Téma: Stížnost na OSPOD podaná matkou - postup, informace
Zdravím,
chtěla bych se zeptat, co můžeme čekat. Při popisu se budu snažit být co nejvíce objektivní, leč ještě teď mi naskakují pupínky.
Před dvěma týdny u nás byly přítelovy děti. Všechno se zdálo být v pořádku. V sobotu jsem slavila narozeniny u svých rodičů, kam přijel i přítel s dětma. Tam byly taky úplně v pohodě, měly tam i věci na hraní, aby se nenudily. Den před tím jsme jim řekli, že večer jdeme na oslavu s lidma z práce (loučili se někteří kolegové, co odchází) a že je bude hlídat moje mamka a my kolem jedenácté večer dorazíme.
V pět jsme teda odjeli i s mojí mamkou k příteli domů, protože tam jsou zvyklí. Asi hodinu jsme tam s nima ještě byli. Děcka mamku provedly po domě, ukázaly jí všechny místnosti a rozhodně to nevypadalo tak, že by tam s ní nechtěly zůstat. Navíc ji znají, protože k našim občas jezdíme. U jejich prarodičů jsme je nechat nemohli, protože za těmi odmítají chodit.
Když jsme odjížděli, všechno vypadalo v pořádku. Děcka si chtěly ještě chvíli hrát, pak si měli s mojí mamkou nachystat jídlo a koukat na Karlíka a továrnu na čokoládu. Což taky udělali.
Jenže asi v půl jedenácté začal příteli zvonit mobil a volala mu jeho exmanželka. Tak jsem hned volala mamce, co se děje. Mamka mi řekla, že se malá vzbudila (9 let) a začala brečet, že je jí smutno. A protože dostala k narozeninám mobil, tak napsala své mamce, že jsou doma samotný a je jim smutno. Ta jí pak samozřejmě hned volala zpátky. Mamka mi říkala, že na malou mluvila, že tam přece není sama, aby její mamka slyšela, že tam fakt někdo je. Ta si to ale nenechala vymluvit a začala samozřejmě řvát na přítele. Což bych ještě trochu pochopila - mohla se leknout, že jo, to je normální. My jsme teda okamžitě vystartovali, abychom byli doma co nejdřív. Podařilo se nám to do půl dvanácté. Líp to prostě nešlo. Navíc bychom takhle domů dojeli i normálně, bez těch telefonátů.
Mezi tím měl přítel ještě několik telefonátů, kde jako je a že děcka jsou doma samotný a jak si to představuje. Když jsme dojeli, probíhala hysterie i nadále a telefon putoval mezi malou a přítelem. My jsme ani neměli moc příležitost s malou mluvit, protože měla pořád u ucha telefon a absolutně nás ignorovala. Já jsem se jí snažila říct, ať neblbne, že tady spala už několikrát a že se jí tady nic nestalo. Což její máma vyhodnotila tak, že na ni řvu. Ach jo.
Nejhorší ovšem bylo, že ex se rozhodla, že se pro ně dojede. Přijela v půl druhé v noci a odvezla si je oba. Přestože malej chtěl zůstat. Nicméně jsme to nedramatizovali a řeli mu, že to neva, že pro něj zas dojedeme za 14 dní. Ještě musím říct, že malýmu (6 let) to bylo celou dobu jedno a spokojeně chrupkal v postýlce. Až do doby než začal ten povyk a vzbudil se. To se rozbrečel, ale asi do půl minuty byl v klidu a přítel mi ho nechal v posteli a šel řešit malou. My jsme si pokecali jaký byl film a že je ségra strašný číslo, že tak vyvádí 
Mně je z toho ještě teď docela dost špatně, když si na to vzpomenu. Příteli přišla z práva, že jeho ex čeká na vyjádření sociálky, kam podala stížnost a že pochybuje, že za ním po tom, co se stalo, budou děcka chtít jet. Takže vůbec nechápu, o co jí teda jde? Chce mu nějak zakázat styk s dětma? Chce si stěžovat na mě, že nechce, abych se s nima vídala? To mi asi neporadíte, že jo, to vím
Nicméně je tedy možné, abych v tom byla taky nějak angažovaná? Bude chtít někdo slyšet mě nebo moji mamku? Nebo se to řeší nějak jinak. Mně teda přijde, že tady není moc co řešit, protože se nic nestalo. Možná jsem úplně blbá a nechápu to, ale nic nezákoného jsme přece neudělali a děti nijak neohrožovali, co?
Jak jsem psala, ještě teď je mi z toho na nic a smutno, takže jsem možná něco pomotala nebo špatně vysvětlila. Ráda bych prostě věděla, co můžeme čekat, že se teď bude dít.
