Téma: Pískání, hučení v uchu, tinnitus, tinitus a invalidní důchod - lze ho získat?

Právní dotazy je lépe pokládat ve webu k tomu určeném. Jde o spřátelené stránky - Bezplatná právní poradna online. Dotazy do webu poradny je možné poslat v liché týdny v pondělí po 10. hodině nebo formou online chatu v sudé týdny v sobotu po 9. hodině.

Tento web (www.MojeStarosti.cz) není primárně určen k právnímu poradenství a právníci sem nechodí.

Lékaři si tě přehazují? Ty nechodíš k psychiatrovi? Tohle je v jeho kompetenci.

Nemam svého konkrétního psychiatra. Antidepresiva mi předepisoval většinou obvodak. Dneska (03.05.2017) jsem u jednoho psychiatra byla a ten mi říkal, že o ničem takovém neví. Zkusím tedy jiného. Diky

Háček nebude v psychiatrovi, ale v tom, že se u žádného trvale neléčíš z následků tinnitu. Rozuměj, na tinnitus samotný bys důchod nedostala, ale pokud máš vážné následky, které nelze řešit jinak, než přiznáním důchodu, pak by to možné bylo.

Tinnitus je komplexní záležitost, je tam možnost značné somatizace- ve smyslu: zní mi z tebe v uších, stále  to slyším atd, existuje samozřejmě řada testů, třeba na alexithymii, ale nevím o nikom, kdo by se tím komplexněji zabýval, ono psychogenní pozadí má taky kde co. Ale sahá to do x oborů je to takové interdisciplinární.

Pamatuju si na jednu holku z Brna, psala o tom diplomku, Terapie tinnitu, ale pokud vím, kromě opravdu pěkného shrnutí všech možných příčin, tam speciálně psychoterapie moc probrány nebyly. , takže asi oficiálně není stanoveno nic, zato tam byly nějaké alternativní terapie a zajímavé. Doporučuju vyhledat, je to tak tři čtyři roky zpátky.

Ťeď nedávno proběhl v Esetu stacionář, kdy si účastník s tinnitem pochvaloval, že jeho problémy jsou tak na sotva padesáti procentech, běžný tříměsíční stacionář o všem. jedné mé kolegyni prý velice zabrala akupunktura, ale ona je dost velký mluvka.  

Ale tím jsem samozřejmě na otázku neodpověděla. Důchod je holt v rukách těch, kdo mají své konkrétní představy.

Já na psychosomatické příčiny nemoci nevěřím. Myslim si, že je to jenom placebo a bludy, které se šíří mezi lidmi - např. Dr. Hnízdil. Lékaři nevědí ani to, jak tinnitus vzniká, nemají na to lék, tak to svedou alespoň na psychickou příčinu. To je pro ně nejpohodlnější. Nějaká příčina se najde vždy a když ne, tak se alespoň vymyslí. Takto na mě bohužel působí současná medicína. To je ale čistě můj názor. Myslím si, že tinnitus je stejná nemoc, jako každá jiná. Nevýhoda pro pacienty s tinnitem je v tom, že nejde vidět a zdraví člověk si to nedokáže ani představit (ani lékaři, ani psychologové). Vím že se tomu říká symptom, ale podle mě je to nemoc.  

Na psychosomatické příčiny nemocí není třeba nevěřit, to je jaksi fakt. a zbytek- každý máme svůj vesmír, takže není co dodat.

Já jsem ještě neviděla člověka, kterého by vyléčila změna života na základě psychosomatické příčiny nemoci. Všude se o tom jen píše… ale to je vše. Kdyby to bylo tak jednoduché a byl by to takový zázrak, tak bysme byli všichni zdravi a lékaři by přišli o práci.  

Neviděla, neviděla, nedá se nic dělat. Zbytečná debata.

"Já na psychosomatické příčiny nemocí nevěřím"

Daro, ale čistě teoreticky, to je přeci hloupost už jen z pouhé logiky a podstaty věci, neboť, je-li nemocná duše (psyché), která se neléčí (teď neřeším jak), tak samozřejmě dříve či později může a stává se tak nemálokrát, že onemocní i tělo (soma), nebo-li nemoci pocházejí z emocí, zjednodušeně řečeno. Celé pojetí vztahu mezi tělem a duší je poněkud složitější.

