Téma: Babička hromadí nepotřebné věci - jak to vyhodit aby nebyla naštvaná?

Ahoj, ja znam takovych lidi vic a priznam se, ze je to hrozne tezke. Treba muj soused trpi depresemi. Nedavno jsem u nej pro neco byla a dosala jsem sok. Jeho dum je zaneseny kramy, v loznici je nekolik skrini (samozrejme plnych), na skrinich kufry, kosiky, krabice, v dome asi tri slapaci sici stroje atd. Obyvak je jako cerna kobka - tmavy zaplneny tmavym nabytkem a na oknech tezke zaclony. A on ma deprese a shani si lampicku ktera imituje denni svetlo!! Rekla jsem mu, ze by mel vyhodit polovicku nabytku, obklopit se svetlymi barvami a vpustit do domu slunicko. Jenze je to tezke, on se svych veci nikdy nezbavi. Tihle lide jsou nesmirne setrni a mysli si, ze jsou tim padem bohati.
Babicce bych dala precist nejaky clanek, jak se Evropou siri stenice a jake je nebezpeci, ze se usadi u ni, vysvetlila bych ji, ze dneska (03.05.2017) uz neni ta doba, kdy se musi vsechno schovavat, ze dneska (03.05.2017) se da koupit vsechno.  Ona sama asi nedokaze nic vyhodit, ale s vasi pomoci by jste to mohli zvladnout. Melo by se ji vysvetlit, ze kdyz vyhodi neco stareho, bude mit misto a prostor na veci nove, hezci, lepsi a modernejsi.
Ale nezavidim ti, protoze to stoji vsechno opravdu hodne nervu.
Jedna moje kamaradka takhle hromadila suvenyry z celeho sveta. Mela jich plny byt.  Mela treba asi 1200knih a stale si porizovala dalsi, ale na cteni nemela cas. 4 krabice s vanocnimi ozdobami a asi 28 roli darkoveho papiru. Jednou jsem spocitala 70 paru bot v ruznych barvach. Teprve kdyz se seznamila s pritelem, zmenila se a prestala veci hromadit. Dokonce se jich zacala zbavovat. Ale byl to dlouhy proces.
Tak snad budete mit alespon maly uspech.  

Já bych šla na to nenápadně. Zkusila bych ji ty věci vyhazovat postupně. U hodně věcí najednou by si toho všimla.  

Pokud je závislá na hromadění věcí, na uchovávání, je za tím pravděpodobně i strach z pomíjivosti, v podstatě z ubíhání času, ze smrti, starší lidi nemají rádi změny, nechtějí nic vyhodit, vše by mělo dál trvat, atd.

Ve stáří se psychické celoživotní problémy zesilují, takže pokud má babi ještě předměty i jako doklad " takhle mě měli rádi", je situace poměrně obtížná.  

Doporučuju se obrátit třeba na seniorum.cz, tam je nějaká poradna, někdo mi to doporučoval. Alůe zpětnou vazbu už nemám.

Sehnat pěkné krabice, vše uložit, krabice úhledně vyskládat do regálů ve sklepě - pokud nějaký má. Dárky budou důstojně uloženy a babi by mohla být i spokojená, když najde svůj byt čistý, prosvětlený, naklizený.

Koukáš na to ze svého úhlu pohledu, který je v podstatě správný, ale nabídnu Ti i jiný úhel.

Moje tchyně byla neuvěřitelná v hromadění a vystavování serepetiček a tuhle koberečky, támhle záclonky atd. Žít v tom bytě trvale zbláznila bych se.

Když byla v nemocnici tak jsme trošku redukovali, ale pozor nic velkého, jen pár kousků, aby toho nebylo tak moc, ale nebylo to nápadné. Po té co se vrátila z nemocnice nejen že jí to strašně rozčílilo, ale donutila nás to vrátit zpět. Nechápala jsem jak je to možné, ale přesně věděla, že mezi těmi mnoha věcmi támhle chybí jedna a ta váza nebyla takhle, ale o pět centimetrů blíž atd.  

Po té co umřela a tchán trvale ulehl a já se o něj začala intenzivně starat, jsme postupně redukovali, abych tam vůbec mohla existovat a fungovat. To už šlo, protože tchánovi jsme tak jako tak museli udělat nový pokoj a do jiných místností nevidí, ale i tak ne vždy jsem z toho měla dobrý pocit.

Je to forma závislosti to ano, ale je to také často to poslední, co tito lidé mají, něco blízkého, něco co jim řekněme dává naději, že život ještě neskončil a osobně si myslím, že i když je za tím dobrý úmysl, některé věci by se dělat neměli, ne rozhodně tak, že vy se rozhodnete, i když vám to možná babička nakonec tolik nevyčte, ji to trápit bude. Je to její "všechno" a vy to rozebíráte jako by tu už nebyla. Tak to po tom, co jsem viděla vidím já.

Ještě je tu jedna věc, kterou někde někdo zmiňoval ve spojení se svojí starou babičkou a to, že kdykoliv ta dotyčná přišla na návštěvu, strašně moc obdivovala nějakou tu šílenou serepetičku a babička byla šťastná, že se tak moc líbí, že jí tu věc sama dala. Pak pochopitelně ta věc putovala do krabice do sklepa, jak např. psala Barča, ale rozdíl byl zkrátka v tom, že se babička byla ochotná té věci sama vzdát, aby udělala radost někomu jinému. To bych viděla jako možné, i když dlouhodobé řešení.

Naprosto s tebou souhlasim. Delat neco za jejimi zady by nebylo spravne! Pouze s jejim souhlasem.