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 8325x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Voslíku, myslím, že jsi se chovala rozumně, ale také jsi pochopila, že se máma dětí mohla vylekat, proto jednala, jak jednala. Děti nemají rozum, naše vnučka taky u nás spává a najednou si vzpomene, že chce maminku. Já to vidím tak, že měl přítel říct matce dětí, že budete na oslavě tvých narozenin a děti bude hlídat tvoje maminka, která děti zná a ony znají maminku. No už se stalo. Je zbytečné psát, že já rozvody nenávidím. Voslíku nezbývá než držet palečky a obrnit se trpělivostí, jelikož mohou být chvíli napjaté vztahy. Pavla
Díky, Pavli.
Já si taky myslím, že jí to měl říct. Jenže on už je zvyklý ji nic neříkat, protože by to bylo špatně a byl by z toho zase malér. Jenže takhle je z toho malér ještě mnohem větší.
Prý si taky děcka už několikrát stěžovaly, že je přítel nechal samotné a odešel. Stalo se to všehovšudy dvakrátk. Jednou teď a potom byly jednou se mnou (asi dvě a půl hodiny). Mě ale znají celkem dobře, protože pokaždé když přijedou, jsem tu s nimi. Jasně, ale jsem cizí a taťka je taťka a ten se o ně zjevně nestará, že jo. Pak nevím jestli myslely to, že je nechal u našich na zahradě hrát si s kočkama a šel dovnitř domů. A děcka tam stejně byly zase s mým bráchou. Nebo na dovolené jsme je nechaly venku před domem pod okny, když si hrály s kočkama. Ach jo. Je to fakt smutný. Děcka mohly říct nějakou kavinu a ona se toho hned chytla.
Já se bojím, že to povede akorát k tomu, že děcka z toho budou celí nervózní a jakmile jednou kníknou, budeme muset zahnout třeba doleva, protože budou chtít doleva.
Pitomý rozvody, fakt!
Třeba se tu objeví sociální pracovnice a obajsní mi, jak takové řízení probíhá.
Ještě jednou díky, Pavli, za podporu. Já jsem z toho fakt špatná.
Voslíku, žádna kaše se nejí tak horká, jak se uvaří, časem se situace zklidní a mamka dětí bude ještě ráda, když si je tatínek na víkend veme, aby si odpočinula. Přítel ať se chová, jako táta, který děti miluje, ale který má autoritu. Takže ne, když si děti písknou do leva nebo do prava, že je neusměrní. Jednou je to jejich táta a budou ho poslouchat. Ty děti potřebují cítit lásku a bezpečí, ale také potřebují vedení a vzor do života, jak táty, tak mámy. Voslíku hodně síly, trpělivosti a lásky. Pavla
Já vím, láska a hranice.
Štve mě to taky kvůli tomu, že já máma nejsem a možná ani nikdy nebudu a nikdy prostě nezažiju, jaký to je. A když to někdo má a mohlo by to být v pohodě, tak se to takhle komplikuje a křičí se. No, každej máme to svý, že.
Taky se obávám, že to odpočinutí si od dětí a daní je tátovi - no, nevím. Přijde mi, že by s nima raději byla 24 hodin denně, než aby byly u taťky, kde na ně číhají všeliká nebezpečenství.
Ale jak říkáš, žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Takže věřme tomu, že to bude v pohodě.
Ahoj voslíku, mrzí mě, že teď máte s přítelovou ex a jeho dětma takové trable. Bylo by dobré zjistit, co je obsahem té stížnosti, kterou ex na OSPOD podala a co vlastně chce, aby se (ne) dělo. Bez toho se tady všichni můžeme jen dohodovat, o co jde a co se může dít dál. Bylo by dobré, kdyby si Tvůj přítel domluvil na OSPODu v místě bydliště dětí schůzku a mj. požádal (dopředu) sociální pracovnici o nahlédnutí do dokumentace. Pokud ex podala stížnost, pak předpokládám, že písemně a tudíž bude součástí spisu, do kterého má Tvůj přítel jako otec dětí přávo nahlížet. Když budete vědět, co v té stížnosti je a co ex požaduje, budete se moci lépe připravit na to, co přijde. Při té příležitosti si může přítel se sociální pracovnicí promluvit a pokusit se jí vysvětlit, jak se celá situace odehrála a v čem byl problém.
