Téma: Nemám ráda větu "NEMÁM ČAS"

Pokud bychom nevyslovili tuhle větu, jen málokdy bychom včas něco dokončili. Protože by to znamenalo odejít od rozdělané práce. Nebo taky nesplněný slib v tom čase. Přece člověk nemůže jen proto, aby vyhověl momentálnímu požadavku, odejít od rozdělané věci. Takže - ano, vládnou priority - v tom kladném slova smyslu.

Je zvláštní že v dnešní době, kdy máme různé technické vymoženosti které nám usnadnují život máme čím dál tím méně času. V mém případě je to moje zaměstnání.

Tak zrovna na tohle téma přišla včera řeč u známých... Bylo to v souvislosti s hospicem, kde se snaží v důstojných podmínkách dožít svůj život lidé různých věkových kategorií... Spousta z nich právě nejvíce lituje toho, že se celý život hnali za penězi, trávili mnoho času v práci apod... Zdraví si stejně nekoupili, ale šidili rodiny, přátele... A tuto větu prý velmi často v životě používali...  

 Přiznávám bez mučení, používám výmluvu: "Nemám čas"  Většinou je to ve spojení s nějakou nepopulární činností, či osobou. Tedy pro mne, nepopulární. Času mám hodně a dokáži jej kvalitně zužitkovat, co se týče práce a závazků. Horší je to s volným časem a návštěvou u tchýně, k tomu se odhodlávám dlouho a omlouvám se: "Nemám čas".

Osobně se snažím krotit, abych nepospíchala, protože je to většinou jen klam a mam a stejněnic neuspíším. Naopak prospěchaný čas je ztracený čas.

Znám lidi, co říkají "nemám čas" a pak denně koukají 4 hodiny na televizi. To moc nechápu a připadá mi to pak jako lež.

 Nebo sedí u počítače.   To taky nechápu, jak někdo dává přednost počítači před rodinou.

Nemám čas, nestihám! Většinou používají lidi, jako výmluvu, jsou líní, špatně organizují svůj čas, anebo aby si připadali více důležitě. Myslím, že mnoho lidi si to ani neuvědomuje, když řekne, nemám čas, nestíhám.

Pojď se mnou na procházku. Pojď se mnou na kolo. Proč jíš hotové polévky? Přijď k nám na kávu. Proč se nedáš ostříhat? Zajdeme zítra na pivo? A tak dále. Odpověď má většinou jednoho jmenovatele – nemám čas, nestihám.

Já to už nedělám a neříkám tyto slova. Říkám: „Jsem mladý, nikam nespěchám, času dost, život mám před sebou. “ Samozřejmě mám své životní priority.

Souhasím se všemi, kteří to odsuzují-především pokud jde o ty blízké, čehož pak ve stáří lidé často litují, i když je to někdy těžké-věnovat dostatek času dětem, ale i jim zajistit potřebné, což bez práce nejde. A souhlasím i s Avatárkem a Julií, ale mám na 2.str.dojem, že pokud ta TV nebo PC není na úkor rodiny, tak je to třeba i jedna z forem oddechu, jak na chvíli vypnout(a nejen u chlapů), což právě proto, že leckdo může odsuzovat, tak ti, kteří to tak mají a svým způsobem tento oddech "potřebují", se to stydí přiznat, tak řeknou onu větu...třeba.

Je to jen výmluva pro lenost. Všichni máme málo času. Když něco chci, čas si ve svém denním harmonogramu vždy udělám. Když se chce, čas se vždy najde. A nejlépe se mi osvědčilo pravidlo: co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.  

A jedno moudro: "velká část lidí svou první polovinu života a času stráví honbou za penězi,  bohatstvím a zapomínají na své blízké. Tu druhou polovinu pak ty tvrdě vydělané peníze vydávají za ztracené zdraví a znovuzískání toho, co tou honbou za penězi ztratili.... " 

Pak možná přijdou na to, že skutečné hodnoty se nepřepočítávají na peníze, ale jsou zadarmo.