Téma: Neúspěšné studium VŠ, co teď - nechci být přítěží rodině

No, buď rychle na školu, nebo rychle do práce. Jen jedna skupina má na trhu horší uplatnění, než absolvent. Člověk, co je bez odborné praxe několik let po absolvování školy. Si vem, jak se na takový životopis bude dívat personalista.

Osobně bych doporučil, pokud na to máš, jít na VŠ dle tvého výběru a pokusit se při ní mít nějakou praxi. Klidně na pár hodin týdně. Kamarád to tak udělal, jen jeden den v týdnu dělal práci odpovídající oboru studia a po konci studia si do životopisu mohl napsat 5 let praxe (to už nikdo neřeší, že je to jeden den v týdnu)

Záleží jak to cítíš, pokud víš, že tě učení vážně nebaví a jen by ses tam trápila, ta to nemá cenu, protože ve chvíli, kdy bude nějaký problém (těžší zkouška, stres apod) tak je právě tohle to, co podle mě rozhoduje.

Nicméně pokud si myslíš, že by nějaká snadnější škola byla docela fajn, tak určitě neváhej. Využiješ to dozajista později při hledání zaměstnání a navíc - ano, zabere to sice dalších x let, ale jsem si jistá, že tví rodiče to takhle nevnímají a spíš tě chtějí podpořit. u spousty VŠ se navíc dá i různě brigádničit, takže i tímhle způsobem by sis mohla ulehčit. Přeju hodně štěstí

Ahoj. Pokud máš pocit, že se chceš osamostatnit, tak si najdi nějakou práci a žároveň můžeš také dálkové studovat obor, na který budeš mít větší nadání. Můžeš mít klidně obojí.  

Je preci uplne jedno, ze ostatni uz se osamostatnili. Meli proste jine podminky. Ty jsi ty a pujdes svoji cestou. Bud rada, ze te rodina podporuje. Myslim, ze Patrik ti poradil uplne nejlip.
Neboj, v zivote se jeste napracujes.

Můj názor: člověk by měl jít na vysokou proto, protože chce vědět-znát to, co se na ní učí, případně dělat práci, ke které ta škola směřuje.

Pak je jedno, v kolika na tu školu jde.

Ty nevím, proč na vysokou ještě chceš.

Jde ti o to, aby škola byla lehká, to, co jsi studovala je pro tebe nic a ztráta kusu života, čili ty vědomosti ti jsou úplně fuk, nevážíš si jich, vypadá to, že ti jde jen o ten diplom, studium je pro tebe "obětovat kus života".  

Sorry, ale mě to přijde jako mizerná motivace pro studium. Jsou možná lidi, které studovat baví, pro které studium není jen nějaké obětování života a které zajímá co studují - a ty bys jim tam darmo zabírala místo.

Sorry, možná zní příkře, co píšu, ale prostě to tak beru.

Když nemáš zájem o ten studijní obor a to, že se tam něco dozvídáš, že se nějak rozvíjíš, vzděláváš, pro tebe samo o sobě není dost přitažlivé - tak to nedělej a dělej to, co prot tebe má smysl.

Což jak čtu je jít pracovat a stát se samostatnou.

Ne úplně souhlasím, dost často skutečně jde "o ten diplom". Já tohle zažil na VŠE. Odborné předměny ani nedosahovaly úrovně toho, co jsem se naučil na střední škole (obchodní akademie). Trápil jsem se tam 4 roky, nakonec jsem "vylít" (z předmětů které s odborností nesouvisely) a chyběly mi 2 zkoušky do titulu Bc. Takže by se dalo říct, že znalosti mám, ale chybí mi právě ten titul.

Ony ty znalosti člověk během života stejně získá, pokud v tom oboru pracuje, ale ten titul mu bude chybět. Na řadu pozic se bez titulu člověk nedostane, ve strátní správě bude mít celý život nižší plat. Ono to platí i u maturity, takže tu máme policajty, co mají maturitu z vázání květin a na vyšších postech ze zemědělských oborů…

Takže pokud si tazatelka myslí, že na tu školu má a chce to zkusit, myslím, že by měla. Já na VŠ jít nechtěl, byl jsem k tomu donucen rodiči a dodnes jim to mám za zlé.

Každý ať si dělá co chce. Komu jde o diplom, ať si studuje pro diplom. Já to ale neschvaluji. Člověk by měl studovat pro to, co chce být - což pro mě neznamená jaký má papír, ale co skutečně ví a umí.

Bohužel bez toho diplomu se na to místo nedostaneš - stačí se podívat na nabídky práce, leckde je VŠ (a ani nemusí být v oboru) nutnou podmínkou.