Pokud by se tam přítel nevydal, stejně by se Vám nejspíš sociální pracovnice ozvala sama, protože by měla ten podnět (stížnost) prošetřit. Takže je možné, že se vám ozve a bude chtít mluvit s přítelem a dětmi, jestli i s Tebou a Tvojí maminkou nevím - záleží na jejím posouzení, kolik informací bude potřebovat. Ale přítel jí to samozřejmě může navrhnout, že jste ochotné se k tomu vyjádřit. Hlavně zjistit, co je obsahem té stížnosti, pak budete chytřejší. Ex může chtít spoustu věcí - omezení styku, styk s dětmi v její přítomnosti, těžko říct. Ale příště doporučuji aktivity bez dětí v době, kdy má přítel děti u sebe, pokud možno neplánovat a když už, tak nechat děti pokud možno s někým, koho opravdu dobře znají, a raději to říci ex dopředu. Ale nic hrozného jste neprovedli, na zákaz styku tohle rozhodně není.
Sociální pracovnice, díky moc. Aspoň jsi mě trochu uklidnila. Určitě mu řeknu, ať si tam zavolá a domluví se s místní sociální pracovnicí na schůzce. Je to totiž celkem z ruky.
Mně se to taky nelíbilo, že děcka necháme doma. Jenže tam bylo dohromady asi 30 lidí a s tím se moc hýbat nedá. Ale jasně, v životě už bych nic takového neudělala. Jiná možnost totiž není. Děcka tady neznají nikoh líp. Jak jsem psala prarodiče odmítají a žádné známé tady nemají, protože ex se s nikým pořádně tady nebavila a i kdyby, tak by pro ni byl stejně každý cizí. Nechtěla ani, aby byli prarodiče zapsaní ve školce, že si pro děti můžou chodit. Proto jsme to udělali takhle, protože s našima i celkem děcka mluví (rozhodně se nějak nestydí), a to jinak s nikým skoro nemluví. Štve mě to, ale za vinu si to snažím nedávat, protože to fakt nebylo nic hrozného, jen jsme si měli uvědomit, jak to může dopadnout. Každopádně já jsem myslela, že z toho může být ostuda. Ale stalo se, píště budeme chytřejší. Snad se to trochu uklidní a děcka budou chtít vůbec přijet. Protože kdyby nechtěly, tak to už fakt nevím, co s tím.
Ještě jednou díky moc! A přiji Ti hezký den.
Nejsem zastáncem válek, ale asi bych přešla do protiútoku a být na místě tvého partnera stěžovala bych si i na absenci kapesníku u dítěte.
Jinak obdivuji výdrž a nervy. Stojí ten chlap aspoň za to?
To jsi mě, Juli, dnes ráno neslyšela, jak jsem křičela v koupelně. být to v televizi, tak je to komplet vypípaný, kromě slova "nechápu"
Jinak taky nesnáším válčení, hlavně stupidní. A to jsou všechna válčení. Jejich máma jim taky jednou zapomněla dát pyžamo a stejně jsme to schytali my. "Vždyť oni u tebe ani nemají v čem spát. Já jim jednou zapomenu dát pyžamo a chudáci musí spát v tričku." Však jsem o tom psala tady. Mně to přijde naprosto absurdní. Chápu, že se přítel chce bránit, a tak občas taky něco vytáhne (vím, že jsi myslela ty argumenty použít na OSPOD), jenže ona na to začne vytahovat, že jim jako malým nečetl pohádky a nebýt jí, tak nejsou zapsaní v žádném kroužku. No, to je asi zbytečný komentovat. 
Jestli za to stojí? Ano, stojí. Já jsem totiž od přírody mučednice, víš
Ehm, takže na OSPODu kam děti dle bydliště spadají není evidována žádná stížnost.
Tudíž mám ještě jeden dotaz. Taková stížnost se podává předpokládám poštou, tudíž by existovala možnost, že tam ještě nedorazila. No a když by tam teda mířila, pak by se to, že je přijatá, první dozvěděl ten, kdo ji podal anebo by rovnou oběma přišlo vyrozumění a o nějakém řízení?
Stížnost se může podat i buď do podatelny úřadu, nebo se může kdokoliv dostavit v úředních hodinách na OSPOD a sepsat to na místě. Nevím, jestli se posílá někomu vyrozumění, ale určitě to je tak, že když obdrží podnět, musí ho soc. pracovnice prověřit. Předpokládám, že by pak soc. pracovnice kontaktovala přítele (otce dětí) a zřejmě by přišla na návštěvu. V podstatě pokud dostane soc. pracovnice nějaký podnět (stížnost), je to zaneseno ve spise, ona to musí prověřit a výsledky opět zanést do spisu.
