Téma: Řekl jsem jí, že ji miluji - ona mě má prý ráda jako kamaráda

Ahoj, začnu úplně od začátku.

Na konci léta, rok zpátky, jsem šel na přijímací řízení na jednu nejmenovanou VOŠku. Hned na chodbě jsem si všimnul Holky, klasika, hezká, od pohledu sebevědomá, to se mi líbilo. V té době jsem měl přítelkyni a nezbývalo než být věrný, o nic se nepokoušet. Nebyl to vztah založený hlavně na citech, aspoň já z toho měl takový pocit.

Šel čas, já na škole v Praze, přítelkyně 50km ode mě, sice jsem se snažil být co nejčastěji s ní, ale už tak to bylo těžké najít si čas na nás dva. Ve škole jsme se spolu oťukávali, všichni zjišťovali, jaký kdo je, a zjistil jsem, že si s onou Holčinou zrovna nesedneme různými názory. To byl první kontakt s ní. Zanedlouho jsme měli třídní akci v blízké hospodě, kdy jsme si všichni trošku dali, a když jsem odcházel (utahaný ze školy a následně práce) za mnou ta Holčina přišla. Signály, že se jí líbím vysílala, ale já se zachoval jako věrný přítel, a zkráceně, ignoroval jsem to.

Domlouval jsem si s přítelkyní dlouho dopředu výlet do prahy, koupil lístky na rozhlednu, připravil večeři, jenom jediný problém nastal, ten den mi napsala, že nepřijede. Tak jsem obeslal kamarádky, jestli by nechtěly prožít hezký večer, že všechno bude na mě. Ozvala se Holčina. Byli jsme tam, cítil jsem z ní, že by to byla úžasná přítelkyně, ale pořád jsme měli rozdílné názory téměř na všechno, o čem jsme se bavili.

Po čase začaly problémy s přítelkyní, doslýchal jsem se různé zprávy od kamarádů, a zlomový bot přišel na oslavě mých narozenin (-O kdy mě podvedla s kamarádem. To byl pro mě impuls skončit vztah. Poté jsem se snažil si dokázat, že můžu mít to samé, co bývalka. půl roku jsem vycházel hlavně z krátkými známostmi, pár úletů, zlomil jsem i pár srdcí.

Ale to hlavní bylo, že jsem se změnil, a najednou si rozumněl i s tou Holčinou! Sice jsme se vídali jenom ve škole, ale i to bylo perfektní, bavil jsem se sní a rád.

Změnil jsem i názor na vztahy, doposud jsem si říkal, že láska nemůže existovat, ale na konci příběhu sám vím, že je. Někdy šťastná, někdy nešťastná.

Začalo být tepleji a ani nevím jak, dohodli jsme se s Holčinou, že si půjdeme zaběhat. Oba dva jsme trošku sportovní fanatici, tak hnedka domluvené 2 "sportovní" schůzky. Ty taky byly perfektní, zaběhali jsme si, hezky si popovídali, ale nic víc se mezi námi nestalo, a to mi dělalo dlouho starosti. Zatím jsem si neuvědomoval, že si k ní stavím cestičku, pomalu, ale zato poctivě.

Škola mi šla, byl jsem jeden z nejlepších ve třídě a to se taky neobcházelo bez různých rande v Mekáči, kdy jsme společně hloubali nad příklady. A tehdy jsem si začal uvědomovat, že je pro mě důležitější než kdokoli jiný. Veškeré aktivity, mimo školu, když jsem měl možnost, tak jsem ji psal, jestli se nechce přidat. Někdy přišla, někdy ne. Každopádně ve mě rostlo to napětí u srdce, když jsme byli spolu.

Na konci roku jsem měl zatím největší sportovní akci, a to krajské kolo v požárním sportu, v mladé boleslavi. Sice mi říkala, že asi nepřijde, ale nakonec se dostavila. Cestovat 80 km kvůli mě? Začal jsem v sobě budit naděje. Nebyla tam ovšem jenom kvůli mě, ale její bývalý bydlel hned naproti stadionu, tak si zašli po soutěži na kánoje. Jestli jenom to, netuším, každopádně jsem už tehdy věděl, že to je dost fyzicky aktivní holka

S družstvem jsme jeli po úspěchu domů, řádně oslavit, ale já byl přešlý, pořád mi hloubalo, co zrovna teď dělá. Přišly prázdniny, já je trávil pracovně, ona cestováním po evropě, psal jsem ji dost často, jak se má, projevoval zájem, po návratu jsme si i párkrát zašli spolu, ikdyž jsem nebydlel zrovna v Praze, vždycky jsem za ní rád přijel. Při jednom výletu jsem si neohlídal čas, a nakonec strávil noc u ní doma, s jejími rodiči. Hezky se o mě postarali, ale znova nic víc.

