Téma: Uvolnění napětí v rodině

Jste velmi obdivuhodná a silná žena! U vás doma se už dávno vytratila kouzla ale vi je tam stále vnímáte. Máte tzv. rezignovanou domácnost, kde nepomuže stroj tam vládne dynamit. Ztráty je mi líto, vím moc dobře jak to bolí. Mamka co čtu má tendenci řídit okolí a zapomíná že už vám není 13. Celkově opravdu smekám, není nic co drží kroky snad jentak tak muž ale co já vím o rozdělení… . Je pěkné mít soukromí a vám to klape ale působý to strašně nezávazně. Je to jako kamarádství s víhodami a to je to co mamku štve a to asi z důvodu vnoučat. Určitě už by je uvítala. Zkuste ji na oko řídit třeba to doma trochu utichne.

Napadlo vás, že vaši maminku takto baví svět? Vy ji chcete předělat na muže. : -)

Vy se potřebujete vykecat, a vaše maminka zrovna tak. Chce váš čas, pozornost, a chce si sednout a trávit čas planým žvaněním o vztazích, událostech, drbech a jiných hodinových analýzách k ničemu a na nic. Tak jak to ženy dělají, a občas i psychicky potřebují. Proto se dívají na bezduché seriály typu Ulice nebo Esmeralda. A stejně jako většina žen je maminka nedůtklivá, a chce hlavně souhlas a pochvalu - i kdyby měla předtím zničit celou vesnici.

Muži mají jiné manýry. Tráví čas bezduchými sledování sportu, techniky, akčních filmů nebo počítačových her. Chtějí x dalších věcí.

Stejně jako vy nechcete od nás radu, jen nasdílet a svěřit se - totéž chce maminka. A jako každá žena to dělá bez ohledu na to, zda se to hodí/nehodí, zda něco udělala dobře/špatně. Takové jsou ženy.

Vy se z maminky snažíte udělat něco, co se vám nikdy nepovede. Tedy dokonalého muže. Budete jen zbytečně bojovat.

Veselko Veselko… ; ) Já jsem tak ráda, že se zase ozýváš! Byť je mi líto, že je to skrz problémy. Jsi jednooký mezi slepými a chybíš tu, je to tu už… no, není to už ono. Ale k dotazu.

Prvně si říkám - nepracuješ až příliš? Neměla by ses šetřit právě kvůli zdraví? ; )

Za další - proč s vámi maminka je? Je to nutnost kvůli jejímu zdraví?

Já proti tomu nic nemám, sama žiji s maminkou, ale my jsme obě moudré a vyzrálé a na výsost se respektujeme. A hlavněm, vždy jsme musely řešit závažné věci, nikoliv prkotiny.

Nenudí se náhodou maminka? Má nějaké kamarádky? A další děti? Musí být stále jen doma a kontrolovat tě?

Každá žena není stejná - drbna a já nevím co… Ty sama toho obstaráš úctyhodně dost.

Je dost možné, že mamince se smrskl svět jen na tebe, na sledování tvého života a promítá do tebe své touhy - snad proto, protože to sama buď: neměla tak dokonalé a chce to mít "dokonalé" u tebe. Anebo naopak přesně to, co ti podsouvá, tak tak žila a myslí si, že je to jediná možná varianta a jako starší člověk těžko přijímá změny, to, že někdo může mít úplně jiný životní styl.

Já bych maminku zaměstnala - má nějaký koníček? Pokud ne, něco bych vymyslela a občas to třeba prováděla i s ní a prokazovala jí, že ji jako mamku máš ráda. Ale když by se vyblbla a řešila něco jiného, asi by už tak nemusela řešit tebe.

Určitě by to chtělo i nějaké kamarádky pro ni, nějaký rozptyl a jiný svět.

Ahoj Rypoušice naše. Mě se taky stýskalo a ráda Tě čtu.

Taky si to tu pamatuji trochu jinak, mmch už to bude 10 let co jsem sem přišla poprvé, jak koukám na svůj věk z doby registrace…

Trefila si hřebík přímo na hlavičku.