Jinak tohle je bohužel klasický případ nesrovnání se jednoho rodiče se vzniklou situací /rozvod, nová přítelkyně bývalého manžela atd.), kdy se do toho pak nesmyslně a zbytečně zatahují děti. Bude to chtít hooodně trpělivosti.
Znám jednu rodinu, kde byl úplně stejný scénář jako u Vás. Matka dětí dělala všemožné (včetně podávání stížností na OSPOD), aby otci kontakt s dětmi co nejvíce narušila. Dětem bylo cca stejně, vlivem jednání a řečí matky začaly mít děti pochybnosti - v tom věku to samozřejmě braly tak, že maminka jim říká pravdu. Vyvrcholilo to tím, že přestala děti otci i dávat (pořád nějaké výmluvy, proč nemůžou) a skončilo to tím, že se musel otec bránit soudní cestou, soud nařídil pro všechny psychologický posudek a tam vyšla pravda najevo. Děti měly pohovor s psycholožkou samy, potom děti + otec, potom děti + matka, potom děti + nová přítelkyně otce, pak rodiče dětí zvlášť a pak rodiče dětí dohromady. Trvalo to cca 6 hodin. Ale bylo to přínosné, ukázalo se, že děti mají s otcem dobrý vztah, stejně tak s novou přítelkyní otce, která se o děti když jsou u otce také stará - vaří, pere, věnuje se jim atd. (jako Ty). V podstatě vyšlo najevo, že problém má pouze matka dětí a nic nebrání tomu, aby se děti mohly řádně vídat se svým otcem.
Díky, Dany. Snad to takhle nebo obdobně nebude u nás. Já to fakt vydržím, o to nejde. Klidně budu zpovídána, hlavně když to nečemu pomůže. Je mi ale líto, že se tímhle vším narušuje vztah děcek k jejich otci. Když jsou s náma nebo aspoň malej - tak není problém, chcou zůstat, chcou přijet. Když se jich třeba ptáme, že by bylo fajn jet zase na Šumavu na dovolenou, jako letos, vypadají, že se těší. Jenže z druhé strany pak máme opačné zprávy. Takže prostě před každým z rodičů asi říkají něco trochu jiného. Proč asi, že jo. Mají je oba rádi a neradi by třeba jednoho z nich zklamali.
No a jejich mamka je na nich podle mě extrémně závislá. Nic proti nikomu, ale je. Ano, může být nesmířená s rozvodem, mnou a vším ostatním, ale všechno to podle mě pramení z toho, že si nechce připustit, že by děcka mohli být s někým jiným a musí je pořád kontrolovat. Což by bylo v pohodě, kdyby to nebylo v takové míře a tak hysterické.
Díky i tobě, Dany, za příspěvek. Vzbudil ve mně naději, že i tohle jde řešit a že v tom nejsme sami a hlavně, že fakt neděláme něco špatnýho a děcka se u nás mají dobře. Protože člověk o tom občas začíná pochybovat.
Voslíku, čtu Tě tady celou dobu co tu jsi a jsem přesvědčená o tom, že jsi dobrý člověk. Až děti vyrostou a udělají si svůj názor, určitě to, jak se o ně staráš a věnuješ se jim, ocení. Děti vímají všechno co se kolem nich děje, stejně tak jako to kdy, kdo co a jak…Podle toho pak jednou buď ocení nebo odsoudí. Co do dětí vložíme, to se nám vrátí a je jedno, jestli jsou to děti vlastní či ne. Tohle vím i z vlastní zkušenosti mámy a jednu dobu vychovatelky dětí v dětském domově. Nejsem dokonalá (nikdo nejsme dokonalý), ale snažila jsem se vychovat svoji dceru a svěřené děti jak nejlépe sem uměla. Něco se mi povedlo méně, něco více. Mojí dceři je 21 let. Neměly jsme to jednoduché - těžká, dlouhá nemoc a úmrtí manžela. Tak si jde svojí cestou, nemluvím jí do toho, jen se jí snažím nabídnout jiný úhel pohledu (mimichodem v tom mi hodně pomohlo to a čerpám i z toho, že jsem 2 roky tady na MS). No a jak postupně získává životní zkušenosti, přichází na to, co a jak, a stává se, že mi poděkuje. Poděkuje za to, k čemu jsem jí od mala vedla, co jsem jí umožnila (tím není myšleno materiálno) atd. Tak to mám jednu zpětnou vazbu, no a druhá je od mých svěřených dětí z dětského domova. Už jsem se tu o tom kdysi zmínila v pokecu. Já je léta neviděla a nebyla s nimi v kontaktu, nešlo to. No a oni si mě cca před rokem našli, za což jsou prý moc rádi a že jsem byla jejich nejlepší teta ze všech. A tak mám nejen zpětnou vazbu, ale i veeelkou rodinu a jsem šťastná.
