pak se ti tvá domněnka splní.

Bohužel není ti pomoci. Musíš se trápit, ale jen a jen a pouze vlastní vinou

O podobném problému jsem dnes již napsal v příspěvku k tématu „Přítel mě ponižuje, pořád něco vyčítá a žárlí“.

Text uživatele: 

ano, je volba každého z nás zda se sebou nějak naložíme nebo se sebou necháme nakládat....

Text uživatele: 

Kdo se chce dostat k prameni, musí plavat proti proudu.

Text uživatele: 

Ale ano, máte částečně pravdu a nemyslete si, že s tím nechci nic dělat nebo že s tím nic nedělám. A ano, jsem vytočitelný, ale rozhodně ne proto, že bych se na to těšil. Být v klidu během nadávek, křiku a napadání dokáže dlouhodobě snad akorát reinkarnovaný Buddha. Ztrácím už nervy, jak jsem psal a nedokážu to zvládat v klidu jako dřív. Včera skoro letěla vzduchem židle Má teď nějaké horší období.

V tuto chvíli se ji snažím přesvědčit, abychom tento problém řešili společně. Myslím si, že by si měla uvědomit především ona sama, že je zde něco, na čem by měla začít pracovat, hlavně kvůli dítěti. Dítě jí včera brečelo v náručí a ona na mě křičí jak tur, že jsem ji jednou skočil do řeči nebo že nechápu, co mi chtěla říct.

Myslím, že si začíná svůj problém uvědomovat. Snažím se s ní v klidu a rozumně mluvit. Kdysi se i z něčeho léčila, tvrdí mi, že z depresí, ale nevím, myslím, že toho bylo víc, minimálně jí řekli o přecitlivosti a přehnaných reakcích. Ona ví, že může ztratit jak mě, tak později i dítě, který s ní nebude chtít být, když se sebou nebude nic dělat.

Můžu si za to sám a je jen na mě, jestli s tím budu něco dělat nebo si to nechám líbit. Toto nepotřebuji slyšet, moc dobře si to uvědomuju. Z diskuze jsem si udělal obrázek o tom, že možná je nemocná a měl bych to řešit alespoň diskuzí s odborníky. Myslím, že další rady již nedostanu. Držte mi palce. Loučím se. xxx

 

Text uživatele: 

Mily xxx, myslim si, ze nemuzes strkat hlavu do pisku. Uvedomoujes si, co proziva vase dite? Jakym mu bude mama vzorem? Kazda nemoc potrebuje zivnou pudu, v tomhle pripade jses ji ty. Zadny psycholog ci psychotherapeut se ti nevysmeje, od toho jsou tu, aby lidem pomahali. Pokud tvoje zena bude odmitat leceni, rekni ji, ze muze prijit o tebe i o dite, pokud se nepujde lecit. Na tvem miste bych si promluvila s rodici, jestli se tak projevovala uz driv. Asi ti to moc nepomuze, spis ziskas jen lepsi obrazek o jejim detstvi ci dospivani. Je dobre, ze hledas pomoc, protoze bez ni by z tebe byl za chvili cvok.
Drzim palce!

Text uživatele: 

Asi sprostě ale prostě odloučení je lék. Praxe 25 let. Povahu nezměníte ani vy ani žádný mudr.

Budete trpět vy i dítě-věřte-nevěřte. S pozdravem Xena.

Text uživatele: 

Histrionská porucha léčitelná je. Jen musí žena pochpit, že pokud se léčit nepůjde, vy odejdete a dítě s vámi.

Text uživatele: 

Pravděpodobně má přítelkyně byla také hysterka, krásna ženska. Začátek byl jak s pohádky. Jenže tak po roce mě začalo občas připadat něco divně. Nikdo pro ni nebyl dodtatečně dobrý, kritiku na svou osobu nesnašela, byla dost sprostá. Nejdříve mě chtěla vidět neustále, po čase to bylo jako když mě tahá na za noc. Něvěděl jsem, co si mám myslet. Bylo to dost vyčerpávající. Věčné kolísání nálad. Po třech letech nastal rozchod, respektive našla si jiného s kterým po dvou měsících začala hned bydlet. Částečně se mě ulevilo, ale občes mě ta její zářivá osobnost chybí.

Text uživatele: 

Jsou to nejúžasnější ženy, se ktetými zažijete neskutečné chvíle, ale pozor ony z toho nic nemají a po půlroce nejdříve se projeví jejich pravá tvář.