To nejsou žádné bludy a placebo šířené bla bla bla (kýmkoliv), ale normálně existující veřejně dostupná fakta.

Přece, a opět čistě teoreticky a logicky nemůžeš popřít, že např. dlouhodobý stres, různá traumata atd. nemají či nemohou mít v konečném důsledku vliv na spuštění i onemocnění těla  

"Já jsem ještě neviděla člověka, kterého by vyléčila změna života na základě psychosomatické příčiny nemoci. Všude se o tom jen píše… ale to je vše. Kdyby to bylo tak jednoduché a byl by to takový zázrak, tak bysme byli všichni zdravi a lékaři by přišli o práci."

Takhle jednoduché, jak si to vykládáš, to přeci není

Nikdo nikde netvrdí, že každému onemocnění těla předcházelo onemocnění duše, tzn. , že každé fyzické onemocnění má příčinu pouze psychosomatickou, nýbrž je to o tom, že u některých fyzických onemocněních nelze vyloučit i příčinu psychosomatickou, a skutečně se nemálokrát stane, že se potvrdí, že příčina onemocnění fyzického má přímou souvislost s prvotním onemocněním duše, čili se pak jedná o onemocnění psychosomatické, tzn. bez organické příčiny (poruchy některého orgánu).

Tak to prostě někdy je, a není se za co stydět, natož to popírat, tím si člověk nepomůže.

"Já na psychosomatické příčiny nemoci nevěřím. Myslim si, že je to jenom placebo a bludy, které se šíří mezi lidmi… "

Popíráním homeopatie a alternativy pomocí nesmyslů to začíná, a vylitím dítě z vaničky to pokračuje. Psychosomatické příčiny jsou nepopiratelným faktem. To, že dokonce anatomie těla je uzpůsobena tomu, aby psychika mohla široko daleko ovlivňovat tělo, zřejmě je vada na kráse.

Takže když máš strach, rozbuší se ti srdce - je první příklad psychosomatického působení na tělo.

Nebo jen jaké tělesné změny dokáže udělat s člověkem stres, zamilovanost, vzrušení, …

###

"Lékaři nevědí ani to, jak tinnitus vzniká, nemají na to lék, tak to svedou alespoň na psychickou příčinu."

Všechny vjemy vznikají v mozku, včetně sluchových vjemů.

###

"Já si myslím, že každá nemoc má organickou příčinu, akorát na ni lékaři mnohdy nepřijdou, tak je pohodlnější to svést na psychosomaticku."

Mně tu kdosi před časem psal, že jsem sežral všehcno moudrost světa - a to jsem se nikdy ani vzdáleně nevydával za ředitele zeměkoule, jak ten, na koho teď reaguji. Takové blbosti jsem nikdy nepsal, a ani jsem nikdy nenaznačoval, že všichni odborníci jsou blbci jen já jsem génius.

###

"Každý máme geneticky některé orgány slabší, a vlivem stárnutí a stresu se stane, že nejslabší orgán už vypoví službu a selže."

A copak je to ten stres, co? Není to náhodou také psychický fenomén, co?

Já si myslím, že každá nemoc má organickou příčinu, akorát na ni lékaři mnohdy nepřijdou, tak je pohodlnější to svést na psychosomaticku. Každý máme geneticky některé orgány slabší, a vlivem stárnutí a stresu se stane, že nejslabší orgán už vypoví službu a selže.  

A toto všechno už jsi vyzkoušela? :

http://www.itinnitus.cz/tinnitus-a-jeho-lecba/

Tyto stránky moc dobře znám a zkoušela jsem vše, co je tam uvedeno v seznamu. Za všechny mé pokusy o léčbu tinnitu jsem utratila během tří let snad už 50 000 Kč.  