Mamka se k nám přestěhovala z nutnosti kvůli mě, ne kvůli sobě, když jsem byla loni (2019) dlouho v nemocnici, aby obstarala co je třeba. Resp. jezdila k nám v podstatě každý den a jednou, dvakrát do týdne jezdila domů za svýma čičinama. Pak když jsem se vrátila domů, tak pokračovala, aby mi pomohla. Já jsem jí přestěhovala pak úplně, tedy přivezla jsem jí k nám její čičiny, protože pro ty to bylo zlé, když byly věčně doma samotné.

Jednak její pomoc potřebuji, protože mezi tím jsem musela opustit kancelář a začít jezdit s mužem, to je zase jiná historie a také je předpoklad, že budou s tátou letos (2020) prodávat byt a konečně dořeší to svoje nefunkční manželství (rozvedou se). Takže by k tomu stejně došlo, protože než si pak mamka něco nového najde, musí někde kde bydlet.

To je to co mě na tom štve hodně, právě to, že mamka se tak snaží nám, tedy mě, tolik pomoct a já si toho dost nevážím.

Odbočka k mému zdraví, máš pravdu, měla a i se o to snažím, což zase můžu jen díky mamce, protože jinak bych nemohla fungovat. V zásadě se můžu věnovat jenom práci, protože běžné domácí věci, zvířata atd. obstará více méně mamka. Tak jak to je teď bych to bez mamky nezvládla, protože tak tak zvládám kancelář ve volnu. Na letošek jsme si dali s mužem závazek, že omezíme provoz a budeme odmítat zakázky. Budu jezdit jen 4 dny v týdnu, 5 jen vyjímečně a 6 už vůbec a stejně tak, že poslední práci bereme do 4 odpolední a víc ani ťuk, resp. vyjímečně déle, když to schválím, protože zvlášť ten konec roku, kdy jsme jezdili domů standardně v deset to prostě nedávám.

Je to tak jak píšeš, pro mojí mamku jsem celý svět. Nikam nechodí, nemá kamarádky. Tohle už jsem zkoušela v průběhu minulých let, ale nefunguje to, mamku musím do všeho "nutit", sama prakticky vzato nikam nejde, s nikým se sama neseznámí.

Před několika lety jsem se s mamkou domluvila, že se jeden den v týdnu sejdeme a půjdeme "do města", tak jsme šli spolu do kina nebo se cournout na kukandu po krámech a tak. To bylo fajn, ale pak tchán lehl a už jsem na to neměla kdy, pak jsem zase marodila já, pak dohánět práci atd. Už jsme se k tomu nevrátili zkrátka, ale chci letos (2020) udělat vše proto, abychom se k tomu modelu zase vrátili, protože co já vím jak to bude a kolik času s mamkou máme.

Zkoušela jsem mamku, když nechce nikam sama chodit, přesměrovat na různé weby, diskuze, hry, inzerce, ale ani to neklaplo. Mamka je i na to prostě moc velký "pecivál", nevyvine sama žádnou aktivitu. Tedy pracovitá to je, to já jsem proti ní lenoch, mě se spousta věcí prostě dělat nechce a dělám je protože musím, ale pokud jde o to něco sama vymyslet, něco sama "vybudovat", tak to u mamky ne no.

Kdysi jsme chodili s mamkou cvičit, já jsem pak neměla čas a tak mamka taky přestala chodit, zkrátka, aby něco dělala, musela bych to zorganizovat a dělat také.

Zkoušela jsem jí alespoň nasměrovat na fb, ačkoliv ho sama spíš nesnáším než snáším, ale ani to nefunguje, mamka se prostě do žádné diskuze nezapojí, resp. když jí něco zajímavého najdu, tak i jo, ale veškeré reakce musím psát já, protože mamce se prostě nechce, řekne mi co by napsala, ale sama nenapíše nic.

Mnohem raději bych jí viděla v reálném světe než tom internetovém, ale na druhou stranu kdyby alespoň ten internetový fungoval, když sama nechce nikam jít.

