Téma: Je pro mě vhodnější obor Sociální práce nebo Speciální pedagogika?
Uživatel: Katuš18
Věk: 18
Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu ty z vás, kdo mají nějakou zkušenost se studijními obory Sociální práce či Speciální pedagogika. Hodně inklinuji k jakési pomáhající profesi tohoto druhu, ale konkrétněji moc jasno nemám. Tady jsou hlavní faktory mého rozhodování:
- Nechci pracovat ve školství (spíše nějaké např. neziskovky)
- Jsem psychicky poněkud labilní (a také nepříliš rázné povahy), tudíž by pro mě asi příliš nebyla práce s nejtěžšími rizikovými skupinami (narkomani, vězni…)
- Nejvíc bych chtěla pracovat s lidmi s nějakým handicapem (nevidomí, invalidé…), s mentálním postižením už méně
- Skoro spíš práce s dospělými než dětmi (nebo alespoň mimo školství, jak už jsem psala)
- Dobrovolničím v domově pro seniory a dělám to ráda
- V zaměstnání bych si přála aktivně pracovat s lidmi, rozhodně ne být soc. pracovnice někde na úřadě, vyplňovat papíry či rozhodovat o tom, kterým rodičům má být odebráno dítě…
Prosím, co si o tom myslíte? Sociální práce nebo speciální pedagogika? Ano, jsem náročná a velmi vyhraněná, vím to. Možná mi řeknete, že bych měla dělat něco úplně jiného, ale věřte mi, že jsem dost přesvědčená o tom, že tohle je cesta pro mě, byť uznávám, že to má i své „proti“… Takže vás moc prosím o praktické rady, nikoliv doporučení, ať na tohle rovnou zapomenu…
P. S. Přihlášku si dám určitě na obojí a třeba se dostanu jen na jedno a tím se to rozhodne, ale zneklidňuje mě, že pořád úplně nevím, co vlastně chci…
Předem děkuju za odpovědi,
Káťa
Reakce čtenářů
Pokud chceš neraději pracovat přímo s dětmi, které mají postížení různého druhu, tak bych to spíš viděla na tu speciální pedagogiku. Speciální pedagogové jsou dokonce i lépe placení, než sociální pracovníci, at se jedná o sociálního pracovníka v různých zařízeních.
Kdyz nechces pracovat s dětmi, není speciální pedagogika spis o práci s těmi dětmi?
Co dobrovolnictví v domově pro seniory obnáší? Ctes jim, vykládás si s nimi a pod. ? Je to velice záslužna činnost, ale jak vidíš, na tuto práci stačí dobrovolník, jako sociální pracovnice tam bys mela práci mnohem namahavejsi a popravdě, nejsem si jista, zda by ji mel dělat nervové labilnejsi člověk. I když to slyšet nechces. Dívala ses na seriál Život na zámku? Tam, i když senioři nebyli mentálně postižení, se mezi sebou hodně hádali a paní ředitelka to musela stále řešit. Byla bys i na toto dost silná?
Ještě me napadlo, což takto vystudovat ergoterapii? Zjednodušeně řečeno, to by sis se seniory "jen hrála".
Věk: 18
Děkuji za odpovědi.
No, se speciální pedagogikou se nemusí pracovat jen s dětmi, jak si spousta lidí myslí, ale samozřejmě, je to asi první, co se nabízí. Jinak, jak jsem psala, nevadí mi vlastně pracovat s dětmi (i když s dospělými bych chtěla možná o trošku víc), jen nechci být ve školství. Tím myslím asistenty pedagoga ve spec. školách apod. , to mě zrovna moc neláká… ano, speciální pedagog má lidi rozvíjet, "vychovávat", ale např. nevidomí lidé určitou "výchovu" potřebují i v dospělosti, jestli mi rozumíte. Prostě potřebují učit, jak si mají ve své situaci poradit atd. Ale ano, bojím se, že takové místo se najde 1 ku 10 místům právě toho asistenta pedagoga. Proto bych potřebovala radu někoho, kdo se v těchto sférách pohybuje, aby mi řekl, s jakým z těchto dvou oborů spíš najdu lepší uplatnění blízké tomu, co bych chtěla dělat. Popravdě řečeno myslím, že je to dost půl napůl…
ano, dobrovolnictví v DpS obnáší především dělání společnosti. Spíš tím chci říct, že práce u seniorů klidně, mám to vyzkoušené a v tom prostředí (které mi přijde dost poklidné, na to, v jaké jsou ti lidé situaci) a v komunikaci se seniory jsem se celkem našla.
