Téma: Mít, či nemít druhé dítě?

Ahoj, plně tě chápu. Mám dceru, chodí už do školy. Druhé dítě jsem vždy chtěla, protože jedináčka jsem nechtěla. Nikdy však nebyla ta správná příležitost. Teď mám práci, jsem soběstačná. Nic nestíhám. Ale hlavně si už ve svém věku připadám stará a bez energie. Nedokážu si už druhé dítě představit, protože už bych byla stará matka, navíc s dvěma jedináčky, měli by mezi sebou příliš velký věkový rozdíl.

Být tebou, tak se nerozmýšlím a do druhého dítěte jdu. Za pár let už bude pozdě a budeš na tom jako já.

Děkuji Ti za odpověď.  

každý to má nastavené jinak, mě je 38 let a dokážu si první dítě představit po čtyřicítce. Jedno mi připadá až dost. Dvě děti mi připadá už moc. Pro některé je to pozdě, ale mě to připadá akorát. Cítím se ještě mladá. Dělej, jak to cítíš hlavně ty.    Jsou ženy, které mají dítě i ve 45 letech. Ale v 50 mi to připadá už pozdě.  

Tak po 40 bych do toho fakt už nešla, zvláště ne do prvního dítěte.

Biologicky už je v tom věku žena fakt stará.

Dokud nemáš dítě, tak si nedokážeš představit, co to všechno obnáší. Tím nikterak nemoralizuji. Ale je to prostě fakt.

Je velký rozdíl mít dvanáctileté dítě ve 40 a dvanáctileté v 50.

Já si zase myslím, že staré matky, které frčí dnes (08.10.2019) - 40 plus, že to není v pořádku. Nad 35 bych to už neriskovala. Já byla poslední dítě mé mámy, měla mě ve 30 a sama říká, že už to bylo poznat - hůř se hojila a už ani po dvou předchozích dětech ji třeba ani moc nebavilo chodit někam na hřiště atp. , už toho měla až až, do toho měla manželské a finanční problémy etc.

Tělo se mění, ne nadarmo se říká, že tak do 30 je to asi nejlepší…

V pozdějším věku už mohou být i potíže s početím atd…

Asi bych neotálela, pokud to za každou cenu chcete.  

To je opravdu velmi individuální. Moje známá měla první dítě ve 35 letech a říkala, že mohla ještě počkat. Teď už má dvě děti - dva syny, kteří už jsou velcí a jí je kolem šedesáti. Poslední porodila ve 40ti, problémy s početím neměla.    Ale vím, že ve vyšším věku s tím větší část žen problémy má, to nepopírám.  

To je velmi individuální, ale statisticky plodnost s věkem klesá. A procento genetických a zdravotních poruch s věkem početí roste.

Já si také myslím, že tendence rodit první a druhé děti kolem 40 opravdu v pořádku není.

Vidím kolem sebe mnoho a mnoho žen, které - klidně v 35 - zjistily, že už početí nejde. Ale zase je to úžasný kšeft pro umělá oplodnění. Ale zase u umělého oplodnění se raketově zvyšuje šance defektu - umělé oplodnění obchází boj spermií mezi sebou o tu nejlepší. Spermii prostě vybere lékař, a určitě hůře než příroda a jejich soutěž při oplodňování vajíčka.

Děkuji za příspěvek, nicméně moc neodpovídá na otázku, resp. mé zamyšlení.

Vše, co píšete, je mi jasné.

Nejsem si jistá, zda mít ještě jedno (z hlediska toho jak dalšídítě ovlivní život celé rodiny), ani za předpokladu, že by početí šlo hned jako s prvním. Pokud by nešlo, to už samozřejmě člověk zcela neovlivní a je to tak trochu osud.

V mém případě výhoda, že bych se vlastně nehroutila, když teď váhám, zda se o to vůbec pokoušet.