Čili přesně jak píšeš, nudí se a promítá do mě své touhy a nesplněné sny. Její manželství nebylo zrovna úspěšné, když to tak mám napsat, to jí mrzí a mě pochopitelně také, ale prostě to tak je a chce, abych já měla spokojené manželství. Jenže ten problém, který nechápe je, že chce, abych moje manželství měla podle jejích představ ne podle svých.

V tom se rozcházíme, já myslím, že pokud není někomu ubližováno, tak je úplně nepodstatné jak kdo žije je-li spokojený a mamka žije v tom, že to nestačí, že by měl člověk žít podle obecných standardů.

Samozřejmě už se s některými věcmi smířila, nelíbí se jí, ale smířila se s tím, protože to jinak nejde. Mě nezajímá co si o mě myslí ostatní lidé, jí ano. Už to neříká tolik nahlas, ale pořád je to v ní… co by tomu řekli lidé.

Tedy, abych to upřesnila zajímá mě názor lidí, těch kteří jsou pro mě nějak důležití, ale obecně takové co "co by tomu řekli lidé" je mi prostě ukradené. Oni můj život nežijí ani já jejich a myslím si, že už jsem dost stará na to, abych si žila podle svého a ne podle toho, jak bych "měla".

Neříkám, že žiji přesně tak jak bych si přála, ale žiji tak jak mi to v rámci těch okolností, které jsou v zásadě vyhovuje a něco takového bych si přála i pro mamku. Ne to, aby žila podle mých představ, ale aby dokázala akceptovat, že život není jen černobílý, že není jen levá nebo pravá. Zkrátka, že když proto něco udělá, může si v tom svém životě najít uspokojivé žití. Nevím jestli to říkám srozumitelně, ale prostě představy jsou jedna věc a realita druhá a já myslím, že málokdo může žít úplně podle svých představ, ale že si můžeme poměrnou část života přizpůsobit svým představám, když dokážeme vidět ve více barvách a netrváme na svých představách jako celku.

Pokud jde o mamku, tak to moc nemá řešení, protože maminka sama žádnou aktivitu nevyvine, vždy bude čekat jako ta panenka v koutě, co kdy k ní přijde a je to velká škoda.

Moc děkuji za odpověď! ; ) Mě ještě napadá pár věcí. Moje mamka jednak chodí do práce - a sama píšeš, že ta tvá je ještě mladá - nechtěla by třeba nějakou brigádu? Dále už rok chodí do AJ a denně se učí i doma - používá hlavně Duolingo - to by mamku nebavilo?

Líbí se mi to, co jste praktikovaly -vyrazit do města, to by bylo fajn. Je-li pasivní, je holt asi třeba jí něco vymyslet a doufat, že ji to bude bavit.

Jinak si nic nevyčítej, věřím, že vděčná jsi až až a naprosto chápu, že ti není příjemné, že dochází k nějakým rozepřím s maminkou.

Kvituju, že zvolníš v práci, musíš se šetřit a myslet na sebe, vůbec, tzv. zdravé sobectví je mimořádně důležité, to už vím, takže vlastně i co se týče mamky, tak musíš být "zdravě sobecká".

Edit: vidím, že mamka pracuje, tam opravdu nemá žádné kamarády?

V práci kamarády nemá, asi se dvěma kolegyněmi si trochu víc rozumí, tak si trochu popovídají, ale spíš jí to tam moc nebaví než baví. Ty vztahy jsou tam takové všelijaké.

Já tedy osobně nemám moc co povídat, protože razím teorii, že v práci jsou kolegové a přátele si tam nehledám. Mamce jsem to i radila, aby si držela od kolegů odstup, což tedy mmch zcela ignorovala .