Co se týče té lability… řešila jsem to samozřejmě se spoustou lidí, ale vždycky dojdu k tomu samému - pro svoji spokojenost a psychickou pohodu potřebuju především dělat něco, co mě bude naplňovat a budu v tom vidět nějaký smysl. Jak se znám, v tomhle jsem po mamce a pro ni je tohle taky číslo 1 (dříve dělala nenáročnou práci, ale smysl v ní neviděla a trápila se tím. Teď má práci v mnoha ohledech náročnější, ale je velmi spokojená.) A o těchto oborech jsem přesvědčená, že byť nebudou nejlehčí, naplňovat mě budou tisíckrát více, než spousta jiných, jednodušších. Ale právě proto, že znám své hranice, vím, že i v té soc. sféře jsou oblasti, do kterých bych nešla, jako např. zmiňovaná práce s narkomany…
A ergoterapie - ano, ta by mě lákala velmi, ale bohužel vůbec nejsem na přírodovědné předměty, takže jít na medicínu asi není nejlepší nápad…
Jses si jista, že ergoterapie je pod lékařskou fakultou? Kdysi jsem se o to zajímala a nebylo to na medicíně.
Pomáhající profesím hodně hrozí vyhoření, proto jsem myslela, ze by to neměl dělat člověk s psychickou labilitou. Starší lide bývají hadavi, viz ten seriál a je někdy těžké s nimi vyjít. Nemusí to člověka naplňovat.
Věk: 18
Bohužel jsem… v Praze určitě, ale ani v jiných městech jsem ergo nenašla jinde než na lékařské fakultě (možná ještě tak na nějaké fakultě zdravotnických studií). Ale asi máte pravdu, že dřív to tak nebylo, to už jsem někde četla, že se to před nějakou dobou "přestěhovalo"…
S tím vyhořením je to pravda, a proto je určitě důležité znát své hranice, ale jak jsem psala, já sedět den co den někdě v kanceláři, tak nebudu šťatsná ani omylem a v podstatě z toho vyhořím taky, i když jiným způsobem. Bavila jsem se o tom m. j. s kamarádkou, která mě dobře zná a zároveň studuje psychologii a ta mi dala za pravdu… A mám různé další důvody, proč si myslím, že tohle odvětví mě naplňovat bude a že to je opravdu cesta pro mě… Asi nemá cenu zrovna tohle dopodrobna řešit, když mě neznáte, protože tohle je opravdu hodně individuální…
Znáte to mimo ten seriál z reálného prostředí například nějakého DpS, stacionáře, . ? Protože staří lidé na jednu stranu umějí být hádaví, ale z mé osobní zkušenosti to není tak hrozné, jak to občas lidi popisují. Já se popravdě docela často divím, jak jsou někteří staří, vážně nemocní i umírající lidé pozitivně naladěni a jak jsou neuvěřitelně vděční za každou "blbost"… Ne všichni, ale rozhodně větší procento, než bych čekala…
Ano, znám to.
Ta ergoterapie byla tuším na pedagogické fakultě. Ale ruku do ohne bych za to nedala.