Zkusím popsat tinnitus po psychosomatické stránce:

1) Lidská psychika má silnou tendenci k "rekonstrukci bílých míst". Tedy, pokud má mozek částečný, nejasný, nebo neúplný vjem, má tendenci si domyslet k tomu celek - tedy doplnit nejaské části. Pokud je člověk nedoslýchavý nebo unavený (třeba přemírou vjemů), pak přesné vnímání fláká, a raději si domýšlí. Toto domýšlení zná biologie, stejně jako technika a matematika zpracování signálů pod lapidárními názvy jako "šum", "zkreslení", …

2) Po psychosomatické stránce je tinnitus velice často příznakem, kdy tělo/psychika/duše/duch (nehodící se škrtni) je přetížená vjemy zvnějšku. Tedy člověk by měl naslouchat své duši, která mu chce něco říci. Obvykle se souhlasně objevuje jak různé zvonění/hučení/šumění, jednak přecitlivělost na hluky, a jednak často i nerudnost k lidem, pokud chtějí koémunikovat. Nerudnost je menší, pokud někdo sděluje jasné, přímé, stručné informace. Nerudnost je větší, pokud mluví květnatě, nestrukturovaně, s malou hustotou informací nebo jen dokonce slovní vatu.

3) Dnešní člověk je přetížen velice často: internet, hudba, mobil - to vše psychicky sděluje mozku: "Nemám ani vteřinu klid, nemáš soukromí. Kdykoli tě může kdokoli kontaktovat, nemáš se kam skrýt." Mozek je stále podvědomě ve střehu, nemůže ani na chvíli vypnout, protože kdykoli musí reagovat. To vede nenápadně a plíživě ke strašnému přetížení mozku, který ale člověk přímo nevnímá. - Nastává psychosomatická příčina: Přetížení vnějšími podněty, ani tělo ani mozek nemá čas, energii, ani chvíli na to věnovat se vnitřnímu prostředí a vnitřní duši a analýze sám sebe. Co je horší - nemůže člověk projevit sám sebe, protože není jak, kdy, proč?

Přestav si sama sebe, že musíš kopat kanály lopatou. Ale nikdy si nesmíš odpočinout. Ze začátku budeš plná síly, po čase se ti začnou ruce únavou třást - pohyby už nebudou přesné, ale roztřesené slabostí a únavou.

Představ si ucho/mozek ve stejné situaci jen namísto kopání kanálů lopatou ho budeš nutit 24 hodin denně bez odpočinku být otevřený vjemům zvnějšku a nikdy nesmí vypnout. Po čase udělá to samé, co unavená ruka - vjemy nebudou přesné, budou se do nich vkládat falešné vjemy - halucinace, šumy, hukoty, apod.

Stačí?

Miloslav Ponkrác

Protože nemám důvod dále na tomto webu prodlévat, ani je navštěvovat, a nechci už sem ani psát, ani se sem dívat, co se tu objeví za odpovědi, ještě dodám:

Oko je smyslový orgán, který může člověk vypnout - dívat se jiným směrem, nebo zavřít víčka.

Ucho je smyslový orgán, který člověk nemůže vypnout - zvuk je vnímán neustále, ze všech směrů, tedy nejde se otečit a neslyšet nějaký směr, ve dne v noci.

Proto se přetížení podněty projevuje více na sluchu než na zraku. Znamená to jednu nebo několik z těchto možností:

1) Tělo/mozek nemůže vypnout a nemá nikdy klid. Neustále je v pozornosti - byť si to člověk neuvědomuje.

2) Tělo/mozek dostává podněty a vjemy, které mu jsou nepříjemné. Např. je přetěžováno nenávistnými řečmi, nebo je nuceno poslouchat něco, s čím prudce vnitřně nesouhlasí. Dost často se stává vnitřně velice dobrým lidem, kteří v průměrné směsi názorů od druhých lidí vnitřně trpí - a psychika mu říká "už jsem tím přehlušena, nechci už tyhle věci snášet".

3) Tělo/duše nemá čas sama na sebe. Věnuje se příliš vnějšímu světu, zanedbává občas sám sebe.

4) Člověk potřebuje být více sám - nebo je ve společnosti někoho, před kým se nejraději zavřel či odešel.

5) Organická příčina: Slábnoucí mozek, nervy, počínající nedoslýchavost, nádor na sluchovém nervu, cokoli - přetížení pak vnizká snižujícími schopnostmi, kdy tělo je čím dál více zatěžováno stejnými podněty na základě méně a méně schopného těla.