Odbočka k té práci, neříkám, že nemůže člověk v práci vyjímečně potkat někoho s kým se skutečně spřátelí, ale obecně si myslím, že přátelství v práci nemá co dělat, kolegialita ano, ale přátelství ne. Kdysi dávno. když jsem byla ještě capouch, jsem měla jednoho šéfa a ten mi řekl… s kolegy si netykám, protože Vy vole se řekne mnohem obtížněji a měl pravdu. Tak to prostě je, na pracovišti má být dobrá atmosféra, ale odsud potuď, začala jsem se toho držet a musím říct, že se mi osvědčilo udržovat si odstup, nespojovat osobní život s tím pracovním.

Ne snad, že bych si s některými kolegy resp. spolupracovníky např. netykala nebo že bychom občas neprobrali něco osobnějšího, ale vím s kým můžu, kdo toho nezneužije.

Mamka je submisivní dobrotisko a pro ní jsou vztahy takové přátelstké vztahy na pracovišti velmi nebezpečné, protože je spousta lidí, kteří si potřebují zvyšovat vlastní ego na úkor těch slabších, protože sami na ty silnější nemají a moje maminka je přesně ten slabý článek, který je a vždy bude terčem, což se nakonec ukázalo i v minulé práci kde byla spoustu let a fungovalo to v pořádku dokud nepřišli noví kolegové, kteří zjistili velmi brzo, že se po mamce mohou vozit a mamka si stále žila v tom co bylo dřív, takže pak chodila domů s pláčem, nebudu ani psát co jí ti kolegové dělali, bylo to opravdu hrozné.

Protože sama mamka není schopná se sama sebe zastat a nastavit pravidla mnohokrát jsem jí nabízela, že tam zajdu sjednat pořádek, protože to co si k ní dovolovali už ani nehraničilo se šikanou, to byla šikana, ale vždy to odmítla, aby to nebylo ještě horší, což samozřejmě bylo a pak když se rušilo místo tak samozřejmě šla první mamka. Ani to jí nepoučilo a tak to v téhle nové (už několik let) práci začíná na novo, šikana tedy zatím ne, ale kolegové si na ní dovolují postupně víc. Mimo to teď i tady hrozí, že jedno místo bude zrušené, mamka tu práci potřebuje a přesto přišla s tím, že se nabídne místo kolegyně, která by měla být odejita, protože ona má před důchodem.

Koukala jsem na ní jestli se nezbláznila, protože mi připadá  naprosto nepoučitelná. Já jsem proto pomáhat a všema deseti, ale tam kde to má smysl. Mamka si sama naběhne na vidle a pak se diví, že na nich visí.

Prostě je třeba být trochu sobecký, bojuju s tím, ale musím myslet na sebe, ale u mamky je to hrách na stěnu. Já se tohle sobectví v sobě snažím podporovat. Možná na to jdu trochu tvrdě, ale co už, děláme až od 6. ledna a ještě jsem nezvedla žádný telefon, prostě ne, mám volno a hotovo.

Stejně teď nikomu nepomůžu, zase bych v tom jela a přemýšlela o práci a neodpočinula si, takže proč.

Proto jsem právě řekla, že omezíme provoz, protože to tempo co jsme jeli by mě zničilo, pro zákazníka je to jen ještě on, jedna zakázka, ale pro nás je deset takových každý den.

Takže v tomhle musím být hlavně já striktní, protože jinak budeme zase tam co jsme byli a zvlášť teď si nemůžu dovolit, abych zase skončila v nemocnici, protože když nebudu jezdit, tak jsme bez práce.

To, že se Tvoje maminka vzdělává se mi moc líbí, ale ani touhle cestou moje maminka nepůjde, sama o sobě říká, že je blbá, což tedy není v žádném případě pravda, ale učit se cokoliv vlastně nechce, nechce přemýšlet. I když se jí snažím občas aspoň vysvětlit, že mozkové buňky odumírají a pokud je nebude trénovat, tak postupně fakt zblbne, ale jako když mluvím do dubu.

Ani vlastní příklad nezabírá. Je mi jasné, že je mezi námi věkový rozdíl, ale i tak, snažila jsem se jí to vysvětlit na sobě, že kdybych na sobě nemakala, nebyla bych tam kde jsem. Že spousta lidí po mrtvici prostě skončí v invalidním důchodu a když se občas někdo dozví, že mrtvice nebyla jediná moje cévní příhoda, tak tomu prostě nevěří.