Chtěla jsem tím říci, já o sobě taky mnokrát pochybovala (a pochybuji), že jsem něco mohla udělat jinak, ale zřejmě se mi i něco povedlo, když se mi dostalo té zpětné vazby. Byť Tvá situace je jiná, v tom co se týká dětí podobná. Věř si. Máš proč.
Díky moc, Dany. Ovšem teď to vypadá tak, že děcka sem jet nechtějí. Malej prý řekl, že sem nechce a malá by určitě začala jančit a vyvádět, že taky ne, kdyby se jí zeptala. Ani se nedivím, když jsou kolem toho takový problémy.
No, uvidíme. Ale mít doma ještě nešťastnýho chlapa, že nevidí svoje děti, to už budu zvládat těžko.
Každopádně máš pravdu, diskuze tady na MS jsou super povzbuzení a odreagování. Musím napsat Avimu děkovný dopis
To říká matka dětí, že děti k Vám nechtějí?
Ano, to říká ona, ale bohužel to moc nejde ověřit. Protože po telefonu s přítelem asi nebude chtít ani jeden mluvit. Malé psal přítel smsku, jenže mu neodpověděla.
Já klidně i věřím tomu, že by oba dva řekli, že nechtějí. Běžně si malej třeba sundává hodinky, které u nás nosí, aby je neviděla mamka. Takže je možné, že je pro ně jednoduší říct, že nikam nechtějí. Malé se prý neptala, protože ví, že by začala vyvádět. No, to já bohužel vím taky. Protože to je její obranná reakce na cokoli.
No já tedy nejsem žádný odborník, v tom Ti asi lépe poradí zdejší sociální pracovnice, ale vím, co bych udělala já. Jestli jsem to dobře pochopila, pro děti si jezdíte. Takže v další termín bych si pro děti zase přijela, tak jak je stanoveno. Být Tebou, jela bych také, zároveň budeš svědek co a jak. Pokud matka dětí děti otci (Vám) nepředá, zašla bych v nejbližší úřední den na příslušné OSPOD a tam jim narovinu řekla, co se přihodilo a vylíčila jim to přesně tak, jako Ty tady s tím, že tam rovnou může otec dětí uvést, že jsi jeho přítelkyně a že se taky o děti staráš, s dětmi máš dobrý vztah, byla jsi svědkem toho a toho a tudíž máš k tomu co také říci. No a pak bych je požádala o pomoc v tom, že matka dětí si to vyložila tak a tak, pro děti si hystericky přijela, což ještě situaci zhoršilo a teď navíc tvrdí, že děti k otci nechtějí. Že má otec dětí o své děti zájem a trvá na tom, aby určené dny byly matkou dodrženy atd.
Nic závažného nebo špatného jste neudělali. Děti byly zaopatřené a pouze dočasně je hlídala pro ně známá osoba, Tvoje maminka. Tedy podle mě nejde o nic, co by bránilo styku dětí s otcem. Matka dětí je povinna děti otci je nejen předat, ale i psychicky připravit, aby byly v pohodě, ne aby byly rozhozené a manipulované aby k otci nechtěli.
Problém totiž je, pokud by to nepředávání dětí trvalo delší dobu (stalo se vícekrát), udělá to dětem v hlavičkách zmatek (teď měly jasné, kdy budou u mámy a kdy u táty) a mohly by se začít narušovat vztahy mezi dětmi a jejich otcem. Co já vím, co jim matka říká za pohádky - děti si pak budou třeba myslet, že o ně táta nestojí. Protože kdyby jim říkala jenom to co má, že je tatínek má rád a půjdou k němu na víkend, pochybuji o tom, že by děti samy od sebe řekly, že nechtějí.
Problém je v tom, že ona kolikrát ani nemusí nic říkat a je vymalováno. Děcka se sbalí a šupou za ní.
Blbý taky je, že ona přímo ve styku dětem s otcem nebrání. Sama mu napsala, že si pro ně klidně přijet může, ale že pochybuje o tom, že budou chtít jet. A že je rozhodně přemlouvat nebude, protože si to pokazil on sám svým chováním (nekomentuju).
Ona vlastně nikdy neřekla, že mu je nepředá. Jen se to podle mě snaží pořád zaonačit tak, aby se přítel leknul a byl zticha. z větší části si myslím, že akorát zastrašuje a na OSPOD možná nic nepodala, i když se chová, jakože jo.
