Téma: Chodím uklízet rodičům do domu bratra a ten mě bezdůvodně verbálně agresivně napadl, rodiče za ním stojí - mrzí mě to!

Tvoje situace mi připomíná tu mou v tom smyslu, že jsem se taky nechala vydírat a navozovat pocity viny, pokud jsem nedělala to, co po mně bratr s otcem chtěli. Bohužel se obávám, že tady ti žádné vysvětlování a obhajování se před matkou i před příbuznými nepomůže. Tvoji rodiče jsou asi zdatní manipulátoři, když zmasírovali i příbuzenstvo. Jejich zájmem je tě vmanévrovat zpět do role bezplatné pracovní síly a služky. Taktže tvoje vysvětlení NECHTĚJÍ pochopit. Zkus odpovědět na tyhle otázky:

1) Tvoji rodiče jsou nemohoucí nebo jinak nemocní, že nezvládnou běžný úklid?

2) Za co se jim cítíš povinována, když upřednostňují bratra a tobě žádný majetek nenechali?

3) Co ti přináší návštěvy rodičů kromě ponižování, vyčerpání a strachu z útoků bratra?

4) Můžeš si ty nebo rodiče dovolit zaplatit někoho na občasný úklid, aby to nemusel dělat nikdo z vás?

5) Pokud se chceš s rodiči vídat, je možné, aby přijeli oni za tebou nebo jste se setkali na neutrální půdě?

Slunicko, pises, ze jsi po operaci patere. Myslim, ze by ses mela spis venovat rehabilitaci nez uklidu ciziho baraku! To je argument, ktery pochopi kazdy normalni clovek. Nemusis nikomu nic vysvetlovat, ani znamym, ani pribuznym.
Obavam se, ze u vas v rodine je vic problemu nez problem s bratrem.
Pokud te zranuji a ublizuji ti, mela bys zvazit, jestli ti stoji zato, si tohle vsechno nechat libit.
S rodici se muzes setkavat nekde jinde (pokud na to pristoupi). Pokud je matka nemohouci, muze si  zazadat o vypomoc.
To uz tak bylo vzdycky, ze  rodice stali na strane bratra? Nemas u nich zastani?
Trochu mi to pripada, jako bys byla nemilovane dite a za kazdou cenu se snazila o jejich lasku.  
Nejsem psycholog, ale myslim si, ze potrebujes radu nejakeho odbornika.
Myslim, ze potrebujes podat pomocnou ruku.
Na tvem miste bych na nejakou dobu prerusila styky s rodinou.  Pokud o ten kontakt budou stat, ohlasi se sami. Ale nenech se vyuzivat, zivot mas jen jeden.  
Pratele si muzeme vybrat, ale pribuzne ne!

Zdravím, já mám také cvaklého bratra, ale naštěstí okolí není zmanipulované a já toho člověka nechci nadosmrti vidět. Leze za mou matkou a bratrem a žebrá o love. Když jsme s ním žili, bylo to peklo, je to psychopat, alkoholik a agresor.

Takovýhle dementy je potřeba odstřihnout, nestýkat se, ignorovat a útoky si nebrát osobně.

To, že v tom "jedou" i rodiče, svědčí to o tom, že bratr tyto vlastnosti po nich podědil a ještě je zmanipuloval. Chápu, že je to těžké, ale pokud se rodiče nebudou chtít stýkat ani na neutrální půdě, tak prostě přijměte to, že rodiče pro vás skončili, jako bratr.

Toto jsou nesmírně psychicky náročné věci, mě stál bratr duševní i fyzické zdraví.

Prosím, dělejte vše pro to, abyste také tak nedopadla.

Nepotřebné lidi a stresory je třeba ze života vymazat. Je to smutné, ale je to tak.

A nedoprošujte se. tím ukazujete svou slabinu a to, že nemáte hrdost. I mně se jevíte jako nemilované dítě.

Zvažte psychologa.

Moje matka ještě není nemohoucí, jen pečuje o otce. A já ji jen pomáhám  s úklidem, nákupem a přivezu léky. protože bratr na rodiče kašle. Nemá zájem je vozit autem ani k lékaři a tvrdí že od toho jsou doktorři aby jim dohodli odvoz. Hlavně že on má auto na to aby vozil pochybné ženské, které ho využívají finančně.

. Návštěvy rodičů mi nepřináší vůbec nic a zaplatit  nějakého pečovatele, nebo  někoho na úklid si dovolit nemůžu. Navíc  když je to bratruv majetek a bydlí v něm , tak ani nemám zájem se postarat za mě za náhradu. Je to bratrova povinnost.

