Téma: Jsem vdaná a miluji kolegu z práce - je pozorný a laskavý

Ale manžel byl zpočátku taky tak laskavý, ne? Co myslíš, že přijde časem? Budeš tu zas za dalších 10 let psát, že máš novou práci a bláznivě ses zamilovala do jiného apod. ?

Máte děti? Asi ne.

Bavila ses s manželem o vašich problémech nebo jsi to nechala tak, jak to bylo a chytla ses první možnosti?

Vzhledem k tomu, kolik je Ti let, tak se tak možná hloupě ptám a neradím, protože mi chybí informace. Bláznivé zamilování není vše (v těchto letech, je třeba uvažovat racionálně, i když to asi v zamilovanosti jde těžko).

ano deti máme obadva nene za 10let tady nastoprocent nebudu nejsem taková co se jen tak lehce zamiluje do nejakého jiného muže a jsem za vernost a rodinu ale myslím si že když se neco takového stane tak v tom manželství asi není neco v porádku ne? já jsem si nenaplánovala že když budu nekde pracovat tak si hned najdu jiného chlapa já chlapy nesháním ale stalo se to a ted jsem z toho taky vedle a nevím co mám delat potrebuji poradit a né kritizovat

Já nekritizuju, jen jsem potřeboval další informace, které jsi nenapsala a to by většina vařila z vody. Až teď jsi to trochu doplnila.

Mě je jasné, že tohle se neplánuje (nebo teda většinou ne ). Bavili jste se tedy o problémech s manželem? O tom, co Tě trápí a dohnalo do náruče jinému?  

A jak by sis to představovala s dětma?

Nekritizuju, jen Tě chci navést na cestu uvažování a trochu Tě dostat do reality všedního života, protože po odeznení zamilovanosti tam budeš, to si piš.

Pokud chceš odejít od manžela dokonce s dětmi (rozbít jim rodinu), kvůli nějaké tříměsíční známosti, tak to se ale připrav na to, že to tě budou kritizovat všichni, to se budeš muset trochu obrnit. Za to ti nikdo tleskat fakt nebude. Ani tě litovat.  

Nejlíp uděláš, když tu případnou kritiku budeš vnímat ne jako útok, ale spíš jako varování, že se možná taky řítíš do pěknýho problému a dokonce s sebou bereš i ty, co za nic nemůžou.  

Zahodit osm let kvůli třem měsícům? No, kdo chce kam…

Podle mě teď nemyslíš hlavou, ale dělohou - pardon, ale nevím jak to napsat korektněji.

Dá se to i pochopit, bláznivě se zamilovat je krásné, ale není ti patnáct a tak by to chtělo pohledat pár mozkových buňěk i v té lebkovně.  

Moje první rada je - nespěchat. Počkat, dokud ten milenecký vztah nepotrvá alespoň rok. Pokud bude i pak vypadat perspektivně, tak pak teprve to nějak naplánovat. A celý ten rok přemýšlet o tom, jestli když tě ten tvůj nový šamstr třeba za rok za dva opustí, protože mu do zaměstnání nastoupí nová nespokojená panička, tak jestli jsi připravená na život bez manžela.

Moje druhá rada je - od manžela odejít rychlým řezem, nejprve si najít bydlení a prostě se ihned odstěhovat, nezůstávat s ním v jednom bytě po té, co mu řekneš, že odcházíš za jiným. Na rozvod pak nespěchat, nějaký čas se spokojit s odlukou, než vychladnou nehorší emoce.

Teď Tvůj milenec je pozorný, laskavý, píše Ti atd. , ale za déle už to nebude  tak horké, jak to je teď, ze začátku je to všechno krásný, všichni se snaží, píší a volají si o stošest, ale časem to taky přejde. Ke všemu milence moc neznáš, nevíš, co se z něho vyvrbí, aby jsi pak nelitovala, že si opustila manžela, protože teď jsi zamilovaná, poblázněná, ale časem ty city taky opadají.  

V delším vztahu už nehrají roli až tak city, ale jiný důležitější věci, s manželem jste 8let, což je slušný, znáte se, víte co ten druhý má rád atd a nevím jestli v tomto případě není na škodu to všechno zahodit kvůli rychlému poblouzění.  

Trošičku počkej než se rozhodneš definitivně pálit mosty. Píšeš, že on se rozvádí, ovšem ne kvůli tobě, ale prostě jim to nefunguje. Což na jednu stranu je dobře, že příčina nejsi ty ale nesoulad v jejich manžeství, na druhou stranu- aby jsi nebyla pouze ta berlička, o kterou se může opřít v těchto nelehkých časech.  

