Téma: Vysoká škola humanitní nebo přírodovědecká - nejraději bych ale byla psycholog

Já bych ti poradila, ať jdeš studovat to, co tě baví a chceš. Nemyslím si, že humanitní vědy nemají budoucnost, zvlášť psychologie. Pokud budeš studovat co tě nebaví a v podstatě nechceš, může se stát že školu nedokončíš a tak ztratíš roky. Já jsem chtěla být vždycky lékařka ale vystudovala jsem úplně něco jiného. Pořád mě to štve a přemýšlím nad tím, že bych šla medicínu ještě studovat.  

Ahoj,

vždycky jsem byla dobrá v psychologii- to bylo téma, které mě přirozeně zajímalo, ve volném čase jsem se jím zabývala a mezi kamrádama jsem sa vždycky tak nějak spontánně dostala do role psychologa. Ale nešla jsem ji nejdřív studovat, protože jsem měla pocit, že psychologů je už dnes tolik, že už další nejsou potřeba. Byla jsem 2 roky na gymplu a přesvědčovala sama sebe, že chci být jazykářka, pak jsem 4 roky studovala klavír na konzervatoři, protože jsem měla docela talent, až na to, že cvičení pro mně představovalo vlastně utrpení a taky se mi asi na 3 roky podařilo přesvědčit se, že budu určitě nakonec skvělá pianistka. Pak jsem byla naprosto otrávená ze všech těch školních systémů a dělala jsem rok servírku. Musela jsem teda "ztratit" (nebo možná získat) 7 let, abych se znova dostala sama k sobě a přestat řešit všechen ostatní svět (kdo všechno ještě chce být psycholog, a jestli se uplatním, a jestli se tam dostanu… ) Teď jsem na Masarykově univerzitě a mohu ti říct, že uplatnění absolventů psychologie je alespoň u nás téměř stoprocentní. Když se něčím začneš zabývat hlouběji, vždycky zjistíš, že je to mnohem širší oblast, než si si dovedla představit a že konkurence je obrovská, ale zároveň, že máš i obrovské množství možností, jak k této oblasti můžeš přispět právě ty svým vlastním přístupem, který tam třeba ještě chybí. Takže bych ti poradila, abys ses zamýšlela skutečně do hloubky jenom nad tím, kdo jsi ve skutečnosti ty a co tě opravdu baví. (v tomto případě jestli jsi ve svém nitru humanitně nebo přírodovědecky orientovaný člověk, přičemž u naprosté většiny lidí je právě jedna z těchto možností ta silně převažující. Možná bys mohla zkusit taky nějaké osobnostní testy nebo se poradit s těmi, kdo tě znají.) Všechno ostatní je zbytečné řešit. Člověk sám sebe stejně neobelhá ani nepředělá na něco, co není. Nikdy nebudeš špička v něčem, co ti možná jde, ale není to předmětem tvého silného vnitřního zájmu. V něčem takovém můžeš být spíš průměrná a nešťastná. Naopak i v zaměstnáních, která třeba nejsou tak dobře placená, se můžeš propracovat k skvělému místu, pokud to budeš dělat zaníceně.

Na přírodovědecké fakulty chodí dle testů ten největší odpad (mimo pedagogické a sportovní fakulty). Přirodovědy mají největší nezaměstnanost, dokonce srovnatelnou s prům. nezam. daného kraje.  

Perspektiva chemie je celkem malá, neb průmyslu tu není (ani nikde jinde v EU) a výzkum je jen pro velmi malé množství lidí (počet míst). Sám jsem šel z gymplu na PřF a spíše toho lituji. Propagačním lžím nevěř, tak kde to má smysl je přetlak. a přijímačky.