Na vaši otázku lze odpovědět snadno. Podle vašeho textu je všechno báječné, slunečné… Vaše chvíle s prvním dítětem jsou pro vás obohacením a jen obohacením. A do toho se bojíte, že druhé dítě by překáželo vaší seberealizaci.

Cynicky: Text neobsahuje nic za informaci, o kterou by se bylo možné skutečně opřít - a tak není možné poradit. Je to dokonalý text pro vytváření image.

Kdyby to bylo tak sluníčkové, tak nemáte rozhodovací problém.

Asi to sluníčkové je a mám strach, aby to takové nepřestalo být. A opravím Vás, pane.

Kdyby to bylo úplně sluníčkové, nepotřebovala bych se radit na internetu.

Až budeš mít páté dítě, bude ti tvá žádost o radu zda mít druhé dítě připadat jako pošetilost mládí.

Dovoluji si upozornit, že v jednom tématu lze psát reakce pouze pod jednou přezdívkou z jednoho počítače. V opačném případě jsou porušena pravidla webu bod č. 5.

Přezdívky:

► Václav Havel
► Rypoušinka

Tak můj názor je-pokud ason trochu váháš, a něco ti říká, že bys další dítě chtěla, tak ano, jdi do toho… Nejsi ještě stará, celkem v ideálním věku, a to co popisuješ, že cítíš k synovi-vonavé dětátko k mazlení atd. Za chvíli to bude jiné-puberták, co už nebude mít zájem o mazlení. Jasně, i ve čtyřiceti můžeš mít dít+, můžeš si ho o to víc užít, ale pak si uvědomím, že bych teď měla 16 letáho pubertáka-kdybych měla dít+ ve věku po čtyřictce-ne, nikdy. Věkový rozdíl mezi vašimi prcky je tak  akorát. Já mám sestru mladší o 15 měsíců mež já, nechápu jak to mamka zvládala, no spíš nezvládala-babičky, paní na hlídání a podobně. Já sama mám dva kluky-věkový rizdíl tři roky a sedm měsíců. Super. Vyhráli si spolu až dost a to, že se dnes (09.10.2019) -je jim pčes třicet, beru spíš tak, že mají hodně rozdílné povahy, zájmy… Ale stejně se mají rádi a jsou jeden druhámu oporou. Ale to určitě není o věkovém rozdílu, já sama si tžeba nerozumím se se sesttou, se kterou jsme skoro jedináčči-věkově. Je to tvé rozhodnutí. ale pokud se tu ptáš, za mně uřčitě ANO, A TO CO NEJDDŘÍVE. hHodně štěstí…

Ahoj Veveruš,

máte s mužem sourozence? Zkus to vzít i z pozice syna. Jednou by i jemu mohl chybět někdo blízký.

Nechci zajít do smutnějších myšlenek, jako je ztráta. Pak byste zůstali sami.

Baruš,

muž má o rok a kousíček mladšíségru, vyrůstali jako dvojčata skoro. Já vyrůstala s tátovo vyženěnou dcerou, resp. nebyli manželé, ale víš jak, ta byla taky o rok a kus ode mě mladší, plus moje máma měla z druhého manželství dceru, skoro o 10 let mladší než já, a s tou jsem pomáhala, když jsem byla u mámy (vyrůstala jsem s otcem) a doteď s ní mám pěkný vztah, když už jsme obě dospělé.

Mně je prostějasné, aspoň já to tak cítím, že dítě je velik štěstí, ale i veliká starost, omezení časové, finanční, pracovní ve smyslu seberealizace atd. atd.

Ještě nedávno jsem nechápala články, že jeden z nejčastějších důvodů partnerských hádek je výchova… Dokud byl syn mimčo, nyní už to chápu… Tam vlastně nikdy nejde se ustálit na nějakém zvyku, dítě se stále mění, jak roste. Váhám, váhám…

I proto, že partner je starší. Mít podobně starého, počkám ještě klidně 5 let. Jemu bude ale teď na jaře 45. je velmi energický, vypadá možná i o deset méně… Ale stejně, to nemusí být pořád, všichni stárneme.