Poskytuješ mu oporu, zvedáš sebevědomí, že ještě o něj ženy stojí, je mu s tebou dobře, protože jinak by se trápil a přemýšlel nad budoucností. No a co pak. Až se rozvede? Třeba ho napadne, že když urval kus té svobody, že se nechce hned vázat. Co pak  tebou?  

Jelikož jsem rozvedená a vím, jaké má člověk v té době myšlenky, tak na tvém místě ti radím to neuspěchat, ať potom nejsi na všechno sama.

to jo ale co je to za manželství z kterého vyprchala všechna neha a láska být s nekým jenom proto že máme prstínky a podepsali jsme pár papírku a jenom prežívat to není život když jeden z partneru není štastný ale kvuli tomu aby neublížil jiným tak bude nadále žít spolu sním. jo jasne jen aby všichni ostatní bili HAPPY ale co já já taky chci být štastná

Ne proto, že jste něco podepsali a vyměnili prstýnky … ale proto, že jste založili rodinu a máte děti.

Řekni nám, proč nejsi šťastná? Jen proto, že jsi se zamilovala jinde a právě prožíváš hormonální bouřku? Pamatuj, že na začátku to tak je vždycky … než jsi potkala kolegu, ani by Tě nenapadlo od manžela odcházet, je to tak?

A HAPPY? To je slovo, které by sis měla spojovat s dětmi a ne se svou poblázněnou zamilovaností.

A teď si představ, kdyby tomu bylo naopak!

Krásně to napsala Sorbonos, přesně vystihla situaci, ale koukám, že jak píšeš, nechceš kritiku, ale myslíš jen na sebe - Já  chci být šťastná!

Já Ti nevím. Samozřejmě, nikdy nevíme kdy a koho potkáme a co se může stát. Sňatek je závazek, je to částečné převzetí zodpovědnosti za druhého a za skutky toho druhého.

Chápu, že po 8mi letém vztahu už to mezi vámi nejiskří jako na začátku, ale to je normální vývoj citů mezi dvěma lidmi.

Chápu, že nynější milenec Ti dokáže zase dát to "šimrání v podbřišku", vzrušení, bušení srdce a pocit zamilovanosti. To je ale proto, že se poznáváte a sami sobě jste se lety neokoukali.

Napadlo Tě, že Tě třeba má jen jako "porozvodovou přestupní stanici? ". Že si potřebuje dokázat, že je žádaný muž?

Ze strany milence bych se obávala pouhého poblouznění, zatímco manžel je jistota a bezpečí, kam jsi se tolik let vracela.

Já bych za sebe chtěla říct, že ačkoli to jakkoli nefunguje v manželství a člověk se rozvádí, tak až se rozvede, začne vidět věci trochu jinak. Nebo spíš zjistí, že si myslel, jak se bude cítit a cítí se jinak.

A přestože se každá ženská myslí, jaký je ten rozvádějící se chlap chudák, tak pravda bývá taky maličko jiná. Už proto, že když si člověk někoho vezme a nějakou dobu sním žije, má to na něj vliv.

Jak píši ostatní, může tě mít tvůj milenec jako zaštítění hladkého přechodu po rozvodu. A to nemusí být nijak vědomě, vůbec ti nemusí chtít schválně ublížit. Jen mu to prostě nedochází. Být tebou, p očkala bych, až se rozvede a potom za nějaký čas bude jasné, jak to je.

A jestli je to s tvým manželem tak hrozné a nedá se to vydržet, můžeš odejít i bez milence.

Zalepování děr po rozvodech nebo doplňování vzrušení v manželství jsou většinou naprd. A navíc v kombinace obou je to dost sebevražedné.

je zajimave jak vsichni vidi u toho noveho/nove jak jsou pozorni a bla bla bla ale uz si nikdo nevzpomene jake to bylo na zacatku se soucasnym partnerem

ale ono nakonec dobre kdyz od sveho soucasneho chlapa odejdes, aspon bude mit sanci najit si normalni zenskou, ne couru ktera ho podvadi

Trochu drsný … Pokud on se rozvádí, pak se mu trocha sexu hodí, že.

no prave, on se rozvadi a nez si koupit nafukovaci ancu tak si vyhlidl nejakou v praci a treba az si najde jinou tak ji odkopne,  jenze tahle mezi tim rozbije celou rodinu a pak nakonec ji bude i manzel dobry 

Taky souhlasim s tim, ze je to hodne predcasne delat jakekoliv zavery a hned odejit od manzela. Otazka je, jestli sis ty problemy v manzelstvi uvedomovala i pred tim, nez jsi poznala toho kolegu z prace.