Ale ten než aby  rodičům něco zařídil po finanční stránce, on je hrozný škrt na peníze, i když má peněz dost. Přitom  ještě chce  aby ho matka sponzorovala. On neví co to je platit složenky, za doplatky ačkoliv  on nejvíc plytva vším-elektrikou, vodou. Matka mu financuje  veškere rekonstrukce baráku a on ji ještě drzé předloží účty za co utratil peníze. On si nekoupí ani kartáček na zuby, všechno matka. Ještě je spousta rekonstrukce  na baraku, ale bratr  prý nemá peníze a opět matce řekl že  má přispět. Matka odmítla a bratr ji řekl že když tam rodiče bydlí tak budou platit. A matka tedy  platí. Když jsem ji řekla proč to dělá, tak že bratr nemá peníze. Tak jsem ji odpověděla že já taky nemám peníze ale ona se o to nikdy nezajíma jestli mám z čeho žít. Prý je to něco jiného. Co  to mi neodpověděla. A to brachovi není trapné matce říct v 75 letech v jejím věku aby šla  někde do práce aby vydělala na opravy baráku. Nemám slov. Samozřejmě že se matka  brachy zastála.

Zkrátka  bracha je chudák a já z invalidního důchodu se mám asi dobře?

Rodiče ke mně nejezdí. Ani o to nemám zájem, za to že upřednostňuje celý život jen bratra.

Mám strach kdyby za mnou bratr rodiče přivezl, už by mi ja tam nechal a jezdil si pro peníze.

Ano je to tak. Jsem od začátku nemilované dítě a vždy rodiče stáli jen na bratrové straně.

On měl vždy co chtěl nejvíce po finanční stránce a já nikdy nedostala nic a bratr má z toho radost. Bratr dostal  barák a já nic, ani mě nevyplatil, protože rodiče zařídili aby  dostal barák darem. Když jsem řekla že  mám právo na půlku  z baraku tak mi řekli že jsem peněz chtivá a se za mně stydí. Já si musela  na všechno tvrdě vydělat a  tak to dopadlo s mou páteři. Jenže nikdo mě  nechápe.

Nikdy se matka nezajímá o mé zdraví, kde chodim k lékaři, proč, jak se cítí. jak jsem dopadla. Nic.

Bratr jde jen k zubaři a pak matka musí informovat celé přibuzenstvo  jak bratr dopadl. Nechápu. Vždyť byl jen u zubáře.

A já když jsem šla  na operaci, všichni známi a příbuzní mi přáli až mi to dobře dopadne a přijdou mě navštívit. Matka jen řekla že  jsem jim ani nesdělila  kde mám na kontě  peníze kdybych   tu operaci nepřežila, protože oni neví kde  by měli  jít. Vůbec ji nazajímalo jestli nějaké peníze na kontě mám. To mě šokovalo.

Tak to jsem fakt nechápala jak tohle mohla matka říct. A další šok řekla že se nemohli dovolat do nemocnice, protože lékaři je odmítli informovat, ale přítom  všichni známým informace poskytli. Na návštěvu  přišla jen jednou a to mi řekla že  se ji moc nechtělo, že "nemá"čas. To mám teda matku.

Myslela jsem si hloupě že se matka  věkem změní, ale vidím že když  bratr se vrátil zpět na barák protože ho jeho bývala přítelkyně doslova vyhodila, tak naše rodinné poměry jsou opět hodně špatné. Ty  se  zlepšily jen nachvíli když  žil přítel (a ten bratra silně  nesnášel), takže  se o to postaral aby se rodiče ke mě chovali slušně, a já jim pak posluhovala, přítel to tak chtěl, protože  si myslel že proto se ke mně budou slušně rodiče chovat. Já blbá, jsem poznala že  se vlastně přítele jen všichni báli.

Mi se už ani nechce jezdit  jim posluhovat, protože mě bolí páteř, ale  udržujou mě  hodně silné léky. Ale jezdím především  k rodičům 1-2* týdně,  z části i proto že otec miluje mou fenku a pokud ji dlouho nevidí, tak se cítí hodně špatně, se mu zhorší jeho zdravotní stav. Já jim ale psa nechat nechci. Protože vím že matku moc nebaví se o  psa starat, Jen chvíli se pomazlit. A já jim mezitím uklízím.

No přestanu už  k nim jezdit za takový přístup.

Ale nechápu proč matka na mě všem příbuzným plive špínu a oni tak moc ve všem věří a já nevím jak jim to mám vyvrátit že nic není pravda a měl by se  postarat bratr ne já. Že já mám svou domácnost. To mě fakt mrzí. a  že moje rodina vždy dosáhne svého, zmanipujuje proti mě všechny i když nechápu proč. co jsem ji kdy udělala. A taky proč jsem se vůbec narodila.