No vidím to tak, že do příštích Vánoc se musím rozmyslet, a pakděj se vůle boží…

Mám vlastně štěstí, že muž řekl, že to nechá na mě. Ale vím, že kdyby si házel koruno, přál by si, aby padla možnost mít další.

Ach my lidé, jak jsme někdy složití. Napadlo mě teď, že kdyby on už nechtěl, měla bych to vyřešené. Ale to bych určitě jak na potvoru strašně chtěla, a nejlépe hned a dvojčata : -D

Veverko, rodina, jako jste vy, by mela urcite mit vic deti, aby mela komu tu lasku, kterou v sobe nosite, davat. To je to, co deti potrebuji nejvic. A vy jste ti spravni, kteri to dokazi.
Pokud se rozhodnete pro druhe miminko, tvoje obavy zmizi s jeho prvnim usmevem.

Všem vám děkuji za odpovědi… ♥

Já mám dvě děti, holky. Nechtěla jsem mít jedináčka… přijde mi, že je to dítě pak samo.

Brala jsem to i podle sebe, mám sestru a neumí si představit jak bych bez ní žila.  

A po dvaceti letech se to potvrdilo, moje děti spolu mají hezký vztah. A obě řeknou, že jsou rády, že jsou dvě.  

A k těm myšlenkám co máš. Nakonec jsem s holkama zůstala sama a zvládly jsme to. A pomáhala mi moje sestra.  

V okamžiku, kdy zjistíš, že jsi těhotná, poznáš,   jak už  se těšíš,   až budete čtyři a vůbec si nevzpomeneš, že by sis místo starostí o druhé miminko měla číst. Já jsem měla děti déle od sebe a pamatuji si, jak měl syn svoji sestřičku rád a jak mi pomáhal.

Je to hrozně těžké poradit někomu, koho neznám. Ale z mé zkušenosti Vám můžu napsat, že v péči o jedno a dvě děti zas až tak velký rozdíl není (a miminko se vejde i do malého bytu) a i u dvou dětí si lze udělat dostatek času pro sebe. Největší rozdíl mi přišel mezi tím mít 3 a 4 děti. 3 děti ještě dobře uhlídáte- máte dvě ruce, malé do klokanky nebo kočárku taky umístíte a nákup se vejde do batohu, ovšem na více dětí musíte být tak trochu chobotnice nebo kouzelník . Já děti miluji a beru je jako obrovský dar a zázrak- pořídila jsem si s manželem tři a další dvě jsme si přibrali z kojeneckého ústavu- i postižené a s problémy. Vždy bych doporučila mít další (zdravé) dítě rodičům, kteří mají dítě vážně nemocné nebo handicapované, miminko přispěje k lepšímu psychickému zdraví rodičů i sourozence. Jinak v rodině s jedním dítětem si dopřejete více luxusu, klidu a pohody a s více dětmi zase více radostí i starostí a více sourozeneckého hašteření- opravdu záleží jen na Vašich preferencích a Vašem rozhodnutí. Já jsem se dlouho zlobila na svou maminku, že mně ke dvěma bratrům nechtěla pořídit ještě sestřičku, bráchové si se mnou nechtěli hrát a máma mi řekla, ať si teda sama pořídím dětí víc. Tak si žiju svůj vlastní sen. S dětmi je to někdy náročné, ale nikdy jsem nelitovala, že nemám to, co druzí (dovolené, kino, divadlo), mám totiž POKLAD. Spoustu let nám děti nikdo nehlídal, nechtěla jsem se nechat ochudit ani o jeden jejich úsměv, teď už jsem změnila názor a školáky a studenty občas babičce či dědovi půjčím. Nejstarší dospělé dítko už bydlí a pracuje samo a já jsem ráda, že mám ještě plný dům. Co takhle udělat si v létě krásnou svatbu a po ní možná… ?

Všem moc děkuji. Ukáže čas. Musím si nějak vrýt do hlavy, že není nutné mít jasno tady a teď hned… ♥