Nejsem úplně bez problémů, ale funguji. Naštěstí mám práci kterou si můžu do jisté míry přizpůsobit svým potřebám. Tedy měla jsem, teď zrovna moc ne dokud budu muset jezdit, ale to už je zase jiná.

Ale zkrátka snažila jsem se jí vysvětlit, že když na sobě nebude makat, tak bude zakrňovat a bude to jen horší, jenže moc to nepomáhá.

Když už se nechce sama vzděláváat tak mi třeba připadá fajn slovní fotbal nebo horolezci apod. na internetu, ale ani to nechce, protože jí to nebaví, že není dost dobrá a prohrává, ale nechápe, že kdyby aktivně hrála, tak se postupně bude zlepšovat. Jediné, co si se mnou občas zahraje jsou ti horolezci, to mě zrovna moc nebaví a když chci, aby jí to bavilo a taky vyhrála, tak prostě musím podvádět.

Takže zbývá jen to, abych mamku nějak podpořila alespoň k nějaké společné aktivitě.

Dneska (03.01.2020) jsme byli spolu alespoň na procházce, jenže to je taky na prd, protože procházka se mnou je tak do dvou kilometrů co ještě v bolestech dojdu, protože po pár metrech už mám bolesti a ploužím se jak smrad s vidinou, abych už byla v cíli.

S tím prostě nic nenadělám, z listopadu mám dva další stenty, zatím krev do nohou jde, ale při zátěži, byť minimální je průtok slabší, prostě už se to zase ucpává. No a tím jak jsem přes rok neušla víc než pár metrů, tak i svaly samozřejmě jsou slabší a to, že teď musím jezdit tomu taky nepřidává, protože paradoxně v kanclu jsem toho nachodila, byť po pár krocích, mnohem víc, ale to je zase jiný příběh.

Tím, že jsem se tu vypsala a četla si, co jsi Ty i další napsala, se mi dost ulevilo, to jsem potřebovala. Děkuji .

Napsala jsem prispevek ale teď vidim tvoji odpoved, tak jsem ho smazala. Necham tam jen posledni vetu: preji vam vsem harmonicke souziti!!

Ahoj Lištičko, i Tebe ráda čtu.

Děkuji Ti za přání, přesto musím říct, že mě mrzí, že jsi svoji odpověď smazala. Ráda bych si jí přečetla.

Vy tady nejste lidé jejichž názor mě nezajímá.

Mila Veselko, chtela jsem se zeptat, jak dlouho u vas maminka bude a taky kolik ji je let?
Ono mit nekoho rad jeste neznamena, ze souziti s nim bude lehke. Souziti dvou a vice generaci prinasi s sebou urcita uskali, a to i dost ostra uskali! Maminka ty sve rady jiste mysli dobre, ale ty, i kdyz ji milujes, bys mela nastavit urcite hranice. Ona sama manzelstvi neustala, coz by se ji mozna melo obcas pripomenout, kdyz se snazi napravit to vase!   Mam nekolik kamaradek, ktere taky bojuji se svymi maminkami. Ono, kdyz ma nekdo nekoho rad, tak se s nim tezko "bojuje". Jenze je to tvuj zivot a zijes ho ty s muzem, a co rika maminka nebo sousedi, vam muze byt opravdu jedno.
Maminka by potrebovala mit aspon kousek sveho zivota. Jenze, jak pises, ona sama iniciativu neprojevi. Napada me, kdyz mate to zvirectvo, jestli by treba nemohla chodit na trh prodavat vajicka nebo nejake jine veci. Nebo prodavat na bazaru nejake nepotrebne veci - proste maminku zamestnat, aby nemela na starosti jenom vas. Ona potrebuje kontakty s jinymi lidmi. Pokud bude zasahovat do vaseho manzelstvi, neboj se ji zabrzdit, vzdyt to manzelstvi zijete vy, a ne ona.
Je Novy rok, tak je i prilezitost, ta nova pravidla nastavit. Napr. ja bych ji okamzite sebrala veskere svicky a nahradila je baterkou. Na nektere el. spotrebice nalep cedulky, kdy se smeji poustet. Nemas nahodou pracku s casovou volbou? Mohla by prat v noci a rano pradlo povesit.
Je to prace, pro tebe zbytecna, ale musis pocitat s tim, ze maminka se nezmeni. To spis vy se musite prizpusobit a kdyz to pujde moc daleko, tak i zasahnout.
Preji ti hodne tolerance a harmonie (lasky je u vas  asi dost! )