To je strašné, smutné… opravdu se držte toho, že s nimi skoncujete.

Proč se tak chovají? Kdoví, možná to odkoukali oni od svých rodičů, nebo to podědili, čert ví.

Zkrátka matka s vámi - dcerou a ženou - soupeří. Pro ni jste sokyně, zato synáček, toho si vypiplala k obrazu svému, taky to tak dopadlo - je z něj ksindl, jako z ní.

Opravdu byste potřebovala citlivou oporu a podporu, máte své kamarádky? A ten odborník, ten by to s vámi mohl probrat, mohl by vám ze svého hlediska osvětlit jejich jednání a umožnit vám, abyste se na to vykašlala a žila si šťastně svůj život bez nich.

Zde se nám svěřit můžete, ale životní rozhodnutí ani spásnou radu zde nedostanete. To chce znalého a skutečného člověka.

Vy máte děti, svou rodinu, kamarády a tak? Věnujte se jim. Já mám, krom mámy, taky šílené příbuzenstvo. Moc mě to mrzí, ale vím, že s tím nic neudělám a že mi bude líp bez nich. Jinak to nejde.

Z toho, co píšeš, je jasné, že tvoje rodina tě nikdy nemilovala a milovat nebude, i kdybys jim snesla modré z nebe nebo obětovala život. Čím dříve přijmeš fakt, že od nich žádnou lásku a pochopení nezískáš, tím lépe pro tebe a tvé zdraví. Celý život ses jim snažila zavděčit a kam to došlo? Ty máš zničené zdraví, jsi bez peněz a oni jsou vysmátí. Jestli někdy něco tvoje matka pochopí, tak možná tehdy, až jí přestaneš posluhovat a až chování bratra dopadne drsně na ni. Ale takovou zkušenost potřebuje. Ty už se v tom jejich divadle nijak neangažuj a zkus si držet od rodiny co největší odstup. Věnuj se sobě, svému zdraví, koníčkům a neplýtvej svůj život na lidi, kterým na tobě nezáleží a jen tě ničí a zneužívají. Matce třeba napiš dopis, kde jí vymezíš jasné hranice, za které už nejsi ochotná jít a proč ses rozhodla se od rodiny vzdálit. A nech ji o tom pár měsíců popřemýšlet bez dalších kontaktů a vysvětlovaní. Pokud to nebude chtít akceptovat, tak definitivní konec všech kontaktů. Uvědom si, že jedinou zodpovědnost a povinnost máš jen vůči sobě a svému zdraví. Za rodiče zodpovědná nejsi a nic jim nedlužíš!!! Zvlášt pokud se nechovali jako milující rodiče, ale smečka vlků.

Ano, Ahjo to vyjadrila naprosto presne: jsou jako smecka vlku!
Slunicko, ono je tezke si pripustit, ze vlastni mama se k tobe takhle chova! Podle toho, co pises, je chamtiva a sobecka a dokaze zmanipulovat sve okoli. Jenze v 75letech ji nikdo nezmeni. kdyz ne ona, musis zmenit ty svuj pristup.
Nejspis jsi v detstvi a za svuj zivot utrpela dost prikori a to te poznamenalo.
Ted jdi dospela, financne nezavisla, tak se snaz pochopit, ze z tehle strany zadnou lasku nedostanes. Naopak, oni ti ublizuji.
Mela bys vyhledat nejakeho terapeuta, ktery ti to vsechno vysvetli a uvede te na spravnou cestu.
Zivot mame jen jeden. Snaz se, si ten svuj zprijemnit, a ne se obetovat pro nekoho, kdo si to nezaslouzi.
Svoji naklonnost venuj lidem, kteri si to zaslouzi. K tomuhle rozhodnuti budes potrebovat hodne sily. Tak doufam, ze ji  v sobe najdes!!

Tohle vsechno je mi hodne blizke. Moje maminka byla take nemilovane dite, jeji matka uprednostnovala vzdycky jenom kluky, holky byly pro ni sluzky. Maminka s tim bojovala cely zivot, stal se z ni hypochondr - vsechno jenom proto, aby na sebe strhla pozornost a dostala lasku, kterou v detstvi nedostala. Jenze tu lasku nemilovanym detem nemuze nikdo nahradit.
Maminka nasla dusevni klid az tehdy, kdyz jeji matka zemrela. Najednou ji nemohla ublizovat a trapit ji. Vsechno ji odpustila a byla to pro ni "jeji maminka".