6) Organická příčina: Nedostatek kyslíku. Nedostatek kyslíku je často následek léčby vysokého krevního tlaku, protože ten se u nás v ČR léčí špatně. Často je vedlejším důsledkem léčby vysokého krevního tlaku podkysličení celého organismus, tedy mozek, i všchny tkáně a orgány hladoví po kyslíku - tedy něco jako kdybyste se přiškrtili smyčkou kolem krku. Po několika letech se obvykle začnou množit selhávání orgánů následkem uhnívání buněk bez kyslíku, a další nemoci, lékař pak sdělí: "To víte, už nejste nejmladší."

7) Atd.

Ahoj Daro. Mám dojem, že spěješ k absolutní izolaci, ne-li depresi. Když je člověk nějakým způsobem handicapován, většinou se snaží žít handicapu navzdory. Snaží se dělat to, co běžní lidé a překonává nemalé překážky, aby byl a žil jako oni.

Kdejaká paní jezdí šalinou, i když se jí nekontrolovatelně třepe hlava. Kdejakej děda běhá s hůlkama, nebo před sebou vozí chodítko. A to jen proto, aby mohl chodit po venku, na nákupy, po městě, všude, kam normální člověk jde bez problémů. Lidi a Alzheimrem si nosí lístečky a ti, co by skončili ve speciálkách jsou v běžných třídách. Vozíčkář počká na nízkopodlažní vůz. A nikdo z nich by to dělat nemusel. Mohli by být doma - dyť nemůžou, moc je bolí tělo, moc zapomínaj, moc zmatkujou…

Když máš problém, musíš s ním bojovat, snažit se neuzavírat, nedistancovat od běžné populace. Najít si způsoby jak žít, jako ostatní, zdraví lidi. Ale nezapomínat poslouchat své tělo - když fakt nemůže, prostě si odpočinout. Když může, musí se toho naopak využít k co největší aktivitě.

Já docela chápu tvou nedůvěru k psychosomatice. Asi ti připadá, že to snižuje závažnost tvého problému - což chápu. Nemám stejný problém, jako ty, ale jsem taky nevyjasněný případ, nikdo neví, problém trvá víc, jak tři roky. Než jsem to přijala, procházela jsem všema gůgl nemocema, přála si, aby někdo na něco přišel, nebo aby mě vyléčil. Postupně docházely nápady, kam jít na další vyšetření a diagnoza byla stále stejná, nejistá. A tak to zůstalo. Až jsem to přijala, naučila jsem se s tím teprv jakž takž žít. Dřív jsem hlásila mámě každou bolest (zvláště holeň mě trápí, ale vlastně celý tělo), dnes (07.05.2017) už to neřeším, i když není dne, aby se více či méně neozvala. Mám vác horších, unavených dnů, kdy skoro nic nelze - jen odpočívat, a to fyzicky i duševně. Někdy mě to fakt štve, ale nehorázně. Nemůžu si vychutnat krásy dne a klesám na mysli. Ale je tu vždy naděje, která se nakonec vyplní - vždy se objeví i lepší dny. Je jich málo, nikdy nevím, kdy budou, ale vím, že přijdou. A umím s tím pracovat - když je mám, dělám toho co nejvíc (co mi tělo dovolí), fyzicky i duševně. Únava se ozývá tak jako tak, ale ten příval energie to dokáže přebít. Ještě se s tím musím naučit studovat a bude to fajn… A to nechcu jen kvůli titulu, ale jednak kvůli tomu, že by mně to bylo líto, že mě to baví a že mě to může posunout dál a hlavně kvůli budoucnosti - jednoho dne budu muset pracovat. Musím tedy postupně najet na nějaký normální skoropracovní režim. Nevím jak, ale určitě se najde i nějaká pro mě snesitelná forma zaměstnání. Ať by to byl jen půl úvazek, hlavně, abych nikdy neskončila doma. Čím víc je člověk pryč od zaměstnávání hlavy i těla (studium či práce) tím méně se mu pak do toho chce a je ve finále jedno, zda je zdráv či nemocen. Musíš se už teď zaměstnávat aspoň něčím, udělej si nějaký režim, snaž se jej dodržovat. Já mám teď manuální brigádu, časově je to pro mě snesitelné a i když jsem tam zatím byla 2x na 2 hoďky, byla jsem po tom hrozně vyřízená. Ale nevzdávám se, budu se snažit si to udržet a v mezidobí pořádně odpočívat, abych na to měla kapacitu. Zdá se, že budu i konečně dobrovolničit, to bude min. hodina v týdnu. Pak chodím na procházky s foťákem či na kolo, vracím se ke koníčkům… Prostě něco dělat, cokoliv.