Mají jedinou vadu - NEDÁ SE S NIMI ŽÍT

(inspirováno Plzákem - psychopatická hysterka a potvrzeno mou nynější situací, máme spolu 5. letého kluka, bohužel s NÍ)

snažím se volit menší zlo a tím je momentálně, můj odchod : 0 (

Text uživatele: 

90letej stařeček má pětiletého syna?

Text uživatele: 

Oline, o něco výše a v tomto tématu udává ještě jako neregistrovaný věk 44 let. Tak třeba nechce jako registrovaný uvádět svůj skutečný věk…

 

Tady:  

29.07.2016 18:18Uživatel:  NEJVĚTŠÍ VŠEVĚD
Věk:   44

Text uživatele: 

.

 

Text uživatele: 

Text uživatele: 

 

 

(Sytý, hladovému neuvěří)

Text uživatele: 

Mně jěště nápádá jestli není problém v tom, že neumí projevovat negativní emoce na správném místě? Psal jste, že je moc hodná a mílá a pak má zachvaty… Jestli problém není právě v tom, že je přiliš mílá, přiliš se snáží, nedává najevo své negativní emoce na správném místě a pak práská…

 

Text uživatele: 

Zdravím, hysterku neopouštějte pokud jí milujete nebo Vám na ní prostě záleží. Hysterka jsem a když jsem si to uvědomila, začala jsem na sobě pracovat. Není to snadné. Musela jsem najít okamžik spouštění hysterie a dokázat potlačit vznikající emoce - jde to a netí to ani moc náročné, ale je to dlouhodobá práce, je dost techni - jak odkloni (2014) t myšlenky. V horších případech hysterie je nutná léčba, a to v denním stacionáři či hostpitalizací v psychiatrickém zařízení. Sama jsem hospitalizována byla několikrát a je to tam fajn. Pomožte jí, ale nelitujte jí a držte pevná hranice. Rozchodem nevyhrožujte, ale jasně vysvětlete, že když to ona nebude zvládat a léčit se, tak ten vztah stejně nevydrží, psychycky Vás to ubije. Hlavně neutěšujte, nejlépe nereagujte, maximálně řekněte, že jí milujete a neopustíte, ale ani slovo navíc. Musí se léčit!!!!!!!!!!!!

Text uživatele: Preji krasny den! Pred par mesici jsem si konecne uvedomila, ze jsem bohuzel take Hysterka. Histrionska porucha osobnosti. Ctu, ze se Vam povedlo se lecit. Mohla byste mi prosim na email poslat nejake rady? Navstevovala jste psychologa?

Text uživatele: 

Také přeji krásný den! Kdyby sem ještě zavítala Sachelia, také velice ocením nějaké rady a kontakty. Popis manželky pana xxx jak kdyby byl o mně, až na ty fyzické útoky. Velice ráda bych se léčila. Moc díky

Text uživatele: 

Ahoj, dotyčná sem už možná nezavítá a budeš se zde zbytečně co měsíc na ni ptát, takže neotálej a zkus pohledat na znamylekar.cz psychoterapeuta, je důležitý, že si to uvědomuješ a chceš to řešit. Možná sem napíše jiná zkušená hysterka, takže to tu čekuj, ale psychouše zkus hledat sólo, za včasu.

Hodně štěstí!

PS: pokud nechceš zbytečně vyhazovat love, tak se na jejich stránkách dívej po tom, zda mají smlouvu s pojišťovnou, pak by stačilo mít doporučko od doktora a měla bys to zadara.

Text uživatele: 

.

 

. stačí?

 

Text uživatele: 

Radu mám za sebe. Doporučuji rozvod a kontrolovat její chování k dítěti, které by jednoznačně mělo být převážně u tebe. Toto hysterické chování poškozuje u dítěte nejen jeho povahu … naučí se, že je normální lhát, být vy**caný, atd. prostě to přejme jako standard a vzor chování od matky. Snaha manželku vyléčit je naivní a z 90ti procent neúspěšná … tito lidé jsou neléčitelní … mám takovou matku a podle ní jsem si naprosto "blbě" vybral manželku -dnes naštěstí bývalou.  

Jediné, co jsme ve vztahu měli bez problémů, byl sex … ten byl skutečně skvělý. Manželka běžně považovala svoje lži za pravdy, a když jsem jí řekl, ať mi nekecá, tak to otočila proti mě - naprosto mistrovsky-hysterky mají naprosto neskutečné osobní - i erotické kouzlo, a umí velice barvitě lhát. Partner víceméně nemá šanci uspět, zejména pokud o hysterickém chování není zrovna moc informován.  