Shion, pokud chcete babičku "zabít", tak zlikvidujte její krámy, ale tím zlikvidujete i babičku. Můžete uklidit, ale zase jí dejte její věci zpět, je to její život a ona tak už dožije. Jde vám všem o babičku, o její pocity, o její spokojenost, nebo Vám jde o sterilní, neosobní prostředí? Dobře vše zvažte, abyste nelitovali. Já bych si to na svědomí nevzala…

"Zajímalo by jestli je tu někdo kdo se musel potýkat s nějaký vyklízením bytu starých lidí."

Ano, po tchýni, po tchánovi, po manželovi…, ale až po jejich úmrtí. Za jejich života jsem si to nedovolila, a ani by mě to nenapadlo. Pouze jsem pomáhala s vymalováním a úklidem, nákupy, s potřebnou pomocí, nikoliv likvidací jejich věcí za jejich života.

Stejně tak nezasahuji a nehodlám zasahovat do věcí mých rodičů, kteří ještě žijí, pouze opět pomoc např. s malováním atd.  

Jste vnučka, je Vám teprve 23 let, nemůžete objektivně posoudit, co jsou nebo nejsou pro Vaší babičku "zbytečné krámy". Kdyby to byly pro ní zbytečné krámy, sama by je redukovala. A nemyslím si, že babiččiny nálady či nenalady souvisí s jejím bytem, v tom bude něco jiného.

Být Vámi, udělám v jejím bytě pouze takové změny, se kterými babička souhlasí.  

Ahoj, podívej, je mi stejně, jako tobě. A hromadím podobně, jak tvoje babička. I blbé papírky, účtenky, jakýkoliv maličkosti schovávám a pokud naznám, že jsou to fakt prkotiny, které patří do koše, přenesu to přes srdce a vyhodím to. Zbytek si ale schovávám a čím důležitější "krám" to je, tím je pečlivěji uschován. Moje poslední jízdenka z městečka, kde žila má milovaná babička, leží symbolicky navrchu v její šperkovnici. Nosím celá léta jedny a ty samé hodinky - od ní - dala mi je asi ve 2. bo 3. třídě (nejsou s dětským motivem ). Jako jo, uznávám, že účtenka z kavárny nebo od holičky je blbost, ale já to nějakým způsobem potřebuju. Uchovávám též věci, třeba obaly od vánočních dárků, ideálně s písmem dárce, a to i od lidí, které nějak v lásce nemám, ale je to rodina…  Vůbec, když je na něčem něco napsané, má to pro mě o to větší hodnotu.

Nevím přesně, proč to dělám, mám prostě potřebu uchovávat něco, co pochází od druhých, co se k nim, nebo k určitým situacím váže. Když to trochu přeženu, je to trochu "magický", je to hmotná upomínka, znásobená případným písmem. Vůbec to, že to ten někdo měl v rukou, že mi to dal, já to prostě musím uchovávat. Je mi líto to vyhodit.

Moje máma o tom naštěstí dávno ví a nechává čistě na mně, co si vyhodím. Když nedejbože omylem něco vyhodí, pak strašně vyvádím. Naposled mě před rokem "zasáhlo" vyhození upomínkové plechovky piva z benziny z Polska…  

Velmi bys ji ranila, pokud bys něco vyhodila. I ona k tomu má své důvody. má k tomu citovou vazbu, potřebuje to. A hlavně, je to její soukromá věc (! ),  nemáš absolutně žádné právo něco jen tak vyhodit, třebaže s dobrým úmyslem. Nech ji to, třeba je to to poslední, co jí zbylo…  

Stáří směřuje neúprosně ke konci života, člověk rekapituluje, bilancuje, teskní po těch, co nejsou, vyčítá si, co bylo, je mu smutno, cítí nepohodu na tělě, mnohdy i na duchu. Toto je pravděpodobně její pevná půda, její svrchované území s milovanými věcmi - jistotami a upomínkami - a jakákoliv ztráta by ji vykolejila.

Možná si na babičku vzpomeneš, až budeš v jějím věku…

Ahoj, já mám podobnou zkušenost. Babička byla rok hospitalizovaná pro vážnou nemoca po roce se vrátila domů. Pamatuji si, jak mamka chtěla uklidit a hodně věcí od babičky z obýváku uklidila do krabic a do sklepa.  Byly to ale babičky věci, věci, které připomínaly její život, vzpomínky na dědu, na jejich svatbu, svatební dary apod. Znamenalo to pro ni hodně.  

Když se babička vrátila, byla z toho dost zklamaná. Nakonec jsem se jí nedivila. Byly to její osobní věci a nikdo neměl právo s nimi manipulovat.  

Obývák jsme krásně vymalovali, nakoupili nové skříně a poličky, nové záclony, ale věci jsme vrátili. Můžete babičce pomoci byt vymalovat, případně koupit nábytek, opravit, vyměnit záclony, ale její osobní věci zanechat, NECHAT na jejím uvážení, které věci se vyhodí apod.

Tady pomůže jen jediné, babku do ústavu, byt vyčistit, babku tam nepouštět. Ideálně nechat v ústavu, bude to dvojnásobná výhra, o starost míň a ještě čistý byt. S babkou to lepší nebude, jen bude zatěžovat rodinný rozpočet.

Ústav choromyslných povolil vycházky?

U vás? to se musíš zeptat služby

Jsou rodiny, kde se mají vzájemně rádi a respektují se. Možná to neznáš a proto píšeš co píšeš. Smutné je, že to považuješ za normální a taky to tak prezentuješ. Nicméně, bylo by fajn, kdybys ve vaší rodinné "tradici" nepokračoval, aby s tebou jednou taky tvé děti takto nezametly.

eliminátordůchodců = provokatér, blbec, troll?  

To už tady bylo, jen pod jiným nickem "bijecdůchodců", nebo tak nějak.

Takže, smazat, zablokovat a nazdar.