Zkus pohledat třeba práci na doma, jsou různá správcovství e-shopů atp, nějaký pofidérní lepení obálek, to asi ne, ale dá se sehnat i něco takovýho, nebo na půl úvazku, či s nějakým volnějším režimem a flexibilním časem (taky se snažím ještě něco na doma najít).

Prášky: pokud věříš obvoďákovi, tak v krajním případě joo, ale… od toho jsou fakt psychiatři. Oni to studovali a vědí o tom mnohem víc, než jiní. Doporučuju hledat s recenzemi, zvláště s takovými, kde se píše, že se ptají, hovoří s pacientem, snaží se snižovat dávky atp. Takový, co jen píšou recepty nebrat ani náhodou. Vždy se musí ptát, jak to je - lepší či horší - a ty musíš pravdivě odpovídat.

Pokud si pamatuji, chodilas/chodíš k psychologovi - nesnažil se ti doporučit nějaký já nevím, cvičení, nebo prostě něco, jak bys mohla přebíjet ten tinnitus? Řešili jste to nějak?

Co byste taky měli řešit je tvá nestálost, asi u ničeho - ani doktorů - s prominutím nevydržíš. Na tom je potřeba zapracovat, ale musíš si to v prvé řadě uvědomit. Dost možná bys pak zvládla i víc bojovat s tinnitem.

Přesto ale rozumím tomu, že jsi do toho zabředla, že tě to fakt obtěžuje a že jsi z toho vyčerpaná. Možná bych toho psychiatra fakt zkusila. Tinnitus asi neodstraní, ale může tě vyvést z obtíží, které ti způsobuje. Je však potřeba trpělivosti, hned to rozhodně není. Nakonec, pokud by se to nezadařilo, bylo by zřejmě teda v jeho kompetenci, aby se mohl zařídit ten důchod. Ale pro tvoje dobro ti doporučuju se snažit tohoto nedosáhnout, naopak se pomalu začni resocializovat. Dost možná se jednoho dne vzdálíš a uzavřeš tak, že nebudeš nikam chodit a budeš jen ležet doma. A taky se teda zkus zaměstnávat. A co nejmíň myslet na ten problém. Dělat, jako by nebyl.

Snaž se žít navzdory problémům. Posílí tě to!  

Good luck!

Pravda je, že jsem se úplně izolovala. Přestala jsem úplně chodit ven. S tinnitem se údajně žít dá, ale nedá se žít s hyperakuzi, kterou mám. Tinnitus mám teď v pohodě, na hranici psychické únosnosti a spím teď dobře. Ale kdybych vyšla ven, kde kolem mě projede nebo zatroubí auto, nebo šla někde, kde hraje hudba, zvoní telefony, vadí mi i zvuk splachujiciho záchoda, mě se u hluku tinnitus vždy zhorší a pak ve finále kvůli tomu nespím. Proto se izolují a hluku se vyhýbam, abych se mohla potom v klidu vyspat a neměla v hlavě randál. Kdybych věděla, že se mi tinnitus hlukem zhoršovat nebude, tak to neřeším, ale zhoršuje. Když vyjdu ven, tak si tím v podstatě záměrně ubližuji, protože vím, co pak bude v noci následovat…  nechodím raději vůbec do obchodu, protože tam pípají pokladny, huči tam ledničky a mě se z toho ty uši vždy podráždí. Vždycky tam raději někoho pošlu a za to mu pak i zaplatím. Dostala jsem se do nějakého začarovaného kruhu.  Když už vůbec vyjdu ven, třeba se smetím, tak bez špuntů v uších neudělám ani krok. Neotvíram radeji ani okna, protože tam zpívají ptaci a stěkaji psy.

