Téma: Jak se odmilovat?

30.08.2011 09:36
Uživatel: Maruška
Věk: 37

Odpovědí na téma: 9

Text:

Nevím zda nepatří můj příspěvek do sekce nevěra. Je s něvěrou spojený,ale týká se hlavně mě.
Je mi 37 let,jsem vdaná 19 let a celá léta jsem si myslela,že jsem šťastná a ,že mě se nikdy NIKDY nemůže stát,že bych se zamilovala do někoho jiného a nevěru jsem odsuzovala.Poznala jsem ji spíše ze strany manžela,kdy si zvyšoval své ego telefonáty a SMSkami s jinými ženami a já to zjistila.Jestli bylo něco víc,nevím.V tu dobu jsem byla nešťastná a smutná,ale překonali jsme to a jeli dál. No a v okamžiku,kdy bych to nejméně čekala jsem se zamilovala do jednoho muže-obchodního zástupce,který k nám jezdil do firmy.Dělala na mě oči,říkal jak mi to sluší a před příjezdem psal SMS,že se na mě těší.Moc hezky jsme si vždy povídali. Po nějaké době mě během telefonátu pozval na kávu. Potěšilo mě to,ale nevěděla jsem si s tím rady-Jsem přece vdaná. Na nabídku jsem neodpověděla a nechala to být. Asi po půl roce slovo dalo slovo a já řekla,že jsem na jeho pozvání nezapomněla.Domluvili jsme si schůzku. Nevěděla jsem co si počít jsem vdaná,ale ten člověk mě moc přitahoval.Než jsme se sešli,tak jsem shodila 2 kila,nemohla jsem spát,stále jsem přemýšlela.Hlava říkala ,že je to špatné,ale srdce mě nutilo se s ním vidět.On bydlí asi 80km dál.Sešli jsme se několikrát a pak se z nás stali milenci.Byla jsem moc zamilovaná a otevřela jsem své srdce.psali jsme si krásné SMS,ale vše v rozumné míře,on je pracovně vytížený. Všechny naše setkání byla nádherná,ten člověk galantní ,milý a cítila jsem se jako žena a bohyně.On je rozvedený a má mladou přítelkyni se kterou ale nebydlí.Zarazilo mě,že při našem prvním hovoru,kdy jsme si domlouvali schůzku říkal,že holku nemá a ani nehledá a za týden kdy jsme se sešli,řekl,že má vztah.Myslela jsem ,že vznikl během té doby ale pak vyplynulo,že už loni spolu byli na dovolené. Přítelkyně mi nevadila,jsem vdaná. Užívali jsme krásné společné chvíle a já se vznášela.Problém byl v tom,že jsem vždy musela vše aktivovat já.Když bych nenapsala SMS,nebo email,tak on sám nenapíše . A vlatně často na mé SMS vůbec neodpoví,nebo odpoví za několik dní.Často také i něco slíbil a to i pracovní věc,že v pondělí v 9 hod zavolá,tak já šla schválně na poštu,abychom spolu mohli mimo firmu chvilku povídat- Nezavolal! a to jsme měli řešit prac. věc. Někdy měl přijet do firmy,řekl,že přijede dopoledne ,čekala jsem a nepřijel,chtěla jsem jít pak už domů z práce-on se sám neozval,nebo neomluvil,nebo neupřesnil kdy by mohl dorazit.V červenci jsem nevydržela stále ten pocit čekání,jestli odepíše na SMS nebo e.mail a doma i podezření,tak jsem řekla,že v tom vztahu nemůžu pokračovat,že jsem člověk,který čeká,že ostatní budou jednat asi stejně jako já.Když on napíše mail,tak spálím maso,nesnídám,budu nenamalovaná a odepíšu.On si nenašel čas třeba na WC 2-3 minuty aby odpověděl na SMS. Stalo se i to,že jsme měli měsíc domluvenou schůzku na určitý den,kdy manžel odjíždí mimo,šlo jen o to určit časy,podle naší práce a místo,kde se sejdeme.Ukrást si 2 hodiny času-nebylo to jednoduché.Domluvili jsme se,že den předem až manžel odjede,tak se ozvu a domluvíme detaily.Týden před tím jsme nepsali,nechtěla jsem ho zdržovat v jeho práci.Den předem jsem napsala asi ve 14.hod,že manžel odjel,tak že Ať se ozve a domluvíme se. Do večera do 22. hod nepřišla žádná odpověď.Byla jsem smutná a zklamaná,on vždy krásně mluvil a psal,jak se těší a samá krásná slova.Těšila jsem se,že se uvidíme,moc možností nemám,jak se sejít a na ten den,kdy bude manžel pryč jsme se těšili. Říkala jsem si,že to dokazuje,že mu na mě asi tolik nezáleží,tak jak říká.Říkával,že by nechtěl abych byla smutná.Zavolal jsem mu,on se zase vymluvil na hodně práce a problémy s přítelkyní atd atd. To se starlo takto několikrát. Proto jsem to ukončila,protože jsem neměla sílu se takhle trápit a stále čekat.
Jenže stalo se,že musíme být pracovně v kontaktu,ne tak často,ale občas ano. Musela jsem mu zavolat.on říkal,že mu chybím.A že mi napíše mail.Vyměnili jsme si pár mailů a jednou se sešli na kafe.On mi lichotí a je to hezký,jenže opět je to tak,že sám by se neozval.Nechápu to,že jsem celkem rozumná ženská,umím se rozhodovat,ale za tímhle člověkem mě stále něco táhne,prožili jsme spolu nádherný romantický chvíle,chová se ke mě hezky,ale na druhou stranu vím,že slibuje,slib nedodrží a že i lže,vymlouvá se a tak.Kdyby mu na mě záleželo tak jak říká,chvola by se jinak,třeba by mě i kontaktoval sám.Já mu řekla,že ho miluju,on mě ne.Napsal mi třeba,že mě má rád a váží si mě,ale nikdy mě neoslovil jménem.Myslím,že při práci ,kdy jezdí po republice může být takových žen jako já víc.On mi vždy dává naději,že se zase uvidíme,že se těší .Rozumné je na něj zapomenout,jednak že jsem vdaná a nechci zničit rodinu a taky,že on to se mnou podle všeho nemyslí tak jko já s ním. Určitě,kdyby to prasklo a já se třeba rozvedla,tak by si mě na krk nevzal. Jenže já chvíli tak a chvíli tak. Nedokážu to v sobě utnout jednou pro vždy. Jednu chvíli si říkám zapomeň-nemá to smysl a nezaslouží si mou lásku a za chvíli na něj myslím a těším se,že se zase uvidíme. Teď je na dovolené.Před dovolenou jsem mu psala mail,takže by měl být na řadě s odpovědí on i to jak se měl.Je přede mnou dilema,čekat jestli se ozve sám ( podle všeho tomu nevěřím) a podle toho si udělat závěr ,nebo to nevydržet a po jeho dovolené mu Zase !? ( jako vždy ) napsat Ahoj,tak jak se máš,jak ses měl.
Je to dlouhé čtení,ale prosím o radu.Nedokážu pochopit,že si sama ze sebou nevím rady a nedokážu říct konec!!! a stále na něj myslím ve svém dospělém věku
Děkuju za radu

Odpovědět

(1 člověk)

(0 lidí)
Stránka otevřena 9739x Předchozí téma | Další téma