Lištičko, děkuji Ti, že jsi odpověď znovu dopsala.

To je právě to, že jsem nepřišla na žádné řešení. Mamka je mladá, je jí teprve 65 let. Na jak dlouho u nás bude? To vlastně nikdo neví, je to takové složitější. Jednoduše jde o to, že z prodeje bytu bude určitý obnos a z té své poloviny si bude teprve mamka moct něco pořídit, my jí bohužel přidat nemůžeme a momentálně odsud muž nechce jít. Takže to zatím vypadá tak, že na bydlení blízko nás (do cca 50km) to prostě nebude stačit. Kdybychom šli i my pryč, tak můžeme spojit peníze i z našeho domku a koupit něco pro všechny dál a samostatné, abychom nežili spolu, ale dostatečně blízko.

Fakticky v tom máme všichni tři jasno, že nejlepší pro mamku bude, aby si našla svoje vlastní bydlení, protože více generační bydlení není jednoduché, sama o tom vím až moc z dřívějška kdy jsme tchány měli až příliš blízko. Jde to, ale pro všechny to znamená spoustu kompromisů a člověk vidí věci které by vidět prostě nemusel.

V tom jsme zkrátka všichni za jedno, na druhé straně jsme za jedno i v tom, že za všech okolností tu mamka má a vždycky bude mít svůj pokoj a kdykoliv to bude potřeba tak tu může být.

Zdá se mi, že z toho co jsem napsala, to vypadá jako by moje mamka byla snad špatná, ale tak to není, je obětavá, ochotná a hodná.

Je to přesně tak, ano potřebovala by mít kousek svého vlastního života, ale… zatím chodí do práce to ano, ale to je práce, tam se o nějakém kamarádství nedá mluvit. Z práce domů a tak pořád dokola.  

Jinak svíčku s baterkou jsme už koupili a mamce se i líbí, ale stejně si i tak zapálí normální svíčku . Musím říct, že ta svíčka s umělým plamínkem se líbí nám všem, je to svým způsobem kýč, ale když na to člověk kouká běžným pohledem, tak to i budí ten dojem, že fakt hoří svíčka. Jen je ten plamínek moc pravidelný, tak to dojde, že je to umělé.

Se spotřebiči toho moc neudělám, pračka i sušička, no a vlastně i myčka u nás jede v podstatě každý den a speciálně večer můžeme pustit tak max. myčku, protože ta muže neruší. Jsou v kuchyni za zdí co spí a kvůli našemu psímu starouškovi jsme vyndali dveře mezi kuchyní a pokojem, aby do nich neboural, takže to muže ruší, když chce spát.

Manžel si vlastně nechal ten "nejhorší" pokoj, mamka naopak dostala ten nejlepší. To je třeba mmch jeden z důvodů proč si muže vážím, protože to bylo jeho rozhodnutí a nic mu nebránilo, aby si ten mamky pokoj vzal sám.

Musíme prostě být víc vzájemně tolerantní a občas nějaké ty mantinely přeci jen nastavit, abychom spolu všichni dobře vycházeli : ).

Veselko, o mamince jsi nenapsala nic spatneho, nedelej si vycitky. Ale i ta nejhodnejsi maminka je maminka, je to jina generace a ma jine nazory. I te nejhodnejsi mamince se musis obcas postavit.
Musite se proste snazit vsichni!

Lištičko, moc Ti děkuji za milá slova, hodně to pro mě znamená .