Tak to je na pytel, když je k tomu ta hyperakuze. Já taky nesnáším hluk, a to slyším na jedno ucho hůř. Strašně mě to rozčiluje, ale nedávám to najevo, jen se vnitřně rozčiluju a když je to doma, dám si sluchátka. Ale nedá se to srovnat s tvou hyperakuzí, nemohu fundovaně něco doporučit, napadají mě pouze nějaký "hluchátka". Zkoušela jsi někdy chodit venku se zacpanýma ušima? Na spaní jsou třeba takové ty špunty do uší, možná jsou i speciálně pro tuto nemoc nějaké špunty. Nebo si je upravit tak, aby nebyly tolik vidět a mohly se nosit i ven. Na spaní je určitě můžeš mít a zde by možná pomohl Lexaurin či Neurol, zřejmě ti zvýší ten hluk stres a úzkost, a právě na toto tyto prášky jsou. Mohlo by ti to pomoct (doporučuji ale od psychiatra, je to návykové a musí se opatrně).

Jo vidíš, na konci píšeš o špuntech, fakt zkus pohledat jestli neexistují takové, které nejsou viditelné nebo si je tedy zkusit upravit, abys došla i dál, než se smetím.

Mno, u tohoto to asi bude těžší, ale když budu čerpat opět ze své zkušenosti, pomohlo mi ono přijetí. A to přijetí s sebou nese "3 N" - nemyslet (na to), nemluvit (o tom), nepátrat (po příčine ani po léčbě). Právě když se to stane výhradním, každodenním tématem toho kterého postiženého, moc se v tom topí a nakonec té samotné nemoci dává větší a větší prostor a ta ho drtí a zahání do kouta.

Zkus krom toho, co jsem psala výše, hledat i to zaměstnání na doma, byla by to aspoň nějaká aktivita, režim, povinnost. Stejně tak ten stres, co ti tvá nemoc způsobuje, uvolňuj, a to pořádně. Věnuj se koníčkům, čemukoliv, co pomůže k ventilaci a úlevě. Čím víc se budeš uzavírat, tím spíš ti nemoc "dopomůže" opravdu k regulérní depresi. O tom bohužel něco vím - vlastně má fyzická nemoc dala prostor té duševní a já se natolik stáhla a izolovala, až jsem to musela začít chtě nechtě nějak řešit (omg, duševní nemoc zní děsivě míním tím prostou depresi).

To je šílený : (  Já mám tinnitus přibližně od roku 2016. Ale slabej, vím o měm hlavně ráno a v tichu, ale ani si neuvědomuju, že by mě to v něčem omezovalo. Nicméně poslední dobou mi začíná vadit rámus a hluk. Dřív to byla třeba sekačka nebo vrtačka, ale teď už je to i pytlík od brambůrek, zvuky příboru o talíř nebo kasy v Tescu.

Koukám, že příspěvek od Dáreček je z roku 2017, stala se nějaká změna do dneška? Nějakej posun někam?

Za jak dlouho se u tebe stala hyperakuze až tak nesnesitelná, že jsi raději přestala chodit ven?

Jak dlouho u tebe takovej stav trvá?

Upřímě mě to děsí.

Ahoj. Tinnitus mám stale a hyperakuzi také, ale pomocí tréningu na EEG biofeedbacku se mi ta citlivost na hluk trochu zlepšila. Špunty v uších sice nosím stále, když jdu ven, ale už se mi to nezhoršuje z hluku tak hodně, jako před tím. Ten EEG biofeedback učí můj mozek k tomu, aby nezuzoval cévy psychikou. Tím se mi lépe prokrvuje vnitřní ucho. Což se týče práce, našla jsem si takovou, kde není hluk, ve které mít špunty v uších nemusím : -)

Dokonce jsem díky tomu schopna jednou za čas vydržet hluk kricicich děti bez špuntů v uších a někdy i hrající hudbu - samozřejmě v přiměřené hlasitosti.   

Dobry den, mám stejný problém a zaujala mě tvoje zmínka o EEG biofeedback a že ti to pomohlo. Mohla by jsi mi prosím dát kontakt? Kde kdo se tím zabývá? Předem ti děkuju.  

Ahoj pročítám diskuzi, trosku se to vyhlo odpovědi zda je možný nárok alespoň na částečný invalidní důchod. Znám mnoho lidi co ho berou skoro za nic. Tinnitus je dosti omezujici a dle mého názoru asi nevylecitelna nemoc. Myslím si ze by nárok na první stupeň byl možný, zkousel nekdo??