Našla jsem školy, kde se ergoterapie dá studovat.
https://studentmag.topzine.cz/kde-studovat-ergoterapii-zvolte-jednu-ze-ctyr-vysokych-skol/
Nezlob se, ale neumím si představit někoho, kdo je již nyní poněkud psychicky labilní ani v jednom z uvedených oborů.
Dle mého názoru a zkušeností je u obojího třeba být sám v pohodě, jinak to časem nebude psychicky zvládat vůbec, přeci jen u obojího je psychická stabilita a odolnost dost důležitá.
Ono podle mě záleží na tom, v čem ta labilita spočívá. Nikdo není 100% zdravý s pokud tvrdí že ano, tak nebyl pořádně vyšetřeny. Stejně je to podle mě i s naší psychikou.
Já studovala sociální pedagogiku, ale zatím nemám praxi v oboru, protože mám ještě jinou práci, která mi zatim slušně vydělává. Je to takový tvrdší obor, kde se pracuje s nepřizpůsobivými lidmi. Ale může být také policejní vyšetřovatelka. Měli jsme ve třídě plno policejních vyšetřovatelů, kteří potřebovali být na to aspoň Bc, aby mohli pokračovat ve své práci.
Sociální práce jsou psychicky náročné, protože je to tvrdý obor - práce s umírajícími lidmi, prace ve vězení, dětské domovy - pasťáky, práce s bezdomovci, je to obor který je určený pro celou státní správu a nejsou tak dobře placené jako u speciálních pedagogů a navíc jsou psychicky náročné. Proto bych slečně doporučila ten druhý obor. Momentálně zase studuji jiny obor, protože mě studium baví.
"Ono podle mě záleží na tom, v čem ta labilita spočívá. Nikdo není 100% zdravý s pokud tvrdí že ano, tak nebyl pořádně vyšetřeny. Stejně je to podle mě i s naší psychikou."
Jak nebyl pořádně vyšetřen? Copak pedagogický nebo sociální pracovník potřebuje psycho testy?
Já pedagogické studium i praxi (11 let) mám (ve škole a v dětském domově), a neumím si představit, že bych jako poněkud psychicky labilní tuto práci tehdy dělala.
To samé je i u toho druhého oboru, sociálního. Dobře, tam nemám praxi jako zaměstnanec, ale jako osoba pečující o osobu blízkou, ležící se všemi možnými komplikacemi a častými hospitalizacemi (15 let), a opět si neumím představit, že bych toto zvládala, kdybych byla poněkud psychicky labilní.
Můj názor a zkušenosti jsou takové, že prostě není možné dělat ani jeden z předmětných oborů, pokud je člověk poněkud psychicky labilní, natož již v 18 letech. Proč to tazatelka takto o sobě píše či si o sobě myslí nebo ví, to nevím, ale předpokládám, že ví co píše a sama sebe zná.
Já samu sebe také znám, a po tom všem, co mám za sebou vím, sebekriticky a zodpovědně jsem si vědoma toho, že už bych ani pedagogický ani sociální obor dělat nemohla, ale ani nechtěla, i když mě to mrzí, bavilo by mě to moc, ale nedá se nic dělat, zdraví má člověk jenom jedno…
Já jsem naštěstí celkem všestranný člověk, takže mě baví i spoustu jiných věcí…
Abych ti řekla pravdu, tak bych psychologické testy zavedla všem pedagogům, sociálním pracovnikum a dokonce všem lekarum, protože tato povolání si vyzaduji praci s lidmi. Některi jsou ve svém povolání a jednání s lidmi přímo katastrofální. Zatím mají psychologické testy pouze vychovatele a to je podle mě velká chyba, protože i učitelé ve školách působí na děti a nemusí takové těžké psychologické testy podstupovat a musím říct, že někteří pedagogové jsou fakt děs.
No dobře, ale to by se dalo říci o všech oborech, nejen o těch, o kterých je tu řeč. Ono také mnohdy záleží na každém člověku samém, jak se umí chovat, komunikovat a vycházet s lidmi atd.