Říkal jsem si, že jestli mě má ráda, tak mi do postele vleze, z minulého vztahu jsem si řekl že už nebudu žádnou holčinu do ničeho nutit, a tím jsem se taky držel.
Na konci prázdnin jsme měli dlouho plánovaný výlet, mistrovství čr v hasičině. Samozřejmě jsem zjišťoval jestli pojede fandit, ale psala mi, že jede na vodu s holkama. Ale když mi napsala, že se to na poslední chvíli zrušilo, 1 den před naším odjezdem, tak jsem ji napsal, jestli chce, může jet s námi, že budu rád, když mi bude dělat společnost. Potřeboval jsem hlavně psychickou podporu, vyburcovat se k lepším výsledkům. Na poslední chvíli jsem zařídil všechno potřebné, aby se měla jak dostat tam a zpátky. Po prvním soutěžním dni mí spolubydlící z hotelu odjeli a já tam nastěhoval slečnu. Byl jsem hodně utahaný, tak jsem si vlezl k ní do betle a usínal. Ale jelikož byla roztahovačná, po chvíli jsem to vzdal, dal pusu na dobrou noc a šel spát do své postele, nabírat síly na finálový den, kdy jsme měli v plánu zazářit. Plán nám nevyšel o 7 setin, odvezli jsme si titul vícemistra čr v pú, ale slavilo se.

Ten den jsem ještě s ní odjížděl do prahy, protože nám hned na to začínala škola. Krom toho, že jsme se viděli každý den, zkoušel jsem ji vytahovat na různé koncerty, ale začalo to víc nevycházet než vycházet. Nakonec jsme se domluvili na Dvořákovu Prahu, to byl pro mě den D... udělat si hezký večer a hlavně jí říct, že ji miluji a že s ní chci chodit. Večeře klapla, koncert už moc ne, protože klasika jak je známo uspává, ale z toho jsem si dělal spíš srandu Nakonec přišla ta správná chvíle, doprovodil jsem ji domů, vyřknul to, co mě tížilo od té doby, co jsem si uvědomil, že ji opravdu miluju, ne tak jako bývalku, ale víc, nehrála v tom jenom fyzická přitažlivost, ale taky velký cit, co pro mě bylo dlouho neobjevené. Jak to dopadlo? Neodpověděla, akorát řekla, že ví, že ji miluju. Usmívala se a dělala oči.

Týden mi to nedalo spát, atak jsem se pokusil se s ní setkat i jinde než ve škole. Nevyšlo to, tak jsem ji poslal smsku, že mi to pořád nedá pokoj, když neodpověděla, zeptal jse se jí, jestli mi dá šanci. Odpověď byla taková: Je mi líto že jsem se občas chovala, jakože jo, ale to byla chyba, omlouvám se. Mám tě ráda, ale jako kamaráda. Tohle byl pro mě největší šok, protože celou dobu, kdyby se mnou být nechtěla, tak by ani se mnou nikam nejezdila. A jestli jako kamarádka, tak proč to všechno? Podobné holky jsem znal, které využívaly akorát, dělalo jim dobře, když se o ně někdo zajímal, ale napadá mě, jestli taková opravdu je, jestli jsem to nepřehlédnul v té zamilovanosti...

Napsal jsem jí, že jestli to tak je, tak ať mě ignoruje, že se nechci akorát dál trápit (skutečně jedna půlka mě to opravdu chce), natož mi přišla odpověď, že jestli to tak chci, tak se bude snažit to dodržet. (ta část to přijmula, ale druhá řvala jak tur). Jsou to už 3 týdny, mezitím jsem se snažil přicházet na jinačí myšlenky, chodil na rande, ale jak jistě víte, holky to dokážou vycítit, že je něco v nepořádku, a proto mi nic nevyšlo dosud. Jak na tom jsem psychicky? Špatně, nemůžu spát, když usnu, tak se mi o ní neustále zdá, klidně hezké sny, ale nato se probudím s depresí. 2x za noc, začínám být hodně výbušný, žeby city v nerovnováze? Pořád ji miluji, ale vždy, když na ni i letmo pohlédnu, nedokážu s ní promluvit jediné slovo.

Byl jsem na třídní akci týden zpátky, neměl jsem žádné informace že by měla přijít, zrovna jsem hrál fotbálek, a když jsem ji uviděl, zabolelo to a radši jsem šel domů. Mám pocit, že s ní už nedokážu být sám, ani na chvíli. Jedna část mě na to chce zapomenout, na všechno a co nejrychleji, druhá zase všechno zpátky. Jako vodováha, jednou má navrch první, jednou druhá část. Nemám chuť chodit po zábavách, začínám víc pít, ale to řeší problém jenom krátkodobě, vím že budu muset najít konečné řešení, jak se z toho dostat.

Co mi radíte vy? Mám porušit přání, co po ní chci, začít ji znovu dobývat, podle mě to cenu má, ale v takovém vztahu jsem ještě nebyl, nevím jak se správně zachovat.

Nechat to plavat, jestli psychické problémy neustoupí, mám zajít za psychiatrem?

Pořád mi to vrtá hlavou, každý den... Budu rád za jakoukoli reakci od vás.
(PS: opravdu je to podle mě hodně dlouhé, ale zkrátit se mi to nechce, psal jsem to tak, jak mi šly myšlenky, a ty trhat, abych vystihl podstatu, se mi nechtějí)