 

Moje bývalá žena má s novým partnerem krásnou a moc šikovnou dcerku, na které jsou nepopiratelně vidět maminčiny "hysterické" příznaky … myslím, že hysterie se snad i dědí.  

 

Dnes (27.04.2017) již vím, že jakmile bude na mé nové přítelkyni cokoliv "podezřeleho", tak "zdrhám" -- existují normální zdravé ženské a zničená rodina za to nestojí.  

Text uživatele: 

Pokud je skutečná hysterka, utííííííííííííííííííkej co ti nohy stačí.

Text uživatele: 

Já se rozhodl také přispět svoji zkušeností s hysterkou. Bohužel jsem se o to začal zajímat a zjistil, že je hysterka, až už bylo pozdě. Možná bych se pak během toho tříletého pekla vyvaroval některým svým reakcím a ušetřil si tak další výčitky. Jak se všude píše, ze začátku je to sen, pro mne to byl 100% splněný sen. Celý život jsem chtěl takovou holku. Neuvěřitelně krásná, sexy, všechno dokonalé dle mého vkusu. V posteli ještě lepší, nedá se to popsat slovy, další splněný sen, ale pozor, vzniká na tom opravdu závislost. Jakmile jsme ale začali po pár měsících bydlet sami, začalo peklo. Rád bych napsal opravdu co nejvíc, aby si to člověk dovedl pořádně představit, ale na to tady asi není prostor. Ve zkratce, přehnaně ambiciózní, sci fi historky, protiřečení, jeden den tak, druhý tak a vlastně i třetí jinak, vřískot, neskutečné nadávky, agrese, fyzické napadání, dostal jsem i pěstí do huby, když jsem nechtěl "poslouchat", výhružky sebevraždou s komentářem, že všichni budou vědět, že za to můžu já a půjdu sedět, prtž na každou svini se vaří voda, neskutečná manipulace, chlastala jak chlap, mluvila jak chlap, chovala se jak chlap, a nebo pak totálně jak pětileté dítě - což je další znak hysterky, infantilita/dětskost. Všichni chlapi jsou mnohem lepší než Vy, prtž dělají to a tamto, přitom Vy děláte vše co můžete a nikdy to nestačí, nikdy nejste dost dobří. Neusále mluvila a mluvila a mluvila, nedokázala zavřít ústa. Neustálá potřeba být středem pozornosti ve společnosti, absolutně žádný pocit trapnosti. A to je takový jen zlomek, základ. Já měl k tomu všemu ještě hysterku s potvrzenou diagnózou shopaholismu, takže věčné nakupování oblečení a bot, hádky i kvůli tomu, holka z vlivné a bohaté rodiny, nepřestřihnutá pupeční šňúra s matkou atp. Pánové, zažil jsem toho docela dost, víc, než bych chtěl a myslel si, že mě už nic nepoloží a nedostane na kolena. Po třech letech s touto ženou jsem na tom nejhůř ve svém životě a můžu se jen modlit, abych se z toho někdy ve zdraví vyhrabal. Moje milá odešla v den mých narozenin domů k rodině jakože marodit (stejně jí nic nebylo - hypochondrie) a od té doby jsem ji neviděl. Přes telefon chtěla pak řešit na dálku stěhování z Prahy, že prý ona se sem už nevrátí a já byl tak unavený a zdeptaný, dokonce mě kolikrát i klepalo z nervů a to jsem byl sám doma v klidu, že jsem to jakoby ukončil. Za krátko, po třech týdnech od jejího odchodu, když jsem byl na noční, zavolala, že je s kamarádem na cestě pro své věci do bytu. Otočil jsem a chtěl ji zpátky, nějak mi došlo, že ji opravdu neskutečně miluju. Bylo pozdě, už měla jiného, co ji sebral údajně v baru sesypanou a začal o ní pečovat, starat se, trávit s ní čas a dvořit se, radit ji atp. Hysterky jsou neskutečně lehce ovlivnitelné osoby a pokud je ztratíte z osobního kontaktu, nechají si klidně "vymýt mozek" i úplně cizím člověkem a poté na Vás najednou pohlížejí jako na největší špínu pod sluncem, bez ohledu na to, kolik let jste spolu žili. My se už pokoušeli o miminko pár měsíců a nebyly ani takové hádky a stejně to nevyšlo. Pak jen hlášky po telefonu typu "už to byl hrozný stereotyp", "pořád jsme se jen mydlili", "náš vztah byl katastrofa", "si hezkej kluk, ale já potřebuju chlapa, co opraví", úplné nesmysly. Kdysi jsem si myslel, že jsem energický člověk. Dnes (30.05.2017) se musím přemáhat, abych se dokázal usmát. Totálně vysátý, veškerá energie v pr. Stojí tedy ženská krása, neskutečný sex a chemie za to, nechat ze sebe časem udělat emocionální trosku? Možná kdybych to věděl dřív, vydržel bych to déle, ale co jsem tady četl o těch dětech, pokud bych se měl trápit celý život kvůli hysterickému dítěti a do toho ještě řešit stejnou matku dítěte, jak bych skončil, když už teď jsem na prášky? Radím každému, kdo si je jistý, že má doma hysterku, aby utíkal a zbytečně to neprotahoval, prtž čím déle budete v tomhle vztahu zůstávat, tím horší, těžší a bolestivější bude rozchod. A ono to vážně neskutečně bolí. Od té doby je pro mne každá jiná žena nezajímavá, nepřitažlivá, není tam nic. Na druhou stranu je krásné jít si sednout s "normální" holkou na skleničku a jen tak si v klidu povídat s tím, že ta druhá strana Vás i poslouchá, ptá se, zajímá se, to s hysterkou moc nejde, jelikož jsou egocentrické a myslí jen na sebe, nezajímají se o Vás, Vy jste tady pro ní, ne ona pro Vás. Na závěr ještě k tomu rozchodu s hysterkou, pokud to budete iniciovat Vy, tak se připravte na neuvěřitelné teátre a divadlo, udělá vše proto, abyste zůstal, bude klečet na kolenou, brečet, slibovat, dokonce slíbí, že vyhledá psychologa. Nic z toho se ale ve skutečnosti nestane, jen bude pár dní klid a pak vše vypukne nanovo. Já chtěl odejít a "odcházel" dva a půl roku. Ani jednou se mi to nepovedlo. Dokázala Vám dát v posteli i mimo ní, kdekoliv takovou rozkoš a sexuální zážitky, že zkrátka nebylo možné odejít.