Jedním z případů jsou ti policisté. Nutnou podmínkou je mít maturitu (nikdo už neřeší, že to je z oboru aranžování květin, protože je nejjednodšší), na vyšší posty je vyžadována vysoká škola (takže řada policejních důstojníků má různé zemědělské obory, případně práva z Plzně).

Bohužel žijeme v době, kdy je důležitý papír. Všechno se dnes (23.06.2017) dokládá papírem - vzdělání, praxe, příjem, absolvování nějakého kurzu, povolení, řidičák. Můžeš 100 x policajtovi říkat, že umíš řídit, ale když na to nemáš papír, na silnici nesmíš. Stejně tak to je s tou školou, je spoustu lidí kteří díky nadání či praxi ty znalosti mají, přesto je ale v zaměstnání předběhne někdo, kdo nic neumí a přijde ze školy s ještě mokrým diplomem. On se to nakonec praxí naučí, ale diplom si prostě v zaměstnání "nevysedíš".

Je otázkou, co je lepší. Jestli studovat školu jen pro získání diplomu, abych pak mohl dělat to, co chci (byť tam třeba ani většinu znalostí nevyužiji), nebo studovat pro radost a pak dělat něco úplně jiného, kde nevyužiji ani ty znalosti ani ten papír.

Já mohu jen zopakovat:

Člověk by měl studovat pro to, co chce být - což pro mě neznamená jaký má papír, ale co skutečně ví a umí.

Pokud nědo umí řídit, je pro něj složení zkoušek na řidičák jen formalita.

Pokud někdo chce dělat zaměstnání, ke kterému nepotřebuje žádné zvláštní dovednosti a znalosti, ale jen diplom, pak chápu, že mu jde o dipom. Jen já za pochybné povyžuji i to, že někdo stojí zrovna o takovuhle práci.

Ale to má každý podle sebe - nemáme na vše jeden názor a já holt mám tento.

Protože pro mě a lidi mezi nimiž žiji je přirozená snaha vědět/umět něco, co ostatní ne a z toho těžit a v tom mít výhodu - ne v množství papírů v šuplíku. Ale je to dáno trochu i tím, že v mé profesi papír nestačí, byť je standardně očekáván. Ale v tom, co dělám já, samotný papír nestačí. Musíš i něco umět, jinak si s tím papírem můžeš… víš co.

Mezi tvými možnostmi mi chybí ta, co je pro mě nejdůležitější: studovat proto, abych vědět/uměl něco víc než vím teď a tyto vědomosti a znalosti mohl dál v životě uplatňovat (což se s jakýmkoliv papírem nevylučuje - ale papír je pouze důsledek a ne hlavní důvod) .

Pro Kateřinu: To jste asi nějak špatně pochopila, že jsou pro mě vědomosti nic, že si jich nevážím apod. Jsou pro mě hodně, ale stejně budu mít v životopise jen to gymnázium, VŠ jsem nedokončila.

Proto uvažuji o tom jít na VŠ podobného zaměření, tak abych nabyté vědomosti co nejlépe zužitkovala, jen je to škola jednodušší a nestuduje se 5 let, ale 3 roky. Navíc je to škola s praxí, dokonce povinnými prázdninovými praxemi, takže je možné hned po studiu jít do práce.  

Opravdu nejsem z těch co jsou na "jakoukoliv VŠ" jen aby měli titul, já ten titul chci právě abych mohla dělat v životě určité povolání, s gymplem to asi těžko půjde.  

Ten rozpor který řeším je v tom, že bych se ráda osamostatnila, ale nikdy nebudu dělat to, co bych chtěla, protože mám gymnázium a pro ten obor potřebuji VŠ odbornou…  

To si musíš ty sronat v hlavě proč na tu školu chceš. Ale mě když napíšeš, že bys "ztratila kousek života" to zprávu o tom, že by tě to studim bavilo a že by sis ho cenila, nedává.

Já šla na vysokou v 27 a šla jsem studovat obor, který do té doby byl mým koníčkem. Naději na profesní uplatnění jsem měla minimální, ale prostě mě ten obor natolik zajímal, že pro mě možnost studovat ho byla ohromná radost a moc jsem si toho vážila. Ani na vtěřinu by mě nenapadlo, že "ztrácím kus života" a že mi utíkají roky - naopak to pro mě bylo obohacení mého dosavadního života. Bonus.

Jak jsem psala Patrikovi, každý ať si dělá co chce. Ale zkrátka pokud se o studiu vyjádříš jako riziku ztráty kusu života, tak moje reakce vždy bude, abys tedy šla dělat něco, u čeho máš pocit, že ten život neztratíš.

