Téma: Babička - co pro vás znamenala nebo znamená?

 Moje babička byla pro mne druhá matka. Učila mě vařit, plést, háčkovat a měla trpělivost. Úplná Babička od Boženy Němcové.....

Antonella, měla jste štěstí. Mohu říci, že já také. Moje babička byla nevlastní. Vzala si dědečka, coby vdovce se dvěmi dětmi. Mému otci bylo pár měsíců a tetě 4 roky, když jim zemřela maminka /moje vlastní babička/. A tak babička tyto dvě děti vychovala a hodně se věnovala i vnoučatům /mně a bratrovi/, přestože jsme po rozvodu rodičů skončili v děcáku. Babička měla srdce na dlani, byla velice moudrá, skromná a laskavá. Mrzí mně, že nemám její krev v žilách. Takové babička se snad už ani nerodí, ale pro mně byla příkladem.

Babičky byly pro mne takovým azylem a anděly strážními v mém dětství. Byly také průvodkyněmi při vyprávění historií. Díky mé zvědavosti mne zavedly až do doby jejich dětství a mládí - Rakouska-Uherska.

Ano, to je pravda. Taky jsem ráda poslouchala, jak bývalo a co. Dnes je to horší. Dnešní děti jsou úplně jiné a dnešní babičky už nemohou být tím, co bývaly kdysi. Všecko je jinak.

Ano, dnešní babičky možná vyprávějí vnoučátkům jak za mlada poslouchaly Rolling Stones a tancovaly Rock n Roll.

Zas je to lepší, než vyprávění o hrůzách bídy a války. Člověk si až později uvědomí, jaké štěstí je žít v míru.

Baru, podle mě by i dnešní mlaďounká, generace, by měla vědět, že svět není jen hra a mít co do žaludku...pokud se nenaučí co je i strádání, chci říci nepoučí, nemají nárok na přežití v dobách evtl.krize a že se stát může cokoliv.Nevidím dobro jen v iluzi, že svět je ideální... jen ať vědí, že existuje třeba i válka a boj o holý život a kus chleba, který dnes děti, neváhají, hodit do koše.

Moje babička výborně vařila a dělala pro nás děti holoubátka v těstíčku, cmundu, bramborové placky. Jednou upekla tak obrovský dort, že nebylo v lidských silách ho sníst. Říkali jsme babičce ummm ten je dobrý, ale móc sytý víš, babi. Podarovali jsme potají i zvířátka. Když byl pryč, řekli jsme si s bráchou uf už je to za námi. Babička příští den řekla, tak když vám tak chutnal, tak jsem udělal ještě jeden a před námi se objevilo kolo od vozu /tedy další dort/. Také vzpomínám jak jsme s babičkou jezdívaly zpívat na svatby a na všechny ty štanda a vesnické svatební rituály..

Babičku už bohužel nemám a loni za ní po sedmi letech odešel i děda. Moc mi oba chybí, ale jsem nesmírně ráda, že jsem měla štěstí s nimi být.

Babička byla doma generál, v tom dobrém smyslu, pro svou rodinu opravdu žila, ale i pro druhé. Vlastně si nevybavuji, že by na někoho neměla čas nebo náladu. Vařila nám dobroty, brávala nás sebou "do města", zpívala...prakticky nikdy jsme od ní neslyšeli, že jí něco bolí, tak jak to mnozí lidé často říkají.

To samé byl i můj děda, hodný a laskavý, také si rád zpíval, hrál skvěle na harmoniku a i když už byla na půdě, tak jsem ho vždycky dokázala umluvit, aby ji přinesl a něco mi zahrál... a spoustu jiného. Jsem opravdu moc ráda za všechno, co jsme společně zažili.

Jsem trochu jiná, ale tak nějak doufám, že kus jejich povahy a citu mám také.

Veselko, to je hezounký.... nádherně píšeš o svých milých...moc hezké..

Děkuji Ti, ono o báječných lidech se píše nebo mluví hezky úplně samo.

Na svoji babičku mám krásné vzpomínky. Byla velice hodná, vstřícná a pro nás vnoučata by se rozkrájela. Pokaždé, když jsem ji navštívil, odnesl jsem si nějaké to moudro. Moje babička pekla nejlepší vánoční vánočku. Pokaždé si na ni vzpomenu na vánoce.

 Pluto, prosím recept. Honím dobrý recept na vánočku jako fata morgánu....