Ja te nesoudim, totiz ma sestra mela vztah 15let, zili spolu, vsichni 'z venku' si rikali, jak jsou spolu stastni, jen rodina videla, ze to uplne tak neni. No a pak behem dvou mesicu se sblizila s kolegou, odstehovala se k nemu, doroka se vzali a otehotnela. Riskla to a vyslo ji to. Ale byla si timto krokem jista.

takze pokud si myslis, ze je to ten pravy, jdi do toho, ale vse zvaz. Tady pisi, jak za 10let budes resit to same…to se nikdy nevi, ale podle mne je vetsi blbost setrvavat ve vztahu, ktery te netesijen proto, ze se bojis riskovat. A to, ze to nekteri delaji kvuli detem, mi prijdejeste vetsi kravina, protoze detidoma potrebuji videt milujici se rodice a ne dva si cizi, hadajici se lidi. Nejsem sice zastancem rozvodu, ale mnohdy je to prave kvuli tem detem lepsi.

Však základem pro setrvání je si sednout s manželem a probrat to! A uklidnit vše. Přece zůstávat doma jen kvůli dětem a furt se s mužem hádat je kravina. To mě ani nenapadlo, že by to tak někdo mohl brát.

Tvoje ségra je jedna z 20. A děti měla? Asi ne. A protože otěhotněla, tak vztah měla od 20ti let nejpozději? Tak pak se nedivím, že to zkusila i jinde - třeba chtěla dítě přítel ne. Ani svoji nebyli - je tu moc odlišností zjednodušujících situaci - bez dětí, nebyli svoji, žili na hromádce a evidentně oba nespokojení roky…

AD, pisatelka tu ale nepíše nic o hádkách a pod. Vidím to spíš na tu všednost a ta přijde všude.

od manžela jsem chtela odejít už nekolikrát a už dávno než jsem spoznala "jeho. "kolegu

A snažili jste se ty problémy mezi Vámi nejdřív probrat a řešit, jak se tě Mitsa už na začátku ptal?

Čistě teoreticky - kdyby se rozvedl ten ženatý a Vy se rozešli, je hoooodně pravděpodobné, že Ty bys pro něj byla jen onou "převoznicí", ptž pokud se člověk nejdřív nesrovná s  rozchodem a není nějakou dobu sám a hned po té někdo přijde, většinou to vydržet ani nemůže. Už třeba jen proto, že ten zklamaný si dělá z toho druhého "psychologa" a to ve vztahu nedělá dobrotu.

Jenže jsi to neudělala. Nebyl asi až takový důvod. Nechci Ti sahat do svědomí, jen Ty víš, jak to doopravdy je. Jestli je to ale tak, jak jsi psala původně, pak bude lepší promluvit s manželem, urovnat vztahy doma. To, že jsi se šíleně zamilovala, to není láska. Láska nevzniká za tři měsíce. Vždyť ho ještě vlastně ani neznáš a víš jen to, co Ti řekl.

tak potom to asi není láska ani mezi mnou a mým mužem s ním totiš jsme taky vubec nerandili ale hned jsme spolu bydleli a do roku jsme se brali a jsme spolu 8letnemužeš posuzovat človeka když ho neznáš a my jsme bili nejdrív kakarádi a z kamarádství predse tá láska vzniknout muže ne? znám jednu ženu tá se taky rozvedla s manželem taky se dala do hromady s kamarádem a ted je štastná. nikdo z vás predse neví jak to mezi náma doopravdy je a to že se človek zamiluje do jinýho není zločin

Za ty tři měsíce jste stihli být kamarády, stihli jste se zamilovat a dokonce už chceš rozvod. To je rychlovka, páni. Co kdybys nám napsala, co špatného provádí Tvůj manžel, že chceš dětem vzít tátu?

Anebo nepiš … myslím, že je to stejně jedno. Po nás vlastně jen chceš radu, jak to říct manželovi. Normálně, česky.

Do všeho se moc strašně rychle hrneš. Za ty 3měsíce ho nemůžeš vůbec znát, aby tě taky jen nevyužíval, abys pak nezůstala sama, bez dětí a nelitovala neuváženho rozhodnutí, lehko se to může stát a návrat bude těžký.

Teď jsi do něho strašně zamilovaná, vidíš ho přes růžové brýle. Prostě buď tebou bych tak neriskovala a čekala, co se zněho vyvrbí.

Pozorní a laskaví jsme na začátku všichni. Později to u stálé partnerky nějak zapomeneme a pro ostatní se můžeme přetrhnout. Znám to z vlastní zkušenosti.