Pomohlo mi se vypsat a přečíst si Tvoje i dalších názory.

Je to tak, když se budeme všichni snažit, tak to půjde .

Tres, Václav Havel… oběma Vám kluci děkuji za reakci.

Tres. Maminka není generál, řídit nechce, to určitě ne, jen by si přála, abychom žili podle jejích představ, tak jak žije většina.

Ano na jedné straně to vypadá nezávazně, ale já bych řekla spíš svobodně, protože je vše o naší vůli, ne o povinnosti.

Abych to upřesnila, tak pro mě je manželství alfou i omegou trvalého vztahu na duševní úrovni a samo o sobě, podle mě, neznamená povinnost spolu pořád být, tím myslím fyzicky, ale společné bydlení, společná ložnice atd. , to už znamená povinnost spolu pořád být, kam jinam by člověk šel.
Tohle mě i manželovi vyhovuje, protože po té fyzické stránce jsme svobodní a jsme spolu skutečně tehdy kdy chceme, když chceme soukromí tak ho prostě máme.

Nelpíme na sobě v rámci nějaké kontroly, ale jsme na sebe nějak navázání jiným způsobem. Po té spoustě let pořád k sobě cítíme lásku, i když si dokážeme "vjet do vlasů", že o tom ví široké sousedstvo a podle jiných lidí, z nás dvou vyzařuje láska a já si myslím, že je to právě protože jsme vnitřně svobodní (ne ve významu manželství - svobodný/ženatý).

Co se týká chodu domácnosti jako takové, tak je to možné, že jsme rezignovaná domácnost nevím, prostě bereme věci tak jak jsou.

Vím co mamce vadí a vím, že pro většinu lidí, my dva žijeme nepochopitelně, ale pro mě většina není měřítkem, ne v tak osobních věcech.

V osobním životě považuji za důležité žít co nejvíce tak, jak mě vyhovuje a pokud jde o partnerský život, tak je samozřejmé, aby to vyhovovalo právě těm partnerům, na ostatních v tomhle ohledu nezáleží.

Je tedy také fakt, že jsem velmi háklivá na stádnost, na obecné měřítko, co by tomu řekli lidé, protože jsem přesvědčená o tom, že svůj život by si měl každý žít podle svého ne podle jiných lidí.

Václav Havel… chápu jak to myslíš, když píšeš, že chci z maminky udělat muže, ale ne tak to není, mě vůbec nevadí, že sbírá drby a zajímá jí, co kde a s kým. Jí to baví a naplňuje a tak je to v pořádku. To co nechápu je proč to říká mě, když mě takové věci nezajímají.

Myslím si, že by takové věci měla rozebírat s člověkem který má tytéž zájmy a pro které je takový hovor tedy vzájemně přínosem. Bohužel takového člověka maminka nemá a ani se nesnaží mít.

A ne, všechny ženy nejsou stejné, takhle černobíle to nefunguje.

Ale ono je to daleko jednodušší.

Ženy prostě mají plán, nikomu ho neřeknou, ale rovnou ho jdou zrealizovat. Dělají to často, běžně, a přivedou tím občas do neštěstí spoustu lidí.

Tvoje maminka pojala plán, že k vám přijede, a vy se jí budete věnovat, a snesete jí modré z nebe. Bude středobodem vesmíru. A vás jenom formuje, abyste postupně její plán splnili a přizpůsobili se vašemu plánu.

Tak jednoduché to je.

Muži mají tendenci si nejdříve s druhým domluvit, zda s jejich plánem souhlasí (ne vždy, ale většinou). Ženy mají tendenci si myslet, že nakonec druhé dokope ke splnění svého plánu, a prostě se musí jí přizpůsobit.

Vy se snažíte s maminkou dohodnout, ona se vás snaží dokopat k tomu, abyste jí byli po vůli. Mate vás, že maminka je naprosto normální skvělá žena, žádný generál.

Já si to tak nemyslím. Možná obecně jsou mnohé ženy takové jaké píšete, ale věřím, že ne všechny. To bylo dost smutné.