Zkusit to můžeme a já bych to ráda zkusila, snad to neudělá ještě větší paseku. Jestli to ovšem vůbec jde. Já se totiž úplně nejvíc ze všeho obávám, že ona je opravdu a stoprocentně přesvědčená, že tohle dělá pro dobro svých dětí a jejich otec je nezodpovědný blb a nemá tudíž právo je vídat. Co s takovým člověkem? (řečnická otázka) Eventuelně bychom mohli rovnou na OSPOD, ale vyzvedáváme je v pátek ve čtyři, to už tam nikdo nebude.
Tak když to nevyjde, zajdeme tam prostě příště a hotovo. Asi tisíckrát jsem se modlila, aby jejich matce dal Bůh rozum. Asi je rozumu třeba jinde, že tady se nedostává
Tak ona může být přesvědčená o čem chce a jen tím vším akorát zbytečně blbne dětem hlavu. Jenže tím jak má krátkozraké myšlení jí nedochází, že se to jednou otočí proti ní. Jinak koukám, že je celkem mazaná - přímo ve styku s otcem dětem nebrání, ale stihne je během těch 2 týdnů zpracovat tak, že pak nechtějí a pak to jen svádí na údajné chování otce. To je celkem úsměvné.
No, každopádně Vám přeji pevné nervy, nejhorší je srážka s blbcem…
Myslím si, že jí to někdo poradil, aby přímo ve styku nebránila. Na tohle by sama asi nepřišla, možná ani na tu blamáž ze sociálkou. My jsme na to koneckonců taky dva, na ty strategie, jak se bránit. A celý MS
Zdravím. Teď neodpovídám na žádný příspěvek, jen chci něco napsat. Naši se rozvedli, byli jsme v děcáku, máma byla 5x vdaná, chodili jsme s bráchou k soudu. Už to nevymažu z paměti, pronásleduje mně to celý život. Jen prosím všechny, co řeší podobné problémy, myslete hlavně na děti, na dobro dětí, na jejich psychiku, na jejich dětskou dušičku. Mějte je rádi. Pavla
Pavli to je hodně smutné. , . , . , 
Jako malé se Ti lásky a objetí nedostávalo a přesto rozdáváš, já Tě mám moc ráda, připomínáš mi moji babičku. 
Juli, děkuji, posílám ti . Pavla
Pavli, to mě moc mrzí a posílám Ti úsměv.
Právě proto, co píšeš, bych byla ráda, kdyby tyhle tahanice a dohady přestaly a hlavně aby děcka nemuseli k soudům a podobně. Bojím se, že to třeba jinak nepůjde, ale i kdyby se to stalo, chci, aby toho museli zažít co nejméně. Nechci, aby se museli dívat na svoje rodiče, jak po sobě řvou.
Příteli to říkám pořád a on to ví, že tohle je špatné. Pořád mu říkám, že ho mají děcka rády, ať se nebojí a ukáže jim, že je má taky rád.
Bohužel tu největší roli hrají jejich dva rodiče a s tím toho moc nenadělám.
Věř mi, že je mi z toho velmi zle a moc mě to trápí. Co potom teprv ty děti? Snažím se, abych si to uvědomovala pokaždé, když nad tím přemýšlím, mluvím, vyjadřuju se, něco dělám. Díky Tobě se mi to taky daří víc. Děkuji Ti z celého srdce a přeji Ti jen to dobré.
Voslíku, děkuji ti, posílám ti a věřím, že to s přítelem zvládnete, cítím, že máš ty děti opravdu ráda. Pavla
K tomu, že na OSPOD zatím žádná stížnost není - je možný, že ex jenom blafuje a chtěla přítele jen postrašit, ale ve skutečnsoti nic nepodala. Další možnost je, že to opravdu poštou ještě nedorazilo a nebo tam třeba ex jen volala a sociální pracovnice to vyhodnotila tak, že to není situace, která by vyžadovlaa její zásah.
Pokud jde o další styk s dětma, tak doporučuji pro ně ve stanovený termín přijet, i když ex bude tvrdit, že děti nejspíš nepojedou. Pokud byste nepřijeli, mohla by to ex použít proti vám jako nezájem. Co se Tvé přítomnosti týče, tak záleží na Tvém posouzení, ale raději bych na Tvém místě počkala třeba v autě a nesnažila se být přímo u předání dětí - to je jediný bod, kde se trochu rozcházím s Dany, která Ti radí velmi dobře. Pokud se budou děti ze začátku ošívat, netrvala bych na tom, že s vámi musí odjet, ale navrhla bych jim, že třeba půjdete jen do cukrárny, na hřiště, do kina nebo kam rády chodí - samozřejmě bez přítomnosti matky - a že když ani potom s vámi nebudou chtít jet, budete to respektovat. Myslím, že když ale zůstanete s dětma sami, že se ta jejich "neochota" - pokud vůbec nějaká je - "zlomí" a v pohodě s váma odjedou. Pokud by se to nepovedlo a děti by s váma nejely, tak pro ně opět přijet v další stanovený termín - asi máte po 14 dnech, takže za 14 dní. Kdyby ex bránila dětem jet nebo vám třeba nechtěla vůbec otevřít apod. , tak samozřejmě hlásit na OSPOD, jak už radila Dany.