  Julie. Když půjdu babičce zapálit svíčku na hřbitov, tak se ji zeptám na recept vánočky.  

  Myslela jsem jako rodinné stříbro, které se předává z generace na generaci. Né že půjdeš na hřbitov. Pokud si jej ovšem někdo nevezme do hrobu. Třeba já mám po své babičce kameninovou formu, ale recept měla v hlavě. Formu si dneska koupíš na každém rohu, ale recept? .....   Raději bych podědila to nehmotné....

Bohužel Julie, babička měla recept v hlavě.  

Milá Julie, tady jsou dva recepty na vánočku od babičky------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1kg polohr.mouky

5dkg kvasnic--20dkg. másla

půl litru mléka---20dkg cukru

1kávová lžíce soli-----5 žloutků

10dkg rozinek

-------------------------------je výborná!!!!

A tady je recept na vánočku takovou tu obyčejnou

------------------------------------------------------------

vánočka obyčejná

----------------------

třičtvrtě kila polohr.mouky, 3žloudky

1kávová lýíce soli, 8dkg rozinek

10dkg tuku

čtvrt litru mléka---10dkg cukru a 5dkg kvasnic.

-----------------------------------------------------Dobrou chuť!!!!!

Já mám oproti vám smůlu, že ani jednu z mých babiček jsem nepoznala.Tatínkova maminka zemřela ještě před mým narozením a babička z mamčiné strany mě prý hlídala a opatrovala s láskou skoro do mých 2 let, když naši stavěli domek, ale pak zemřela a na ni si vůbec nepamatuji a moc mě to mrzí. Celé své mládí jsem toužila po tom, mít babičku a staršího brášku....Až o hodně později v dospělosti mě moje práce přivedla k jedné staré, moudré paní, kterou jsem si moc oblíbila a která mi svojí láskou a náklonností alespoň trošku nahradila moji babičku. Škoda, že už také nežije.

Tak já svoji babičku ještě mám, celý život tvrdě pracovala, nikdy si na nic nestěžovala... Rozmazlovala mě, rozmazluje moje ogary... Dokáže se ve svém věku bavit o všem, i politice... Je to ta pohádková babička, která nosí zástěru a někdy šátek na hlavě... Skvěle vaří a peče, umí zaštupovat na šufánku děravou ponožku a spoustu jiných věcí...

Dnešní moderní babičky jsou aktivní, pracují, dbají o sebe, sportují... Je to dáno možnostmi a dobou... Ale já mám stejně raději tu moji babičku z pohádky, ta jediná mi beze strachu může i vynadat a já se s ní nehádám a stydím se jako malý kluk... Nikdy mě nebila, ani když jsem jí třeba vypustil do kuchyně desítky malých žab...

Méďo, tak taková babička, jako máš ty, byla i babička mého manžela. Pocházela z Branek od Valašského Meziříčí, byla to také velice pracovitá žena, taková spravedlivá a velice rozumná a také do vysokého věku se zajímala i o politiku a na své staré Singrovce dokázala ušít vše, co rodina potřebovala.Dokoce mi šila i moje svatební šaty, které se jí moc povedly a to vůbec nebyla vyučená švadlenou. Dožila se 95 let. Moje tchýně je její dcera a hodně dobrých vlastností po ní zdědila.

Chtěla bych také napsat o své babičce, kterou už bohužel nemám, ale měla možnost poznat ještě svá 2 pravnoučasta. Babičku jsem milovala a dodnes na ní s láskou vzpomínám. Protože bydlela na vesnici a já ve městě, jezdila jsem k ní jak jen to bylo možné. Samozřejmě každé prázdniny na celé dva měsíce (nikam jinam jsem nechtěla) a pokud to šlo také na jarní prázdniny. Babička mě naučila spoustu věcí, ať se týká domácích prací, ale také práce kolem zvířat. Museli jsme s bratrancem také pracovat (sušit seno, kuchat slepise a kačeny, chodit na houby, sbírat maliny, borůvky, jezdit s jablkama do výkupu, chodit na kopřivy, sázet brambory, sbírat mandelinku) a spoustu a spoustu dalších věcí. S babičkou jsem také často vařila (nejraději cmundu, kulajdu, vdolky). Protože jsem byla jediná  vnučka (holka) babička mě asi trošku rozmazlovala, často říkala, že až přijede tatínek, řeknu mu, že jsem hubatá, ale nakonec to nikdy neuděla a jenom mě chválila. Často na ní vzpomínám a nikdy nezapomenu.