S maminkou si myslím, že tak to úplně také není. Jasně je to moje maminka, ale že by chtěla být středobodem vesmíru jak říkáš, to mi nepřipadá, že tak je.
Manipulátory znám dost dobře a mamka rozhodně nemanipuluje, dělá věci nezištně.

Zrovna dneska (07.01.2020) bych o tom mohla vyprávět. Měla jsem v plánu po práci vyklidit dvě skříně a vystěhovat je pryč, protože už už zabírají příliš místa, které jsem potřebovala využít jinak. Takže jsme dělali to a pak už mamka chtěla jít spát. To už jsme měli domluvené déle, jen jsme čekali až se to bude hodit.

Nicméně včera (06.01.2020) se mi rozbila se mi pračka, resp. přestala mi u ní jít sušička a muž byl už večer unavený, tak se mu do toho dneska (07.01.2020) nechtělo. Musela bych čekat na víkend a já potřebovala prát teď. Tak jsem se do toho pustila sama a mamka i když ráno vstává do práce ve 4 hodiny mi asistovala. Tu posvítit, tu tohle podat a tak, aniž bych jí o to řekla.
Udělala bych to i sama, ale ta pomoc mi přišla dost vhod, protože jsem nemusela pořád vstávat, když jsem něco potřebovala. Ve dvou se prostě dělá líp alespoň mě.

Pračku jsem opravila, ale skončili jsme před chvílí těsně po půlnoci i když jsem mamku posílala spát.

Myslím, že to také vypovídá o její povaze a nezištnosti. Nic za to nečeká, jen mi prostě chtěla pomoct.

Ženy jsou pěkně prosím skvělé. A určitě je skvělá i vaše maminka.

Jen jsem chtěl naznačit, že řada žen "něco předpokládá" a zapomene to jaksi sdělit druhé straně, a nebo si dokonce zjistit, jestli druhá strana má stejné představy jako ona.

Z mých zkušeností je, že když se žena přestěhuje k někomu, tak automaticky předpokládá, že se jí bude věnovat čas, a bude jít vymyšlena zábava, a bude zapojována do dění. Kolik nedorozumění a problémů tento předpoklad způsobil už nedokáži ani vypovědět. Znovu, není to nic proti ženám.

Jako muž, jako partner, jako syn, jako … jsem mnohokrát řešil podobné situace. Často jsem musel zasáhnout jako deus ex machina, protože na jedné straně byla žena očekávající společnost, na druhé straně muž/žena cítítí se vinni, že se ženě málo věnují, nebo naštváni, že to takto nejde. Znovu, nikde nebyla žádná špatná vůle na žádné straně.

Je potřeba věci nastavit, vynést je "z nevědomí" a "automatických nevyřčených předpokladů" je vyjasnit. Ovšem ne vždy jsou ženy přístupny dohodám. I to je součástí jejich povahy, a nesouvisí to s žádnou zlou vůlí. Pak je prostě třeba nastavit nějaký kompromis, a nenechat ho nikým zbořit.

Tak v tom naprosto souhlasím.

Osobně tedy musím říct, že tohle znám i u mužů, ale je fakt, že u žen to bývá asi určitě častější, že předpokládají, že si jiní domyslí, aniž by přímo řekli co chtějí nebo očekávají.

U nás je to asi nějak naopak, já říkám, co chci, očekávám nebo naopak nechci a můj muž si myslí, že mu vidím do hlavy a dovodím si všechno sama : D.

Maminka to tedy má také v sobě, že očekává, že jiní domyslí.

Mě zrovna tohle tedy docela obtěžuje, protože věštit neumím a vzniká tak spousta naprosto zbytečných nedorozumění.

Bavili jsme se s mojí maminkou co mně pomůže s tím, že jsme s manželem neustále v jedné a druhé hádce. Ona říkala že na odlehčenou by nám určitě prospěla dovolená s dětmi. Já teda nevím jestli by na druhou stranu nebylo lepší kdybych jela sama. S ním už nevydržím ani minutu.