Jak jsem psal dříve - ideální varianta je skloubit práci se studiem (v takovém poměru, v jakém zvládneš, někdo je rád, že zvládne ten jeden den v týdnu, někdo má při studiu práci na plný úvazek). Můžeš se přitom částečně osamostatnit (bude záviset na výši toho příjmu) a hlavně budeš mít praxi. Pokud školu ukončíš neúspěšně, můžeš rozšířit stávající úvazek  a nebo snáze sehnat jiné místo.

Nejhorší je nedělat nic, nebo se plácat od jedné brigády na úrovni "pomocné práce" ke druhé. Tam se ani nic nenaučíš, ani nezískáš praxi v oboru, abys byla zajímavé pro případné nové zaměstnavatele

Ty máš ještě krásný věk a proto se divím, že píšeš o ztrátě let. Ty si to ještě klidně můžeš dovolit… nebo někam spěcháš? Navíc, nikde není napsáno, že musíš studovat prezenčně a že při studiu nesmíš pracovat a osamostatnit se. Já se letos (2017) chystám na druhou vysokou školu a vůbec to nepociťuji jako ztrátu let, protože je to můj koníček. Spíš mě děsí představa, abych se ve věku, ve kterém tuto školu dokončím, ještě v tomto oboru uplatnila. Ty jsi ještě mladá a toho se bát vůbec nemusíš…

Děkuji všem za názory.

Ten obor, který chci studovat nelze studovat dálkově. Ale je to vynahrazeno právě tou praxí, která celé studium provází, takže tak. Rozhodla jsem se, že to doho půjdu, abych rodičům odlehčila, celé prázdniny budu brigádit tak abych si co nejvíce našetřila a mohla si hodně věcí hradit sama.  

Rozhodně nestuduji jen abych měla papír, ale jde o to, že i když mám ty vědomosti, tak to stejně nikomu nevysvětlím a nikdo mě nezaměstná, protože na tu pozici potřebuju mít VŠ, prostě musím.

To je něco jakoby někdo udělal 4 roky medicíny, pak skončil ale hlásil se na to místo, protože přece má vědomosti, ale zaměstnat v oboru ho stejně nemohou, je to podobná situace ale netýká se to přímo medicíny. Zkrátka to jinak nejde.

Všem díky za podporu.

Pokud už to všechno umíš, pak můžeš snadno brigádničit i při té škole.

Na tvém místě bych se informovala na studijním, jestli neexistuje možnost složit nějaké postupové zkoušky a jít přímo do vyššího ročníku - nebo jestli by ti neuznali ty zkoušky, které už máš a dodělala by sis jen tu praxi.

Už jsem se informovala. Postupové zkoušky sice složit nemohu, ale uznají mi některé zkoušky, které jsem dělala na minulé škole, což mi hodně ulehčí.  

No tak to prima 

Medicína je opravdu těžký obor. Můj expřítel, který byl lékař, ji dodělal taky nakonec na jiné škole. Mxslim, že ji dodělal na univerzitě Palackého v Olomouci, sice to nebyl taky žádný med, ale měli tam údajně  i lepší přístup. Vůbec nejsi sama. Také mi vyprávěl, že jeho bývalé spolužačky došli do čtvrtého ročníku medicíny a nakonec kvůli některým předmětům tu školu nedodělali. O jedné vím, že studovala 4 roky medicínu a teď se živí jako servírka.  

Ahoj,

já být tebou bych určitě začal studovat! Máš na to, už jsi studovala, takže vrátit se do boje. Máš na to! Jsi dobrá. Ale určitě dálkové studium, abys mohla být samostatná - stát na vlastních nohou, sama si vydělávat, nebýt závislá na rodině - potřebješ pracovat a abys zúročila svoje nadání a vlohy, vyber si vejšku či VOŠ, která ti dopravdy sedne, která by tě doopravdy bavila a přinášela uspokojení v životě a při které by sis dokázala představit, že v rámci studia, které bys dělala, bys mohla pracovat.  

Určitě ještě studuj! Je tě škoda!  

Avšak studium podotýkám dálkově - tam jsou aji jiní lidi, zralejší a dospělejší a zodpovědnější, 1 odpoledne týdně tě neubyde a přitom si můžeš hezky ještě vydělávat.  

Hlavně se POSUň, nezůstaŇ stát na místě, rozhodni se! Prosím tě! Já zůstal stát takhle několik let a moc toho litoval!

Teď je ti ještě 22 a máš mnoho příležitostí, chyť je za pačesy! dělej něco se sebou a pamatuj zároveň na všechny oblasti života, aby byly rovnoměrně uspokojené - tzn. i přátelé, zájmy apod.

Pros Boha o moudrost.

Držím ti palce a přeji ti dostatek moudrosti i Božího požehnání.