Ano, buď blafuje nebo to nedorazilo. Každopádně když jí přítel psal, ať mu napíše čeho se to týkalo a kdy to podávala a jak, protože si tam chce zavolat a informovat se, co se bude dít dál. Tak napsala jen, že stížnost se týkala mnou výše popisovaného chování. A ať si pro ně teda přijede, ale že pochybuje, že budou chtít jet.
Já se při předávání rozhodně nijak angažovat nehodlám, to by nebylo dobré a ani necítím, že bych na to měla nějaké právo.
Před třetí vyrážíme Díky taky za nápad, vzít je třeba jen někam v okolí a klidně je zase vrátit. Napadá mě, že třeba kufr necháme u nich doma, ať to nevypadá, že je chceme nějak lámat nebo unášet. No, proberem to a něco vymyslíme.
Ano, jezdíme pro ně po 14ti dnech. Takže kdyby se to nepovedlo, pojedeme znovu zase.
Kdybych měla nějaké pochybnosti o čemkoli, ozvu se. Ráda bych, aby to proběhlo co nejvíc v klidu, protože nevidím smysl v nějakém přetahování a dohadování se.
Díky moc všem. Dany, sociální pracovnici i Pavle s Julií, že se přidali do dikuze. Držte nám palce Nebo hlavně děckám, ať kvůli neshodám dospělých nemusí zažívat tyhle psycho situace.
Voslíku, až teď jsem objevila tuhletu diskusi a je mi to líto, co musíte s přítelem a jeho dětmi prožívat.
Moc Vám přeji, aby už matka těch malých dětí konečně dostala rozum a nedělala zbytečné problémy, protože je to v zájmu těch malých, které tím vlastně trpí. Měl by jí někdo promluvit do duše, že tou svojí opičí láskou jim spíše ubližuje a jen je zbytečně stresuje. Moc držím palce. 
Děkuji, Rybičko! Moc mi tady všichni pomáháte. A ty třeba jen tím, že se tady objevíš
Uf, tak děti jsou tady. Čekala jsem asi půl hodiny na zastávce a celou dobu se modlila, ať tam někdo má rozum a hlavně srdce na pravém místě. A najednou přijela naše švestka (auto) a v ní byli všichni tři, sice maličko načučení, ale byli tam. Přišlo mi to fakt jako zázrak, protože jsem s tím fakt nepočítala. Tak jsem se ptala, kam teda jedem. No a jeli jsme k nám.
Dneska se to sice neobešlo bez scény kvůli výletu do lesa. V autě si malá vzpomněla, že tam nechce a chce dělat něco jinýho. Jenže na otázku "co", řekla jen "něco jinýho". Tak to pardon, ale to mi přijde jako vymýšlení si problémů.
Tak jsme jeli, ale rozhodně bych to neoznačila jako klidný výlet do lesa za houbama. To až od půlky, kdy už přestala být napapučená a začala se s náma bavit. Do té doby jsem s ní byla u auta a koukala, aby nedělala blbiny. Kluci šli dál do lesa, podívat se na ty hříbky.
Nakonec když se vraceli, byly jsme naštěstí na cestě k nim, a tak jsme se přidali a šli na to hříbkové místo ještě jednou. Všichni byli v pohodě, všichni měli doboru náladu a každý našel několik moc hříbků, které byly uvítány radostným pokřikem
No, takže teď váhám, jestli přesvědčovat přítele, aby jejich mámě říkal, jak to probíhalo, protože jinak z toho zase bude něco v tom smyslu, že je pořád nutí dělat něco, co nechtějí. Teď třeba už asi nebudeme společně chodit ani k našim rodičům, protože jeden z nich se tam podle mě minule nudil a tak už nechtějí chodit k cizím lidem. No nenaplácali byste jim? Nebo aspoň neřekli, že takhle teda ne?
