Téma: Chyby které ničí partnerské vztahy

    U té dvojky jsem se trošku zastyděla, páč jsme asi před měsícem nakupovali a manžel mě lanařil, ať s ním ještě ten den jdu do zahradního centra vybrat palisády. Já strašně nerada takhle nakupuji, nejvíce mi vyhovuje mrak letáků, prospektů a doma u kafe vybírat. No nakonec jsem svolila (co dělat, když řídil on), přišli na tu prodejní plochu a jelikož jsme tam byli jediní, přišel pán co tam obsluhoval a co si budeme přát? A mě nenapadlo nic lepšího, než: „Dobrý den, my jsme se k Vám přišli pohádat." No nebyla jsem vtipná a pán se po anglicku vytratil.  

Vytratil se ne kvůli tomu, že jsi nebyla vtipná, ale páč předpokládal, že to myslíš vážně. Za poslední cca 1 měsíc se mi zákazníci  pohádali u elektrické sekačky, domácí vodárny, septikového čerpadla a dnes u zahradní hadice.  

    No to my se už dohadovali v autě. Plán dne zněl jasně, naplnit ledničku, vyreklamovat boty a domů. A to nemluvím o tom, že manžel zajel do okrajové části města a se slovy: „Jdu se podívat na štětku", mě zamčel v autě.  O pár vteřin později mi došlo, že máme nového živnostníka, mistra kominického a jeho paní doma prodává štětky do komína.  

Co nemám ráda a u čeho se cítím velmi tratně, když se partneři peskují. Jak psal Méďa, že se hádají, no budiž, ale když žena komanduje muže jako malé děcko, to je síla. A bohužel, málokdy vidím chlapa takto mluvit se ženou, to jen my máme pocit, že máme další dítě a že on si neumí zavavázat boty pořádně a zkusit si je sám podobné " maličkosti ".

Ááááá, Sorbi, tohle taky nesnáším. Taková ta potřeba přehledu o všem a řízení všeho, protože já jsem si vysnila ideální svět, ve kterém všecno funguje jak chci já. A ten chlap mi to pořád kazí.

Tak to je naodstřel teda.

A proč se to nikde neučí, Pluto? Copak odmocniny a rozmnožování hub jsou důležitější?

     Chudáci učitelé.   Tohle je úkol rodiny, prostředí ve kterém děti vyrůstají. Příklady táhnou.

Ano, já vím. Ale očividně je někde chyba, protože často nemá co táhnout Ideálně by to mělo probíhat v rodině, jenže ve spoustě případů to jaksi neprobíhá, že jo. Aspoň nějaká maličká zmínka?

No jo, já vždycky zapomenu, že puberťáci stejně většinou všdhcno odignorují

    Nemyslela jsem žádnou konkrétní rodinu.    Dítě v pubertě mám a jestli mě ignoruje nevím, zeptám se.  

Jistě, jistě. Já jsem však taky nemyslela konkrétně nikoho no, potom by mě zajímalo, jak to má tvoje dítě s ignorováním. Já jsem spíš myslela ignorování informací ze školy

   Tak jsem se cestou ze školy optala a odpověď byla: „To bych si nedovolil"

   A přímo mi potvrdil, že škola je učí komunikaci mezi lidmi. Doma mi ukázal učebnici OV, kde na str. 30-33 je příběh, nebo povídka, která se jmenuje: Muž, žena, láska a všechno, co k tomu patří. Učebnice je vtipně napsaná Doc. Dr. Milanem Valentou a ilustrovaná Karlem Benetkou, nakladatelství ALBRA.

   Takže jsme zpět u toho, že škola tu teorii poskytuje, ale praxe v rodinách je asi trošku jinde. Ono totiž i pohádat se, je umění. Nemusí to být takové to bezduché štěkání s kterým tu má většina zkušenost. Výměna názorů může být řečena slušnou formou a vtipem.

Jé, tak super. Děkuji za optání u syna! Takže se to potvrzuje, jak říkáš. Když nevidím něco v praxi, terie je mi na nic a nebudu ji zkoušet, jestli náhodou nefunguje. Hm.

Ano, umění správně se pohádat - respektive vyměnit si názory - téměř nikdo neovládá.

S hádáním u nákupů- neznám, nechodím nakupovat . Posledně jsme řešili barvu dlažby u krbu. Já jsem mu řekla barvy, které by přicházely v úvahu, zbytek byl na něm. Vždycky přijde s větou- tak jsem koupil tohle, doufám, že nebudeš nadávat. Nenadávám, protože máme hodně podobný vkus.

Ale někdy, když děcka mají svůj den a řvou od rána do večera, vypěním tak rychle, že ani nevím jak ( a někdy ani proč). Ale přítel už to ví, že to tak je a nedělá z toho vědu.

Pluto, ptáš se, kterých vlastností si cením u partnerky. Schrnu to: toho, že je a hlavně toho, že ji mám já a né někdo druhý. Tolerance ve vztahu musí být, né kvůli nějaké úchylce nebo zlozvyku, ale proto aby ten vztah mohl dlouho a dobře fungovat.  

       Tak to je krásné vyznání: „Že je a že ji mám já. , . , . , " 

Já se neptám  já, jenom dedukuji a opsal jsem článek, který mě zaujal. Moje písmo je psané modrým textem. Velmi rád se s tebou potkám příští léto a dám si tě k obědu.

V tomto případě se změním na muchomůrku říznutou satanem.

Velmi vtipné.

Dočkej času jako husa klasu.