Text uživatele: 

Bulko, palec hore!

Výstižné. Pravdivé. Skutočné.

Potvrdzujem na 110%, akurát ja mám s takou jednou dieťa… a nevzdám to!

Text uživatele: 

Me by docela zajimalo, jestli se tak chovala jenom k tobe nebo i k ostatnim? Treba v praci? Takovehle chovani si preci nenecha kazdy libit? Myslim, ze hysterky potrebuji predevsim publikum.

Text uživatele: 

A mě by zase zajímalo jak vypadá nejlepší sex v životě? Vždyť orgasmus je přibližně stále konstantní ne? To je i nějaký super orgasmus?   

 

A také jak vypadá perfektní dívka-splnění snů? Něco jako v lepších letech Pamela Anderson?  

Text uživatele: 

Ono v sexu i "cesta je cílem". Nejde jen o několikavteřinovou svalovou křeč, kterou nazýváme orgasmem. Ale o celou tu cestu k němu. S každým je sex trochu jiný a je velký rozdíl, jestli je partner aktivní, vášnivý a vynalézavý, nebo naopak pasivní.

 

Ideální ženská - ta je pro každého jiná, někdo chce hubenou, někdo tlustou, někdo malou, někdo velkou, ale nemyslím si že na tom to stojí a padá. Sice je pravda, že vzhled je to první, čeho si na druhém všímáme, ale "v posteli" je důležitá  spousta jiných věcí.

Text uživatele: 

Děkuji za odpověď.

Text uživatele: 

Text uživatele: 

Bulko - kamarád měl něco takového taky a naprosto se to shodovalo. Taky hodnotil sex jako nejlepší v životě, co zažil. I když je to stoprocentě cesta do pekel, člověka to stejně láká to vyzkoušet

Text uživatele: 

Já bych doporučila se často zamýšlet nad zdrženlivosti pánové - je to zlatá cesta do vztahu!

Ať je vám výstrahou a poučením biblický Samson - chudák, jak dopadl, co s ním provedla žena Dalila, jakou trosku z něj udělala! Dávejte si pozor pánové, dávejte si POZOR! City nejsou legrace!

 

viz video:

 

 

Text uživatele: 

Vykopej to z baráku co nejdřív! Nikdy se tato porucha nevyléčí a bude daleko horší a horší!

Nechat se fyzicky napadat? To nejsi chlap. Vždy tē ukecá a ukonejší v sexu a tak pořád dokola dokud 

Ji to všebudeš tolerovat, ty budeš na práškách a ona bude vysmátá jak tē dostala. Opakuji vykopat a přerušit kontakt.