Docela se bojím, že takové situace se budou neustále opakovat. Tak jsem aspoň mělé řekla, že jestli jí něco vadí, je smutná, něco ji mrzí, že třeba nebydlí pohromadě nebo cokoli jiého, tak ať to buď řekne, napíše nebo namaluje nebo ať o tom vydá knížku
Jo a mimochodem, z toho blbýho lesa jsme si donesli lístky, které teď oba obtiskávají
Věk: 40
Dobry den potřebuji poradit jsem v takove situaci že nevim co delat tak jsem samozivitelka mam dve deti 16 a13 let ten starsi syn mel na zakladce šikanu začal mi chodit za školu tim padem neomluvene hodiny a socialka na krku tet je to horsi kluk chodil do skoly do te doby než se mi psichicky zhroutil a skoncil v nemocnici když se mi vratil domu začalo peklo ze sockou začala chodit ke me domu, do prace a zacala kluka dusit pokavad se kluk nenastoupi do školy tak pujde do domova a pokažde jeji navsteve se kluk zhroutil až sončil v opave tam mu zjistili ze ma socialni fobii byl tam 5 měsicu a nic se nezlepšilo dostal mi cukrovku 2 stupně a štitnou žlazu po ktere přibira na vaze dodnes socka chodi a vyhrozuje ze pujde do decaku kdyz nezhubne a nepujde do školy ma na to socialka narok mi ho odebrat když syn je vedeny na pracaku a je mu 16 let a jeste se chci zeptat pokavat nejsem doma kluk ji nemusi pustit do bytu protoze byla u me na setreni a ja byla v praci a moje matka byla doma a pohadala se s ni socialni pracovnici a vecer mi mamka dostala mozkovou prihodu a stale ma socialni pracovnice tu drzost mi tady chodit a bavit se s matkou jako by se nic nestalo dekuji za rady už psychycky nemužu
"malička", přečtěte si tento článek:
http://www.nwoo.org/2013/02/18/petice-stop-juvenilni-justici-stop-lovu-deti/
http://www.kzamysleni.estranky.cz/clanky/stop-juvenilni-justici.html
http://www.nwoo.org/?s=juveniln%C3%AD+justici
https://www.novinky.cz/domaci/363337-ceske-urady-rocne-odeberou-2000-deti-bez-vysvetleni.html
Napište dopis prezidentovi a poslancům parlamentu.
zde jsou videa:
Dobrý den, malička,
"dopis prezidentovi a poslancům parlamentu" je úplně zbytečné posílat, Ti se tím vůbec zabývat nebudou.
Tyto nadměrné či absurdní aktivity sociálky = OSPOD řeší Ombudsmanka Anna Šabatová, když už nemá člověk nikde zastání a pomoci.
Poslední případ úspěšného zásahu ombudsmanky proti nevhodným úkonům soudu na základě doporučení OSPOD je popsán zde:
https://www.novinky.cz/domaci/427100-batole-zachranila-pred-ustavem-az-ombudsmanka.html
To by Vám mohlo jako inspirace pomoci.
Nejdříve by ale bylo dobré, abyste si připravila chronologický soupis všeho, kdy se co stalo (šikana syna - kdy, kde, jak dlouho, jeho léčba - kdy, kde, jak dlouho + lékařské zprávy a závěry vyšetření, nálezů a závěrů lékařů, psychologů, psychiatrů, datumově - kdy u Vás sociálka byla a proč, jak to probíhalo = z toho bude patrné, jak často či nadměrně k Vám chodí tak, aby se dala přezkoumat oprávněnost jednání a postupu OSPOD, lékařská zpráva ohledně i Vaší maminky atd. , prostě vše, co jste nám tu popsala si sepište tak, jak to šlo časově za sebou od začátku až do konce).
Ještě před tím se múžete zkusit obrátit na nějakou bezplatnou právní poradnu ve Vašem okolí.
No a ohledně Vašeho syna bych Vám doporučila, aby pravidelně docházel jak k lékařům, tak k psychologovi, tak k psychiatrovi tak, aby mu vzájemnou spoluprací pomohli stabilizovat jeho zdraví i bolístky na duši. Jednak si myslím, že To Váš syn potřebuje, a jednak to bude pro Vás dobrý podklad pro další řešení o tom, že děláte pro syna vše co můžete a je možné, což Vám pak mohou i všichni lékaři ve své zprávě potvrdit včetně toho, jak na tom Váš syn je, a co oni jakožto odbornící doporučují = předpokládám, že nedoporučí nikdo z nich umístění Vašeho syna v nějakém ústavním zařízení.
P. S. Domnívám se, že návštěva OSPOD u Vás by měla probíhat za Vaší přítomnosti.
